Když napravit, tak časem

Když jste něco pokazili a víte to moc dobře a chcete to napravit. Ano, může se to stát a děje se to celkem běžně si myslím.

Bez chyb a chybování bychom nebyli lidmi.

Však co když prostě chceme chyby napravit a jdeme na jejich nápravu? A jak vlastně chyby napravit, abychom to ještě víc nepohnojili?

Chybovat je lidské a v jakémkoliv vztahu, přátelství, či komunikaci se stane nějaká chyba a každý někdy takovou chybu udělá, nu což jsme lidé a děje se to. Nenajdete vztah, nebo přátelství, které by bylo bez chyby a něčeho takového.

Avšak chyby nejsou od toho, aby náš celý vztah či přátelství pohřbili, ale dávají nám možnost jak napravit to, co bylo špatné a zlé, dávají nám možnost stát se lepší verzí sama sebe. Je to dobré jak pro nás, tak i pro toho druhého, že mu můžeme dokázat, že nejsme tak špatní tak jak jsme se projevili. (Pokračování textu…)

Když už se to odebírá skvělým směrem

Byli jste zvyklí po celou tu dobu stále něco někomu plnit a stále někomu vycházet vstříc a dělat to, co by se mělo a očekávalo, plnili jste si svůj seznam „povinností“ nebo prostě svůj seznam slibů, který jste lidem dali a nyní když už jste téměř u konce plnění si toho všeho, co jste komu slíbili a pověděli tak už najednou se až divíte tomu, že je tomu konec, že už Vás nic nestresuje, nežene a ten pocit zahlcení, který ještě před pár týdny byl aktuální tak najednou už aktuální není.

Najednou jste se opět dopracovali k tomu, že jste spokojeni se svým životem a můžete si robit co chcete, nikomu již nejste zavázaní, žijete si sami pro sebe a máte i čas sami na sebe. Už nemusíte si v hlavě říkat „Ještě tohle vydržím, budu se usmívat a budu naprosto v pohodě a pak se těším až vypadnu pryč.“ nebo „Ještě chvíli a pak vypadnu pryč a udělám něco co mě potěší.“. Nemusíte si toto již říkat, hlavně na tých činnostech, které jste dělali a na to s kým jste poznáte velmi dobře to, jestli se těšíte na to, až to setkání, či činnost skončí, anebo čas neřešíte a jste rádi a berete to jako relax. Když si právě v hlavě začnete říkat tyto věty tak je vidno,že je něco špatně a že určitě to není způsob, jakým byste rádi trávili svůj volný čas a nejspíše to pro Vás opravdu znamenalo jen nějakou položku v seznamu slibů, které jste dali, avšak nebylo to něco, co by Vás těšilo. Spíše jste to udělali právě z toho slibu a z té povinnosti, jelikož nechcete být neurvalí, avšak požitek z toho dvojnásobný též příliš nemáte. (Pokračování textu…)

Neuděláš nic, když to nepřijme

Úplně „miluju“ ty řeči typu, že se s tím on/ona vyrovná smíří a že si zvykne, že to bude dobré. Když přitom Vy moc dobře víte a vidíte na tom člověku, jelikož se vidíte denně to, že se s tím smířit nechce a že ho/ji to trápí.

Moc dobře to vidíte a jak čas plyne tak se ta celá situace graduje – ta která trápí, nic se nelepší a všechno to ještě akorát víc stresuje.

A když Vám právě někdo ještě poradí to, že to bude v pohodě, že on/ona je takový a makový (k tomu si přidejte nějakou nadávku, nebo urážku) ale že se s tím vyrovná, protože musí.

Mě přichází na myslí otázka a myšlenka a to ta „A co když se s tím nevyrovná a nesmíří? Co potom Vy budete radit a dělat?“ Nu ale je to tak, co když ten člověk to ani po čase nepřijme, nesmíří se a prostě nebude to tolerovat a nijak brát v potaz ve svém životě? Co potom? Vážně si ještě myslíte, že to bude dobré a že to přijme ten člověk? (Pokračování textu…)

Radíš, ale jen dle sebe

Ano, je hezké poradit a je hezké slyšet rady, ale co když jste se na rady vůbec neptali? Co když jste se jen vykecávali a chtěli se svěřit?

Co když prostě jen jste chtěli s někým sdílet novinky ze svého života a ono to jaksi nedopadlo tak, jak jste chtěli?

Jednoduše jste si jen chtěli o tématu povídat a chtěli jste prostě aby Vám bylo nasloucháno a to by Vám stačilo.

Rozumím, ono to leckdy fakt jen stačí, někdy ani není potřeba se hned ptát na řešení a radu, ale spíše být vyslechnut. (Pokračování textu…)

Když si odškrtáváte položku za položkou

Aneb, když se v tom všem chaosu a zároveň i seznamu povinností, starostí, zaváností a toho všeho prodíráte a už konečně můžete položky od položky odškrtávat a znovu se propracovat ke klidu.

Když se toho v životě nakupí, tak se to prostě nakupí a člověk je leckdy z toho až nešťastný kolik toho má na práci, povinnosti, komu co vše slíbil a v tuto chvíli neví co dřív.

Nevím, jak Vy, ale já to mám v životě vždy zákonitě tak, že vždy když mám toho hodně co na práci a řeším hodně záležitostí ať už pracovních tak i osobních tak se mi do toho nejvíce přichomýtne ještě nátlak lidí ať pro ně udělám to a to, anebo že mám vyrazit tam a tam.

