Omluvit se sám sobě léčí

Již jsem psala na téma Stop omluvám.

Nebudu rozebírat mezilidské vztahy, jelikož o těch je vždy co říct, protože ty jsou všude a vždy. Teď však na vztah sám se sebou a jak dokáže pomoci a ulevit to, že se sami sobě omluvíme.

Každý kdo jsme tu tak nějakým svým způsobem žijeme a žijeme sami se sebou, jelikož nikdo jiný za nás ten život neodžije.

Za život střetáváme lidi a vytváříme s nimi vztahy – přátelské, milenecké, partnerské, které pak i následně ukončujeme a začínáme vztahy nové a to je vlastně celý koloběh života co se týče vztahů s lidmi. Mezitím také studujeme, pak dostudujeme, oslavíme to a jdeme pracovat. Někde žijeme, někam se přesouváme, možná i odstěhováváme a tak to prostě jede ten život.

Leckdy se najdeme v situacích, práci, či vztazích, které nám ubližují a my jsme dopustili, aby nám to ublížilo. Už nás ani tak neštve to, že ten člověk nám ublížil, anebo, že nás ta práce vyčerpala, spíše nás trápí to, že jsme to my dopustili, že jsme se tomu včas nevyvarovali a že jsme nezakročili časněji.

To spíše mrzí člověka více než ten fakt, že nám někdo ublížil. S tím se už nějak vyrovnáme, ale to, co jsme se sami dopustili a co jsme sami dovolili to už je horší a obtížnější.

Avšak i na takové nezdary existují řešení a cesty k sebeuzdravení svého srdce.

Když něco takového dopustíte tak je nejlepším řešením se sám sobě omluvit. Zkusit si v hlavě, anebo doopravdy sám se sebou o samotě promluvit a omluvit se, vyřknout tak slova a cítit je tak, případně si i pobrečet u toho a nechat emoce proudit. Má to léčebný účinek.

Jednejte sami se sebou jako s člověkem na kterém Vám záleží nejvíce, kterého milujete, a je to prostě pravda, člověk by měl zdravě milovat sám sebe a vážit si sám sebe.

Omluvit se sám sobě a přiznat si, že tu chybu jsme opravdu dopustili, avšak, že si ji uvědomujeme pomáhá.

Sice ten čin tím nevrátí se, avšak člověk se neskutečně uleví, však je nutné to myslet a cítit naprosto vážně a procítěně.

Nějaké jen tak letmé prohlášení, nebo řeknutí – „Omlouvám se sám sobě.“ To ne, to bude o ničem, opravdu to chce individuálně procítit a vizualizovat si například to, jak člověk sám sebe objímá.

Dříve jsem tolik nedávala na omluvy a už vůbec ne tolik na ty, které ke mně přicházely. Ano přijala jsem je, vyslechla, avšak k čemu mi už byly v životě, když už stejně tak, či onak něco v životě skončilo prostě a to už prostě nejde omluvou vše vrátit.

Když Vám kamarád ustřelí nohu a řekne, že se omlouvá, tak je to sice krásná omluva, ale nohu už Vám tím nevrátí a tou omluvou si můžete tak maximálně „uhradit léčebné“.

Nevěřila jsem totiž tomu, že pokud omluvy takhle neprožívám běžně v životě tak proč bych je měla prožívat takhle sama se sebou a jak by mohla mít účinek, když vlastně sama robím chyby a tu chybu mi to nevrátí zpět.

Avšak pochopila jsem, že alespoň na sebe člověk musí být hodný a kompromisní. Pochopit ten fakt, že je člověk člověkem a zaslouží si omluvu. Omluva je lék pro zlomené srdéčko, které se chce uzavřít a omluvou se znovu rozzáří, protože cítí to, že nebylo přehlédnuto.

Jsem sice člověk, co je obvykle na lidi hodný, milý, vstřícný, přátelský a snažím se s každým vyjít po dobrém a vůbec se za to nestydím. Však někdy asi po-zapomínám být hodná sama na sebe a vždy si toto uvědomím, že bych také se měla za leccos omluvit sama sobě.

Jelikož lidem se omlouvám i za hlouposti – za delší dobu odmlky, za to že něco nevím, za to že nezměním a i někdy za to, že mi sami svou blbostí ublíží.

Tak mi tak vždy dojde myšlenka, když se omlouvám ostatním lidem, proč se také někdy neomluvím sama sobě za to, co jsem dovolila, aby na mě lidé dopustili.

Upřímně popláče si člověk, má pocit, jako kdyby šel sám do sebe, do svého nitra a je to nesmírně krásný pocit a hodně to dá. Dává mi to velké sebeuvědomění vlastní hodnoty a vlastního sebevědomí a sebelásky. Protože sebeláska je důležitá a jediný člověk, kdo o ni může pečovat jsem právě já.

I když jste něco provedli Vy, co Vás trápí, víte, že jste něco pokazili a víte, že skutečně se to vše podělalo a i když si vyčítáte něco, co Vám bylo provedeno a Vy jste to dopustili a i jen to, že ani nevíte, zda za to můžete. V obou případech – omluvte se sami sobě a odpusťte sami sobě. Stojíte za to.

Skutečně za to stojíte a nemá smysl se hnípat v bolesti, která už stejně tak, či onak nastala a nemá smysl se v tom užírat nadále, posunete se tímto dál, uděláte něco sami pro sebe a pomůžete hojit zlomené, či zklamané srdéčko.

Omluvte se za nepovedený vztah, za lháře, kterého jste si pustili do života, za finanční ztráty, které jste si vlastním nedopatřením způsobili, za podvodníka, kterému jste důvěřovali a neprokoukli, za to se Vám zatím nic nedaří a za to, že jste dopustili, abyste se cítili mizerně.

Zdroj obrázku: AUTORSKÁ PRÁVA 2016 SKLENICESCITATY.CZ. VŠECHNY PRÁVA VYHRAZENA.. Sklenicescitaty.cz [online]. [cit. 25.11.2016]. Dostupný na WWW: http://www.sklenicescitaty.cz/s/jen-m%C3%A1lo-v%C4%9Bc%C3%AD-tak-mocn%C3%BDch-jako-omluva-za-na%C5%A1e-slova-a-%C4%8Diny-23927/