Je ti to jedno, tak proč ti mám něco víc říkat?

Když víte moc dobře, že jste někomu u patřičných míst, nezajímáte ho a vlastně jste mu naprosto volní a nezáleží mu na Vás. Tak pak taková komunikace s takovým člověkem je hodně volná a taková volnomyšlenkářská.

A pokud tak vyplynula takovýto styl konverzace, komunikace či typ udržování kontaktu tak potom mi přijde, že postrádá smysl. Bez nějakého zájmu, citů či lidskosti. Kdy jeden s druhým komunikujete jen tak možná z nějakého zvyku, či z nějakého druhu slušnosti – „jen aby se neřeklo“ je to spíše taková komunikační hra, kdy si ani jeden nechce na tvrdo říct, že už spolu komunikovat moc nechtějí a je jim to vlastně jedno. Udržuje se to jen kvůli nějaké morálce a slušnosti, však k čemu? (Pokračování textu…)

Nádherného Valentýna

Tak mě ten dnešní den tak rozněžnil :). A proto přeji všem svým čtenářům, návštěvníkům, fanouškům a všem, kteří mi sem zavítají nádherného Valentýna, stravte jej v lásce a s milovanou osobou. Nemusíme to hned kritizovat, že je to komerční svátek plný Ameriky, ale den, který nám připomene jak hodně je důležité být s tým koho milujeme ♥ a o tom si myslím, že to je převážně. ♥

To vše přeje Sára – SML

Když to přestanu dělat, lidé to poznají a nebude už nic

Děláte něco pro druhé lidi a děláte to nějakou dobu a nepozastavujete se vůbec nad tím, že by to mohlo být jinak, děláte to protože chcete a protože už jsou i na to od Vás zvyknutí.

Avšak co když jednoho dne se může stát, že to co záviselo jen na Vás, zda to Vy urobíte tak to prostě jednoho dne neurobíte a od toho dne to nebudete robit už vůbec? Co se potom stane?

Asi po pár dnech, nebo hned uvidíte několik udivených a šokovaných tváří, anebo stačí jen tu jednu, která to očekávala nejvíce a nejvíce to brala jako automatickou a samozřejmou věc.

Přestanete to robit, protože už se Vám jednoduše nechce, anebo prostě jste přehodnotili proč to vlastně stále robit a najednou se zdá všechno jiné…. lidé to pocítí, když přestanete dělat to, co od Vás očekávali a byli zvyknutí, že to děláte. Budou se divit a budou se ptát proč.

A Vy třeba jste přestali to dělat protože jste se rozhodli, že to už dělat nebudete, i klidně protože si myslíte, že jste to dělali jen Vy a ti ostatní se k tomu neměli. Nu a co teď, lidem to chybí to co jste dělali, ale je jim tak trapné si o to říct, abyste to dělali nadále. Budou se Vás jen ptát udiveně, však neřeknou si o to, jelikož je jim to trapné a cítí z Vás respekt. (Pokračování textu…)

Hojně respektu

Znamená to pro mě hodně, něco jako kdybych našla po letech dlouho ztraceného parťáka – bratra se kterým mohu být jedna ruka. Po boji, hádkách, lovu, křiku, strkanicích, nebavení se, bavení se, hašteření, kontrolování, nadšení, vášni a neurčitého přátelství s jistými výhodami. Po tom všem, jako kdyby mě tohle všechno učilo, že jakmile udělám krok proti němu tak zákonitě dělám krok proti sobě. Nevím, asi mi to Vesmír seslal tak, abych proti sobě nebojovala a naučila se milovat, respektovat.

Nechci se chovat ošklivě jen pro to, že se známe delší dobu a nechci škodit jen pro to, že mě jistými návyky přivádí do stavu vytočení. Vím, že to všechno zlé bylo k hodně dobrým věcem, které nyní cítím, že jsou a přicházely postupně k nám. Nikdy předtím jsem se takhle krásně necítila. Necítila jsem nikdy předtím kombinaci nevinnosti, úcty, respektu, tolerance, lásky, přátelství a hlubokého spojení a velmi silné důvěry, že už jsem se nemusela ohlížet ustaraně do minulost, nebo budoucnosti co bude a případně, jak se to naruší. (Pokračování textu…)

Když mi to mělo být jedno…

Ano, když se situace pohnula, posunula a tuplem změnila. Řekla jsem něco, co jsem považovala za správné, podala pomocnou ruku, dala radu, kterou jsem považovala za nejlepší, chtěla od toho ochránit, chtěla tomu dát svůj zásah, angažování a svůj podíl…… bylo vyčteno, že je to špatně, s nechutným ponižujícím pohledem na mě a se slovy „že mi na tom vůbec záleží, proč to vůbec řeším?“.

Cítila jsem, že je vždy dobré bojovat za něco na čem mi záleží. Jsem názoru, že projev citu a emoců je vždy cesta k lidem a k jejich srdcím. A že skvělé popovídání, rady a případná pomoc se situací je skvělá, jelikož tím tomu člověku pomůžu. Aneb co jiného vlastně by chtěl po mě, když mi říká své problémy a stěžuje si na to všechno a ptá se na můj názor?

Asi jsem všechno špatně pochopila? Připadala jsem si, jako kdybych byla mimo. Mimo mísu, mimo svět a mimo veškeré zdejší chápání. (Pokračování textu…)

Podezřívání

Je skvělé mít bohatý život a ještě skvělejší ten bohatý život žít. Žít si nádherně a šťastně ve sladké hojnosti, kde všude máte dostatek a zaručeno toho, že Vaše potřeby jsou a budou naplněny.

