Věčný vtipálek

Prostě člověk, který se chová k Vám i k ostatním lidem přátelsky, celkem i mile, zajímá se, povídá, vtipkuje. No někdy až moc vtipkuje a stává se u něj, že ty vtípky leckdy můžou zasáhnout citlivou oblast, nebo téma, které je velmi osobní. Nebo vtipkuje sice sám o sobě, ale vidíte, že ten vtípek až tak k smíchu není a není to myšleno a proneseno tak nadsazeně, jak se to ten vtipálek snaží podat, ale je to spíše vtip přes vyčerpání a velké slzy.

Tací lidé jsou sice ve společnosti oblíbení a mají hodně přátel, ale když jde o blízké lidi, tak si upřímně myslím, že moc blízkých přátel nemají, že se nemají ke komu jít přitulit, vybrečet a komu si postěžovat. Podle mě tací lidé jsou ve skutečnosti hodně smutní, ale stále to kryjí a maskují.

Upřímně já jsem nikdy lidi typu vtipálci neměla moc ráda a moc jsem se s nimi nepřátelila. Protože mi přišli falešní a i když jsem se s někým takovým dostala do konverzace, tak ten člověk si obvykle ze mě udělal srandu, nebo vtipkoval na špatné citlivé téma, nebo se mě snažil nějakým způsobem zesměšnit. Mě se to nelíbí a proto se takových lidí držím dál, nemám si s nimi tolik co říct. Jsou dobří akorát tak pro srandu a nic víc, sami sobě tímhle postojem škodí si myslím.

(Pokračování textu…)

Rozpovídat

Jsem vážně nezmar, stále si vybírám do života lidi, kteří jsou pro mě stále větším učením a lekcí a díky nim si stále cvičím a prohlubuji své komunikační a konverzační dovednosti.

Někdy si tak říkám, že když mi bylo těch 19 let a myslela jsem si, jak umím komunikovat a navazovat přátelství, jaký jsem byla žabař, že nyní toho podle mě umím víc a mnohem citlivěji dokáže jisté situace chápat a vyvarovat se mých dřívějších neohrabaných chyb.

Ale tak kdo ví, můžu však sama sebe posoudit, že nyní se cítím v komunikačních dovednostech mnohem obratnější, vnímavější a hbitější než kdysi. Kdysi jsem to tak nehrotila, dávala lidem víc prostoru než nyní a když to nešlo tak to nešlo, hlavu jsem si nad tím nelámala, protože jsem věděla, že přijdou další lidi do života. Dobývala jsem, ale méně než nyní.

(Pokračování textu…)

Nezlob se

Snažila jsem se všechno napravit, snažila jsem se vyjít vstříc, abys byl rád a hrdý. Splnit všechny požadavky, abych mohla být chodící dokonalost pro všechny a Tebe. Chtěla jsem jen, abys mě mohl pochválit a měl radost.

Chtěla jsem vše napravit, co jsem kdy dříve neudělala a měla udělat. Chtěla jsem jen, abys měl aspoň teď ze mě radost, že dělám správné věci. Udělala jsem ze svých lidských možností maximum.

Je škoda, že jsem nedosáhla pochvaly a že ještě se dovídám, že mám udělat víc, ani nevím proč, nechápu u toho ten smysl. Trochu mě to zamrzelo, trochu mě to zarazilo. Cítila jsem se, jako kdyby to vše co jsem doposud udělalo nemělo moc smysl a bylo zbytečné. Ale co už, neřeším co jsem udělala a stejně to bylo málo. Už se stalo.

(Pokračování textu…)

Cítím se skvěle a to mi stačí

Vracím se z oslavy, v noci, vím, že se mi dnes nebude spát úplně vydatně, ale to mi nevadí. Stálo to za to, vydařený večer, noc, zábava, spousty slov, spousty úsměvů, jako bych byla princezna, kolem které se vše točí. Jak krásně mi je.

Cítím ze sebe kouř, nikdy dřív jsem si toho nevšímala a neřešila. Teď tak jdu a cítím to, vzpomenu si, jak bys nadával a jak by ses na mě naštval, když bys mě takhle viděl a jak si mě tomu chtěl odnaučit. A nejen ty, ale i spousty jiných mužů se o to pokoušelo, pokoušelo se zkrotit a převychovat. Nikomu se nepovedlo. Když se tak nad tím zamyslím tak jsem šťastná, že je tomu už tak dávno, co jsem tohle řešila a že nyní si můžu svobodně jít a neřešit co zrovna ty bys na tohle řekl a jak by ses snažil omezit mé zlozvyky a to co dělá mě mnou. Bůh ví kde jsi, doufám, že je to ode mě co nejdál, protože vážně chci aby to takhle zůstalo.

(Pokračování textu…)

Lidi nesnáší na ostatních to, co sami dělají aneb to je prosím projekce

Projekce na vysvětlenou hned z úvodu. To je z duchovního hlediska a i z osobního rozvoje pojem, kdy vás štve na lidech to, co vy sami podvědomě děláte taky.

