Posvátná architektura

Když se muži vyžívají v řešení blbostí

Dříve mi kamarádka říkávala, že chlapi nemají rádi řešit blbosti, že je to zbytečně zdržuje a nejsou na to stavění.

Věřím tomu a věřila jsem tomu. Ale postupně docházím k naprosto jinému názoru a to tím, že se spíše setkávám s muži, kteří si právě libují v tom řešit až zbytečně moc – pro mě hlouposti a zbytečnosti, prostě blbosti.

Dříve jsem si říkala „ach jo, to jsou všichni tak struční, či co?“ došla jsem k tomu, že ne všichni. Že leckdy i muži můžou daleko víc něco řešit než žena.

Prostě je to o typu lidí a já narážím na typy, kteří se vyžívají v řešení detailů, maličkostí a malicherností ze kterých se svět nezboří. Já jsem ten typ člověka, který je na pohodu a dokážu leccos přehlédnout, nevšimnout se, nebo přimhouřit oko. Takže spíše se zaměřuji na věci jako celek a vyřeším ten celek, detaily až tak nepromakám, protože pro mě je důležité mít cíl a vědět co dál, jak se rozhodnout, co je třeba udělat. Detaily, tak nějak pak přijdou sami a pořeší se během pár minut, takže není pro mě tak důležité to hrotit dopředu.

(Pokračování textu…)

Jsi plný zloby a proto ty hnusy

Všechno krásné, co září a co prosperuje, lidem se to líbí, ale někteří mají tendenci to ničit, ne protože se jim to nelíbí, ale protože mají pocit, že to není jejich. A je to typická povaha ve stylu „když to nemám já vlastní neschopností, tak to nebude mít ani jiný“. Krásný život, pěkné věci, skvělé zážitky, naplněný život, úspěch u lidí, úspěch v práci/činnosti, dobří přátelé, reálný život, který těší a je báječný. Pohodlíčko, nepředřít se, ale zároveň pracovat.

Lidumil, pro druhé se rozdá a nejbližším pomůže, miluje celým svým srdcem, zajímá se, ptá se, dělá si čas, staví se, najde si chvilku kdykoliv na popovídání, popsání. Mmm zní to skvěle, že?

Má ráda celým srdcem, prostě princezna chováním. Přátelská, milá, vnímavá, chytrá, ochotná, ohleduplná, důvěřivá, prostě dost kladů, abychom si rozuměli :-).

(Pokračování textu…)

Nemusíš se přetvařovat, když to tak necítíš

Možná jsem jen srdečná a miluji, miluji lidi a jsem dobrosrdečný člověk. Víš moc dobře, že pro druhé lidi udělám leccos, pomůžu, vyjdu vstříc, obětuji se, beru ohled, snažím se předejít zbytečným konfliktům a respektuji, že se někteří lidé nemusí a nechtějí vidět a proto to kamufluji tak, aby ke konfrontaci nedošlo, jen pro dobro všech a dobro lidí.

Možná si tak zadělávám sama sobě dost práce na svá záda, ale pro lásku mi to stojí a pro lidi, které mám ráda.

Vyslechnu, jsem k dispozici, miluji, držím jazyk za zuby, nešířím informace bez dovolení, udělám si čas, přijedu, navštěvuji, ptám se, zajímám se, dokážu se postavit za člověka, kterého mám ráda a tohle všechno pro lásku a přátelství, jen aby to vše bylo dobré.

Tak se prosím nepřetvařuj, aspoň přede mnou ne, když vidím jak to necítíš stejně ke mně. Já to beru a raději chci od Tebe upřímnost než hranou lásku, nebo hrané přátelství. Nedělej to prosím pokud to cítíš jinak, nevoď mě za nos, že jsem ta nejlepší pro Tebe, když nejsem. Aspoň tím neprodlužuj mou nastávající bolest ze ztráty a neopětovanosti.

(Pokračování textu…)

Časem pochopíš, neměň mě

Ne každý smutek je z toho, z čeho se zdá. Ne každá zlost je z toho, jak to možná vypadá. Ne každý smutný pohled a stýskání není tím zlým. Někdy to není tak jednoznačné, jak něco může vypadat. Vše je jen úhel pohledu a skutečná pravda někdy není tak hned vidno, ale to neznamená, že není.

Kdo chce pochopit tak pochopí, soucítí, vcítí se a splyne. Kdo nechce, tak si to vysvětlí tím co vidí, nebo čímkoliv jiným.

Našla jsem klid v duši, odpustila tomu, komu to bylo nejvíce třeba. Provedla změny, duše našla klid. Kdybych byla v očistci, tak bych se tímto možná dostala do nebe.

Jak se říká, že když procházíte místa a vrací se Vám vzpomínky a teď už prostě je to jiné, ne tak jako kdysi a bez lidí jako kdysi. Anebo s těmi stejnými lidmi, ale vše je jiné. Místa, kouty, krajinky, všude tam, kde to dříve bylo plné a pestré zážitky, vybaví se Vám toho mraky. Té zábavy, té srandy, toho povídání, těch nekonečných diskuzi a i těch horších zážitků a tak nějak toho všeho. Nikdy bych si nemyslela, že budu nějaké místo takhle milovat. I s tím vším horším, co se stalo a vracelo mě to do toho krásného.

(Pokračování textu…)

Ztratil si čas

Prý údajně jsem udělala víc věcí, který si odpustil. Prý údajně mám tendenci utíkat a hledat. Máš zvláštní názory na lidi a ženy. Máš potřebu si na nevinných lidech vylévat zlost. Všechnu nespravedlnost světa a tvého života selektuješ na mě, jako kdybych za to snad mohla. Chtěla jsem Ti vždy jen nejlépe. Myslím si, že jsem jedna z těch lidí, kteří ti chtějí štěstí. Ale podle Tebe jsem jen sokyně. A když dojde na konfrontaci s realitou a jsi tázán, proč to je tak, jak to je tak nic, sklopíš oči a neříkáš nic, ten kdo se k tomu postaví jsem vždy jen já. Všechny ty lejna, všechny ty nejhorší situace a postavení před zodpovědnost jsem odnesla já. Zvládla jsem to. Ale Tebe bych tak nejraději nakopala do hýždí. Za tohle všechno, za tyhle lejna, za to že mě v tom necháš a mlčíš. Tak si otevři ta ústa, když máš možnost to někomu natřít? Ukaž toho „chlapa“ uvnitř sebe.

A ničeho se nedočkám, že? A ani ten, komu by ta slova patřila. Opět to odnesu já, pořeším to po svém, postavím se tomu čelem, uznám chybu, nebo nedostatek, co už mi zbývá, nejsem dokonalá a ani moje práce není, tak se z toho klidně podělejte na místě.

(Pokračování textu…)

Srdce, city, zápal

Mělo mě to asi uzavřít, mělo mi to zavřít pusu, mělo mi to zlomit srdce, mělo mi to změnit zápal, mělo mě to zklamat, mělo mi to zlomit důvěru, mělo to zlomit mě samotnou, mělo to zlomit mou svobodnou vůli, mělo mě to shodit. A ha ha ha, co ještě dál?

Ano, vím, že mi to mělo tohle všechno krásné vzít. A možná na tu chvíli to tak vypadalo.

Ano, když zraníte a když zlomíte důvěru někoho, kdo má rád a věří tak to bolí toho člověka a možná se na tu chvíli ten dotyčný cítí jako král, že uspěl a dokázal ublížit a dokázal „svou pravdu“ a dokázal to „že zachovat si tvář je skvělé“. Možná na pár dnů.

Ale když hodného člověka takhle ničíš, tak už si ho nezasloužíš a on odejde. Možná pár dnů, než to přebolelo, možná pár dnů než to odeznělo, asi bych stále měla ležet v těch slzách a být na zemi a prosit od odpuštění a já nevím co ještě. Ale upřímně? Tak nějak rychle to odešlo. Mákla jsem na sobě. Ve správnou chvíli mi přišli pod oči kvalitní informace a četba, která mě velmi rychle vrátila tak, jak jsem. Načerpala jsem sílu, poslouchala hudbu, zahojilo to mé srdéčko, zalepilo to díru, vrátilo mi to důvěru, zregenerovala jsem se po psychické stránce a jsem tu. Jsem tu nyní, možná ještě silnější než předtím, ještě víc odhodlanější a víc zapálenější pro život než předtím. A baví mě to. Chci se do něčeho ponořit, dát do toho sama sebe, mít ráda, věřit a všechny tyhle krásné věci cítit, protože to patří k životu, ale už v jiné formě než předtím.

(Pokračování textu…)

Jak se vypořádat s kritikou a hatem

Proč je skvělé být autentický?

Autenticita, výborné synonymum je k tomu opravdovost, ryzost, hodnověrnost. Pro lepší pochopení.

Autenticita, to co lidem doporučuji, radím, k čemu je vedu. To je to, co si myslím, že je na lidech to krásné, když jsou sami sebou a jsou opravdoví. Bez masek, bez dvojích tváří, bez pochybných informací, bez nedůvěryhodnosti. Bez všech těchto nesmyslů, které akorát oblbují lidské vnímání a oblbuje to ostatní lidi.

Jak, kdo těm maskám věří, to je na uvážení každého, zda to prokoukne, anebo ne, nebo až časem. To ponechám na svobodné vůli každého.

Když někdo není autentický, tak to musí mít docela těžké a zbytečně složité a dělá si to jen sám a svým rozhodnutím, svou myslí a možná nějakými svými komplexy, nebo svou vypočítavostí.

Ok, beru když někdo úmyslně klame lidi z toho důvodu, aby z toho měl nějaký svůj prospěch a je to již předem promakaný tah, ok chápu že to má promakané ten člověk a ví do čeho jde a co to obnáší. Neschvaluji to, ale dokážu to pochopit.

(Pokračování textu…)

Nic

Jak asi vypadá takové nic?

Pro mě to znamená to, když nic v sobě necítím, ať už pozitivní nebo negativní, mám takový vnitřní klid. Nic mě nerozptyluje, necítím se zle, necítím vzruchy, prostě je to klid pro mě.

Netrápí nic, nerozčiluje, nerozptýlená energie, vše je jen ve mně a já si užívám, že mě nikdo nevysává energicky.

Je to prostě nic. Někdo by řekl, že je to blbý a já říkám, že je to sakra pozitivní pocit. Protože nemusíš nic ze sebe vydávat, jen prostě jsi. Nic nemusíš, samozřejmě tě ani nic nenadchne v tu chvíli. Ok, ale jako dočasnou epizodu, kdy se takhle člověk cítí je to fajn. Na odpočinek a rekonvalescenci po šrámech na srdci je to skvělé.

Jen tak potichu sledujete ta dramata, jak někdo přichází o rozum a neví co má dělat, ale přitom vidí, že s Vámi to nic nedělá a jen to necháváte plynout. Může se pominout, vyšiluje, blázní, chová se nepředvídatelně, avšak Vy jen sledujete a koukáte se, co bude dál. Jako film, kteří běží. Necítíte nic v tu chvíli, je to pro Vás jen film, který plyne. To co ten člověk dělá pro Vás nemá smysl a ani Vás to neraní ale ani nepotěší, protože necítíte k tomu již nic.

Je to zážitek jako každý jiný. Jak stereo.

(Pokračování textu…)