Nechtěná laskavost

Asi sis myslel, že to je to co chci, možná sis myslel, že je to tak dobře, možná to tak chce většina lidí, možná to dělá radost jiným lidem, možná si to nemyslel zle, možná to nebylo schválně, ale vědomé to bylo. Co na to říct… není nad to se zeptat, probrat to, komunikovat, pozeptat se, zeptat se na názor, zeptat se jaký člověk je, co má rád a co ne, tomuhle by se vyhnulo.

Věřím, že jsi dobrý člověk a že máš laskavé srdce, ale tohle si nevymyslel dobře. Tvoje laskavost mi způsobila víc trápení, nervů, strachu, obav a řešení navíc. Už v tak nabitém programu, který jsem ráda, že stíhám v lidských možnostech tak jsi mi to akorát zkomplikoval. Tváříš se jakože nic, ale já pláču a křičím. Takhle ne, takhle už nikdy.

Nesoudím tě, ale už to prosím nikdy nedělej, byla jsem nešťastná. V tu chvíli jsem se cítila, jako kdybys mi vzal sílu, jako kdybys mě nerespektoval, jako kdybys mě přemohl, jako kdybych byla poražená a zmocněná. Naštěstí ne na dlouho, uplynul den, dva, druhý den jsem si to vyřešila a srovnala v hlavě a už jsem byla zas v pohodě. Děkuji za to, ale už to prosím nedělej. Ani nevíš, kolik starostí mi to způsobilo, jak moc jsem riskovala, ale jak to tak bývá, risk je zisk a já získala, díky bohu a zachránila jsem se.

(Pokračování textu…)

Peníze jsou důležité – Marcus 8

Duchovní imunita – Marcus 8

Nech mě jít dál, nedrž mě

Něco bylo, něco proběhlo a něco krásného, co už dávno není a zůstalo jen špatné, i to špatné už odeznívá a vzdaluje se to do pojmu „minulost“ a už se to všechno pomalu mění do minulého času.

Někteří lidé zůstanou v našem životě jen nějaký úsek, nebo jen chvilku, nebo se jen mihnou, někteří zůstanou po nějakou etapu, někteří zůstávají několik let, někteří zůstávají stále. Tak to prostě je, nebudu se opakovat, avšak v tomto tématu to zmíním.

Obvykle má vše svůj konec a u lidí se kterými si prostě někdy to „sbohem“ řekneme a opravdu odejdou z našeho života, nebo my sami odejdeme z jejich života, tak jednou možná tohle budeme řešit.

Musím uznat, že většina lidí pochopí, když si s nimi už nerozumíte, když ta komunikace, domluva a city skřípou a když už to není to co bývávalo. A že už to ani nejspíše lepší nebude, protože už není ta souhra a oboustrannost jako dříve. V pořádku, to se děje. Nebudu to brát tohle tragicky, protože tohle jsou věci, které se dějí v životě. Ano, lidi to neslyší rádi a nepodstupují to rádi a já v tom nejsem výjimkou. Přiznávám, nemám to taky ráda, vždy to aspoň trochu bolí.

(Pokračování textu…)

Valentýn

Přeji všem návštěvníkům, fanouškům a čtenářům nádherného láskyplného Valentýna. Užijte si jej naplno, ať jej budete trávit sami tím, že si uděláte nádherný den a uděláte si radost, anebo se svou drahou polovičkou. Obojí je krásné ❤.

Moc vám to přeji, hodně lásky a sebelásky všem ❤.

Vaše Sára – SL

Vypustit

Minulost, negativní myšlenky, negativní slova a tak nějak vše zlé, co Vás dokáže uprostřed noci probudit, nebo kvůli čemu nedokážete v klidu zaspat tak přesně tohle dokáže člověk dost nepříjemně sužovat.

Nedořešené věci, hádky, slovíčkaření, svalování viny, vyžadování pozornosti, vynucování, nátlak, převracení slov, házení zodpovědnosti, hrát si na chudinku, koho tohle všechno zajímá? A kdo tohle všechno má unést? Říkáte si to samé? Já též.

Ten pocit, kdy už jste vyčerpaní a ještě dostanete další nálož s tím, že byste se měli snažit víc a že si to někdo přeje a že byste měli pomoci a máknout ať se snažíte, nátlak na Vás, že byste to přeci měli udělat pro něj/ní, hádky o blbostech typu kdo co řekl a jak to řekl a kdo a jak se tomu druhému víc směje, no podívejme se, není to na hlavu?

(Pokračování textu…)

Jaroslav Dušek – Miluj

Když si někdo pamatuje…

Je o mně známé, že mám ráda lidi, kteří vnímají a pamatují si. V tom smyslu, že nemusí nutně žít minulostí to ne, ale že si pamatují to, co jim řeknete, vnímají Vás a pamatují si, co máte rádi a co ne, to co Vás baví, co ráda děláte ve volném čase, nebo co děláte během dne, co posloucháte za hudbu, čemu se věnujete, kam rádi chodíte a tak obecně cokoliv to může být.

Dřív jsem si myslela, že nejvíce si pamatují o vás ti lidé se kterými žijete, anebo se kterými jste neustále v kontaktu. Nemusí to tak vždy být pravda.

Je sice pravděpodobnější, že to s kým se vídáte nebo s kým se neustále bavíte, tak má větší šanci si o Vás všechny zapamatovat a znát Vás dokonale. Avšak někteří lidé i kdybyste se jim denně zpovídali a denně jste se s nimi viděli tak pokud nebudou chtít, tak to kým jste budou ignorovat a neustále budou zapomínat na Vás. V pořádku, nezlobím se, ale je dobré to vědět, aby si člověk nedělal plané naděje tam, kde je to marné a neustále budete zapomenuti. Raději budu tam, kde zapomenuta nikdy nebudu a budu brána tak, že jsem výjimečná. Ostatně to je každý výjimečný a takový názor zastávám.

(Pokračování textu…)

Ke mně to prostě patří

Narážky, věčné otázky na mě a můj život, kritika, pošťuchování slovní a neustále nějaká výtka na něco. Kurňa, co to zas je?

Převážnou dobu je klid, občas se samozřejmě najde v životě nějaký kritik, rýpal nebo někdo, kdo mi tvorbu, nebo můj život shazuje, to je normální, k tomu co dělám to prostě patří.

Za ten čas se to učím řešit a nejvíce se mi osvědčilo to těm lidem odkývat a myslet si svoje a dělat si to stejně po svém, anebo vůbec na to nereagovat a jet si to svoje nadále.

A že mi to hodně lidí chválí? Že mám takovou návštěvnost? Proč mi tam lidi píšou pochvaly? Proč mě vlastně lidi řeší? A kdo je ten a ten? A proč mi píše tamta slečna? A co po mě chce, že se tak zajímá? Proč? A proč to píšu takhle a ne jinak? A proč píšu o tomhle tématu?

A tak dále…

(Pokračování textu…)

Život se již na Tobě vyřádil

Spravedlnost, karma, přání ať potkáš sám sebe. Po tom všem, co jsem si přála se vše splnilo do puntíku a jak to tak vidím, tak se život na Tobě již vyřádil dost. Dostal jsi co pro to, za ty všechny podrazárny co si mně udělal. Jen jsem nechala život konat, nechala jsem Tě být, ať se činíš, když si tak chytrý a tak všeznalý a ejhle, ono pár měsíců uplynulo a život řádil. To byla jedna věc, která se Ti pokazila tu na kterou jsi byl nejvíce hrdý, ejhle najednou to není růžové, že? Najednou je to i problematické a musíš to řešit, že jo? Najednou se i hádáš a chováš se rázně, najednou to jde, viď? Hádám, že sis vzpomněl na moje slova tehdy a jak na ně krásně došlo, že?

Druhá věc tu nad kterou ses povyšoval, že to mám horší a nezodpovědnější než Ty, ejhle ono se to vysekalo ještě víc než ten můj problém. Ještě horší, že tě to nechalo v problémech na místě. Vsadím se, že v tu chvíli ti byl milionkrát milejší ten můj problém, který je již dávno vyřešený. Najednou nejsem tak špatná, co?

(Pokračování textu…)