Máte svou dokonalost a přes tu nejede vlak

Okolí, společnost, rodina má tu svou představu o tom, jak by měl šťastný život probíhat a jak by se měl odehrávat. Ano, mají to tak a mají tendence s tím každého porovnávat, nebo dle toho udílet rady lidem, kteří údajně podle nich ty rady potřebují. Přitom ti lidé za nimi nechodí pro radu, ale spíše se vypovídat, anebo vůbec.

To, jak člověk žije u některých lidí probouzí to, že mají tendence radit a přetvořit toho člověka dle sebe.

Tak, ať tu svojí představu, či dokonalost mají, ale nemusí to každému cpát a každého do toho oblékat. Každý si chce žít po svém a ne se oblékat do nějakého obleku dokonalosti, který mu někdo určil.

Může člověk žít v očích okolí skvěle, šťastně a vzorově celý život a pak urobí jeden přešlap za který třeba ani tak nemůže a už je prostě odkopnutý a nikdy ho tam společnost už nechce přijmout a to proto, že už tu chybu urobil a už nejsou otevření k tomu, že ten člověk fakt urobil jen ten jeden přešlap a že jinak je stále tím za koho ho celou dobu měli.

To už ten člověk nevysvětlí, u takového typu lidí, kteří neodpouští žádné chyby a přešlapy bude takový člověk navždy odepsán. (Pokračování textu…)

Nešťastná zamilovanost

Mám tisíc důvodů Ti věřit a já věřím na 1001 tisíc

Znáte to, leckdy stačí jeden důvod člověku nevěřit a je veškerá důvěra v háji, aspoň u někoho a prostě už to pak nikdy není stejné a už to nikdy ten člověk nenapraví, když je to prostě něco tak vážného a nezlomného.

Což chápu, chápu takové lidi, prostě to tak v životě chodí.

Někdo Vám za život třeba ani důvod k důvěře nedá a stejně mu věříte, i to se děje, je to paradoxní, zvláštní, ale i s tím se dá setkat v životě.

Možná asi proto, že víte jaký ten člověk je a víte, že se mu nedá věřit tak možná proto mu věříte, jelikož víte jaký je a víte, že můžete čekat cokoliv. Ano, život bývá paradoxní.

Stejně tak lásku, obvykle člověk miluje toho, koho nemůže mít, anebo miluje toho, kdo si to „nezaslouží“ v očích společnosti, lidí, okolí, rodiny.

Taky se stává, že nedáváte nikdy důvod k nedůvěře, nedáváte a i přesto Vám někdo nevěří. A proti tomu se člověk těžko brání. Ujišťuje, dává důvody proč věřit, robí vstřícná a kladná gesta vůči tomu člověku a i přesto Vám není věřeno. (Pokračování textu…)

Myšlenka na kterou nemohu přestat myslet…

Leckdy se bavíte a povídáte si s někým hodiny a hodiny a někdy s někým prohodíte jen pár minut, nebo jen hodinu svojeho času a dá Vám to mnohem víc prozření a nových nápadů a myšlenek, které jste doposud neměli a nenapadlo by Vás na ně pomyslet.

Stačí jeden hovor s člověkem se kterým jste dlouho nemluvili a nebavili se, někdo blízký s kým jste si dříve hodně rozuměli a časem jste se odmlčeli, avšak když jste se znovu začali bavit tak jste si připomněli to, že na přátelství to nic nezměnilo a stále si dobře rozumíte tak, jako dříve.

Však stačí jeden rozhovor a debata o tom, co je pro Vás důležité a že se ten člověk zeptá na Vás a detailněji a Vy se vypovídáváte a jak se tak vypovídáváte tak se Vám ulevuje a dostanete názor a radu takovou, jakou byste nečekali a člověk Vás upozorní na to, co jste normálně přehlíželi a neviděli za chyby a za to, co si vše necháte líbit.

Leccos Vám to otevře oči a uvědomíte si, že vlastně všechno není tak růžové za co jste to měli a že ve své podstatě hodně věcí slevujete, ustupujete a že vlastně můžete žít i jinak a že si sami sebe můžete vážit více.

To vše Vám dá jedna rada, jeden názor a debata s někým sice chvíli, ale naprosto podmětné a o skvělých tématech. Smysluplný rozhovor, který není jen bezduché tlachání o ničem, ale to co má smysl. (Pokračování textu…)

Když nevěříš, tak mi ani svatozář nepomůže

Aneb, o tom že přesvědčovat, ujišťovat a ubezpečovat někoho o tom, že jste skutečně v pohodě a nevinní a pravdomluvní je zbytečné, když ten druhý Vám prostě nevěří a myslí si svoje.

Aneb, když si o Vás někdo myslí svoje a nechce Vás vyslechnout, nebo pochopit tak je vlastně veškeré Vaše vysvětlování, pravda, povídání a ujišťování k ničemu, jelikož když ten člověk to jinak vidět nechce tak to nepomůže.

Když si někdo věří svojemu úsudku i když nemá s pravdou nic společného tak tomu prostě bude věřit, i kdybyste se stavili na hlavu, anebo uvěří, ale už nikdy nepřizná, že na Vás změnil názor a věří Vám. I tací lidé jsou.

Tak nějak časem jsem se smířila s tím, že názor někoho byť je sebe-ošklivý na mou osobu tak s tím nemohu pohnout, pokud ten člověk tomu tak zarytě věří a myslí si to, prostě ne. I když dokazuje opak, pro někoho vždy můžete být tím nejhorší obludáriem a snůškem všeho negativního a prohnilého, i kdybyste na sobě nosili viditelnou svatozář. To tak prostě jen, jen ten kdo chce pochopit Vás a poznat pravdu tak může změnit ten názor a nechá si něco vysvětlit a poznat. Ten, kdo nechce tak to nepřijme a bude si myslet svoje nadále. (Pokračování textu…)

Ti kteří i po dlouhém čase kritizují a nepřejí něčímu vztahu

V tomto pojednávání se zaměřím na téma lidí, kteří neustále řeší něčí vztah, který jen závidí a nepřejí a stále ty dva řeší i přes to, že už dávno uplynula doba, kdy se dali dohromady a i uplynula ta doba, kdy se s tím okolí smiřuje.

Může to být kdokoliv, ať už ex, přátelé, nebo jen okolí těch lidí, kteří i přes dlouhý čas, který již uplynul od té doby, co se ti dva dali dohromady. Což ano dá se pochopit, že pro některé lidi může být překvapením a šokem, když se dva lidé dají dohromady a je pochopitelné, že pokud ten člověk třeba je ex toho jednoho z partnerů tak to bolí a je to rána, avšak to je ze začátku, to je pochopitelné, že ten jejich vztah nevidí dlouhodobě a možná jim to i nepřeje. Chápu, to je prostě ten začátek toho všeho. Avšak berme to tak, že jsme lidé a že časem i tato rána přebolí a život jde dál, člověk si zvykne, přijme to a bere to neutrálně. Nemusí se s těmi dvěma vidět a vídat, stačí že jen bude respektovat to, že jsou spolu a nějak zmínka o nich ho/ji nevyvede z rovnováhy, jelikož už to má v sobě zpracované a je mu to jedno. (Pokračování textu…)

Vychytralí a milující lidé ve vztahu

Dneska se zaměřím na téma partnerských vztahů. A na myšlenku toho, že se lidé v partnerských vztazích správají buď vychytrale (chytře), anebo milujícím (hloupým) způsobem.

K této myšlence jsem došla od jednoho svého kamaráda, který chtěl abych na toto téma napsala, proto tento článek je na přání.

Hlavní pointa spočívá v tom, že všechny lidi se selektují do těchto dvou skupin dle toho, jak se správají v partnerském vztahu.

Upřímně jsem toho názoru, že ne všechny můžete takto zařadit, že hodně lidí se pohybuje v nějakém takovém remixu a chovají se jak kdy, v něčem třeba vychytrale a v něčem zas milujícím způsobem. Avšak také se jistě najdou lidé, kteří se vyloženě správají vyhraněně – buď vychytrale, anebo milujícím způsobem. (Pokračování textu…)

Kniha Chroničtí lháři

Vydávám další svou knihu, která tentokrát nese název „Chroničtí lháři“ . Jakožto třetí svůj titul.

(Pokračování textu…)

Nic není tak horké, jak se uvaří

Aneb, ze starého přísloví, které mě učili na základní škole tak skutečně se k němu musím přiklonit, že je pravdivé.

Myslím si, že každý z nás se někdy dostal do situace, kdy měl pocit, že se mu vše hroutí, nebo že mu končí něco krásného co měl rád a na co byl i zvyklý a nastává něco nuceně špatného, co nechce aby se stalo a vypadá, že se skutečně stane.

Asi to zná opravdu každý a i já. Je to naprosto lidské a nikdo asi nechce dobrovolně a samovolně přijít o něco v životě, co ho činí šťastným a spokojeným.

A když vlastně se snažíte o to si to krásné udržet a i přesto o to máte přijít a ztratit to, tak logicky člověk začne šílet a panikařit a snaží se to všemožně udržet a zabránit tomu, aby to skončilo a to jen proto, že nebylo ve Vašich možnostech tomu zabránit, prostě ta nová změna přišla a nedá se s tím nic robit, asi samovolný konec? (Pokračování textu…)

Nenutím tě do ničeho co odmítáš

Dneska to zaměřím tak, že když se s někým bavíte, přátelíte, či s někým máte vztah a někoho velmi dobře znáte a k tomu člověku se chováte s respektem, jelikož víte co je zač, co má rád a co nemá rád a respektujete to, nenutíte toho člověka do ničeho co by nechtěl, či co by se mu nelíbilo.

Chci tímto toto téma tak trochu vyzdvihnout, jak je důležité a kladné, když Vás někdo do ničeho nenutí to, co by se Vám nelíbilo. Je to ctnost, jelikož tím ukazujete jak si toho člověka vážíte, jak mu nasloucháte a vnímáte ho takový jaký je. Tím, že jste ho vlastně takhle přijali a přijímáte a dokáže ho tolerovat tak, jak je a neměníte ho.

Možná je to taková maličkost, která je mezi lidmi častěji přehlížená, však já si myslím, že je to velká ctnost, jelikož není samozřejmostí to, že Vás někdo do ničeho nenutí co byste nechtěli, ale naopak dá si na to pozor a udělá to tak, aby Vám to vyhovovalo. (Pokračování textu…)