Všeználci a rejpálci

To se má tak, že ve svém přátelském okruhu máte někoho, nebo nějaké lidi, kteří jakmile se s nimi bavíte, či vidíte tak se sice zajímají, ale hned jak něco řeknete, tak vám ihned doporučují, jak to máte příště udělat líp a jinak. A kam máte jít a kde je to nejlepší. Už ho/ji moc nezajímá to co jste skutečně udělali, nebo kde jste byli, hlavně dávat tipy, rady o které si ani neříkáte. O tom, jak to příště udělat „líp a jinak“ v jeho/jejích očích.

Všude byl, všude to zná, nic mu není cizí a když na něj vybafnete s něčím novým tak opakuje několikrát dokola, že to stejně už zná, nebo že to slyšel, viděl, anebo že nejste první kdo mu to říká.

Rovnou říkám, že nemám nic proti tomu, když mi někdo něco doporučí, nebo poradí, když se optám, nebo když mě zajímá něčí názor. Ráda si vyslechnu a třeba se i inspiruji. Nechám si poradit od člověka, kterému věřím. Nejsem nějaký zaujatec, který nechce vidět a ani slyšet.

I já ráda poradím, vyslechnu, nebo doporučím. Ale nic od toho dál neočekávám, to jestli si to ten člověk vezme k srdci nebo ne, mě moc nezajímá, nechávám volný průběh, nebo jestli na mě dá a udělá to tak, nebo někam půjde. Je to na něm, já neřeším, jestli to tak udělal nebo ne. Je to každého věc a svobodná vůle. A rovněž mi nevadí, když ten člověk to pak udělá podle sebe, protože chápu, že každému vyhovuje něco jiného a má jiné představy. Avšak čeho je moc toho je příliš.

Nemám ráda, když už je toho moc a ten člověk jakmile něco řeknete, že o něčem třeba přemýšlíte, o koupi něčeho, nebo, že byste někam chtěli jet, nebo jít, nebo kam máte v plány zavítat, nebo podívat se a ten člověk hned argumentuje s tím, že už tam byl a už hned ví jaké to tam je a z větší části je to buď nejvíc úžasné, anebo pak vyloženě odpad, že o tom prý nemám ani přemýšlet. Záleží tedy na tom, kdo tohle říká, ale pokud je to tzv. vžeználek tak mi to lehce zprotiví, že se mi tam pak ani nechce a radši vymyslím něco jiného. Já prostě mám ráda svoje vlastní nápady a to co si usmyslím a když se zmýlím tak se zmýlím, to se stává a patří to k životu. Ale mám z toho pořád lepší pocit, než když mi někdo něco takového rozmlouvá a doporučuje.

Já si myslím, že je naprosto normální a přirozené občas říct, že o tom člověk nic neví, že tam třeba nebyl a neví. Přijde mi to mnohem upřímnější, než ten vžeználek, který zná asi každý kout světa. Nevím, ale já takové lidi nemusím a držím se od nich dál. Ráda si svůj život tvořím sama bez něčích šílených doporučení a odporučeních. Ať si každý žije tak, jak chce a dělá si co chce, ale nemusí mi to cpát.

Já nejsem tak zoufalá, abych nevěděla co se životem, nebo nevěděla co je pro mě dobré. Vím to a žiju tak jak žiji. Nejsou mi 3 roky, abych potřebovala průvodce životem.

Dále rejpálci, to lehce navazuje, protože někdy se takové kombinace vyskytují v jedné osobě. Někdy odděleně, že někdo je všeználek a někdo rejpálek.

Rejpálek je někdo, kdo vám cokoliv zkritizuje, že to máte dělat jinak a nejlépe podle něj/ní.

Takových lidí bohužel znám hodně. A většinou se s nimi moc nebavím, držím se zpátky.

Ano, jsem ráda třeba od nějakého blízkého kamaráda nebo kamarádky za názor i když není zrovna růžový, nebo radu, ano to vezmu v potaz a zamyslím se. Opět říkám, že nejsem zaujatec, který nechce vidět a slyšet. Avšak když se s někým bavíte a na cokoliv se vás zeptá, vy odpovíte tak kritizuje. Nebo pokaždé, když se bavíte a vy vyprávíte co a jak, nebo se cíleně ptá na některé pasáže vašeho života, vy odpovíte a jen kritika, jak to máte dělat jinak a proč to děláte zrovna takhle, že je to na nic, že to máte dělat jinak a nejlépe dle něj/ní.

To už je krapánek moc, to pak ztrácím chuť vůbec o sobě cokoliv říkat a o svém životě, protože na co, když ten člověk jenom hodnotí a kritizuje a nic se mu nelíbí.

Chápu, že třeba u některých lidí je to jednou za čas, že takhle ujedou. Tak se to pro jednou vydrží a ok, ale když se to moc často neopakuje. Jenže charaktery se nemění a kdo takový je, tak se obvykle nezmění a je menší pravděpodobnost, že se bude najednou chovat jinak, nebo že si uvědomí, že by bylo lepší víc mlčet a ne jen hodnotit.

Asi tací lidé v životě mají nějaký význam, asi jejich ostro-zrak je k něčemu dobrý, proč ne. Ale není to nic pro mě. Takové lidi ve svém životě moc nemusím. Když se takhle chovají neustále, nemám pak chuť se jim svěřovat, nebo jim cokoliv o sobě říkat, ani si je k sobě zvát.

Nejsem ten typ, který musí mít všechno nejlepší a mít ve všem pravdu, to fakt ne. Dokážu uznat, že některé věci, které dělám stojí za lejno a že některé mé volby v životě jsou ještě horší než lejno a taky to, že jak v některých oblastech žiju není úplně dobré. A dokážu uznat chybu, že něco neznám, nevím, nebo nemám zkušenost, či v něčem jsem měla chybný úsudek. Avšak nemusí mě nikdo neustále předhazovat co mám špatně. Zas nejsem tak špatně, že bych neměla z čeho žít, kde žít a s kým žít, nejsem tak špatně na tom a nepotřebuji kritika v životě. To radši svůj nedokonalý klid, ale budu spokojená. Než někoho, kdo mě jen bude hodnotit, jak to mám dělat a nutit mě do svých způsobů. Jasné, já si to vyslechnu, ale dělat to tak nebudu, pokud s tím nesouzním.

Nejvíc je ale pak bizárnost, když ten člověk se pak vzteká, že si to udělám podle sebe, potom co jsem si vyslechla výčet kritiky na můj život a rady jak bych to měla dělat. To je pak bizár, když ono se tak nestane.

Zdroj obrázku: NEZNÁLEK NA MĚSÍCI. http://ufoartworks.sweb.cz/ [online]. [cit. 22.1.2021]. Dostupný na WWW: http://ufoartworks.sweb.cz/Neznalek/mkap03.html