Tak bych se specifikovala. Když zpytuji svůj život a přemýšlím nad tím vším, co se za můj život odehrálo a co jsem vše udělala, rozhodla se, odpustila, přešla, spláchla, změnila, za co jsem bojovala, čeho jsem dosáhla tak cítím velkou spokojenost a velký vnitřní pokrok. Cítím, že za svůj dosavadní život jsem zvládla to, co jsem chtěla a co bylo nutné.

Hodně věcí a situací jsem si nemohla vybrat, prostě to přišlo a bylo to. A já jednala a ani mě nenapadlo, že by to bylo jinak. Nyní vidím, že mohlo být všechno jinak a že jsem to mohla brát i víc citlivěji, ale já to brala tak, že si s tím musím poradit a tak jsem si poradila.

Hodně věcí jsem tehdy neznala a nevěděla a ta nevědomost a neuvědomělost mě tak ochránila, že díky Bohu a Vesmíru za to, že to tak bylo. Nyní jsem znalejší než před několika lety, nebo na střední a asi bych v jistých věcech jednala jinak, ale asi bych to vnímala víc do hloubky, dříve ne.

Mělo to své výhody. A o to víc, jak jsem byla zabedněná a nepřipouštěla si spousty věcí tak tím víc to lidi provokovalo mi ubližovat a dělat naschvály, jelikož chtěli vidět mé reakce a mé emoce, ale když se toho tehdy nedočkali tak své podrazy gradovali. Nyní to vidím, jaké zoufalé pokusy to od těch lidí bylo a jak je to muselo úplně vařit vzteky, když já ještě bezelstně přišla, pousmála se a řekla, že jim přeji hodně štěstí, nebo že je to jejich život a já na to nemám právo nic říkat a ani nic na to neřeknu :-).