Ztrácím chuť podporovat Tebe, když Ty nepodporuješ mě

Dnes se drobátko opřu trochu do partnerských vztahů, kde se vzájemná podpora drahé polovičky očekává a předpokládá.

Vzájemná podpora obou partnerů ve vztahu se předpokládá za klíčovou, jelikož bez podpory by to nešlo.

Alespoň tak nějak to mezi lidmi chodí a většina lidí to tak nějak očekává od své drahé polovičky.

Však co dělat v situaci, kdy Vy svého partnera/partnerku podporujete ve všem, co si umane a ve všem co robí a chce robit. Sdílíte jak strasti tak i radosti a když on/ona má radost tak Vy též cítíte radost a nemáte ani pomyšlení na to, že byste to tak necítili a nesdíleli.

Prostě to tak nějak je a Vy to možná naivně očekáváte i od toho druhého, však celkem slušným zklamáním je to, že cokoliv Vy uděláte tak necítíte podporu od toho druhého, nebo dá se říci téměř žádnou. Anebo v jistých věcech pro Vás nezbytně důležitých necítíte podporu a to je pro Vás něco takové, jako kdyby Vás ten druhý trefil přímo mířeným šípem přímo mezi oči.

Je to něco co ve Vás to vše krásné co cítíte a vše co vlastně děláte sráží a postupně Vám to bere sílu. Jako kdyby Vás ten druhý poranil a Vy jste soustavně krváceli a přesto šli dál, ale postupně jak jdete tak slabší a slabší až nakonec padáte.

Ano, bolí to a zraňuje to člověka, že když Vy chcete něco dělat to v co Vy věříte a milujete to, dýcháte pro to a ono se to krásně posílení, podpoření od nejbližší osoby nedostává a asi ani nedostane v blízké době.

Od ostatních lidí ve Vašem okolí to tak nějak přežijete, jelikož neřešíte to, co si o Vás kde kdo pomyslí, avšak od toho nejbližšího to zabolí a těžko se vůči tomu buduje imunita, poněvadž to by snad člověk musel být bez citů.

V tu chvíli tak nějak máte na výběr co s tím.

Buď najdete podporu jinde a u jiného člověka. A tím pádem Vy budete kvést a budete nadále sílit v tom, co děláte a získáte tak základní vztahový kámen jinde a začne vznikat jiný vztah jinde a s jiným člověkem. Jelikož tam kde člověk cítí více lásky, podpory, tolerance, respektu tak tam obvykle člověk i zůstává.

Anebo přestanete i toho druhého podporovat v jeho skutcích a vším, co robí. Jelikož když člověk podporuje a nevrací se mu to a zároveň nehledá podporu jinde tak ten člověk ztratí tak nějak přirozeně chuť podporovat toho druhého, když pouze on dává a nic se mu nevrací.

Samozřejmě podpora by měla být nezištná a měla by být taková, že za to člověk nic jiného nechce, ano. Však člověk sám o sobě si myslím, že taky potřebuje pocítit a zaslouží si pocítit to krásné to, co sám dává tak i dostávat, aby ten člověk mohl kvést a zářit a ve svých činech a skutcích cítit sladkou podporu.

Upřímně dříve jsem si myslela, že když člověk necítí podporu u partnera tak to až tak nevadí, jelikož si stejně člověk vše urobí po svém, alespoň tak jsem to cítila a myslela si to.

Však ano, člověk který je samostatný udělá si to po svém, ale ta nepodpora od Vaší lásky Vás skutečně oslabuje a ať chcete, či ne, ovlivňuje Vás to. Pokud toho člověka milujete chtě nechtě začnete pochybovat o tom, zda to, co děláte je to správné a zda vlastně to vše má smysl. Avšak když si vybavíte situaci, kdybyste se měli rozhodnout sami za sebe bez ohledu na drahou polovičku, co udělat tak víte, že to co chcete je skutečně správné a že to tak chcete a bez pochyb byste to šli udělat.

Vždy jsem se snažila podporovat ve všem co drahá polovička robila a troufám si tvrdit, že to robím doposud. Avšak pokud se mi to dlouhodobě nebude vracet aspoň troškou podpory tak asi vážně začnu rekapitulovat zda to vše má smysl a zda se ve své podstatě nepodpořím já více. Což asi ostatně ano podpořím se a to nejsem sobec, spíše to beru tak, že bez své podpory sama sebe, bez sebevědomí, průraznosti bych se nikam nedostala v životě a nic bych nikdy nevytvořila a nerobila bych to, co skutečně chci. Tudíž tato dávka zdravé sobeckosti si myslím je prospěšná pro každého.

A od srdíčka přiznám to, že pokud bych já toho druhého nepodporovala v tom, co je pro něj/ni skutečně důležité a to co skutečně chce tak bych si asi musela dát facku z obou stran a cítila bych se strašně lakomě a nezdravě sobecky.

I když by to bylo něco s čím nesouhlasím já osobnostně tak bych se samozřejmě vyjádřila názorově jak to vidím, však dodala bych „Pokud je to pro Tebe tak skutečně důležité tak máš mou podporu, ať se rozhodneš jakkoliv, či uděláš to tak jak to uznáš za vhodné.“

Lidi a mé bývalé lásky se mě často ptávali na to, zda bych to samé řekla člověku, který by mě třeba podvedl.

Ano, stalo se to a udělala bych a udělala jsem i to, že jsem řekla to, že toho člověka podporuji v jeho rozhodnutí, že chce být s někým jiným a že ať je šťastný beze mě, ačkoliv já osobnostně s tou jeho/její nevěrou bytostně nesouhlasím a bolí mě to. Zachovám se i přes ty mé negativní a rozbouřené emoce takto.

Na férovku, nečekali to. Čekali, že budu křičet, brečet, hysterčit, prosit a já nevím co. Nestalo se. Jen jsem tomu člověku navždy definitivně zavřela dveře do mého života coby partnerovi/partnerce a tím se to pro mě uzavřelo a já se mohla dostávat z tohoto zklamání.

Celkem to ty lidi i sundalo taková má klidná reakce, avšak bylo to dobře, protože dle mého názoru jsem vyjádřila podporu, lásku pro toho druhého avšak nikoliv pro mé sobecké účely a lakomství.

Jaký názor na toto téma máte Vy? 🙂

Zdroj obrázku: SPEKTRUM ZDRAVÍ. Spektrum zdraví [online]. [cit. 28.9.2016]. Dostupný na WWW: http://www.spektrumzdravi.cz/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem