Konflikty ukazují charakter

Mohu říct, že ne vždy je dobré, když je vše v klidu, protože když je vše v klidu tak se člověk neposouvá, nedovídá se nic nového, neděje se nic nového. Není to špatně to rozhodně ne, jen tím chci říct, že věčný klid Vám nic nového nepřinese, proto do života přichází překážky, vzruchy a změny, protože přesně toto formuje Vás i lidi ve Vašem životě, zároveň Vás to učí, odhaluje to i Váš charakter tak i charakter lidí se kterými žijete, bavíte se, či přátelíte.

Jsem kliďas a ve vztazích s lidmi vždy upřednostňuji klid, pohodu, mír, přátelství a lásku, vše hezké, myslím si, že téměř vždy se dá nějak rozumně dohodnout a když se nedá dohodnout potom nemá cenu se vůbec o něčem bavit a rozcházejí se lidem cesty.

A tak to je, nelze vyjít rozumně s každým to dá rozum, lidé jsou různí a každý očekává a chce něco jiného. Nelze si prostě s každým rozumět.

Avšak když už si s někým rozumíte a bavíte se tak obvykle se už s tím člověkem dohodnete a dorozumíte, ale i tak je to leckdy těžké. Nemusí to být vždy a někdy po dlouholetém přátelství nebo vztahu po nějaké zkoušce, překážce či nesnázi vlastně zjistíte koho jste to vedle sebe měli a kdo to vlastně je, až tehdy toho člověka poznáte, protože ta překážka odhalila jeho/její skutečný charakter, což leckdy bývá smutné a pak se cesty rozházejí.

Víte, když se dlouho s někým kamarádíte, bavíte, nebo s někým žijete a jste v klidu, nehádáte se, nemáte pře, nemusíte spolu řešit životně důležité věci, které by Váš život ovlivnili tak se vlastně můžete bavit téměř s každým a o čemkoliv, Vaše cesty se moc neprotínají a to že prohodíte slovo to je v pořádku, to můžete s kýmkoliv. Ale jak je dlouho klid tak vlastně se o tom člověku moc nedovíte, může Vás o sobě toho hodně napovídat, vyprávět příhody, co a jak udělal, prožil a jaký je, co mu vadí a co ne, to je v pořádku a je skvělé to vědět a bavit se o tom, avšak dokud to s tím člověkem neprožijete víte to jen tak, protože to víte z povídání, nemáte to potvrzené vlastní zkušeností a leckdy nedokážete odhadnout jak moc intenzivně to ten člověk má.

Dokud je klid tak Vás všechno tohle mine a nemusíte si dělat starosti, lámat si hlavu, stresovat se, nic ten kontakt, kamarádství, vztah běží a tak to prostě je. Myslíte si, že někoho znáte moc dobře a že Vás nemůže jen tak překvapit, ale opak je pravdou. Kdykoliv ten člověk Vás může překvapit, kdykoliv Vám může ukázat, jak moc ho neznáte a kdykoliv se Vám může ukázat v pravé podobě a i v podobě, kterou jste dosud neznali.

Dokud je klid tak se nemusíte vůbec nic dovědět a na tom klidu a pohodě je ten vztah či přátelství založeno. Hodně lidí si myslí, že je v pořádku se nehádat, že to je známka šťastného přátelství a vztahu a hodně se pletou a lžou sami sobě. Protože o tom člověku nemůžou až tolik vědět.

Teprve krize, problémy, překážky, společné řešení, výtka, nějaká negativní změna ta tohle všechno Vám teprve ukáže jaký ten člověk je, jeho způsoby řešení, myšlení, chování, jak se bude chovat v nové situaci, když se s Vámi má o něčem radit, když po něm něco chcete, když chcete řešení, když vás to oba ovlivňuje to teprve Vám ukazuje Vaše charaktery, jak Váš tak i jeho/její.

Hodně lidí se hádek bojí a problémů a já se ptám jako proč? Jasný, není to příjemné, když jste jednoduše řečeno v háji a bortí se Vám život, ale problémy jsou a přijdou vždy v životě, testují nás. Život není vždy jednoduchý a i s lidmi to není jednoduchý, ale co, tak to prostě je. Čím dřív to člověk přijme tím lépe.

Nemá cenu si nalhávat, že s jiným člověkem je to lepší, protože každý člověk má nějaké překážky a problémy v životě, nikdo to tady z nás nemá úplně v životě jednoduché a každý někdo někdy něco řešil. Takže si jen vybíráte menší zlo, které jste ochotni tolerovat u toho druhého. Avšak pointa věci, ať to nezapovídávám. Když se s někým dostanete do křížku, není to příjemné, ano já vím, ale zas na druhou stranu toho člověka kolikrát poznáte víc než za tu celou dosavadní dobu přátelství/vztahu. Vidíte jak jedná, jak Vám věří/nevěří, jak k Vám přistupuje a za koho Vás celou dobu měl. Ano, je to leckdy překvapení i negativní a přejme si, aby to bylo tedy spíše to pozitivní překvapení. Ale takhle se poznávají lidi.

Já sama za sebe mohu říct, že ne vždy to bylo pozitivní zjištění a dokáže to i bolet, když se vlastně během pár dnů, týdnů dozvíte o člověku mnohem víc než za několik let přátelství, ale tak co se dá dělat, jsem ráda, že to vím a nelituji toho, že to vím.

Stejně bych se to někdy dozvěděla tak je lepší se to dozvědět nyní, než později. Takhle můžu žít v pravdě a pozměnit život k lepšímu pro mě. S pravdou už se pak dá žít a smířit se. Horší je žít v iluzi , která nekončí.

Někdy se to všechno tak nachumelí souhrou okolností, že se všechno stačí podělat, ale zároveň tahle zkouška ohněm, jak se říká Vám dá mnohem víc informací, než kdybyste s tím člověkem denně mluvili nebo si psali o tom samém. Mnohem víc informací a mnohem víc o tom člověku, což je super vědět i když ty informace super nejsou.

Beru to tak, že ne vždy je klid dobrý, občas nějaká ta bouřka, hádka, konflikt je mezi lidmi třeba, aby se pročistil vzduch a zároveň se upevnili vztahy mezi lidmi, dozvěděli se, co by si lidé jen tak neřekli. A může to trvat chvíli, pár dnů, týden, týdny a dá Vám to mnohem víc než léta vztahu, nebo přátelství s tím člověkem. Proto to vnímám pozitivně, hádky odhalují charaktery. Avšak nejsem hádavý typ, drsné hádky, kdy jdou lidé proti sobě nemám ráda a obávám se jich, myslím tím takové ty výměny názorů, které se čas od času stanou úplně všude.

Zdroj: obrázky google, přesný zdroj si bohužel nepamatuji