Jak Vás dokáže někdo vykolejit přímo mířenou otázkou?

Zkuste si vybavit situaci, kdy jste se svým životem spokojeni a šťastni ve svém životě. Cítíte se, že i přesto, že Váš život není perfektní a dokonalý tak, že jste vděční za to, jak to je a jste spokojeni.

A tak klábosíte si jen tak s někým jen tak a o ničem a ten člověk Vám položí prostou otázku na Váš život, zacílenou na konkrétní oblast.

Sice odpovídáte na tu otázku, ale dokáže Vás to tak rozhodit, že Vám to pokazí zbytek dne náladu.

Je to tak dobře mířená otázka, že dokáže Vás vyhodit z tej rovnováhy o které jste byli přesvědčeni předtím.

Ano, ve své podstatě je to Vaše chyba, že jste se nechali rozhodit jednou otázkou. Vlastně je to chyba proto, že jste to dopustili, aby Vás to rozhodilo. Však, kdo mohl čekat, že ten člověk se takhle zeptá a že Vám tak naruší Vaši dosavadní spokojenost?

Nikdo to nemohl tušit, možná tak ten dotyčný/á, avšak proč zrovna takhle se ptát? Proč zrovna Vás přivodit na jiné myšlenky, které Vás akorát tak podněcují k tomu, abyste začali pochybovat o své spokojenosti v životě. (Pokračování textu…)

Když lidé čím dál tím víc neustávají popularitu

V dnešním pojednávání se zaměřím na lidi, kteří jsou pro něco, co v životě dokázali slavní, anebo čím se proslavili, či pro co jsou vlastně známí, i kdyby to byla maličkost.

Avšak podstatná maličkost díky které ho/ji znají lidé.

Dnes je již sláva nejenže dávána najevo fyzicky v reálném světě a to tím, že Vás zdraví neznámí lidé, chtějí od Vás podpis, podepsat Vaši knihu, či se s Vámi chtějí přáteli, vyfotit, či jen na něco zeptat a ptají se zrovna na to, na co se Vám zrovna odpovídat nechce. Leckdy člověk i mění své trasy, aby některé lidi nepotkával a to z toho důvodu, že by se tací lidé na Vás moc vrhali, ptali a horlivě sledovali.

Avšak více se popularita dává najevo ve virtuálním světě internetu a to především na sociálních sítích. Ano, jistě jsou i jiné oficiální stránky na internetu, které oficiálně informují o daném člověku, však tam jsou obvykle jen formality a i věci, které vlastně nejsou až tak osobní. Jen úspěch, co kde kdo vydal a obecné info k tvorbě, či k člověku. Avšak už nic osobního, to po čem vlastně ti lidé prahnou. (Pokračování textu…)

Život je krátký, když ho proflákáte

Když se před něčím, či někým skrýváme

Skrývat se začnete v okamžiku, kdy si přiznáte, že se nemáte čím chlubit, anebo když víte, že by Vás jistý člověk odsoudil, anebo jistí lidé odsoudili.

Buď když Vaše situace není zrovna chlubení hodná, anebo když prostě máte i problém o té situaci se bavit a mluvit otevřeně, či je to něco, co nechcete dávat najevo a nechcete tu věc každému říkat na potkání, či jistému člověk říkat.

Bojíte se nepochopení, odsouzení, či jednoduše toho, že by se to dostalo mezi lidi.

A tak se začnete skrývat, tak jak jste v situaci ve které jste, nevyhledáváte toho jistého člověka, či lidi a jste rádi, že jste. Ať už důvody k tomuto úniku od střetu máte jakékoliv, pár věcí tím vyřešíte aspoň dočasně.

  • Nemusíte tomu člověku a těm lidem se zpovídat
  • nemusíte dělat žádné veřejné prohlášení o svých skutcích
  • nemusíte to tomu člověk vysvětlovat proč jste udělali tohle a nikoliv něco jiného
  • nemusíte tomu člověk či těm lidem být k dispozici, jelikož to byste byli sami proti sobě
  • a jednoduše získáte víc čas a klidu sami na sebe a pro sebe

Skrývání se asi není řešení natrvalo, avšak dočasně, proč by ne. Já jsem na tom ocenila hlavně to, že jsem získala víc času na řešení svého života. (Pokračování textu…)

Být jedinou autoritou sám pro sebe

V životě jako hodný a milující člověk, který tu je pro lidi je strašný sklon a zvyk si najet do hlavy takový program, kdy máte tendenci vyhovovat všem a pokaždé, kdy si umanou. Dle lidí uzpůsobovat svůj denní program aktivit a udělat si čas kdykoliv si vzpomenou a to ačkoliv byste nemuseli a ačkoliv je to někdy pro Vás náročné si ten čas udělat a spoustu věcí přeházíte nepřirozeně, jak byste to za normálních klidných okolností neudělali.

A od tohoto programu v hlavě se pak odvíjí to, že se pak cítíte špatně, když opravdu nemůžete mít pro někoho čas ve smluvenou dobu a na smluveném místě, nebo prostě nemůžete z nějakého racionálního a vážného důvodu vyhovět, tak jak si ten člověk usmyslel.

Od toho se pak odvíjí další myšlenky negativní a člověk si to začne vyčítat, že nevyhověl a má obavy, zda ten člověk se s ním sejde znovu a zda se s ním stále ještě chce kamarádit, bavit, souložit, vztahově žít. Prostě má strach z toho, že pokud jednou nevyjde vstříc tak pak vše bude v háji a už je to konečná a ten člověk zůstane sám a opuštěn.

