Archiv pro: Zkušenosti ze života

Uraženost bez důvodu

Když si prostě jen tak přijdete k člověku jen tak pozdravíte a začnete se bavit a najednou v tu ránu se dovíte jen odsekávané reakce, ne zrovna přívětivé chování, rejpavé narážky na Vás a následně „tichou domácnost“. Anebo někomu napíšete, optáte se a zeptáte co a jak nového a jak se člověk má a odpoví […]

Měla jsem ráda přespříliš

Ticho, napjaté ticho, které se graduje jen tím zda bouchnou dveře, anebo bouchnou emoce. Buď anebo. Aneb kdo z koho. A už slyšíte, jen výbuch emocí, ale nejsou Vaše, ale někoho jiného a už křik, co je zas špatně a co jste špatně urobili. Naštěstí není vytčeno nic, co jste neurobili. Ale to co jste […]

A co když to bez něj/ní zvládnu?

A proč bych to nezvládla, že? Přesně taková otázka by přišla na mysl i mě, když bych tento titulek, jako objektivní osoba četla. Nu, každý je svého štěstí strůjcem, tudíž vše co přichází člověku do života, všechno to s čím se potýká je buď požehnáním, anebo lekcí, která má zocelit, ale vždy je to úměrně […]

Budu tam kam ty ani nepáchneš

Vždycky jsem spíše přemýšlela o tom, že si přeji aby u mých úspěchů, či něčem krásném byli mi blízcí a byli mi v tu chvíli na blízku a sdíleli to se mnou. Spíše jsem se obávala toho, že když bych něčeho krásného dosáhla v životě tak, že by tam určitý člověk nebo lidé nebyli, bylo […]

Když to nejde tak to nejde, ale jinde to jít může

Odmítnutích v životě zažil asi každý z nás mraky a ještě takových odmítnutí bude. Není to nic šíleného z čeho by se měl člověk psychicky hroutit, však po více odmítnutí a ani jednom přijetí si leckdy člověk připadá, jako nějaká osina, kterou nikdo nechce. Po hodně odmítnutích začíná člověk pomalu rezignovat nad tím, zda vůbec […]

Nemohu táhnout za oba lidi a utáhnout vše sama

Budu tak trochu navazovat na předešlé téma, jelikož to s tím úzce souvisí. Aneb, když už jste unavení z toho věčného organizování a toho, že se stále někomu ozýváte a stejně se na ničem nedomluvíte. Anebo se domluvíte, ale ta domluva je špatná, že stejně Vás to nijak neuspokojí. Ano, jasné, nepošlete toho člověka někam […]

Když musím dolejzat a doprošovat se…

„Přijed teď hned, mám čas se vidět.“ o pár hodin později „Už nejezdi, kašli na to.“ Končí obvykle jen „Doručeno, anebo Zobrazeno“. „Přijeď někdy“ „Pojď někdy ven.“ Ale když se zeptám na to samé, zda se můžeme sejít na půli cesty, nebo může třeba dojet také on/ona tak to už je problém, který končí opět […]

Přestáváme si mít co říct…

Postupem života jsem ve svém životě vystřídala hodně lidí se kterými jsem se bavila, nebo bavím. Beru to tak, že lidi odcházejí a přicházejí do života, je to koloběh, který stále koluje. Jen ti nejbližší mi zůstali v životě několik let a já vím, že to jsou ti praví lidé se kterými je mi skvěle […]

Nemám ráda překvapení

Nesčetněkrát jsem se za život setkala s otázkou „Proč nemáš ráda překvapení? Každý přeci má rád překvapení.“ nebo „Každá ženská má ráda překvapení, ne?“. Na což mohu odpovědět velice jednoduše „Ne, nemám ráda překvapení a to jak ze špatných zkušeností tak celkově ve mně pojem překvapení nevzbuzuje nic pozitivního, naopak, obavy, rozpaky, stres a úzkost. […]

Podívám se a je mi smutno

Někdy stačí jen pohled na to, aby Vám to o člověku leccos povědělo. A co když pohled poví ještě víc a vzbudí ve Vás pocity, které ani sami nechcete, jelikož jsou lítostivé, smutné, depresivní a ovlivňují i tak Vaší náladu. Berme to tak, že jste člověk se srdcem na dlani a všechno prožíváte srdcem, prostě […]