Ráda bych věřila, že nejsi jen další výmluva druhá část

Navážu na předchozí článek, jelikož k tomuto tématu cítím, že je dobré se vyjádřit mnohem víc a obsáhleji. Že to co cítím a to jak to mám se nestačilo vměstnat do toho jednoho článku o pár znacích.

Jak jsem již psala má důvěřivost je velmi intenzivní, nevím zda to brát pozitivně či negativně. Ale pro mě za mě cítím, že je to tak dobře. Díky tomu to jsem já sama sebou a tvoří to mě, můj charakter a povahu.

Dle názoru lidí od těch nejbližších se dovídám, že moje důvěřivost není tak úplně dobrá, protože i když odhadnu lidi tak stejně si z toho žádnou radu nevezmu a nechám se zklamat a pak jsem smutná.

A od těch ostatních přátel a známých se dovídám, jak je to hezké, že jsem důvěřivá a hodná. Ale je teda pravda, že mezi těmito lidmi se hodně-krát i spletu a nalítnu, tudíž pro ně je to asi skvělý, že jsem taková, ale pro jejich sobecký účel, už asi neberou v potaz to jaký to pak pro mě má následek, ale samozřejmě nehážu všechny do jednoho pytle a říkám narovinu, že ne všichni toho zneužívají to opravdu ne. Necítím se ukřivděně, to ne.

Cítím se dobře, jen jsem si vědoma této mé vlastnosti, která jak v čem je prospěšná.

Díky důvěřivosti si snadno někoho oblíbím, spřátelím se, zamiluji a nadchnu se, vidím to krásné, nepodezřívám, nekontroluji, nesrovnávám se, nesrovnávám ani nikoho s někým jiný, neprolézám lidem věci, nekontroluji kdo co a jak udělal a kde kdo byl, nekontroluji kdo co jak o kom řekl a ani po tom nedychtím, nepídím se po tom, kdo je ten nejvíc špatný a kdo to „nejvíc“ zavinil a tak, neshazuji ani vinu na někoho, koho se to netýká a v první řadě se vždy podívám na svůj úděl a podíl v tom všem a zametu si před vlastním prahem. Nevymýšlím si, protože takhle opravdu jednám a nepotřebuji se dělat lepším, to fakt ne. Kdybych to nedělala tak to tady netvrdím a napíšu rovnou, že mám v tom a tom slabiny.

Ale víte co, asi tahle vlastnost tak trochu mi dává růžové brýle co se lidí týče a proto mě ti „chytřejší a paranoidnější“ lidé snadno dostanou tam kam chtějí. Ano, je to tak. Z duchovního hlediska sice platí, že čím je člověk obdařen pozitivními emocemi a čím víc je šťastný a činí dobro tak tím lepší jak pro něj tak pro všechny okolo a naplňuje si karmu krásnými činy, které se mu vrátí, to je všechno pravda a já s tím souhlasím. Však praxe z reálného života tady na Zemi je taková, že Vás předeženou právě ti lidé chytřejší, paranoidnější a ti, kteří si hlídají vlastní záda, nemají problém i někoho podrazit, nebo poslat pryč, když jim je na obtíž a jedou sami na sebe, takové jak se říká lidově „svinské jednání“. A ano, na Zemi prostě takové chování vládne tomu všemu a lidé se tak chovají, čím je člověk větší „svině“ a podlý tak tím víc rychleji dosahuje na Zemi úspěchu. Je sice pravda, že se mu plní karmická nádoba a tohle všechno ho jednou dostihne, ale upřímně kdo z těchto lidí to v tu chvíli řeší? Málokdo. Lidé chtějí totiž všechno hned a hned dosáhnout toho, co chtějí, nebaví je čekat, až by se jim naplnila karmická nádoba krásnými činy a Vesmír je pak za skvělou práci tady na Zemi ve formě darů odměnil, to se jim právě čekat nechce.

Úplně vidím, jak mě tito lidé v životě předbíhají a jak jsou napřed, jsou totiž chytří, rychlí a ze všeho mají hodně vysoké ego, které jim našeptává další kroky. Většinou i mají hodně chudé srdíčko a duši, protože myslí jen a jen na sebe a tím, že se tak moc bojí a proto raději všechny okolo sebe odkopnout a kopou kolem sebe tak je to dělané ze strachu, vlastně se bojí být zranitelní a proto zraňuji druhé. Hrabou pro sebe to nejlepší, protože se bojí toho, že by jim to někdo vzal, bojí se odevzdat životu a nechat věci plynout, bojí se věřit a proto raději ostatní kontrolují, protože se bojí a všechny berou jako hrozbu.

