Nutící hnus

Vím, že by bylo správné doporučit tohle a tamto a přimět vydržet, přimět se zapřít, přimět člověk namotivovat nějakým směrem. Ale co, když je to něco s čím nesouhlasím?

Jen proto, že mi motivovat, povídat a doporučovat jde, tak proč bych to měla dělat, když s tím záměrem silně nesouhlasím?

Vím, že by mi každý řekl, že takhle dělám chybu a měla bych chtít víc od všeho, od života, od člověka, od lidí a tak dál. Možná mají pravdu, ale nejsou mnou. Neznají moje srdce, které skáče každým dnem, protože věří a věří nadále, že to vše dokáže zvládnout. Je sice samotné a možná na všechno samo zdánlivě, nebo nezdánlivě, prostě jak se to vezme, ale pořád tluče o sto šest, protože věří v něco, vizi, cíl, kterého dokáže dosáhnout. Chce být slyšet, doslova.

(Pokračování textu…)

Nepřátelský přístup

Člověk leccos pochopí i to, že se někdo urazí bez důvodu, protože to se děje dnes a denně. Tak už si člověk na to zvykl a vždy nechává těm uraženým čas, aby se odurazili a pak se zas začali bavit. To už je taková norma, kterou člověk bere tak, jak je.

To, že se někdo naštve, rozesmutní, odmlčí, urazí z nějakého důvodu to se dá pochopit poměrně jednodušše. A i když tě to štve, tak se to dá pochopit a dává to smysl.

(Pokračování textu…)

Vydatná lekce života, děkuji

Je fakt, že život nás všechny učí neustále, každým dnem. Přicházejí a odcházejí lekce do života a ze života.

Stále nás to posouvá k lepšímu a k lepší verzi sebe sama. Každý máme nějaké lekce, v jiném pořadí a každý potřebuje jinou lekci. Proto se může zdát, že člověk je na to sám a to co prožívá už neprožívá nikdo jiný. Ale není to tak, vesměs ty lekce všechny, které máme zažít zažijeme všichni, jen v jiném pořadí.

Hlavní je to, aby se z nich člověk poučil a proto tu lekci dostane takovou, aby dotyčný pochopil a zasáhlo ho to. A jelikož je každý z nás jiný a originální tak to dostaneme také v originálním našem pojetí.

(Pokračování textu…)

Všichni strašně chytří

Krize prověřuje přátelé a tvé nejbližší, to ti asi nemusím připomínat, že? Je to omleté moudro, plné pravdy, které známe každý.

Nejvíc ironické na tom je, že když jsi v krizi a máš problémy a chceš se svěřit, nebýt na to sám, tak zákonitě se buď na tebe vykašlou, odkopnou, lehce uchlácholí, anebo jsou všichni strašně chytří co a jak máš udělat. Ale už nikdo s tebou nejde za ruku, neobejme tě, neprožívá s tebou to ticho plné myšlenek sdílené na soucitné úrovni. A tak to je, prostě život.

(Pokračování textu…)

A proč by to nešlo?

Všichni říkají, že jak to bylo dřív, že to byla blbost. Jenže čím víc to říkají, tím víc mě to utvrzuje v tom, že to cítím správně. A jediný člověk na kterého se vždy může člověk spolehnout je on sám.

Je zvláštní jak nyní po dlouhé době cítím a vidím sama sebe v jiném světle.

Dokud se člověk má dobře, tak je všechno fajn a s každým může být kamarád a taky každý je kamarád, protože proč by ne, když je všechno v pohodě. To si můžeš vykládat o čemkoliv a cokoliv a kritika od někoho? Fajn, pobrečíš a postěžuješ si, ale dokud se máš dobře, tak je to fajn, jsou to stále jen slova, která zítra zapomeneš, nebo tedy můžeš zapomenout.

(Pokračování textu…)

Padnout na kolena

Budit se každé ráno do té ošklivé reality a říkat tomu krásná budoucnost, jenom proto, že to všichni poradili? Žít každý den na maximum svých sil a být rád, že vydržím na nohou a říkat tomu naplněný život, jenom proto, že to všichni poradili?

Prožívat stavy náhlého smutku a říkat tomu, jen že se čistí emoce a člověk si na něco zvyká? Vstávat a padat na kolena dokola a dokola dokud člověk má sil a říkat si, že takhle to prostě má být a jiná verze je hloupost?

Kolabovat a znovu se dávat do vědomí a říkat tomu zvykání si? Trápit se vnitřně i vně a říkat tomu šťastný život?

(Pokračování textu…)

Leknutí se

Pro něco žijete, o něco usilujete, pracujete na tom, bojujete, jdete do toho, přizpůsobíte se. Nekoukáte se doleva a doprava, jestli je to správné nebo ne, nepochybujete. Jste totiž maximálně přesvědčeni o tom, že to co děláte, děláte z lásky pro někoho a tím vším i v dobrém pro sebe.

Berete to něco jako, že vy někomu hodně pomůžete, on bude šťastný, tak vy také a tím pádem z toho plynou i bonusy – klady pro vás.

Nemáte pochybnosti a jdete do toho, plni energie i trochou nervozity, ale tohle se překonáte si říkáte v duchu.

(Pokračování textu…)

Je lidské změnit názor

Lidé leckdy ani sami sobě nerozumí a hledají se celý život. Ano, leckdy to tak je.

Někdo se nachází dřív a někdo později. Obojí i trojí je normální a běžné.

Něco chtějí a po chvíli změní názor. Je to paradoxní, málokdo dosáhne opravdu svých cílů a přesvědčení tak, jak chtěl od počátku.

Avšak je to běžné, tou cestou, kterou člověk se odhodlá jít leckdy potká překážky, které by v zóně komfortu nenašel a leckdy si změnu představuje jen jako krásnou pohádkovou změnu, která jen osvětlí cestu. Však leckdy je trnitá a bolí a k cíli je daleko. Tohle vše se může stát, když člověk udělá první kroky ke změně, dozví se víc než kdyby nic nedělal a seděl na místě.

(Pokračování textu…)

Předmětem lekce

Člověk si myslí, že jen on sám za sebe má tu smůlu, že pro cokoliv se poslední měsíce rozhodne a nadchne a dá si za cíl, tak se hrnou překážky za překážkou a ne a ne toho dosáhnout, jako kdyby vás to zkoušelo, co vydržíte.

Myslíte si, že je to vámi, že tohle všechno vás učí a trestá. Ano, mysleme si to dál, zpytování vlastního svědomí a svého života nikdy není na škodu. Člověk se může zamyslet nad sebou a svými činy.

Člověk si říká, co zas tak strašného provedl, že je tak trestaný životem, samá překážka, nic nevychází, nikde není včas, kam se má nahlásit se nedokáže nahlásit, najednou všude chyby, pozoruhodné překážky, které se jiným za celou dobu nestanou a nedějí se téměř vůbec.

(Pokračování textu…)

Kletby a přísahy