Pokud o přátelství stojíš, tak bys měl konat

Je na čase přestat nadbíhat a je taky na čase se přestat vtírat a nechat ostatní ať se činí a konají, aspoň takhle člověk pozná, za co komu stojí. A jestli ten, kdo sděluje, jak strašně má rád, jestli je to fakt pravda.

Tím nic nezlehčuji, věřím, právěže věřím až moc. Však jsem unavená tím vším nadbíháním někomu, když jsem nedosáhla žádného výsledku, proto to balím.

Ať už jsem dělala cokoliv dobře, nebo cokoliv špatně, tak to nepřineslo kýžený výsledek a tím pádem to bylo nesprávné a buď změním přístup, nebo to nechám jít.

A já měním přístup, nezavírám dveře do mého života, nekašlu na nikoho a ani neříkám nikomu ahoj na rozloučenou. Nechávám lidem volný prostor, aby mohli tvořit a aby mohli dokázat, že to co psali a říkali tak můžou dokázat v reálném životě. Jestli tomu tak skutečně je tak to ukaž, v reálném životě, ať je vidno čin, ať to mohu brát vážně, jinak to bude stále jen slovo, plané slovo.

Nebuduji s lidmi virtuální vztahy a přátelství, ale reálná, ta v životě. Kdy se vidíte tváří tvář, povídáte si třeba u kávy, nebo u sklenky vínka, nebo panáčka rumu. Nebo to, že se jdou lidé projít po okolí třeba třikrát dokolečka, ale povídají si, vyprávějí si své zážitky a povídají o všem možném na co zrovna dojde téma. Ptají se a zajímají se vzájemně a mohou co rozebrat osobně, tím že si dívají do očí.

(Pokračování textu…)

Ty o tom nerozhoduješ a ani nikdo jiný

Vždy jsem si ctila hrdost a svůj postoj, že o mém životě vždy budu rozhodovat jen já. Ani když jsem byla mladší tak jsem nikomu nedovolovala aby za mě rozhodoval, vždy mi to bylo tak strašně proti srsti.

Vždy jsem bojovala proti tomu, kdo se mi snažil do něčeho mluvit, nebo o mě rozhodovat. Vždy jsem takové lidi buď ignorovala, anebo opustila, nechtěla jsem je, nechtěla jsem s nimi se dál bavit. Protože ten, kdo se mi snaží sobecky mluvit do života, aby to bylo pro něj/ní výhodné a už nebral ohledy na to zda to tak chci já, tak pardon takový člověk mi neměl, co nabídnout.

Utíkala jsem a utíkám od takových lidí, protože jsem vždy byla svá. Nešlo a nejde mě zkrotit, nikomu se to nepovedlo. Říkám si, ono vzduch taky nemůžeš zkrotit tak, proč by to mělo jít u mě.

Nikomu jsem to nikdy nedovolila a ani ne tak z důvodu toho, že bych ty lidi neměla ráda to ne, kolikrát to byli lidé které jsem fakt hodně měla ráda a milovala, ale ztratila jsem trpělivost s tím je učit tomu, že mě si nepodmaní, tak jsem se na to radši dřív vykašlala, protože mi svoboda byla přednější. Anebo když jsem vycítila, že to u nich nemá smysl je to učit, že stejně nepochopí.

(Pokračování textu…)

Odhoď černou pásku

Pohlédni se skrz na skrz, na tu všechno krásu života, která tě obklopuje a zkus se především podívat do svého srdíčka, tam kde leží úplně všechno a všechny odpovědi, které potřebuješ znát. Tam především najdeš sám sebe a vše čemu chce porozumět. Stačí jen to chtít vidět a podívat se sám do sebe.