Ano, je to doslova boží. Každý den ráno vstanete a víte, že prostě bude všeho dostatek ve Vašem životě a i lidí bude dostatek a Vy si to budete moci jen užívat a kochat se přítomného okamžiku a kochat se přítomnými lidmi ve Vašem životě.

Ano, je to boží.

Však co, když právě ti nejbližší Váš život plný hojnosti podezřívají? A hledají za ním něco, co by jim tu Vaši spokojenost vysvětlilo? Hledají za tím Bůh ví jakého „nabíječe – milence“, novou lásku, skrytý pracovní úspěch, výhru finanční, náhlé účinné zhubnutí a další věci.

Nespokojí se prostě jen s tím, že jste spokojeni s tím, co máte v životě, nic netající se, prostě vždy si myslí a asi i budou myslet, že za tím máte nějaké to skryté kouzlo.

Přitom vlastně ono tam nic tajného fakt není. Avšak to těm lidem nevysvětlíte a stále a nadále do Vás budou vendlovat, sledovat Vás, každé slovo hltat a snažit si Vás podmanit, aby z Vás vymámili něco, co vlastně ani nemůžou vymámit, když to není. Když není nic, co by našli tak také ani nic nenajdou. (Pokračování textu…)

Neochota

Ano, pomáhat lidem a pomáhat nejbližším je skvělé. Máte skvělý pocit z toho, že jste jim pomohli, když to potřebovali a když byli v nouzi, anebo že jste jim třeba usnadnili jejich život tak, aby vše stíhali a aby měli ve svém životě všechno, co by chtěli.

Ano, mám radost, když někomu můžu fakt pomoci a vytrhnu mu tím velké mínus v jeho/její časovém rozvrhu, nebo třeba mohu být k dispozici, když potřebuje. Ano, mám z toho dobrý pocit a ráda to udělám, když toho člověka mám ráda a cítím, že je to tak správně. Anebo když si někoho vážím tak to udělám ráda o to víc.

Však už ne vždy se mi dostane toho, že ten člověk by byl stejně tak ochotný/á ke mně. Což už se dostávám k hlavní pointě tohoto článku.

Setkávám se čím dál častěji s tím, že jakmile já něco bych potřebovala, nebo by se mi pomocí někoho něco ulehčilo tak „najednou“ s tím má někdo problém a najednou je všechno nejisté, najednou je ten člověk zaneprázdněný, najednou se neví, zda vůbec tam někam pojede a vezme mě s sebou. (Pokračování textu…)

Jedna rozmluva někdy dá víc, než za celý dlouhý vztah

Dá se vůbec jednou rozmluvou, jedním pokecem napravit to, co člověku nedával celý vztah?

Ano, lze. Protože když mluvíte s člověkem, který dlouhodobě něco neslyšel, nedostával a Vy to máte, či prostě nemáte problém to projevit tak ano. Je to tak, doplníte něco, co ten člověk ve vztahu dlouhodobě neměl.

Může to být pocta i nemusí. Pro mě osobně to pocta není. Není důvod, spíše je mi takového člověka líto. Jelikož to, co projevuji považuji některé věci u sebe za samozřejmost a své správné zásady.

Ano, jsem ráda, že to někdo ocení a že je vidno i to dobré na mě, něco pozitivního. Však je mi spíše smutno z toho, že to co já považuji za samozřejmost za to, co by ve vztahu mělo být a měl by to být základní piliř vztahu tak ve vztahu toho člověka nebyl, nebylo vůbec.

Asi ano, když lidé jsou diametrálně odlišní tak skutečně někdo může být to, co ten předchozí postrádal, je to tak. Nemůžeme mít v sobě zastoupeno vše, je tomu tak. (Pokračování textu…)

Radši vyhodím z hořící paluby Tebe než sebe

Možná ten titulek zní sobecky, avšak není tak myšlen. Možná to rozumějte tak, že někdy můžete někoho tím vyhozením z hořící paluby zachránit, hodíte ho vlastně do čistého a studeného moře ze kterého může vyplavat a zachránit se. Kdežto Vy na tej palubě zůstanete a možná shoříte taky, anebo se Vám podaří ukrotit plameny. Protože ta paluba a celkově celá loď je Vaše dílo a je to prostě něco na čem Vám záleží. Možná to zní hloupě, ale pokud člověku na něčem hodně záleží a má to rád, tak se to pokusí zachránit dokud ho to nespálí na popel. (Pokračování textu…)

Říkat něco? Zbytečné…

Někteří lidé jsou skutečně naivní a to proto, že věří jen slovům a nekoukají na činy a usuzují jen dle toho, co jim kdo kde poví a napovídá. Už se nepozastaví nad tím, zda je to pravda. Je jim to jedno, nebo si to vůbec neuvědomí.

Fajne, dá se to brát.

Nepovažuji se za člověka, který by z legrace schválně podsouval nesmysly a věci, které nejsou pravda. Nemám to zapotřebí, kor když si chci s někým popovídat a bavit se. To co řeknu, tak myslím vážně. Když vtipkuji, tak vtipkuji a pokud to protistrana nepochopí tak zdůrazním to, že se jedná o vtip. Tudíž si dávám pozor, aby si někdo moji komunikaci nevyložil jako špatný vtip, či pokoušení se o něco, co vypadá jako lživá pohádka zamotaná do sebe. (Pokračování textu…)

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE