Zastříhávat křídla

To už jsme si asi všichni zvykli, když začne být člověk šťastný, tak se leckdy všechno podělá takovým způsobem, že si to člověk v tu ránu přestane myslet na nějaké to štěstí. Taková ta facka na probrání, aby si asi člověk nemyslel, že má být šťastný. Je to takový zákon schválnosti.

Někdo na to kašle, co kdo říká, někdo dává jen na někoho pro něj důležitého a na zbytek kašle, někdo dává na všechno, co kdo řekne. Každý je různý a má to jinak. Dejme tomu, že je člověk v situaci, kdy soustavně cítí od dvou lidí nezávislých na sobě, kteří spolu nemůžou být domluveni a dokonce se neznají, cítí neustálý pocit nějakého mírného hlídání, kritiky, kontroly. Nemusí to hned znamenat kritiku a něco zlého, to ani tak ne.

(Pokračování textu…)

Umět změnit názor a připustit změnu

Někdy člověk se dostane do situace, kdy se sám rozebere na kousíčky a pak se zas složí. Protože potká se v životě s něčím, co mu dokonale rozháže život a názor, který doposud měl.

Nejdříve to bolí, nejdřív člověk brojí, nechce a čím víc brojí tím víc to bolí všechno a tím horší všechno je. Ne nadarmo se říká, že to proti čemu bojujeme to přetrvává.

Může se stát, že se člověk změně a takové vnitřní transformaci nevyhne, je i možné, že člověk si nakonec vynutí to svoje a ten boj vyhraje. Však stejně to třeba ten problém fyzický neřešilo, jen mít za každou cenu vše po svém není vždy v pořádku.

A leckdy i tu svou hrdost musíte trochu porochat a podívat se na ní, jestli už se na ní nepráší prachem z minulosti. Co fungovalo dřív, nemusí fungovat již dnes. Člověk se mění, vyspívá, doba se mění, vyspívá, není všechno stejné tak, jako bylo před 10 lety. Život jde kupředu a neustále se něco děje.

(Pokračování textu…)

Držet si silnou vůli

Ano, když má člověk slabé chvilky, nebo někdy mám jen takový pocit, že stojí totálně za nic. Nebo, že nezvládne, nemá sílu, energii, nebo životní energii, ano tehdy se vážně člověk cítí jako nějaký hadr, který je k ničemu, jen k vytření.

Ten nechutný deprimující pocit, že jsi rád, že vůbec jsi a že zvládneš to, co máš zvládnout. Tvoje mysl a tvoje vůle, jak úplně nutí to zdechlé tělo se zvednout a něco dělat, makat, pracovat. Jak tvoje naděje a vnitřní vůle nutí tu zdechlotinu, kterou vidíš na sobě se zvednout a makat. Dělat jakože nic. Probudit se k životu, nutit se cítit život, nutit se cítit živě a šťastně, jako kdyby se nic nestalo.

(Pokračování textu…)

Spolehnout se jen sám na sebe

Ano, někdy člověk potřebuje podporu, názor, nebo prostě jen vyslechnout, nechat se vypustit, vypovídat a říct i ty své nejtemnější stránky. Tu temnotu ze sebe vypustit, ty nejniternější pocity. Protože přes den a přes tohle denní dění, nemá člověk sílu to dát najevo, úplně tu největší temnotu, která stojí v cestě vlastnímu poznání.

A ano i někdy ten silný člověk potřebuje na oplátku to, co ostatním dává a to jest čest, pozornost, rada, neodsuzování, zvládnout situaci, nadhled, moudrost, rozumný názor a obejmutí, nebo jen naslouchat a nic neříkat. Jaká smůla, že ani tak se mu to nedostane. A ten od kterého byste čekali největší podporu a oporu tak se dozvíte, že jste blázen a bojí se vás a bojí se vašich slov, které jen prostě potřebujete vypustit. Bojí se vaší přirozenosti a vaší jenom momentální beznaděje.

(Pokračování textu…)

Jak překonat křivdu?

Paradox hrdého názoru

Máš nějaký názor, za něčím si stojíš. Celý dosavadní život za ten svůj názor bojuješ. Cítíš, že je to to nejsprávnější. Považuješ to za jeden z těch lepších a správných názorů v sobě.

