Plytké řeči

Dám si odpočinek a už neposlouchám a nečtu ty neustálé sliby, co bude jednou někdy a jak už se polepšíš a změníš a jak to všechno bude v pořádku.

Protože to je už to ohrané dokola co znám nazpaměť a pokaždé, když to uděláš tak přijdeš s podobnou omluvou a s podobnými aliby, ale já si tak říkám „Sakra k čemu to je?“. Stejně kdykoliv ti to uvěřím a už po milionté uvěřím tomu, že nyní to bude skutečně v pořádku tak stejně si zas nalítnu a uděláš to zas. A poslední dobou se už ani nenaštvávám, spíše se zklamaně ptám „Proč mi to děláš, když víš že mi tak ubližuješ? Víš, že to nesnáším tak proč to děláš? Víš, že se toho bojím.“

A stejně na to neuslyším nic jako dřív tak ani teď, měla bych to prostě nechat jít a nechat tě jít životem. Protože si to prostě zasloužíš.

(Pokračování textu…)

Co vlastně chceš slyšet?

Viděl si na mě problém a stále do mě, že je to můj problém a co se mnou je. Přitom já žádný problém neviděla a neregistrovala, říkala jsem ti „Všechno je v pořádku, přirozené.“ Ale ty stále, že je tu ten problém a co s tím. A mě se prostě nezdálo, že je to problém, protože to prostě pro mě problém nebyl. Viděla jsem to jinak a byla to pro mě maličkost, která nelze vždy ovlivnit.

Ale fajn, každý to viděl jinak. Přišlo mi, že tě rozčilovalo, když nesouhlasím s tím, že je to problém. Div bys nekřičel hněvem na mě a hlavně co s tím a čím je to způsobené. A já s klidem to brala tak, že je to maličkost, která se nedá ovlivnit. A takhle to pokračovalo.

Až jednoho dne, kdy mi už s tím vendlováním do mě přetekla trpělivost a říkám „ne není to problém, prostě pro mě, je to sice tak, jak to říkáš, ale pro mě to není problém.“ Pak najednou obrátíš a už se ti to zdá lepší a že se údajný problém lepší. Když ti znovu říkám, že se na věci nic nezměnilo, ale že to pro mě není problém, tak se snad ještě víc rozčílíš s tím, že sis už myslel, že je situace lepší a že jsem tě údajně vrátila zpět do problému.

(Pokračování textu…)

Když nechce věřit tak neuvěří

Můžu být otevřenější, může být pravdomluvnější a můžu ti skutečně svěřit úplně každý detail z mého života, můžu ti ho popsat od minuty k minutě do půlnoci, můžu se vyfotit všude kde jsem, mám ti snad dát k uchu opravdu tu dotyčnou, že je se mnou? Můžu tohle všechno udělat, můžu být vyloženě „vykecálek“, který na sebe poví všechno, každý krok mého života, můžu vyprávět denně o tom, co jsem dělala a co se stávalo v práci i mimo práci a kdo se jak na mě tvářil a kdo se jak se mnou bavil a baví. Můžu ti odpřísahat, že jsem tam fakt skutečně byla a stejně ti tohle všechno bude málo.

Můžu ti slíbit, že skutečně stojím při Tobě a že jsem o ničem zlém nevěděla, budeš mi věřit? Nebo budu zas ten největší zločinec? Nebo tuto „zbraň“ obrátíš proti mně?

Ani bych se nedivila.

(Pokračování textu…)

Proč ničíš, co může být krásné?

Mohlo to být krásné, může to být krásné, trochu volna v tom všem shonu, trocha krásy v tom všem negativu, trochu barev v té vší všednosti. Víš moc dobře, že na sebe čas neměli jsme dosti, avšak i přesto jediný den, který mohl být sice pro všechny ostatní všední, pro nás mohl být sváteční a jedinečný.

Proč se tohle všechno muselo stát? Proč na den, kdy se těším, musíš zase řvát? Co zas dělám špatně, slyším už tu zas a zas, nepočká to na další dni?

Ty víš, že času není nazbyt a že krájím každou volnou chvíli, však netuším, proč i ten krajíček musíš zkazit, proč vytahuješ zas ten samý problém, který řešení momentálně nemá a proč vytahuješ moje staré chyby a současné chyby, které nikomu na náladě nepřidají? Proč si to jen dnes nemůžeš odpustit a udělat si se mnou krásný večer, proč?

(Pokračování textu…)

Konflikty ukazují charakter

Mohu říct, že ne vždy je dobré, když je vše v klidu, protože když je vše v klidu tak se člověk neposouvá, nedovídá se nic nového, neděje se nic nového. Není to špatně to rozhodně ne, jen tím chci říct, že věčný klid Vám nic nového nepřinese, proto do života přichází překážky, vzruchy a změny, protože přesně toto formuje Vás i lidi ve Vašem životě, zároveň Vás to učí, odhaluje to i Váš charakter tak i charakter lidí se kterými žijete, bavíte se, či přátelíte.

Jsem kliďas a ve vztazích s lidmi vždy upřednostňuji klid, pohodu, mír, přátelství a lásku, vše hezké, myslím si, že téměř vždy se dá nějak rozumně dohodnout a když se nedá dohodnout potom nemá cenu se vůbec o něčem bavit a rozcházejí se lidem cesty.

A tak to je, nelze vyjít rozumně s každým to dá rozum, lidé jsou různí a každý očekává a chce něco jiného. Nelze si prostě s každým rozumět.

Avšak když už si s někým rozumíte a bavíte se tak obvykle se už s tím člověkem dohodnete a dorozumíte, ale i tak je to leckdy těžké. Nemusí to být vždy a někdy po dlouholetém přátelství nebo vztahu po nějaké zkoušce, překážce či nesnázi vlastně zjistíte koho jste to vedle sebe měli a kdo to vlastně je, až tehdy toho člověka poznáte, protože ta překážka odhalila jeho/její skutečný charakter, což leckdy bývá smutné a pak se cesty rozházejí.

(Pokračování textu…)

Upřednostňuje mé klady

Lidi s některými se cítíte dobře a s jinými zase zle, s někým se cítíte jako totální hlupák, který nic neumí a má se co učit a s někým se cítíte, jako ten nejlepší člověk na světě a učitel, který má co říct.

Vše je o lidech a o tom jak se k vám chovají a Vás, jak k nim přistupujete, ale dnes to pojmu trochu jinak.

Zkuste se zamyslet nad tím s kým se cítíte krásně a u koho vždy cítíte, že vyzdvihuje Vaše klady a nemusí to být jen to, že Vás slovně nebo fyzicky podporuje, jde o ten pocit, s kým se cítíte lepší verzí sama sebe? Máte někoho takového? Kolik těch lidí je?

Ten člověk ani nemusí nic dělat, mě zajímá tady ten Váš pocit, když jste s někým, nebo se s někým bavíte a s tím člověkem v jeho/její přítomnosti se cítíte hned lepší, lepší člověk, lepší kamarád, partner, cokoliv….

(Pokračování textu…)

Konec, uvědomění si sám sebe

Když něco končívá, otevírají se nové možnosti, ano takto to známe. Beru to tak.

Konec vždy vnímám jako takové osvobození i když je někdy bolestivé a člověk se s tím hned nedokáže smířit, tak je to forma úlevy od něčeho, takové propuštění.

A já to tak vždy cítím, když mi někdo odejde ze života, s někým se přestaneme bavit, nebo když nějaká etapa mého život je u konce. Samozřejmě, že je to vždy nový začátek. Ale je to i pro mě úleva, uleví se mi a tím pádem mi přichází nové věci a lidi do života.

Já ani nevím, jak je to možné, ale vždy když nějaký takový konec zažiji, nebo zažívám tak tím rázem se mi v životě začnou dít pozitivní věci, aby mě to ukonejšilo a bavilo. Nebo nevím, najednou se hrnou lidé mi do života, najednou se situace lepší, plní se přání. Je to až zvláštní, jak rychle to najednou jde a to muselo něco skončit.

(Pokračování textu…)

Umět si poradit a vydýchat to

Nečekané změny, které bohužel udělají díru v programu a harmonogramu asi každému z nás. Něco si naplánujete a s něčím počítate, že to tak bude a i se na to tak těšíte, už je to tak nějak rozvržené a říkáte si „Ještě je čas tak jsem v klidu.“, jenže někdy během dne nebo během pár hodin se vše změní a najednou to, co mělo být až potom tak musí být ještě dřív a co teď narychlo, že?

Najednou změna, to co mělo být není a musí to být hned? Nejhorší je, že nelze to zrušit nebo říct ne, protože je pořeba to dokončit, je to součástí něčeho na čem pracujete.

A teď se vše najednou musí domluvit hned a udělat hned. Člověk je v tu chvíli nepřipraven, ale co má dělat, jelikož to rozhodnutí a pokyn nepřichází z Vaší hlavy. Je to nepříjemné, nečekané a na honem, ale co se dá dělat i když se stane taková věc, je třeba se k tomu sportovně postavit a vzít to zodpovědně.

Prostě se to teď vydrží to, co je potřeba dokončit tak se dokončí, vezme se to den po dni, aktivitu po aktivitě a povinnost po povinnosti, vše se rozvrhne a vyjde to. Prostě to vyjde, nebude žádné mezi. Zvládne se to a nebude žádné mezi. Prostě se člověk zakousne do úkolu a ten dokončí a dosáhne toho, že bude splněno a pak zas klid, vytoužený klid.

(Pokračování textu…)

Ta svoboda je skvělá

Prostě jsem to pustila z hlavy, nechala jsem to všechno jít, spláchla jsem to ze sebe tak, jako kdybych to spláchla záchodem. Pár dnů to odeznívalo než to odeznělo a já si tak říkala, jestli to takhle zvládnu a jestli jsem neztratila všechno kolem Tebe. Ale pochopila jsem a uvědomila si, že já nejsem ten kdo ztratil, ale Ty.

Cítím se dobře, ulevilo se mi a vidím velké možnosti a příležitosti, které kolem sebe mám a to že jsem se dřív bála, že bys mě nechal, tak upřímně teď by ses měl bát spíš Ty. A užij si to.

Protože ta svoboda, kterou jsi mi dal se mi zalíbila a líbí.

Dřív jsem se obávala, že vždy přijde někdo horší po Tobě, nebo že zas spadnu do nějaké pomyslné kaluže, ale ono se to tak nějak nestalo, naopak si připadám jako kdyby mě osvítilo konečně světlo a to i hlavně v hlavě a já už nebudu tak hloupá, jak jsem ohledně Tebe byla.

(Pokračování textu…)

Super silvestr a vše nejlepší do nového roku 2020

Děkuji za přízeň, návštěvnost a čtivost v roce 2019 :-).

Užijte si skvělého silvestra, skvělou zábavu a parádní oslavu. A přeji vše nejlepší a nejúžasnější v novém roce 2020, hodně štěstí, zdraví, pohody, spokojenosti, pozitivních změn, pokroků, úspěchů, financí, lásky, dobrých přátel, radosti, veselosti, splněných osobních cílů a splněných přání a hlavně ať jste šťastni.

S přáním a věnováním Sára Lhotáková – SL