Minulé já a současné já
Ano, minulost tvoří to místo, kde jsme nyní a utvořila i naší situaci, jelikož nás naše minulost dovedla tam kde jsme nyní a také to kým jsme nyní.
Ať už je minulost šťastná, nebo zlá tak nás dostala teď na toto místo, kde jsme nyní a jsme díky ní zde ať už se nám to líbí nebo ne.
Díky Vesmíru a andělům za to, že to tak je. Jsem ráda, že minulost je mrtvá a jisté věci s ní umřely též a to nemyslím v krutém významu slova, anebo v nějakém krutém významu vůči něčemu či někomu, avšak jsem ráda, že jisté věci jsou mrtvé spolu s minulostí, která se již nevzkřísí a děkuji za to.
(Pokračování textu…)Není už potřeba ani větší důvod
Ano, někdy se čeká na nějaký mega důvod toho, proč se s někým nebavit, nebo proč s tím člověk ukončit, kontakt nebo přátelství. Ano, někdy se už jen čeká na to, až ten člověk chybuje a klopýtne sám a Vy tím pádem získáte důvod proč říct Ne a odejít.
Někdy se těch menších důvodů sbírá víc, aby utvořili jeden velký důvod, který bude rozhodující a snadno odůvodnitelný a odiskutovatelný.
Ano, bývá to tak.
Také jsem to tak někdy dělávala, nestydím se za to, ano bylo to tak. Čekala jsem a čekala na důvody proč to někomu vmést do očí, že s ním/ní končím, proč se mi nelíbí to co dělá a tak. Je to tak, protože to dosavadní bylo málo na to, aby to ten člověk pochopil a hned by mě začal přesvědčovat o tom, proč to nemám dělat a tak dál.
(Pokračování textu…)Nejsem doplněk
Připadá mi čas od času, že někteří lidé vůči mě projevují takový zvláštní postoj, nebo vztah, či jak to nazvat.
Stále mě vidí tak, jak si přejí abych byla, avšak už nevidí, že jsem jinde a že třeba chci v tom životě stát jinak, nebo prostě být jen sama sebou.
Setkávám se s tím, že mě lidé stále vidí tak, jak chtějí oni sami a už neberou v potaz to, jak to beru já, asi si myslí, že ví lépe než já co je pro mě v životě dobré a jak bych se jim více líbila v životě, nebo v nějaké situaci. Netuším, proč tito lidé mě stále škatulkují podle sebe a tím, že mi stále vnucují nějakou svou představu o životě a o tom, co je pro mě dobré. Ono je to totiž v konečné fázi jen pro ně dobré, ale pro mě už být nemusí.
Ano, někdy to tak vypadá, jako kdybych byla nějaký jejich módní doplněk do života, který by si vzali na sebe dle potřeby, anebo mě měli tak, jak oni chtějí, avšak už pozapomínají na to, že i já jsem člověk se svou svobodnou vůlí a moc dobře vím co a jak je pro mě dobré. Kdo jiný by to měl také vědět než já?
(Pokračování textu…)Kdo si neváží dobrého bydla ten nakonec nemívá nic
Celkem často potkávám ve svém životě lidi, kteří si neustále stěžují na co to, co v životě mají a dle toho jak to vyprávějí buď mé, nebo se to dozvím z vyprávění, anebo také z nepřímého poslechu náhodného člověka tak mi dochází, že tací lidé by snad nejraději neměli nic v životě a nechtěli by vůbec nic robit v životě.
To je samá stížnost na práci, na finance – jak je jich málo, na rodinu jak jsou otravní a co všechno po nich chtějí a když jim to neudělají tak, aby se z toho nepotentovali, na drahou polovičku jak buď má vše u hýždí, anebo je až moc vítravý a leze do soukromí.
Jsem takový posluchač, když cestuji, anebo když mi někdo vypráví o někom nebo rovnou o sobě.
Často je to jen stížnost a to, jak se mají v životě špatně a jak je to špatné.
A jak vůbec někoho obtěžuje chodit do práce.
Je to leckdy zajímavé. A já si tak říkám „ty jo se mnou se okolnosti až tak nemazlili a leckdy jsem prostě musela konat teď nebo nikdy a ani jsem si nestěžovala, byla jsem ráda, že jsem z toho skvěle vyvázla a měla jsem to, co jsem měla i když to nebylo nejlepší, ale bylo to a tehdy mi to hodně pomohlo a ani mě nenapadlo si stěžovat.“
(Pokračování textu…)Co dodat?
Podobné situace, podobní lidé, podobné charaktery, opakující se scénář a stále obdobné výmluvy na jedno a to samé a to na čas a na zájem.
Co dodat víc?