Že i když máš své chyby, tak stále je tohle něco za čím stojíš na správné straně.

Celou tu dobu sis to obhajoval, hádal se za to, šel si za svým, hledal si lidi do svého života, dle tohoto názoru. Bylo těžké takové lidi najít, protože takový názor jen tak nezastává. Ale nikdy ses nevzdal. Přeci jen se podařilo najít někoho, kdo to má stejně a ještě víc věřil tomu stejnému názoru. Jaká krása a pohoda. Podařilo se.

(Pokračování textu…)

Řešit něco s konspiračním teoretikem?

Řeš něco s někým, kdo je absolutně apatický k čemukoliv. Na všechno má jednolitý názor, veškerá racionální řešení popírá, má jen ty svoje verze a teorie o vzniku života a všeho a nic víc.

Jen to své napovídané od „jedna paní povídala“ a to je celé vzdělání a znalosti, nic víc. Nějaké reálné podklady, vzdělání, pravdivé informace samo-vzdělávání to nehrozí. Na co? Kde je prázdno, co bychom tam taky hledali?

Proto když vidíte takového člověka, který je absolutně nepraktický, nevzdělaný a nic neví, nemá přehled nic tak se vám ani nechce s ním nic řešit. Zkusili jste se optat na běžná obecná témata a ani na jednom jste se neshodli, jen nezodpovědnost, nerozum a napovídané informace z druhé, páté a desáté ruky, jen protože někdo někde povídal a hned se tomu věří.

Takový člověk je vám k ničemu v životě, to je lepší si žít svoje a podle sebe a vůbec se na nic neptat, protože to je mazec co se dozvíte a buď vás to zbytečně rozčílí, anebo vám to vůbec nic nedá, jen hoax.

(Pokračování textu…)

Na co čekat?

Na co čekat a odpírat si? Čekat, že zítra snad bude svět lepší? Světlejší? Vhodnější? Příznivější? Zdravější?

Čekat, že zítra a další dni bude najednou více všeho a víc času? Na co? Kde bereš tu jistotu? Kde bereš tu vyhlídku?

Vidíš před očima, jak se čas krátí, jak se to zas všechno vrátí, tam kde to kdysi bylo a jak bude času méně. Vidíš to před sebou, rozčiluješ se nad tím, jsi agresivní a vulgární. Co jako čekáš, že se stane? Když to víš a uvědomuješ si, co a jak je, tak proč neuděláš tu hezkou věc, kterou můžeš udělat? Proč jen civíš do toho všeho a čekáš jako na co? Víš, co já chci a víš co chceš ty. A přitom stále to neuděláš a čekáš. Na smilování asi, nebo nevím, nechápu to. Víš, v jakém jsem rozpoložení a co mám před sebou, víš jak se cítím, proč mi nedopřeješ něco krásného? Místo toho jen tupě čekáš a neděláš vůbec nic, nepohneš se ani o krok, ani neuděláš nějakou změnu, po které dychtím. Vše by se mi mnohem lépe zvládalo.

(Pokračování textu…)

Uletěla bych od té negace

Ano, někdy bych se tak ráda rozletěla a uletěla bych někam hodně daleko. Daleko od tohoto všeho, co se děje a jak lidi se rozdělují a jsou na to hrdí.

Od toho všeho, kde vám někdo neustále nutí nějaký názor, abyste ho taky uznávali a přidali se jen do řady dalších lidí, kteří se jen bojí o všechno.

Přitom kurňa, tohle je můj názor a ten si nenechám vzít, ten názor se mnou vždy zůstane a je tak pevný jako já. A ano fakt není tak těžké se vyrovnat s tím, co přichází, nebo co se stane. Člověk se vyrovná, naučí se žít, přijme to, nejhorší je vždycky to, jak vám to ti lidé znepříjemní a jak ošklivě se chovají. Vidí příležitost tak si na vás přisadí a ještě z jejich škodolibé radosti vám opět nutí svůj názor, že byste to taky tak měli být a oni si fakt myslí, že ten svůj názor změníte a budete jako oni. Ale jak asi? Příčí se mi to se někomu podvolovat v názorech.

(Pokračování textu…)

O štěstí a pohodě se Sandrou Pogodovou