I když jdeš cestou dalekou, i když chodí překážky a jsou lidé, kteří hážou jen klacky a polena pod nohy tak nikdy ti nevezmou to, co máš sám v sobě, nikdy ti nevezmou tvou duši, srdce a tvůj charakter. Pokud jim to nedovolíš. Tak se při příštím skoku přes poleno podívej na to, kdo ty polena zdolává s Tebou, po Tvém boku. Podívej, kdo tu vždy byl když si křičel, kdo tu vždy byl když si všichni drželi odstup, když všichni pomlouvali, když se všichni zlobili a stěžovali si. Podívej, kdo tu stále stojí při slunečném pařáku tak i při největší bouři. Podívej, kdo tu stojí po tvém boku a není ani napřed a ani pozadu, ale po boku, aby byl tvým rovnocenným parťákem.

Tak si sundej tu clonu z očí, která ti zatemňuje na chvíli mysl a pohlédni, kdo tu stále stojí a kdo nikdy neodešel a neopustil. To, že si mě zrovna neviděl, nebyla má chyba, já stála vždy, nikam jsem neodešla a neodejdu, vždy jsem tu byla a budu.

(Pokračování textu…)

Nekopíruj, nesluší ti to

Stává se to, čas od času se najde někdo, kdo se až moc vzhlídne a začne používat moje gesta, moje slova, snažit se chovat jako já, začne se oblékat jako já a vystupuje i na internetu jako já. Ne, že by používal/a moje jméno, ale normálně své, jen prostě si nastuduje co lze o mě a tak se začne chovat.

Lidi to dělají z různého důvodu, chtějí se cítit líp, vypadám asi šťastnější a proto se chtějí taky tak cítit, můj styl se jim líbí a proto chtějí být taky takoví, obdivují až moc, chtějí dělat dojem jako já, nebo dokonce to někteří vezmou tak osobně že mi chtějí konkurovat, ale ten jejich souboj se odehrává jen v jejich hlavách.

Já se musím tomuto smát.

Přijde mi to směšné. Ano, vážím si člověka, který mě obdivuje a vážím si každého svého fanouška, nebo někoho komu jsem pomohla, nebo ho přivedla na lepší cestu životem, to ano, vděčím za to a těch lidí si vážím.

(Pokračování textu…)

Pochop

Pochop jednu věc, ať jsi pro mě sebevíc důležitý a máme spolu výborný přátelský vztah tak není důvod se obávat toho, že by se moje stránky točily kolem Tebe a psala jsem jen o Tobě.

Tuto větu věnuji každému z mých blízkých přátel a přátel, kteří si sem tam čas od času vztáhnou nějaký článek až moc osobně, přitom to vůbec není mířené na ně. Nikdy to totiž není na nikoho mířené, je to vždy anonymně o různých typech lidí, o zkušenostech, životě, mých poznatcích, které jsem zažila, nebo co jsme slyšela z vyprávění, cokoliv co mě inspirovalo. Myslím si, že můj život má bohatý rozhled a rozhodně jej v tvorbě neupínám na jeden subjekt. Ať už se teď cítí někdo dotčený nebo zklamaný, že se moje tvorba netočí jen kolem něj, tak pardon, že Vám ničím tuto iluzi, ale je to tak.

(Pokračování textu…)

Věci, které nelze ovlivnit

V životě jsou věci, situace a hlavně lidé, které prostě nemůžete změnit ať se snažíte sebevíc tak prostě ne a ne to změnit, či zlepšit k obrazu svému. Prostě to nejde ať to dřete přes bolest sebevíc. A ne a ne.

A tak to je, můžete být velkými tvůrci svého života, ale některé věci a hlavně lidi v životě ovlivnit nelze, prostě jsou, jediné co můžete ovlivnit je Váš postoj, jenže i to je někdy těžké pro lidi jako jsem já. Nejraději bych všechno převzala a změnila k obrazu svému a udělala nemožné, abych to změnila a abych nemusela žít v tom, co mi někdo servíruje. Nemám ráda, když mi někdo diktuje jak mám žít, nebo mi zasahuje do mého osobního života, co a jak mám dělat. Takové lidi ze svého života rychle vyprovázím. Jenže, co když je to někdo, koho ze svého života jen tak vyprovodit nemůžete – člen rodiny, někdo z práce, soused, známý z okolí a často se potkáváte.

Co potom? Jasné, omezit s takovým člověkem kontakt na minimum a zkusit udělat maximum pro to, aby se situace zlepšila, či obrátila ve Váš prospěch a Vaší spokojenost. Ale co když i přes to všechno to prostě nešlo a nehnulo se nic? Nebo se hnulo jen na chvíli, ale ta odpornost je tu znovu zpět a v plné kráse a jste zase tam kde jste byli?

(Pokračování textu…)

Teal Swan – důležitost emocí

Nevyplácí se potlačovat své schopnosti

Schopnosti, ať už máte jakékoliv, které máte darem, anebo jste je získali postupem v životě. Jsou nádherné a mají svůj smysl a účel, dostali jste, nebo jste je získali a není to jen tak, má to svůj důvod.

Mé schopnosti, když už mám být konkrétně tak to je intuice, předvídání budoucnosti, jasnovidectví, léčení pomocí reiki, prorocké sny. Samozřejmě to tu nechci zveličovat, ale být konkrétní. Vím moc dobře, že tyto schopnosti má spousty lidí. Již jsem o tom psali v několika předchozích článcích .

(Pokračování textu…)

Klacky pod nohy, za co?

Vzdát to, nevzdat to? Vybojuji si to co chci? Zůstane to dobré? Zůstanu tam, kde jsem?

Nebo to nezvládnu a prohraji tak či onak? Co když je to moc silné a tlusté sousto, které nedokážu rozžvýkat? Co když je tohle fakt „rambič“ kterého nepřetáhnu? Co když tohle ztížené ovzduší nevydýchám? Cítím, že sílu na to mám, ale vyplatí se to? Mám do toho jít? Mám se rvát? Mám se bránit?

Tak či onak na každé cestě v životě se prostě stane to, že potkáte překážku, anebo Vám tu překážku někdo vhodí pod nohy a nejčastěji jsou to ti, kteří se na Vás usmívají a tváří jak největší kamarádi. To nemusím ani připomínat, že to tak je. Když se to stane, je to jako kdyby Vám vyrvali srdce prudce z hrudi a nohy Vám svázali a pak Vás zahodili. Jako kdyby Vás odklidili. Vše co věděli tak použili proti Vám, Vy víte svoje, co by se dalo použít, ale nechcete se bránit stejnou mincí. Pokud mám mluvit za sebe tak spíše se potřebuji dostat z toho kuklence a znovu postavit na nohy, vrátit srdce tam, kam patří a jít dál. Jenže kam? Stejnou cestou, nebo jinou?

(Pokračování textu…)

Někdy stačí méně

Slohy, spousty slov, spousty zpráv, ano bývalo to mou specialitou a to obvykle, když mi na něčem záleželo, nebo mě něco dokázalo naštvat. Vždy jsem měla potřebu se vyjádřit obsáhle abych mohla dokonale vysvětlit proč co a jak mám. Někdy se i stalo, že jsem tím samým vysvětlováním zapomněla na celou podstatu daného tématu a tak jsem se v tom ztratila.

Avšak ono lidem někdy stačilo i jednoduchá odpověď než moje obsáhlé vysvětlení o tom proč, co a jak mám.

Nyní to vím, dříve jsem nevěděla a vysvětlovala víc. Proto mi i články pomáhali k sebevyjádření toho, proč, co a jak mám a jak to vlastně je a v jakém výjimečném případě to beru tak a tak a když nikoliv, co je nepřípustné a tak. Přitom jsem mohla ušetřit čas tím, že jsem mohla jen ve zkratce odpovědět a stejně to, co bych odpověděla by byla pravda. Nyní to vidím, dělala jsem chyby, zamotávala se do vlastních slov, vysvětlovala tam kde o to stejně nestáli, vysvětlovala lidem, kteří to stejně neposlouchali.

(Pokračování textu…)