Stejné psaníčko, podobná odpověď, to co byste si vlastně mohli napsat sami se sebou a co vlastně už intuitivně očekáváte za odpověď. A to nejenže že by přišla negativní odpověď s tou se člověk srovná snáze a řekne si „No a, tak nevadí, najdu si jiné vyžití dne.“ Avšak když nedostanete žádnou….. a po uplynuté době na kterou jste se ptali tak dostanete neurčitou odpověď s výmluvou na všemožné nemoce od A až do Z, nebo především na to, že ten člověk ani nebyl dostupný, přitom zapíná mobil tak jako většina lidí v mladé dospělosti.
Odpovědi a gesta, která už dopředu víte dopředu než vůbec ty lidi oslovíte, jako kdyby to byl nějaký šestý smysl, který Vám to říká.
(Pokračování textu…)Ano, řekl jsi.
Ano, řekl jsi.
Ano, řekl jsi mi spousty věcí a jak které byla pravda, nebo ty si spíše myslíš, že jen proto, žes to řekl tak to pravda je, avšak realitu můžu změnit a můžu udělat jinou. Anebo je realita už jiná?
Ano, vlastně kdo by mě chtěl? A kdo by mi ten vztah a to společné žití přinesl, když ne Ty? Nu dle Tebe buď Ty, anebo nikdo, takhle jsem to slýchávala.
A abych byla konkrétně tak jsem slýchávala, že ať už přestanu se bavit s těmi lidmi a nehledám, že se stejně vrátím. Ať už nevypisuji svému kamarádovi, že stejně k tobě vrátím. A ať vlastně žádné pokusy nedělám, protože se prý stejně vrátím a nikdy mi nic s nikým nevyjde.
Zaráží mě na tom celém příběhu to, jak můžeš s určitostí tvrdit, že jsem tak beznadějná? Že nemám šanci? Jak to můžeš tvrdit a jak si můžeš být svým stanoviskem a svým postavením tak jistý?
Proč jsem v Tvých očích beznadějná a naprosto zoufalá? Dle tebe jsem jen neúspěšný pokušitel, který si na honem někoho hledá, aby nebyl sám. Podle Tebe jsem asi zoufalá, že se seznamuji s lidmi, anebo že jim věřím a že jim dávám šance.
(Pokračování textu…)Slibo-techna poprvé, podruhé a potřetí
Hnedka pro úvod si rozvzpomínáme na článek o Slibo-technách.
Abyste byli v přehledu o tom, kdo to tak zhruba je, avšak si myslím, že i víte. Je to poměrně častý pojem ze života a tací lidé jsou snad všude zastoupeni.
Vyznačují se tím, že jsou pouze páni nebo dámy slov a dokážou toho napovídat mraky a spousty, avšak háček je v tom, že nic z toho nesplní a není pravda.
Obvykle si i výmýšlejí a řídí se rčením „Slibem nezarmoutíš.“ Abych pravdu řekla, tak toto rčení je jedno z těch horších, jelikož nechápu jeho význam, protože to je sice hezké něco někomu naslibovat, avšak když to nesplníte tak toho člověka zarmoutíte dvakrát tolik a možná i bude k tomu dost slušně naštván.
(Pokračování textu…)Opakovaná chyba
Když slýcháte znovu podobný problém, který si toho člověka znovu našel po nějaké době. Všechny mé intuitivní pocity se naplnily a já jen mohu říct to, že jsem si to myslela a říkala jsem to. A tehdy v létě to bylo samé „Ne, ne to bude v pohodě, já se z toho vyhrabu.“ A nyní musím říct tu nenáviděnou větu „Já ti to říkala.“ Protože jsem to tušila a cítila, že se tak stane. A prostě muselo dojít na má slova, protože když něco předvídáte dopředu i kdyby jen selským rozumem tak podle dotyčného „Ne a ne, to se nestane“ a ono k tomu fakt musí dojít, aby jen sklopil hlavu a Vám řekl „ano, máš pravdu.“
Ano, člověk by si myslel, že se poučí z toho, že tehdy ho ten problém stál hodně nervů a tak nějak všeho a ono stejně na moje slova a cítění dojde a je to tu znovu podobný problém.
A je to tu znovu a jako kdyby život dával ještě jednu šanci, jak se k tomu správně postavit a přistoupit, vzít to jako lekci, jako kdyby to fakt byla druhá šance od života. A ono nikoliv, Vaše rady jsou údajně na dvě věci a ještě jsou zkritizovány, Váš přístup je zkritizován a jak vlastně můžete žít, že Vaše rady přivedou do záhuby a tak prostě. Tak co dodat na to všechno, nejenže mě taková kritika mých rad zabolí, ale nikomu je nenutím, je každého věc zda na mě dá nebo ne, ale když na mě nedá, ať mi aspoň rady nekritizuje.
(Pokračování textu…)
Knihu lze objednat na e-mailu 
Knihu lze objednat na e-mailu 
Více informací na.