K takovému emočnímu program mají tendenci se uchylovat lidi, kteří si nemusí až tak věřit a odvíjí svou sebe-hodnotu od toho s kolika lidmi se baví a zda je lidi mají rádi. Anebo si také prožili v životě to, že se o někoho snažili tak moc a ten člověk je stejně nechtěl a oni už nevěděli, co víc tomu člověku dát, aby si ho získali, protože stejně to bylo málo. (Pokračování textu…)

Ten, kdo si na Vás vždy najde chybu 2. část

Budu navazovat na předchozí článek, jelikož cítím, že nebyl zakončen tak, jak bych chtěla a vším, co jsem chtěla sdělit.

Člověk, který sice si myslí, jak moc Vás motivuje tím, že Vás sráží, hledá na Vás chyby a hledá mouchy na všem, co jste doposud udělali, anebo při nejbližší Vaší chybě Vám vyčte všechno tak mi nepřijde jako dobrý vůdce, či nějaký učitel, či vzor. Nepodporuje ve Vás to dobré a kde máte asi to dobré brát, čerpat?

Vlastně Vám ten člověk nic nedává, jen přijde k hotovému, sám nic neudělá a s ničím Vám nepomůže, jen Vám to zkritizuje, ale to, že jste se snažili to už nevidí a to, že jste jen člověk to také nevidí, vidí jen to svoje a na tom chyby nevidí. Přitom je to také jen člověk a chybuje běžně.

Ano, sám je perfekcionista a je kritický k lidem. Takový člověk nevím jakým právem k sobě přitahuje právě lidi, které snadno sráží a snadno je může zkritizovat. Ti lidé se pak tím trápí a i několik let, někteří se dostanou i do psychických bloků a psychických poruch a dlouho se z toho dostávají, jen proto, že někdo prostě neviděl to dobré v tu chvíli a měl nelidsky perfekcionistické požadavky. (Pokračování textu…)

Ten, kdo si na Vás vždy najde chybu

Dnešní článek bude inspirovaný někým, kdo na mě měl po čas života vliv a hodně věcí ve mně dokázal ten člověk změnit a i díky tomuto člověku jsem tam, kde jsem nyní a to vždy beru v pozitivním významu.

Představte si sami sebe, jako takové nevinné stvořeníčko, které žije, činí, koná, pracuje, dělá to co má a jak nejlépe umí, snaží se ze všech sil a snaží se být nejlepší v tom, co dělá.

Nikdy vždy neuvidí pochválení od toho, kdo ho nejvíce inspiroval a také nikdy neuslyší chválu.

Takový člověk na sobě pracuje celý život a snaží se být stále lepším a lepším a jde přes všechno stále dál. Ale také je to jen člověk a sem tam nějaká ta chybka přijde, nu což jsme lidé a hlavy se za to netrhají. Však u toho člověka, který si vždy najde chybu a nikdy Vás za nic nepochválí tak to je pro něj vydatná příležitost Vám všechno vyčíst, vidět na Vás jen to nejhorší a vyčíst Vám vše, co jste za dosavadní měsíce, léta podělali a jak jste úplně k ničemu.

(Pokračování textu…)

O čem dnešní tvorba vlastně je a co lidi nejčastěji zajímá

V dnešní době, když tvoříte, ať je to cokoliv – nějaké to umění, jste spisovatel, zpěvák, režisér, malíř, herec, či cokoliv z tvůrčí kariéry, nebo koníčku tak se dříve, či později setkáte tváří tvář s tím o čem to vlastně celé opravdu je.

Když začínáte tvořit, velká část z Vás všech tvoří z toho důvodu, že se chtějí uplatnit, či projevit jinak než jen vzhledem, či tím, za koho jsou považováni – svým okolím, či rodinou. Chtějí se prostě projevit jinak a najít své místo trochu jinak, než je obvyklé. Což je super, skvělý způsob, který vlastně Vám dá to, co jste celou dobu chtěli. Najdete své místo, začnete tvořit, děláte to, protože Vás to baví, naplňuje a nacházíte si nové a nové fanoušky, kteří Vás oceňují tak, jak jste a berou Vás dle toho, jak tvorbu tvoříte a Vy se tak cítíte super, protože nejste ve škatulce, kam Vás dala rodina, či okolí. (Pokračování textu…)

Co po mě lidé nejčastěji chtějí a vyžadují?

Poslední dobou jsem opět bombardována zprávami od lidí, známých i některých přátel s otázkami na jejich život a s dlouhými slohy ve zprávách, vypisují mi své příběhy a co udělali a co chtějí udělat dál a co by bylo nejlepší udělat a co vlastně mají udělat, jelikož už si nevěří v žádném rozhodnutí a činu, který udělají.

Za dob kartařiny toto pro mě bylo denním chlebem, toto mi chodilo do mailové schránky běžně a byla to práce. Však nyní i několik let po kartařině se mi takové zprávy čas od času hromadí v mailu, či ve složce zprávy na profilu na sociálních sítích, dokonce i od někoho v mobilním telefonu. Myslela jsem, že tím, že už karty mít nebudu a budou prodané tak tím to utichne, však ono neutichlo a asi nejspíše mám natolik důvěryhodný obličej, že takové lidi přitahuji.

Nestěžuji si, já děkuji za těm lidem za důvěru, vyzpovídání se a za to, že mi o sobě tolik pověděli. Vysvětlím, poradím, proberu, prodiskutuji to s těmi lidmi, nemám problém, baví mě to. Je to fajn, takhle s někým mluvit a vědět, že jste natolik důležití, že Vás žádají o radu a věří Vám. Však jedno pro Vás udělat nemůžu a to to za Vás v životě vyřešit a ani odžít. Promiňte. (Pokračování textu…)

Meditační hudba na odbourání postraumatického stresu

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE