Znechucuje mě

Jen tak mě něco nevytočí a i když se stane něco nepředvídatelného tak obvykle si zachovávám tu svou konstantní náladu po celý den beze změny. Mám to tak prostě. Výkyvy nálad téměř nemívám, nebo si nepamatuji, kdy to bylo naposledy.

Poslední dobou čím dál tím víc slyším, setkávám se, vidím, zažívám, mám ve svém okolí, či z vyprávění se dovídám o lidech, kteří vyloženě mi přijdou na tomto světě zbyteční.

Ano, až takhle, je to drsně řečeno i z duchovního hlediska, však je momentálně v tuto chvíli vnímám jako zbytečné, kteří pro mě za mě nedělají nic přínosného pro svůj život, nebo život ostatních, nejsou jinak přínosní, jen se přiživují a nic nedělají a nechtějí dělat.

Beru lidi rovnocenně a nad nikoho se nepovyšuji a ani neponižuji, přistupuji k lidem tak, jako oni přistupují ke mně. Jsem přátelská a otevřená, s každým se ráda skamarádím, ale pak poznám, kdo opravdu kamarádem zůstane a kdo ze života odejde.

Dřív jsem to možná tak nevnímala, je možné, že je vše zaostřeno mým úhlem pohledu, avšak čím dál tím častěji se setkávám a dovídám o lidech, kteří vyloženě nic za den nedělají, ani za noc, nemají koníčky, zájmy, práci nechtějí dělat, jen se válet, stěžovat si, nechat se obskakovat, nesamostatní, dělají naschvály jen proto, aby pak po nich člověk nic nechtěl, chtějí jen své pohodlí, nic víc, zájem ostatních, lítost, litují se a nic nedělají. Žádný pokrok, snaha, motivace, smysl pro povinnost, smysl pro práci, nic. A ještě ti budou do obličeje tvrdit, jak se nebojí práce, no tůdle nůdle. Vidím výsledky, toho, že se celý den válí a nic nechtějí dělat. Něco jim upřímně řekneš, že fakt nic nedělají, že by si třeba mohli najít koníček, nebo se postarat o domácnost a ještě se cítí dotčení a urazí se za to, že cos jim to vlastně řekl, že oni nic dělat nebudou. A jsou uražení, v tu chvíli štěstí pro sebe, protože taková konverzaci s takovými lidmi to je o nervy a o to, aby se člověk držel, aby je nevylískal na místě, nebo je chrání ten telefon, přes který tohle vše sdělují.

To je co? Určitě takové lid také znáte. Asi mě to vyloženě vadí z toho principu, že já jsem přesný opak, pracuji, snažím se, snažím se ze svého minima volného čase ukořistit co nejvíce pro zábavu, mám aktivity, koníčky, přátelé, kterým se věnuji, furt někam chodím, výletím, jezdím, stále něco dělám, starám se o domácnost, pomůžu nejbližším, jsem pro přátelé k dispozici, furt se něco děje v mém životě, rozhodně nemůžu tvrdit to, co výše uvedení. A ano taky jsem unavená a není mi dobře, ale nestěžuji si neskuhrám, prostě jdu a udělám to i tak.

Tací lidé, co fakt nic nedělají a jen si stěžují na nespravedlnost světa, zdravotní stav, lidi kolem sebe, to že jim řeknete pravdu, to že fakt jsou k ničemu a nemají zájem se ani zlepšovat ve svých dovednostech, nechtějí mít koníčky a ani přátelé, jen lidi, kteří se o ně postarají, chtějí jen všude nosit, vozit, abyste jim vše zařídili a skuhrají že sami nic neví a nezařídí si. Bez zájmu, práce je pro ně fuj, ale budou vám kecat, jak se těší do práce, nebo jak se práce nebojí, přitom vidíš prostě narovinu, jak si užívá to válení a že nic nemusí, jen zapnout PC, TV, nebo mobil a být na něm, pak spát, přežrat se a zas to zopakovat.

Nu, ani mě to tak nevytáčí do zloby, jako mě to znechucuje. A takové lidi mám kolem sebe a slyším o nich skoro denně. No a pak se mi pár lidí diví, že mám konstantně neutrální náladu bez špetky emocí? Já se sobě nedivím.

A pak prostě když toho máš někdy moc, řešíš i za druhé lidi, je toho prostě moc, sotva stíháš, tak ti takový člověk ještě řekne, že po tobě něco chce a ještě si dovolí mít špatnou náladu a cítit se ublíženě, že sám si nic nezařídí a že ostatní mu jen vynadali, nebo se na něj vykašlali? To je jak pěst na oko pro tebe v tu chvíli. A ano pak cítím znechucení k těm lidem a k tomu, že maj vůbec žaludek a povahu na to takhle žít, že si to zvolili a považuji je za zbytečné tady na tom světě, protože jen ždímají své okolí o peníze, energii a čas. Nic užitečného nedělají, stejně si vše musíš zařídit sám, protože oni přece jsou ti neschopní a manipulujou vámi „protože co by bez vás dělali, že jo?“. Odpověděla bych na to, ale bylo by to vulgární. A tohle je fakt věc, která mě znechucuje na lidech do silně a nevím proč, ale nutí mě to se takovým lidem vyhýbat a už se mi s nimi ani nechce bavit a kamarádit, protože cítím, že to pro mě není přínosné. Jako nic ve zlém, člověk rád pomůže to ano, ale dlouhodobě tohle není přínosné, dělat někomu poskoka a tolerovat mu lajdáctví. Na takové lidi bych nahnala bič a aby museli pracovat, nějakou situaci, která by je donutila a nikdo by jim tu jejich údajnou pracovní neschopnost nepovažoval.

Karmu a povinnosti na ně, pak se s nimi začnu víc přátelit, protože s nimi bude řeč, do té doby pro mě budou prostě někým, kdo se mi hnusí. Omlouvám se duchovno a všechno vesmírné rady, ale takhle to prostě cítím, je mi z takových lidí špatně.

Zdroj obrázku: LANDSMAN, Dominik. g.cz [online]. [cit. 5.8.2021]. Dostupný na WWW: https://g.cz/6-zakladnich-projevu-lenosti-jak-jste-na-tom-vy/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Znechucuje mě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.