Získala jsem na všechno dostatek času a za to děkuji

Protahující se situace bez konce, stagnující okolnosti, anebo jen když máte pocit, že něco neubíhá, neposouvá se a stále to tak nějak stojí na místě beze změny.

Situace, která vlastně pro všechny okolo byla jen možnou zátěží, ačkoliv se týkala jen Vás a Vy ji však nevnímáte jako nepřítele, nebo něco co by Vás zatížilo. Naopak pro Vás to bylo takovým i darem a velmi dobrou lekcí do života, která naučila a dala toho hodně pozitivního.

Díky tomu, že se něco protahovalo, stálo to, stagnovalo to a bylo to takříkajím „mrtvé“ a bez postupu tak ono i to nekonečné čekání rozřešení, na nějaký verdikt mělo něco do sebe a mělo svou světlou stránku, která mi vlastně dala ze všeho nejvíc a pomohla mi v životě.

Tím, jak se vše protahovalo mi to dalo čas.

Čas jelikož ten je nejcennější, co jsem z toho všeho mohla získat.

Předtím jsem nebyla připravená jít hned do akce a hned jednat, neměla jsem k tomu nic a nebyla jsem připravená na nic. Díky času, který mi touto situací byl poskytnut jsem se měla čas připravit na akci a do jednání ke splnění svého snu.

Čas, který mi dal příležitost se hodit do pohody a naučit se vidět ve svém dosavadním životě smysl a spokojenost.

Čas k získání sebedůvěry, že se o sobě dokážu postarat, ať už půjde do čehokoliv.

Čas na celkovou psychickou rekonvalescenci.

Čas na dělání blbostí, které bych rychlým jednáním nemohla robit.

Čas na to, abych si splnila cíle a přání, které tomuto všemu předcházely. Díky tomu času jsem stihla vše, co jsem předtím chtěla stihnout a učinit. Všechno to byly promakané a promyšlené kroky.

Na všem vidím jedině pozitivum, co mi tohle všechno, co mi přišlo tehdy do života dalo. Sice mě to zatížilo v pracovní a osobní oblasti, ale naučili mě to lecčemu. Díky té situaci jsem získala víc osobního prostoru, víc pociťované svobody a pohody, víc diskrétnosti a soukromí pro své záležitosti.

Čas je asi to nejvíc, co můžete od někoho dostat, je dražší než všechny peníze na světě, jelikož času je omezeně a nelze jej vydělat nazpět.

Ten když uteče, nelze vrátit, prostě uteče, uběhne jak voda v potoce a už je fuč.

Ne vždy všechno to, co se děje musí být nutné zlo na které „musí člověk nadávat“, nemusí nadávat, leckdy až s odstupem času vidí, jaký dar to do života byl a je a jak mu tehdy hodně pomohl a dal hodně privilégií do života.

Ano, dalo to i mě výše jmenovaná privilégia a ve své podstatě jsem ráda, že to takhle bylo a že to touto cestou ke mně přicházelo. I když se to hodně lidem nelíbilo, bylo mi to vyčítáno, byla mi vyčítána situace ve které jsem byla, byla jsem nárokována a můj čas byl nárokován, vlastně moje svoboda byla nárokována a i když jsem s tím nemohla nic robit tak jsem to stejně odnášela já. Už tehdy jsem cítila, že nejspíše ta chyba až tak úplně nebude v tej situaci, jelikož ta není jen dobrá, ale ani jen špatná, že je na ní něco přínosného do mého života, co mě to má naučit a dát a proto mi to přišlo do života.

Zpočátku jsem myslela, že je to moje zrcadlo, který mi má odkrýt mé vlastní stíny a strašáky, kteří mě vnitřně pronásledovali a já se díky tomuto zrcadlu jich zbavím, tím že se jim postavím. Pak když se tak stalo a žádní strašáci v mé hlavě nebyli potřeba tak jsem si myslela, že se mám naučit samostatnosti, poradit si, anebo si zkusit být chvíli sama. Asi ano, něco na tom bylo, však tohle velmi rychle přešlo a já dál přemýšlela na co ta situace přetrvává.

Dál jsem si myslela, že to možná učí nejen mě, ale i lidi v mém okolí, aby se to naučili přijmout a nechtěli vše sobecky dle sebe.

Vždy se ta situace gradovala ve chvíli kdy jsem sama v sobě vnitřně křičela a brečela o pomoc, tak vždy to přišlo a mě to uklidňovalo, tím že jsem tam byla, pracovala, uklidňovalo mě to a dávalo mi to klid. Párkrát jsem se i těšila, že to tak bude, jelikož jsem cítila, že jedině tak jsem v klidu a nikdo do mě nepindá, neburcuje, nevendluje a já si můžu robit co chci.

Až nyní, že celá ta situace se chýlí ke konci a uvidíme zda opravdu ke konci, nebo se to stále bude objevovat, aby mě to v nejhorším uklidnilo a dalo klid, to nevím.

Však až nyní vidím ten čas, který mi celá tahle situace poskytla, jelikož jsem nemusela rychle jednat, nemusela jsem rychle nic měnit, nemusela jsem se nutně rychle a na povel o sebe postarat, prostě mi to dalo spousty času se na to připravit a až budu připravená tak ano budu moci.

Ani jsem netušila, že i takhle se dají zhmotnit myšlenky, když si přejete dostat dostatek času, tak že se to může zhmotnit tím, že Vás něco natolik zaměstná, že vlastně zůstanete tam kde jste a nepohnete se. I tak se to dá zařídit.

Asi ano, však díky tomu jsem si splnila sny, které jsem chtěla před tímto vším stihnout, koupit, sehnat, zainvestovat a učinit. Vše jsem to díky tomu stihla a urobila tak, jak jsem si vysnila a jsem za to ráda.

Děkuji Bohu, Vesmíru a andělům za to, že mi ten čas takhle zařídili, poskytli. Děkuji, že se mi tímto zhmotnilo mé přání a to to, že jsem chtěla mít čas na splnění svých snů a přání, než budu muset pokročit dál životem.

Jsem ráda a jsem vděčná.

Zdroj obrázku: CLEO. Flower-days.blog.cz [online]. [cit. 26.7.2018]. Dostupný na WWW: http://flower-days.blog.cz/1305/cas-plyne-a-plyne