Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá

Někdy si prostě někdo myslí a začne myslet, že když udělá něco velmi předvídatelného a jeho/jejích očích asi zlomyslného, že vás jako vytrestá, nebo že prostě Vy padnete a on/ona obstojí a vyjde jako vítěz.

No jenže víte co je na tom nejvíce srandovní? Že ten člověk vám vlastně dá to po čem celou dobu toužíte. Dá vám příležitost se seberealizovat, prostor, čas a možnost zazářit a být super úspěšný týpeček.

Nu a Vy se toho samozřejmě chopíte a užíváte si toho klidu, času a možnosti se ukázat v tom nejlepším světle. A to je jako kdyby Vesmír Vám šel na roku a daří se, fakt se daří a Vy prosperujete, záříte a je to úžasný. Máte prostor, který skvěle využíváte ve svou seberealizaci. Aneb, když se někomu nechce něco udělat a dělat, nechá to na vás a vy vlastně to skvěle umíte, takže zazáříte a  polepšíte si. Prostě takové to, když se na vás někdo snaží hodit tu horší práci a Vy přitom získáte skvělý výsledek a pochvalu. Přirovnala bych to k přísloví „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Je to vážně trefné. Já jsem v tomhle všem jako spoluúčastník a tvořím příležitosti k tomu zazářit a pomáhám. Avšak telím se té logice-nelogice celou dobu a říkám si, že na vlastní hloupost ten člověk dojel. A je to fakt, příležitost dělá zloděje a když vám někdo dá příležitost dá vám hodně. I když si jakože myslí, jak to bude v pohodě, jak s vámi vymetl a jak na vás hodil to nejhorší. No to určitě. Chi chi, to neměl co do činění se mnou.

(Pokračování textu…)

Je člověk, který je všemi známí a zároveň ne

Přiznám se, vybírám si co komu řeknu. Asi tak jako to dělá většina lidí. Naučila jsem se už o sobě neříkat všechno na potkání a všem, naučila jsem se pro svou bezpečnost říkat jen něco, co mě neohrozí na životě nebo na pověsti. Je to tak prostě, když na sebe říkáte všechno narovinu a otevřeně i s tím bolavým hodně lidí to používá proti vám a pak vás třeba i nepříjemně atakuje, pomlouvá, nebo prostě to jinak nepříjemně zneužívá proti vám. Nebo prostě ví jak na vás a tak si vás vychutnávají a používají jako loutku ke splnění svých přání.

(Pokračování textu…)

Srovnat myšlenky do latě

Nemusí být zrovna všechno perfektní a je fakt, že člověk má tendence si říkat „až se stane tohle a tamto a splní se to, tak budu šťastný/á a budu v klidu“. Ano, máte pravdu, je to velmi časté a opravdu to tak chodí. Že když se lidem něco splní tak mají tendence se cítit najednou šťastnější. Čekají na něco, až něco přijde, nebo až něčeho dosáhnout. I já mám takové tendence k tomuto přístupu a kolikrát se takhle uchyluji k takovým myšlenkám, že až se něco stane, tak teprve bude všechno v pořádku, v klidu a budu šťastná. Jenže ono štěstí je pojem, který začíná vždy ve vaší hlavě. Vždy je tomu tak a pro někoho těžko uvěřitelné, že nemusí vždy člověk jen na něco čekat, ale ten pocit štěstí si může v hlavě vyrobit sám pro sebe.

(Pokračování textu…)

Je skvělé takového člověka mít v životě, děkuji druhá část

Je fakt, že na sebe prásknu to, že jsem člověk, který před určitými lidmi leccos tají, nebo úplně neříkám vše, co je pro mě velmi osobní. Ale přijde mi to tak v pořádku, že to tak má spousty lidí, protože jsou to niterné a osobní informace, které úplně nechci, aby věděli jistí lidé z důvodu toho, že by to nepovažovali za důležité, mávli by nad tím rukou a bylo by jim to totálně jedno, mleli by si dál to svoje. Je to prostě tak, někteří lidé tací jsou a já nepotřebuji nikomu nic vnucovat, když to toho člověka nezajímá a nebaví. Možná to není úplně dobré něco pro mě velmi důležitého tajit, ale já cítím, že je to tak dobře, dává mi to pocit bezpečí a klidu, nemusím zpovídat následující průběh, nemusím nic vysvětlovat, oni neví že něco probíhá a tak mi to stačí.

