Za co? No za to, že mám vlastní hlavu

Za co si to zasluhuji? Za co, že dostanu vynadáno? Za co, že najednou obrátíš? Za co to mám, že najednou hraješ na city, jak mě strašně máš rád, když přitom dlouhé měsíce na mě kašleš? Za co tohle všechno? Nač mi teď najednou pěješ o tom, jak sis myslel a že si očekával ode mě něco víc, když přitom já jsem byla ta co celou dobu dolejzala?

Na co teď najednou obracíš proti mně, najednou jsem ti dobrá, najednou to všechno okolo. Pošleš mě do háje a ještě snad očekáváš, že se vrátím a budu dolejzat zas.

A přesně takhle to bylo. A tak jsem se rozhodla bez toho ani by mě kdokoliv měl chápat nebo se mě zastávat, jednoduše jsem se přestala cítit dobře a vykašlala jsem se na to. Pochopila jsem, že když tě člověk pošle do háje, tak se máš nechat poslat a nebýt ještě tak hloupý a vracet se, když o to ten člověk nestojí. Pochopila jsem, že si zasloužím lepší a slušnější chování vůči sama sobě a že jisté věci od lidí omlouvat a tolerovat nechci.



Pokud si o tom mohu rozhodnout a což mohu tak to tolerovat nechci.

Takže asi tak. Když jsem to nechala být a pousmála se nad tou domýšlivostí, jak si někdo může myslet, že Vás má obmotanou tak je to úsměvné, jak snadno se pak lidé začnou starat, ale ne proto, že by jim záleželo na Vás, ale že jim záleží na svém egu. Jim prostě jen dělá dobře, když ví, že je někdo má rád a stará se o ně, ale ze svého sobeckého úmyslu, ne z toho hlediska že by to opětovali.

Někdy je prostě lepší říci takovým lidem „Sbohem“ a neomlouvat už nic, netolerovat, jít dál. Protože věřím, že po tomhle na mě čeká daleko lepší přístup a chování než byl tento. Už nechci nikomu dělat naivní hlupaňu, už mi to stačilo. Pochopila jsem, děkuji za to.

Je paradoxní, že když si začnete vážit sami sebe a už se tomu všemu usmívat a i smějete to, jak někdo si může myslet tak paradoxně právě ten člověk najednou začne obracet tak, že očekával, že je pro Vás něco víc než jen takhle. Najednou…. přitom to byl on kdo Vás poslal do háje. Fakt paradoxní, ale co už. Nepřeji nikomu nic zlého a nechovám žádnou zášť a ani zlost, naopak beru to v klidu a s nadhledem, protože mě fakt potkalo v životě něco mnohem krásnějšího a já jsem ráda, že už nemusím žít takhle, ale že dostávám mnohem slušnější a uctivější chování.

Najednou vidím, že když někdo chce tak si čas najde, že když někoho zajímáte tak napíše, je to vše v lidech a co pro ně znamenáte.

Škoda jen, že jsem tohle neviděla dříve a čekala vlastně na něco, co nikdy nepřišlo. Nevadí, byla to pro mě skvělá lekce sebeúcty za což děkuji a i tomu člověku děkuji, že se takhle ke mně choval, děkuji, aspoň vím, co si už nikdy nenechám líbit a jak se sebou nenechám jednat. Přestala jsem se již dotěračsky ptát, přestala jsem vyzvídat, přestala jsem dolejzat a nádherně se mi ulevilo, protože jsem pochopila, že dokážu žít sama za sebe a líp a že toho člověka ke štěstí opravdu nepotřebuji.

Je mi jedno, jak moc to někoho raní, protože mě takových věcí ranilo tolikrát a taky jsem to nezazlívala. Prostě to patří k životu a někdy se prostě stane, že si řeknete sbohem a jdete každý svou cestou, i to se děje, ale patří to k životu.

A ano, mám to všechno za to, že jsem po dlouhé době použila v tomto ohledu svou vlastní hlavu a nebyla jsem ta poslušná, byla jsem svá a to mám za to, i ty vyděračské a manipulatní zprávy a i ty spamy o tom, jak se o mě bojí, to vše mám za to, že jsem si dovolila se mít ráda a projevit si úctu tím, že se již nebudu ponižovat dolejzáním.

A beru to vše pozitivně, byla to skvělá lekce, děkuji za to fakt že ano.

Díky tomu se cítím klidnější, harmoničtější a s více nadhledem než jsem byla kdy předtím.

Je to takové zvláštně dobré, když už ty plky a ta manipulace se mnou nic nerobí, dřív bych se z toho hroutila a cítila zle, nyní ne, vím, že je to jen intrika a manévr na mé údajné city, abych se zas namotala zpátky, ale se mnou to nic nerobí. Jsem v klidu i se nad tím pousměji i nad tou trapností a domýšlivostí a náladu mám super.

Nikomu se nevysmívám a ani nikoho neraním, jen jsem prostě v klidu a cítím se dobře, že zrovna takový manipulátor mi den a ani náladu fakt nepokazí.

Našla jsem sama v sobě a ve svém životě vlnu klidu a jsem víc povznešenější než když předtím, užívám si to.

Tak trochu se cítím vnitřně starší, nevím proč, jako kdyby mi mělo být víc než mi je, ale užívám si ten pocit, ten nadhled má fakt něco do sebe a jsem ráda, že jsem k němu dospěla takhle časem. Že mě ty lidi a ty lekce života opráskali a dali to, co jsem zrovna potřebovala.

Děkuji za to, cítím se líp, silnější a klidnější. Jsem zvědavá, co mě čeká dál v životě, každopádně přijmu to s pokorou tak jak to ke mně přijde.

A ano za co tohle jsem všechno měla? Ono když si postavíte hlavu, rozhodnete se po svém a jednáte podle sebe tak to bohužel něco stojí, ale upřímně, lidi, za tu cenu to fakt stojí. Za to být šťastný a být sám sebou a poslouchat sám sebe. To za to stojí i kdyby před Vámi brečeli a topili se v umělých slzách a vyhrožovali bůh ví čím, tak to za ten klid stojí. Když víte, že ten druhý lže, nebo že na Vás zkouší nesmyslné triky, aby Vám zahrál na city a když to prokouknete a pochopíte tak pak Vás nic nedrží u toho člověka. Aspoň tedy já to tak mám.

Děkuji.

Zdroj obrázku: CRYSTALLIN. confession [online]. [cit. 18.4.2019]. Dostupný na WWW: http://confession.blog.cz/1005/jednorozci-popis-vysvetleni

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *