Archiv pro: ’zklamání’

Včerejšek se stal, dnešek můžeš prožít jinak

Mohl to být špatný den, mohla jsem se cítit špatně, mohla jsem si vyčítat všechno co se stalo, mohla jsem to strávit tím, že budu se cítit znuděná, nebo bude mě obtěžovat dělat to, co mám. Ale řekla jsem si, že takhle ten den přeci nemusí být. Když člověk ráno vstane nemusí se nechat ovlivňovat […]

Proč ničíš, co může být krásné?

Mohlo to být krásné, může to být krásné, trochu volna v tom všem shonu, trocha krásy v tom všem negativu, trochu barev v té vší všednosti. Víš moc dobře, že na sebe čas neměli jsme dosti, avšak i přesto jediný den, který mohl být sice pro všechny ostatní všední, pro nás mohl být sváteční a […]

Konflikty ukazují charakter

Mohu říct, že ne vždy je dobré, když je vše v klidu, protože když je vše v klidu tak se člověk neposouvá, nedovídá se nic nového, neděje se nic nového. Není to špatně to rozhodně ne, jen tím chci říct, že věčný klid Vám nic nového nepřinese, proto do života přichází překážky, vzruchy a změny, […]

Lidé si to neuměli mezi sebou říct a proto se nic nestalo 2. část

Už dřív jsem psala článek o lidech, kteří se neuměli vyznat z citů a žili pouze z domněnek toho, jak by co jak mohlo být a jak to ten druhý myslí a cítí, přitom si nic neřekli a nevyříkali si to mezi sebou a proto nic se nestalo a nic mezi nimi nevzniklo. Dlouhou dobu […]

Ráda bych věřila, že nejsi jen další výmluva druhá část

Navážu na předchozí článek, jelikož k tomuto tématu cítím, že je dobré se vyjádřit mnohem víc a obsáhleji. Že to co cítím a to jak to mám se nestačilo vměstnat do toho jednoho článku o pár znacích. Jak jsem již psala má důvěřivost je velmi intenzivní, nevím zda to brát pozitivně či negativně. Ale pro […]

Když bys neudupal mou důvěru…

Ano, když má člověk rád a důvěru lidem, člověku tak je to velká ctnost a velká krása života. Jsem toho názoru, že je lepší důvěřovat a zklamat se, než nikdy neuvěřit a ochudit se o tu krásu té důvěry, která lidi spojuje, sbližuje a zároveň dělá život sladším a krásnějším místem na žití. Ano, věřím […]

Měla jsem ráda přespříliš

Ticho, napjaté ticho, které se graduje jen tím zda bouchnou dveře, anebo bouchnou emoce. Buď anebo. Aneb kdo z koho. A už slyšíte, jen výbuch emocí, ale nejsou Vaše, ale někoho jiného a už křik, co je zas špatně a co jste špatně urobili. Naštěstí není vytčeno nic, co jste neurobili. Ale to co jste […]

Když to nejde tak to nejde, ale jinde to jít může

Odmítnutích v životě zažil asi každý z nás mraky a ještě takových odmítnutí bude. Není to nic šíleného z čeho by se měl člověk psychicky hroutit, však po více odmítnutí a ani jednom přijetí si leckdy člověk připadá, jako nějaká osina, kterou nikdo nechce. Po hodně odmítnutích začíná člověk pomalu rezignovat nad tím, zda vůbec […]

Pocit, který táhne dolů

Takový ten pocit, když Vám sice život plyne a plyne tak, že si nemůžete stěžovat, však stejně stačí pár srdceryvných momentů, pár výtek, pár výčitek, pár ošklivých slov a párkrát se zklamat v jedné osobě a i to stačí k tomu, abyste cítili ten neopomenutelný pocit tíživosti a toho, že pociťujete smutek. Ani ne tak […]

Tušení, které se zhmotní a nelze na to zapomenout

Ano, většina lidí a možná i každý to leckdy zažil, že něco dlouhou dobu tušil. Trápilo Vás to, že jste to tušili, však jste neměli jediný důkaz na to, abyste to prokázali a tak vás to dlouho trápí a trápí. Však je to bez konce, jelikož nemáte reálný důkaz na to, abystě prokázali své tušení […]