(Pokračování textu…)

Je skvělé takového člověka mít v životě, děkuji

Je skvělé mít fajn u sebe, kolem sebe, ve svém životě, nebo jakkoliv to nazveme při sobě člověka, který je pro nás ten správný. Je to velký poklad a výhoda. Ať už je to kamarád/ka, člen rodiny, nejbližší človíček, partner/ka, manžel/ka, kdokoliv kdo je pro vás tak blízkým, že před ním můžete přemýšlet nahlas. Můžete spolu mlčet, mluvit o čemkoliv a svěřit nejniternější přání a obavy. Nemusíte se zrovna před ním tvářit mile a optimisticky, on/a bude ten, komu svěříte i to že se cítíte depresivně a smutně, on/a uvidí vaše smutné oči a vaše lidské pocity které nejsou vždy pozitivní.

(Pokračování textu…)

Práce, povolání a můj úhel pohledu 2. část

Jsem se tak nějak rozjela, že se mi vše do jednoho článku nevešlo. Tím chci navázat na předchozí článek.

Abych vysvětlila, jsem prostě takový držák, kam mě vezmou, tam se chytnu a nepustím jen tak, určitě ne zadarmo a bez boje.

A moje teorie a názory se mi potvrdily, tam kde pracuji. Po více jak 4 letech, když jsem tu začínala jako brigádnice původně na 14 dnů, kdy jsem se každý měsíc modlila o měsíční prodloužení smlouvy na dobu určito a přála si, aby mi to zas prodloužili o měsíc a další měsíc a další až nakonec na neurčito, to jsem byla nejšťastnější. Když jsem nastoupila jako náhrada za někoho, kdo šel „marodit“ a měl o mnoho pevnější pozici než já tehdy, já jako tehdejší myš, která byla ráda za to, že vůbec někde může být v tak super práci a se suprovou náplní. Nechápala jsem jak někdo může z tak dobré práce jít marodit a ještě si stěžovat, jak je traumatizován. Ale co už, každého individuální příběh životní.

(Pokračování textu…)

Práce, povolání a můj úhel pohledu

Vím, že lidé mají na práci, zaměstnání a povolání různé názory. Poslední dobou se velmi často setkávám s tím, že lidé a tentokrát zdůrazním všech věkových kategorií mají ten názor, že někde pracují a když se jim tam nelíbí, nebo jim někdo není po vůli, něco je tam špatně, nějaký problém, nebo se tam něco stane tak jdou ihned pryč a někam jinam. A začínají zas někde jinde od znovu a takhle to mění po velmi krátké době z mého pohledu – 1-2 roky, někdy i měsících a týdnech to ani nekomentuji. A je jim jedno, že zase začínají někde jinde, na spodní pozici a nic nemají, žádné bonusy, jubilea, prémie, odměny, prostě začínají zas někde jinde a od znovu.

(Pokračování textu…)

Není dobré lpět na ničem

Až příliš jsem lpěla, až příliš jsem se snažila a trvala na něčem, co nemohlo vydržet. Ono celkově na něčem lpět je špatné, stává se, že o to pak člověk přijde.

Samozřejmě i to, čeho si člověk neváží tak o to také přijde. Je to tak. Ale i když lpíš na něčem moc, nebo na někom, tak o to přijdeš. Život tě učí, že není dobré na ničem lpět. Učí tě vděčnosti, mít rád a oblíbit si, pokoře, avšak bez trvání si na něčem, nebo idealizovat si něco, či někoho. Když lpíš a idealizuješ, vždy se to zboří.

A ano já lpěla a čas od času si takhle nalítnu, že něčem, či někom lpím a trvám. A to je chyba, pak o toho člověka přijdu, nebo o tu věc a je to tak. Najednou se ti to vše rozplyne v to, co si celou dobu hodně fandil a věřil. Na jednu stranu se rozplyne a ubyde i ten stres, nátlak a to drsný, čím ses zatěžoval a čím sis na sebe nakládal starosti. Ale i si řekneš, že vlastně to tak asi mělo být, asi to mělo skončit a člověk to hold nemohl udržet.

(Pokračování textu…)

Jak na disciplínu v životě?

Tak se zblázni z toho

Tak se zblázni z toho, že jsem prostě neudělala vaši představu a nenaplnila očekávání a že jsem to řekla nevinně a v klidu. A že jsem zničila představu té, která všechno přijme a všechno zastane. Tak se z toho klidně zblázni tady na místě, nebo v telefonu, nebo tam kde zrovna jsi.

Je mi to jedno, byla bych vulgární, ale tady se umírním. Prostě no a? Bořím představy a domněnky všech, kteří si něco myslí a jsem ráda. Protože se rozhoduji za sebe, tak jak cítím, že je správné. A víš, že je to super pocit? Cítím klid, úlevu a dobrý pocit, že na ničem nestrádám a není mi ubližováno. Zkrátka jsem dala na první místo sama sebe, což jsem měla udělat už dávno a nezavděčovat se, nebýt za hlupáka. A tak jsem to udělala a je to skvělý pocit.

(Pokračování textu…)