Dejme tomu příklad, rozčiluje vás člověk, který chodí na poslední chvíli před zavíračkou do obchodu a dlouho si vybírá, dlouho se tam roztahuje a je tam do poslední minuty než je vyhozen. A přitom vy sami když někam jdete tak se tam taky zdržujete do zavíračky a ještě se cítíte dotčeni, že vás obsluha vyhodí, protože zavírá.

Takže to by bylo pro úvod a pro pochopení.

Ano, z duchovního hlediska a z hlediska osobního rozvoje tento pojem opravdu funguje v praxi běžně a leccos vysvětluje. Pomáhá v situaci, proč vás něco tak moc štvalo a nevěděli jste doposud příčinu. A pomáhá si uvědomit si vlastní slepá místa na sobě, které jste o sobě doposud nevěděli, že je děláte. Okolí je z hlediska duchovna takové zrcadlo vás samotný a leckdy vám krásně obkresluje vaše chování a to co sami děláte. Ne nadarmo se říká, že to co chceš vidět tak i uvidíš a co nechceš vidět tak neuvidíš.

(Pokračování textu…)

Škola jako trauma

Abych zapomněla

Dokončíš jeden, dokončíš druhý, dokončíš další a takhle jedeš stále.

V situaci, v době, v náladě, v času, který teď nyní zrovna je bych si běžně dala další úkol. Jedno uzavřeš a začneš další.

Nekonečný koloběh, jedno si vytyčíš, abys to splnila, uzavřela a zapomněla, dalšímu se učíš, abys toho nakonec též dosáhla a splnila, zapomněla, vše pak vytěsníš z hlavy, aby bylo místo pro další úkol. Není to zvláštní? Ale takhle se žije.

Nikdy jsem nezahálela, nikdy jsem nebyla dlouho sama, nebo dlouho bez lásky. A když už jsem to někomu řekla, tak to byla jen záminka jak se dostat blíž, moje taktika, moje svádění, můj flirt, ano v tomhle si sem tam dovolím blbnout hlavy, protože mě to dostane k mému cíli.

(Pokračování textu…)

Tolik pro šťastný konec

Něco se neskutečně vleče a když už si člověk říká, že už je to u konce, že už se to konečně doklepne, tak jako kdyby na zákon schválnosti se to opět prodloužilo.

Někdy mi to tak připadá, jako kdyby Vesmír měl smysl pro humor a nechával Vás tak dlouho vycukat, dokud nezešílíte nedočkavostí, anebo nezešílíte tím celkově.

Víte, že něco stojí prostě za houby, jednoduše a lidsky řečeno. Prostě, že to nemá budoucnost, nebude to pokračovat nijak dál a není to to, co byste chtěli, avšak ten konec na který se už celkem těšíte tak se ani neblíží. Už se smíříte s tím, že to prostě nebude dlouho trvat a že se rozloučíte s někým, kdo pro vás není ten pravý, vhodný či dobrým člověkem do života a že jeho přítomnost vám víc bere než dává, nebo ubližuje, nebo škodí. Kdo ví co si pod tím vezmete za význam.

(Pokračování textu…)

Skoro všichni se už jen stydí

To se to dopracovalo, nebo to tak bylo vždy, kdo ví?

To si tak jednoho krásného letního večera po náročném dnu sedím doma, piji saké, cítím ten hic, který ke mně proudí z okna a tak se snažím moc nehýbat, aby se mi nezamotala hlava a rozmýšlím nad tím, jak se asi cítí člověk, kterého mám moc ráda, on to ví, ale neopětuje mi zájem. Jaké to asi je? A proč to tak je? Čím je to způsobené, že mu za nic nestojím? Pousmívám se nad tím a říkám si, jaké by to bylo naopak, když by mě někdo měl rád? Nu se spolehlivostí mohu říct, že kdybych o tom věděla, tak bych nenechala jen takhle ležet a postavila se k tomu, s tím člověkem si promluvila o tom, co a jak bude dál.

(Pokračování textu…)

Lež pro hloupost

Je to asi hloupost a zdánlivá maličkost, avšak dokáže to rozhodit a potrápit každodenní komunikaci. Dokáže to znepříjemnit náladu a oddálit mě to od člověka, kterému věřím.

Avšak představte si situaci, kdy se úplně znenadání dozvíte od někoho dalšího něco o někom, koho dlouho znáte a věříte mu, je to vaše blízká osoba a najednou se dozvíte něco, co je docela mazec zpráva, rozhodí vás to a najednou se otřese důvěra, kterou k tomu člověku máte.

Je to jako kdybyste šli a najednou do vás uhodil blesk z čistého nebe a vás to popálilo. Je pak už přeci jedno, jestli se to stalo na pusté krajině a pak bylo slunečno, popálilo vás to tak či onak a zasáhlo.

Takováto překvápka, kdy se znenadání něco na někoho dozvím, nemám to ráda, protože mi to pak rozhodí náladu a úsudek na toho dotyčného.

(Pokračování textu…)