Je na čase přestat nadbíhat a je taky na čase se přestat vtírat a nechat ostatní ať se činí a konají, aspoň takhle člověk pozná, za co komu stojí. A jestli ten, kdo sděluje, jak strašně má rád, jestli je to fakt pravda.

Tím nic nezlehčuji, věřím, právěže věřím až moc. Však jsem unavená tím vším nadbíháním někomu, když jsem nedosáhla žádného výsledku, proto to balím.

Ať už jsem dělala cokoliv dobře, nebo cokoliv špatně, tak to nepřineslo kýžený výsledek a tím pádem to bylo nesprávné a buď změním přístup, nebo to nechám jít.

A já měním přístup, nezavírám dveře do mého života, nekašlu na nikoho a ani neříkám nikomu ahoj na rozloučenou. Nechávám lidem volný prostor, aby mohli tvořit a aby mohli dokázat, že to co psali a říkali tak můžou dokázat v reálném životě. Jestli tomu tak skutečně je tak to ukaž, v reálném životě, ať je vidno čin, ať to mohu brát vážně, jinak to bude stále jen slovo, plané slovo.

Nebuduji s lidmi virtuální vztahy a přátelství, ale reálná, ta v životě. Kdy se vidíte tváří tvář, povídáte si třeba u kávy, nebo u sklenky vínka, nebo panáčka rumu. Nebo to, že se jdou lidé projít po okolí třeba třikrát dokolečka, ale povídají si, vyprávějí si své zážitky a povídají o všem možném na co zrovna dojde téma. Ptají se a zajímají se vzájemně a mohou co rozebrat osobně, tím že si dívají do očí.