Mohu říct, že ne vždy je dobré, když je vše v klidu, protože když je vše v klidu tak se člověk neposouvá, nedovídá se nic nového, neděje se nic nového. Není to špatně to rozhodně ne, jen tím chci říct, že věčný klid Vám nic nového nepřinese, proto do života přichází překážky, vzruchy a změny, protože přesně toto formuje Vás i lidi ve Vašem životě, zároveň Vás to učí, odhaluje to i Váš charakter tak i charakter lidí se kterými žijete, bavíte se, či přátelíte.

Jsem kliďas a ve vztazích s lidmi vždy upřednostňuji klid, pohodu, mír, přátelství a lásku, vše hezké, myslím si, že téměř vždy se dá nějak rozumně dohodnout a když se nedá dohodnout potom nemá cenu se vůbec o něčem bavit a rozcházejí se lidem cesty.

A tak to je, nelze vyjít rozumně s každým to dá rozum, lidé jsou různí a každý očekává a chce něco jiného. Nelze si prostě s každým rozumět.

Avšak když už si s někým rozumíte a bavíte se tak obvykle se už s tím člověkem dohodnete a dorozumíte, ale i tak je to leckdy těžké. Nemusí to být vždy a někdy po dlouholetém přátelství nebo vztahu po nějaké zkoušce, překážce či nesnázi vlastně zjistíte koho jste to vedle sebe měli a kdo to vlastně je, až tehdy toho člověka poznáte, protože ta překážka odhalila jeho/její skutečný charakter, což leckdy bývá smutné a pak se cesty rozházejí.