Největší boje se odehrávají v nás samotných

Nejvíce bojů, které se odehrávají jsou ty v nás, ty které nejsou okem viditelné, ale ve vnitru člověka a jeho duše to vypadá jak akční film s šílených scénářem. A ten scénář si povětšinou vytváříme sami v hlavě.

Když to tak vezmeme tak v životě jsou různé situace, ošklivé, hrozné, tragické, nádherné, neutrální, ledabylé, hluboké, zapamatovatelné, no různé. Ale vždy jen záleží na tom, jak vy to prožijete sami v sobě a sami za sebe. Stane se situace, kterou prožije 10 lidí na stejném místě, avšak každý to prožije jinak, jinak to procítí. A může být něco sebevíc krásného a když člověk to nechce vidět jako krásné a naplňující tak to prostě pro něj nebude. Krásný příklad je ten, když o někoho usilujete a máte ho rádi, chcete si ho získat, děláte laskavosti, snažíte se, ptáte se, komunikujete, dáváte dárečky, zvete a ten člověk vás stejně nemá rád, nebo řekne, že vás nechce, v jeho očích stejně budete jako někdo v lepším případě kamarád/ka, v horším blbec a ještě ošklivý. A neuděláte s tím nic, ten člověk vás tak chce vidět.

(Pokračování textu…)

A přeci to bude budoucnost

Ano, stává se, že život nejde dle plánů a když se na něco těšíte, tak zákonitě se to oddaluje, nebo se to podělá. Co vím já z vlastních zkušeností tak těšit se je sice super, ale když se to takhle kazí často, nebo oddaluje, nebo komplikuje je dobré to přání mít jako cíl, brát ho jako svou budoucnost, ale neupínat se na to. Nebrat to ve stylu „až se to splní a nastane to, tak budu šťastný“ takhle to je upínání se na to. A upínání se škodí, protože to pak nevychází a člověk je depresivní a depresivní a celkově si pak kazí náladu a celý přístup ke všem.

(Pokračování textu…)

Převalit problémy na někoho jiného

Když je někdo fakt na nic, lempl, nešika a nechce se sebou nic dělat, nemá snahu se zlepšit, napravit, pracovat na sobě, je to pak vážně těžké a náročné. A co potom? Proč to vlastně mají odnášet lidi, kteří jsou schopní a dělat to za neschopné lidi, kteří ještě nic se sebou dělat nechtějí, jsou líní a ještě si stěžují? Co to je? Bohužel realita. Dneska se nejlíp má ten, kdo jen skuhrá, potřebuje neustále nějaké výsady, VIP propustky, neschopenky, marodný a kdo ví co si, prostě za nic, za to, že jenom skuhrá a nic mu není, jen se chce válet a nic nedělat. Vůbec nebere ohled na to, že jsou tu taky jiní lidé, kteří to za něj/ní musí třeba udělat, vyřešit, dodělat? Že když nějaký lempl udělá problém a dá od toho ruce pryč, protože je údajně neschopný a neví co má dělat, tak jako co? Nikdo nejdříve nevěděl co má dělat, ale rozhodně se to nevyřeší tímhle způsobem, naopak tím, že si snaží ten člověk poradit, zeptá se co a jak má dělat, ale udělá to. Udělá to. V tom je ta hlavní pointa, to udělat a ne to přehodit na někoho jiného.

(Pokračování textu…)

Nátlak z venku

Většinou se uvádí a tvrdí, že člověk má obvykle na sebe víc požadavků, než na něj má jeho okolí. A proto se uvádí, že člověk sám sebe stresuje vlastními očekáváními a požadavky, které si vlastně vytváří sám ve svém hlavě. Tím pádem se to řeší tak, že člověk má uvolnit své tempo a mít se rád, takový jaký je, uvědomit si, že šťastný může být i bez těch nesčetně požadavků a že nemusí vše splnit. Takhle to bývá ve většině případů. Pak to může být i tak, že vy jako člověk jste se sebou smířený a už jste tohle v sobě odbourali a nemáte na sebe nelidské požadavky a očekávání, držíte se reality toho, co je opravdu přístupné a dostupné pro vás a co už nemůže splnit, je to nad rámec sil, tak na to už nekoukáte. Jenže je tu problém, že vaše okolí má na vás ty nelidská očekávání a požadavky a chce od vás splnit nemožné, nebo prostě takovou tu dokonalost, která se vyloženě potí pórama kůží, dřinou a velkým sebezapřením. Prostě chtějí od vás víc, samozřejmě oni sami na sebe – to okolí jakožto jedince mají na sebe realistická či nižší očekávání, to je na vás mají vysoké nároky a požadavky, které chtějí abyste plnili.

(Pokračování textu…)

Nálada na to poslat všechny do háje

Tento článek bude takový lehce odlehčený, takže se můžete nad těmi všemi metaforami i zasmát.