A uvnitř jsou tito lidé hodně chudí, ustrašení a proto si to kompenzují tím egem.

A lidé jako já, kteří důvěřuji jsou pro ně jako rudá pro býka, nechápou je a tak trochu je iritují a proto hází klacky pod nohy, protože chtějí zneškodnit, ublížit a odstranit z cesty. Jenže to se jim na furt nepodaří. Nikdy nelze porazit člověka, který v něco věří – aneb moudro, které jsem slyšela v hospodě.

A i když vidím takové lidi dnes a denně a cítím z nich jak jsou chudí na srdíčku, mám u některých chuť jim tu lásku dát, anebo přátelství, věřím, že by byli hodní a uzdravili se na srdíčku, ale většinou ani nechtějí, to je mi sice líto, ale nikoho nenutím.

Vycítím to a je to někdy smutný pohled. Chci vidět víc lidí upřímných, kteří se chtějí otevřít, avšak je jich stále míň a míň, nebo teda já tedy potkávám míň a míň takových lidí, tak si tak říkám, kde jsou?

A ani tohle všechno a ani tzv. Dosažení rychlého úspěchu pomocí „sviňárem“ mě nepřinutí k tomu, abych změnila svou naivní důvěřivost k lidem, ačkoliv leckdy vycítím co a jak dopadne a jak se kdo zachová, nezměním to, protože za prvé mám svou hrdost, patří to ke mně ta důvěřivost a hlavně nechci být jedna z těch všech lidí, nechci aby mě pak doháněla karma a ani nechci se takovým lidem rovnat a být jedna z ovcí, nechci. Takový život a tak jak jsem, se mi líbí, i když to někdy jako zklamání zabolí, ale beru to tak, že k člověku s mou povahou a přístupem to patří. A proto i přes to všechno, když potkám člověka u kterého vím, že bude lhát a i vím, jak mi lže v komunikaci se mnou, lže mi do očí, nebo do zpráv, schválně chodí pozdě, píše nesmysly, vyhýbá se mi tak stejně si ve skrytu sama sebe říkám „Prosím dej se do kupy a nezklamávej mě, chci věřit, že jsi lepší než to jak se prezentuješ.“

Jediné co chci tak, aby to bylo konečně lepší a aby byl někdo, nebo více lidé, kteří budou otevření, féroví a u kterých třeba i ucítím, že to je člověk do života, nebo že z toho přátelství na celý život, nebo na krásných několik let. Prostě si jen přeji, potkat také nějaké lidi, kteří se u mě v životě pozdrží dýl než jen na pár měsíců, nebo měsíc.

Vždycky to zklamání chutná trpce a slaně, jako slzy, když je Vám z toho smutno. A proč? Jen proto, že se lidé neumí chovat, zklamou Vás a jdou dál. Ano, ono je to jednou dostihne a uvědomí si, ale proč se to vlastně muselo stát? Proč tohle dělají, proč se jen vymlouvají? Proč slibují, ale to jsou sliby, které jsou hloupost sama o sobě, nebo je to jen do větru, přitom to ani není reálné nikdy splnit?

Promiňte mi, ale já už jsem velká, já na sliby, které nelze v lidských možnostech splnit tak už nejsem, to už mám dávno za sebou, tak mě prosím neoblbujte, nejsem hloupá. Důvěřivá, ale jen pro ty lidi, kteří si to dokáží vážit a ocení to. Nechci být totiž paranoidní mrcha, která každého podkopne a ty nejbližší si hlídá jak stíhačka. To opravdu ne, já takhle žít nechci. Proto neslibujte mi to, co nemůžete splnit, ocením to radši. Někdy je snad pomlčet lepší, nebo chvíli se nevyjadřovat lepší než plácnout nesmysl o kterém pak ani nevíte, že jste ho plácli.

Zdroj obrázků: LAVIGNE, Avril. Youtube.com [online]. [cit. 24.5.2019]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=3Lz1C9x1Wr8