Když se ventiluje to negativní a pozitivní se uchovává

Dlouhou dobu jsem nemohla přijít na to, proč někteří lidé mi říkají o něčem, či někom to špatné a negativní a přitom jinak se chovají pozitivně, anebo dokonce v té situace zůstávají.

Dejme tomu příklad práce. Člověk si Vám na tu práci stále stěžuje, co a jak tam bylo špatně, co se tam přihodilo a tak dále a přitom v tej práci žádnou změnu neurobí, práci nezmění a ani tam neurobí nic pro to, aby se to zlepšilo k lepšímu a na Vaši radu už vůbec nedá.

Nebo vztah, když někdo má svou drahou polovičku a Vám si na ni stále stěžuje, co a jak je špatně, co dělá na prd a co mu/ji vadí a přitom jsou ti lidé stále spolu a vypadají i spokojeně. Tak kde potom je pravda? (Pokračování textu…)

Zdánlivé štěstí v životě

Za oponou milého a zdánlivě nevinného člověka

Ten, kdo se tváří jako největší milius a před lidmi a jakoby každému dává najevo jak žije spořádaně, přitom moc dobře víte jak to je a jak ten člověk jen se přetvařuje a jak falešně jedná s lidmi.

Člověk, který říkal, že se nikdy neobrátí ke svým nejbližším zády, tak najednou nemá problém Vás a ty nejbližší brát jako oponenta a nějakého asi nepřítele, před kterým se hájí a najednou si obhajuje něco, jako kdybyste narušovali něco jeho/jejího, přitom nikdy jste nic úmyslně a ani neúmyslně nenarušili. Ale najednou jste prostě nepřítelem a narušovatelem, přitom to by vypadalo úplně jinak. (Pokračování textu…)

Jooble.org

Najděte si nové zaměstnání! Pracovní příležitosti na Vás čekají na Jooble.org

 

Roztříštěnost

Aneb taková ta roztříštěnost ve všech směrech, kdy máte roztříštěné myšlenky, myšlení, plány, tužby a tak nějak všechno, jelikož nevíte, co je správné dělat dál.

Když v něco dlouhodobě věříte a žijete pro to, nebo když prostě víte že to co děláte je správné a jdete do toho po hlavě, tak nepochybujete a Vaše myšlenky se selektují do toho daného cíle, či předmětu. Když si třeba přejete dobré vztahy a dobré vycházení s někým a přejete si to tak i napříč tomu, že ten člověk se chová tak, že Vám podkopává nohy a dělá věci, které se Vám nelíbí, nebo Vám ten život se snaží i překopat vzhůru nohama.

Máte prostě i přes tohle všechno libový přístup, nadhled jak trám a dokážete to všechno respektovat a tolerovat tak, jak je. (Pokračování textu…)

Tajný zdroj štěstí

Ano, pro všechny ostatní jste Vy ti, kdo je šťastní, kdo jim jde vzorem a je pro ně inspirací pro to, jak šťastně se má žít.

Ano, myslí si, že jste šťastní pro to, že Vám vychází vstříc všechno o čem si společnost myslí, že přináší štěstí.

Myslí si, že když máte, kde bydlet a máte jakoby fungující rodinné vztahy a že skvěle vycházíte se svým rodičem, že máte práci stabilní, máte peníze a můžete si dovolit se posouvat dál životem, máte fungující vztah od kterého očekávají že posunete dál, skvělé blízké přátelé, kteří tu pro Vás jsou a další další očekávání, která si lidé robí, že Vás „určitě“ musí činit šťastným. Viz na podobné téma jsem již psala v minulosti Podezřívání.

Přitom co když Vám povím, že to není nic z toho uvedeného. V poslední době jsem psala spíše depresivní úvahy a články. Asi tušíte, že určitě to necítím tak ideálně, jak to možná vypadá, nebo jak to na někoho může působit na sociálních sítích.

To, že máte to všechno co si asi společnost myslí, že Vás bude činit šťastnými ještě neznamená, že Vás to skutečně činí šťastným.

Mě tedy ne. (Pokračování textu…)

Když se hrdost přehoupla v pýchu

Hrdost jako takovou beru jako velmi pozitivní vlastnost na člověku. Je to prostě vlastnost, která Vám dává hrdě vzpřímenou hlavu a úctu sám k sobě.

Beru to tak, že hrdost Vás drží tak, abyste se dle sebe a svých morálních zásad, či morálního cítění Vy nezachovali pod svou úroveň, či poníženě. Ta hrdost Vám toto dává.

Jak říkám, beru to jako velmi pozitivní vlastnost a podporuji v tom, aby lidé byli hrdí.

Však někdy té hrdosti u některých lidí je až moc, až se to mění v pýchu. Pýcha už tak pozitivní není, nebo já ji tak aspoň nevnímám. Podněcuje nás si myslet, že jsme jen my a nic víc, anebo že máme něco víc než ostatní a že nad to není. Dává nám pocit jedinečnosti, však i trochu zaslepenosti, že si člověk ani sám sobě nepřizná nějakou tu chybu, či výtku. Oslepuje nás v tom, abychom sami sebe viděli reálně, tací jací jsme, zaslepuje nás to tak, že se pak řítíme do zpychnutí a egoismu.

Upřímně k tomu abych měla vždy svou hrdost jsem byla vychována a naučena, za což děkuji, díky tomu jsem člověkem jakým jsem nyní a dalo mi to do života to, že jsem se dobrovolně a vědomě neponižovala v životě. Pokud to tak vypadalo, tak určitě ne mýma očima, ale já jsem ve svém vědomí a svědomí se vědomě neponižovala a nesnižovala, za což jsem ráda, to mi to dalo hodně. (Pokračování textu…)

Když jablko padlo daleko od stromu

Tento článek bude o zvýraznění kontrastů, které jsem se za život snažila dohnat, avšak asi nikdy nedoženu.

Říká se, že jablka nepadají daleko od stromu a že jaký byl rodič takové je i dítě. Nu, jak kdy.

Nebo třeba ve výběru školy, povolání, zájmů, nebo stejného výběru partnera do života. Nemyslím si, že to vždy tak platí.

Ano, jsou lidé, kteří ať vědomě, či nevědomě skutečně jednají jako jejich rodiče, mají schopnosti, zájmy, preference a přirozené nadání jako jejich rodiče.

Takovým lidem to přeji a z dálky je obdivuji, tací lidé totiž vždy budou miláčkem rodiny a budou milováni za to, že jsou tací jací jsou a já jim to přeji, je to nádherný pocit.

Však také jsou tu ti, kteří jako jablko padli daleko od stromu a vůbec se nepodobají rodičům.

Vůbec nemají společné zájmy, schopnosti, žádné společné nadání, aktivity, volby a úplně jinak se rozhodují a na takové lidi se dnes zaměřím, jelikož za takového člověka se považuji i já.

Je tedy pravdou, že nenávidím veškeré srovnávání, poměřování a srovnávání s někým, ať už s cizími lidmi, sourozenci, kamarády, nebo se svými rodiči. Nenávidím to z toho důvodu, jelikož je to srážeč sebevědomí na n-tou. A leckdy dost ponižující způsob, jak někoho totálně srazit do země a sebrat mu leckdy všechny naděje, které má. (Pokračování textu…)

Stejný problém – jiný přístup a řešení

Když máte problém, tak ho obvykle člověk řeší, až když nastane. Aspoň tak to mám já a řeším si to tak, jak já uznám za vhodné.

Hodně lidí si asi myslí, že já žádné problémy neřeším, nebo neřeším takové ty nechutné ponižující věci a problémy, které s životem jdou ruku v ruce. Protože si asi lidé myslí, že dokážu být stále nad věcí. A ano snažím se o to, být co nejvíce nad věcí a nerozhodit se hloupostmi v životě, které přicházejí stále a stále a to že vypadáte jako ideálně šťastný člověk z Vás ještě nedělá člověka, který se nepotýká i s ponižujícími věcmi v životě, nebo s nechutnými problémy, anebo že všichni znají Vaší hodnotu. (Pokračování textu…)

Jednoho dne pochopíš, že jsem to myslela a činila dobře

Už se trochu odpoutám od depresivního tématu špatné karmy a trochu se posunu dál s tématem, trochu také do té pozitivity.

Už také je na čase. Jsem toho názoru, že leckdy člověk urobí zlý čin pro dobrou věc, či pro dobrý výsledek. Leckdy to vážně nevypadá jako dobrý čin, který má všechny učinit šťastné a přinést skvělý výsledek. Ano, leckdy se to tváří a jeví krutě a ostatní se proti tomu brání, či lidé se proti tomu brání, vztekají se a místo toho, aby to přijali a zkusili to pochopit tak ještě víc na Vás plivou, protože to není podle jich, ale podle Vás také po delší době. (Pokračování textu…)