Je to hezké, milé a já za to děkuji, avšak v tuto chvíli když se to na mě takhle nakupí tak mám pocit, že mi praskne hlava, nebo vyletím z kůže, jelikož cítím, jak už neustávám všechny ty myšlenky a to všechno na co mám myslet a co musím udělat a co je potřeba udělat a splnit. Tohle vše má člověk v hlavě a jak funguje ze dne na den tak má pocit, že skutečný život uniká mezi prsty a že nemá čas na to si ten život užívat. Že žijete jen ze dne na den a každý den ráno si prolítnete hlavou co a jak je potřeba udělat, kam je potřeba jít, kde pracujete a co je komu potřeba co vyřídit a co sdělit atd.

V tom je někdy až guláš na co všechno potřebuje člověk myslet, ještě že existujete vychytávka jménem diář. (Pokračování textu…)

Hraní rolí

To, co nenávidíš Ty ještě neznamená, že to budu nenávidět taky

Když se s někým bavíte, kámošíte a s někým vycházíte znamená to obvykle, že si máte hodně toho co říci a doplňujte se, můžete se svěřit vzájemně, důvěřovat si a sdělovat si novinky ty, které se dovíte, anebo ty, které osobně zažijete. Je to krásné, pěkné a úžasné o tom není pochyb a já upřímně to mám hodně ráda.

Avšak to, že se lidé baví a notují si a jsou jedna ruka tak ještě neznamená, že se úplně ve všem shodnou.

A to je možná někdy tím kámenem úrazu.

Dejme tomu, že se bavíte a komunikujete s někým a Vy jste optimista a on/ona pesimista. Dokážete se bavit výborně, jelikož se nádherně doplňujete a vyvažujete se tím, jak máte každý jistý úhel pohledu na věc, na život a na události, které se dějí. (Pokračování textu…)

To, že mám na to svůj názor neznamená že s tím nemám zkušenost

Aneb, když se s někým bavíte o něčem o jistém tématu na který máte svůj názor, možná trochu ráznější a takový ne zrovna pozitivně nakloněný názor a máte k tomu své důvody a jste nařknuti z toho, že je údajně vidno, že s tím nemáte zkušenost.

Jenže co když právě proto, že na to máte takový názor tento svůj ráznější názor je právě z důvodu, že s tím máte zkušenost až až a už prostě jen nechcete aby se to opakovalo, jelikož jste toho nasycení?

Nemám ráda, když někdo zpochybňuje mě, nebo mé názory, mám za to, že takový člověk nic nebere seriózně a vlastně ze všeho má srandu. Což o to pro srandu já jsem a smysl pro humor mám též, však aby fungoval kontakt, přátelství, či vztah je třeba toho druhého brát takový jaký je a brát ho vážně, nedělat si z něj srandu a brát ho jako terč nějakého posměchu, to pak je jasné, že ten druhý se s námi asi moc bavit nebude, jelikož kdo by dobrovolně byl terčem jakéhokoliv vtípku a cokoliv co by řekl tak by bylo použito proti němu, anebo převráceno ve vtip? (Pokračování textu…)

Shořet a znovu povstat

Když Váš dosavadní život, který máte za to, že je tak skvělý a že dokážete žít dle Vás správně, spravedlivě a racionálně tak když narazíte na situaci a lidi v životě, kteří Váš dosavadní život, názory, přístup a tak nějak vše co Vás tvoří tak metaforicky zapálí, Vy u nich narazíte a jako kdyby všechno co jste měli za to, že je správné a Vaše – autentické tak najednou jako kdyby nebylo, všechno to z Vás hoří a vyhořívá do posledního plamínku a poslední svíčky, která z Vás pak zbývá, až Vás to spálí kompletně celé na popel. Vše na čem Vám záleželo, vše kým jste byli a za koho jste se považovali, Vaše hrdost, Vaše vášně, Vaše všechno tak jako kdyby někdo prostě zapálil a zapálil Vaše celou osobnost a ta vyhořela do samotného popela a popílku, který je tak křehký, snadno odvanutelný a rozsypatelný a takhle si nějakou chvíli připadáte, jako něžný a křehký popílek, který může být kamkoliv odvanutý.

Je to smutné, když projdete nechtěně v životě takovou transformací a ještě od lidí od kterých jste nechtěli. Jste v tu chvíli opravdu takový popílek, který se může dostat kamkoliv, ale ve své podstatě netvoří nic, je to jen popílek.

(Pokračování textu…)

Vyčerpaný zlatý důl

Aneb, když už prostě pobyt někde, či v něčem už Vám nepřinese nic víc než doposud. Prostě něco takového, jako kdybyste vytěžili zlatý důl, který Vás sice dlouhou dobu zásoboval zlatem a obohacoval, nu však po delší době se i takový důl vytěží kompletně a už nemá nic víc co nabídnout a přeci člověk nebude zůstávat tam, kde je to již vytěžené a žít z vytetěženého, avšak posune se dál, tam kde je co vytěžit a z čeho čerpat.

Není to vypočítavé, spíše chci poukázat na to, že pokud člověk zůstává v něčem, co mu již nepřinese nic nového než jen doposud a člověk tak stagnuje a není tak šťastný, tak je prostě vidno, že tady v tom případě ten „zlatý důl“ je vyčerpán a už nic nového a lepšího člověku skutečně nedá.

Někdy prostě z toho co máte skutečně vytěžíte maximum a už pak není co víc. Můžete být rádi za to, že jste neodešli nějak unáhleně nebo brzy, anebo že jste zkusili opravdu maximum, že jste do toho dali 100% a i tých 100% získali, však když už je ten plný počet procent máte tak co potom? Už víc získat z této dosavadní situace nelze, tak co potom? (Pokračování textu…)