Spokojenost

Z jiného soudku dnes, nebudu na předchozí článek navazovat. Čím by to šlo se vnitřně a psychicky definovat za poslední dobu?

Asi jedním slovem spokojenost. Je to pro mě příjemná změna v tom, že se takto mohu označit, jelikož se v citové, vztahové a duševní oblasti neustále hledám a stále je něco, co mě odchlipuje od stálosti k něčemu, či někomu. Není to přecitlivělost, je to spíše neustálá touha objevovat ještě něco víc, něco jiného, lepšího v tu chvíli.

(Pokračování textu…)

Je třeba udělat krok

Dlouhý klid, neudálo se nic. Však to bylo a je krásné, avšak co bude dál?

Vyhlídka mizivá. Tomu komu to nejvíce vadilo, najednou nic neřeší, nemění nic a nebaví se.

Nejsem taková, že bych něco hrotila, avšak jednoho dne to stejně nastane a vrací se ta realita zpět a to v čem jsem se potácela předtím vším, co přišlo a nadále je.

Jednoho dne, nastane ten den, kdy se nevyhneme řešení a já stejně se budu opakovat jako to co jsem říkala v prosinci. Znovu vytáhnu své argumenty a bude na mě koukat stejně jako tehdy, co vlastně chci.

Avšak je to to jediné co chci, změnu. Vyhlídka v dosavadním stavu je mizivá, neuspokojivá, nechce se mi dělat hlupáka a být všem na zavolání. Nejsem selka.

Nevím, proč najednou všichni zavírají oči před něčím, co tu bylo problémem už tehdy. Co se jen odkládá.

(Pokračování textu…)

Z dobré stránky

Pomáháš, děláš, ptáš se, komunikuješ, vyřizuješ, jsi aktivní. Jsi tu pro druhé lidi, jsi tu pro své nejbližší. Vždy bude něco, čeho se můžeš bát a něco do čeho si ti moc nechce a taky tu budou lidi se kterými se nebudeš chtít vídat a taky tu budou lidi se kterými se nebudeš rozumět. To je rozmanitost života, která platí nadále.

Někdy člověk dělá dobrý skutek a má z toho taky skvělý pocit, že se tím nechá pohltit až tak moc, že ho překvapí nečekaná komplikace, která do toho veškerého úsilí přijde, avšak moudrý člověk se jen tak nenechá vykolejit a dokáže i ze špatného, nevhodného překvapení, které nemá rád vše převést v dobrou situaci, tak že to otočí pro svůj prospěch. A teď nemyslím otáčení toho, kdo co řekl, jen aby někdo manipuloval, to ne.

(Pokračování textu…)

Vnitřní a vnější temnota

Všeználci a rejpálci

To se má tak, že ve svém přátelském okruhu máte někoho, nebo nějaké lidi, kteří jakmile se s nimi bavíte, či vidíte tak se sice zajímají, ale hned jak něco řeknete, tak vám ihned doporučují, jak to máte příště udělat líp a jinak. A kam máte jít a kde je to nejlepší. Už ho/ji moc nezajímá to co jste skutečně udělali, nebo kde jste byli, hlavně dávat tipy, rady o které si ani neříkáte. O tom, jak to příště udělat „líp a jinak“ v jeho/jejích očích.

Všude byl, všude to zná, nic mu není cizí a když na něj vybafnete s něčím novým tak opakuje několikrát dokola, že to stejně už zná, nebo že to slyšel, viděl, anebo že nejste první kdo mu to říká.

Rovnou říkám, že nemám nic proti tomu, když mi někdo něco doporučí, nebo poradí, když se optám, nebo když mě zajímá něčí názor. Ráda si vyslechnu a třeba se i inspiruji. Nechám si poradit od člověka, kterému věřím. Nejsem nějaký zaujatec, který nechce vidět a ani slyšet.

(Pokračování textu…)

Strčte si ty nechtěné rady za klobouk

Prý jsem chudák, ale nevnímám to tak. Prý se mám špatně, ale já to tak nevnímám. Prý nemůžu dělat, to co mám dělat. Avšak já odpočívám. Prý nemám jít tam, kam chci, protože je to špatné. Co člověk to názor.

