Cokoliv řeknu, tak si hned vezmeš osobně. A já se ptám jako proč? Jak jemněji mám mluvit? Jak slušněji mám mluvit? Jak ti mám sdělit radu? Jak ti mám sdělit důležitou informaci, aby sis to nevyložil jako agresi?

Mluvím klidným tónem hlasu, myslím si, že vystupuji v klidu a pohodě. Nemám problém něco říct i klidně něco nepříjemného, řeknu to tak, jak to je. Samozřejmě přemýšlím nad tím jakým způsobem to říct, něco jiného je „Hele vole, drž hubu, meleš blbosti, poslouchej, co ti říkám.“ a něco jiného je „Děkuji za názor, ale neskákej mi do řeči, chci ti říct jak to vidím já.“

Je potřeba trochu taktiky a ohleduplnosti, což si myslím, že patří do běžné a normální slušné výchovy každého člověka. Na to není potřeba nějaký speciální kurz komunikace, nebo speciální kurz seberozvoje. Tohle si myslím se běžně učí už děti v rodinách, anebo ve škole. Takže to podle mě není nic, co by bylo těžké se naučit.

Takže jen tak pro úvod na vysvětlenou. Podle mého názoru nejsem člověk, který rád kritizuje, mluví ošklivě nadmíru, uráží, ponižuje, záměrně vyvolává konflikty, nachází chyby tam kde nejsou, poučuje, povyšuje se.

Myslím si, že jsem typ člověka, který se snaží vyjít téměř s každým, být přátelská, klidná, vtipná, zábavná, povídavá, naslouchající, vnímavá, ohleduplná, tolerující, trpělivá, respektující a asertivní. Můj názor, ale nemusíte se mnou souhlasit. Chci tím hlavně říci, že nejsem typ člověka, který by rád někoho buzeroval, nebo schválně povídal hnusy, nebo urážel. To opravdu ne. Nejsem zlomyslná.