Ano, to když máš prostě náročný den, všichni volají a neustále někdo něco chce. Každý něco potřebuje, abys vyhověl  a přitom ty už nemáš z čeho vyhovovat, když máš nedostatek a člověk před tebou ti to prostě nechal nedostatečně připravené, spíš odfláknuté, takové to ve stylu „hmm já tu nebudu, poraď si“. Tak jako co má člověk dělat? Poradíš si, ale najednou jako kdyby se roztrhl s lidmi pytel a najednou všichni něco chtějí. Ne nemohlo to počkat o den, nebo když se to rozprostřelo do třech dnů a každý den se řešilo něco v poklidu. Ne, všechno v jeden den. A to je sotva poledne a člověk mžourá očima, aby neusnul vyčerpáním. Teď stresík a adrenalin na to, aby všechna řešení a plány šly pokud možno co nejrychleji, všichni ti vyšli vstříc, nebo byli chápající. To je dávka adrenalinu, pro toho, kdo se celé dni nudí, tak nechť se mi ozve, ráda zasvětím a už se nikdy nudit nebude a ani v klidu si připadat nebude.

(Pokračování textu…)

Význam rodiny a domova

Velmi moudré povídání, hlavně od 19. minuty do 30. minuty, nejvíc poučné a plně s tím souhlasím.

Smutný pohled

Lidé, chování, manýry, jejich požadavky, očekávání, předpoklady a jejich přání, která si chtějí vyplnit na úkor vás.

To všechno dohromady. Nejdřív to člověka štve, to co se děje, protože to bere jako něco nového, na co si zvyká. Je to prostě změna.

Snažíte se to pochopit, hledáte si informace, nasloucháte, poznáte fakta, taková jaká jsou. Snažíte se to přijmout a když to přijmete.

(Pokračování textu…)

Znechucuje mě

Jen tak mě něco nevytočí a i když se stane něco nepředvídatelného tak obvykle si zachovávám tu svou konstantní náladu po celý den beze změny. Mám to tak prostě. Výkyvy nálad téměř nemívám, nebo si nepamatuji, kdy to bylo naposledy.

Poslední dobou čím dál tím víc slyším, setkávám se, vidím, zažívám, mám ve svém okolí, či z vyprávění se dovídám o lidech, kteří vyloženě mi přijdou na tomto světě zbyteční.

Ano, až takhle, je to drsně řečeno i z duchovního hlediska, však je momentálně v tuto chvíli vnímám jako zbytečné, kteří pro mě za mě nedělají nic přínosného pro svůj život, nebo život ostatních, nejsou jinak přínosní, jen se přiživují a nic nedělají a nechtějí dělat.

Beru lidi rovnocenně a nad nikoho se nepovyšuji a ani neponižuji, přistupuji k lidem tak, jako oni přistupují ke mně. Jsem přátelská a otevřená, s každým se ráda skamarádím, ale pak poznám, kdo opravdu kamarádem zůstane a kdo ze života odejde.

(Pokračování textu…)

Mrhání časem

Aneb, když máte dostatek volného času pro sebe a chcete jej strávit s někým a ten člověk ten váš drahocenný čas si jej vůbec neváží a neužívá.

Jedna z mála věcí, která mě dokáže opravdu vytočit je ta, když promrhám skvělý volný čas, který jsem si představovala, že nějak strávím, nebo dokonce jsem již byla domluvená, že se nějak stráví.

Asi to všichni známe. Těšíme se na volno a když jej máme, tak máme očekávání a představy, či plány, co dělat a když to nezávisí jen na nás tak se někdy najde takový blb, který prostě si myslí, že ten čas je automatika a že takového čas na něj/ní budeme mít mraky a přistupuje k tomu z nechutí, samozřejmostí a bez vděku. To mám pak chuť takového člověka prolískat na místě.

Čas je drahý a omezený pro nás všechny, v tomhle je spravedlivý pro nás všechny, každý máme 24 hodin denně, nikdo nemáme víc a je jen na nás jak jej strávíme.

(Pokračování textu…)

„Náhody“ a znamení

Osobně na náhody nevěřím, myslím si, že to co se děje vždy má nějaký důvod. Vždy nemusíme vědět proč se to děje a za jakým účelem. To zjistíme časem, anebo nezjistíme vůbec.

Na osud nevěřím, dřív jsem věřila, ale od čeho by byla svobodná vůle. Věřím, že si každý o životě rozhodujeme sám, můžou být ale situace a lidé, které prostě za život zažijeme, protože si je prostě máme prožít za účelem poučení, zkušenosti, prožitku. Ale celý osud nevěřím, že je sepsán někde.

Znamení zhůry, od Boha, nebo od Vesmíru, říkejme tomu jak chcete dle toho co vám vyhovuje, ale já použiji výraz Vesmír. Pro vysvětlenou je to cokoliv to v co věříte, že je mezi námi a nebem, co nelze vždy racionálně vysvětlit, obhájit a ani popřít.

(Pokračování textu…)