Jsem ve fázi, že vás nechávám vykecat, říkejte si názory, vyslechnu si je. Avšak nic mě neodradí od svého přesvědčení. Chabé argumenty typu jedna „paní povídala“, nedostačující důkazy od známého, který „někde četl a dozvěděl se“. Nedostatečná informovanost typu, „četl jsem někde, že to způsobuje no něco špatného a tohle a tamto víš, neměli bychom to užívat“.

(Pokračování textu…)

Princ, který zahodil svou korunu

Těžké od Tebe odlepit oči, těžké tě nechávat jít, ale bylo tak krásně snadné se ti přibližovat. Leccos zapomenu, ale tohle jen tak nejde zapomenout.

Když jsme se začínali poznávat, když jsi mi psával, jak jsem se těšila na zprávy. Byl jsi ten typ, který se mi zalíbí od pohledu, takový princ, kterého si člověk oblíbí hned. Jako kdybych k tobě měla vždy blízko, ani jsme se nemuseli tak moc snažit se zalíbit, šlo to snadno.

Rozuměl jsi mi. Tehdy jsem tě chtěla aspoň na chvíli vídat. Bylo to pěkné a šla jsem kvůli tobě pár km, abychom měli krásnou procházku, stálo mi to vše za to. Tehdy. Zdravý životní styl, cvičení a strava ano o tom jsme dokázali debatovat hodiny a hodiny a jak si mi tehdy poradil pít ta syrová vejce.

(Pokračování textu…)

Ať je to vidět

Ať se srdce chvějí, ať uši krásně naslouchají tomu všemu, ať oči krásně slzí dojetím, ať se to uvede do pohybu, ale ať všichni vidí, že to takhle má být.

Přiznávám si své chyby a nejvíc tu, že jsem se vůbec snažila být hodná a být v pohodě, když se mi nic nevrací a to že něco nebylo ok, nebylo až tak mou vinou. Já byla ze hry, ale nebyla to moje vina. To jsem pochopila. Ten rok, kdy jsem se od toho dění distancovala, když jsem žila pro sebe.

V tu chvíli jsem cítila, že dělám dobře. Po nějaké době, jsem vyměkla a začala si vyčítat, proč jsem se tehdy nekousla a nebyla hodná. Vyčítala jsem si, že jsem ztratila rok. Ale takhle to není, uvědomila jsem si, že následně můj restart byl dobrý a mělo to tak být. Nyní už to vidím ty posloupnosti a spojitosti, nemohlo to být jinak než jak to bylo. Tehdy to bylo rozhodnutí a teď je dobré rozhodnutí takové jaké činím.

(Pokračování textu…)

Asi je jednodušší to svést na někoho mladšího

Dívám, komunikuji, povídám, tvářím se, vím, že nic není dokonalé, ale vážně se snažím, aby aspoň v mých očích to tak na chvíli bylo. Abych na tu chvíli mohla říct, že zažívám šťastný okamžik a že jsem úplná.

Avšak, když se vaše přání týká více lidí tak je víc a víc nesplnitelné, jelikož každý žije sám sebe a kryje sám sebe a svoje záda.

Ano, potřásá ti rukou, jako když si jeho nejbližší přítel, ale to jen protože si myslí, že nic nevíš o těch špinavostech. A myslí si, že se to nikdy nedozvíš.

(Pokračování textu…)

Radilové a rejpalové

Ptají se mě, odpovídám. Jak si žiji v té krásné iluzi, že je to zajímá a myslí to se mnou dobře. A proto si nabíhám zas a zas.

To je samé „jak se máš, co je nového, co jinak, vše v pořádku, a už přemýšlíš o?“, jako super takových otázek, to se od pár nemluvících jedinců nedozvím za celou dobu přátelství. Avšak ok, snad je to opravdové. Nemůžu se však zbavit dojmu, že to není jen tak.

Když se mě zeptá jak se mám, odpovím vždy upřímně, řeknu upřímně co a jak a co se děje.

Když je odpověď kladná, optám se jeho/jí a dostanu též kladnou odpověď, že je všechno skvělé a super, že se to všechno dá.

Odpovím, že jsou nějaké problémy, nebo že jsem měla hodně práce. Dostanu odpověď, že on/ona taky, ať si nemyslím, že kmitá jak blázen a je toho moc. A taky ať si nemyslím, že je tohle všude.

Odpovím neutrálně, že je vše ok a nic se zvláštního neděje, tak rovněž dostanu odpověď, že je vše při starém.

(Pokračování textu…)