Zaprodání důvěry

Nikdy předtím, když jsem byla mladší, ba když jsem vedla daleko bouřlivější život než v současném roce. Nikdy jsem si nepomyslela, že by mě někdo mohl někdy zaprodat. Vždy jsem tak nějak očekávala důvěru, když se někomu svěřím. Vždy když jsem někomu ukázala své pravé já, tak nějak jsem nad tím nepřemýšlela a brala jsem to tak, že důvěru a diskrétnost dodrží. Avšak hodně jsem se spletla. 

Už je to nějaký čas, ale když na to vzpomenu, opět to cítím, jako by to bylo před chvilkou.

Po náročné změně v mém životě jsem psychicky zničená přišla k jednomu člověku, který mi byl takovou vrbou a jakousi oporou v mé těžké chvilce. V tu chvíli mi poskytl vše, co jsem mohla chtít, necítila jsem se tak na vše sama, svěřila jsem mu vše, co jsem měla na srdci i to kým jsem, mé slabiny, mé radosti, mé úspěchy a především svou zranitelnost. Věřila jsem a věřila jsem, že ten člověk i věří mě. Protože osobně by mě nenapadlo tu důvěru porušit.

Za nějaký čas jsem zjistila, že veškeré to, co ode mě znal a věděl sdílel i jinde. Všude možně jinde, s jinými lidmi.

Vše to co jsem myslela, že bylo jen mezi námi zaprodal veřejně všude do éteru. Tajemství, která o mě věděl najednou věděli všichni okolo, i ty které jsem neznala.

V tu chvíli jsem se cítila tak ponížená, tak zranitelná, tak nahá, přede všemi.  Připadala jsem si jak prodané zboží na trhu.

Jako kdyby mé všechno rozkouskoval a rozprodával na trhu za levnou cenu. Tak uboze a poníženě jsem se cítila.

Nikomu to nepřeji zažít, ani nepříteli. Byla to pro mě nesmírná lekce, abych si dávala pozor na lidi a komu co řeknu. Vždy jsem bývala a jsem otevřeným člověkem, ale po takové lekci, jsem opatrnější. Už nikdy nechci aby na mě někdo tak vlezle se díval a myslel si, jak mi tím pomáhá, nebo jak se mi tím zavděčuje.

Ano, takovému člověku jsem odpustila, ale až časem. Nešlo mi to hned, za což se omlouvám, ale byla jsem jak raněná laň a kulhala jsem životem s trochou bolesti a opatrnosti. Jistou dobu jsem měla obavu z pomluv a z následků toho, co se zaprodalo do veřejného mínění o mé osobě.

Delší dobu mi trvalo než jsem se odhodlala se znovu otevřít. Chtělo to čas a slzy. Opravdu platí to, že když jsme na dně tak bychom se z toho dna měli dostat sami a ne se chytat lidí okolo sebe, protože obvykle spadneme ještě níže. Což se mi opravdu v tomto případě potvrdilo.

Máte s takovou situací někdo zkušenost?

Zdroj obrázku: © AZET.SK, A.S.. diva.sk [online]. [cit. 2.5.2015]. Dostupný na WWW: http://diva.aktuality.sk/clanok/35821/plac-muzov-je-nezvycajny-co-hovoria-ich-slzy/

© 2015 I60.CZ. i60.cz [online]. [cit. 2.5.2015]. Dostupný na WWW: http://www.i60.cz/clanek_4176_placu-a-nemam-slz.html