Všichni strašně chytří

Krize prověřuje přátelé a tvé nejbližší, to ti asi nemusím připomínat, že? Je to omleté moudro, plné pravdy, které známe každý.

Nejvíc ironické na tom je, že když jsi v krizi a máš problémy a chceš se svěřit, nebýt na to sám, tak zákonitě se buď na tebe vykašlou, odkopnou, lehce uchlácholí, anebo jsou všichni strašně chytří co a jak máš udělat. Ale už nikdo s tebou nejde za ruku, neobejme tě, neprožívá s tebou to ticho plné myšlenek sdílené na soucitné úrovni. A tak to je, prostě život.

Ano, smíříš se s tím, že někteří lidi prostě odejdou, najednou jsou nedostupní, nemůžeš se jim dopsat, nemají čas se vidět a najednou si nechtějí povídat. Ano, s tím se smíříš, to je prostě krizové období života a tak to chodí, falešní či přátelé na baterky se tímto selektivně odhazují sami.

Pak jsou tu ti, kteří na všechno odpoví „to bude dobré“ ale úplně na všechno, i kdybys umíral na křeče a v bolestech tak ti poví, že to bude dobré. Prostě to je ten typ, co tě sice nechá vykecat, odkýve ti každý nesmysl a nemá na to názor, protože to posílá druhým uchem ven, nezajímá ho to ve většině případů a jen se už chce zbavit tvého naříkání a proto na vše řekne tuhle jednu naučenou větu. Nebo, když je to velmi chytrý a prohnaný jedinec, tak tě chce poučovat a nahrabat si na tobě ego a proto tě jakože chlácholí ve stylu, jakože proč vůbec brečíš a si smutný, to je život přeci, seber se a nestěžuj si.

A pak jsou tu ti, kteří tě vyslechnou a jsou najednou strašně přemoudřelí a přesně ví do detailu co máš dělat, každý krok co máš udělat a jak přesně a hlavně nevzdávat ty ošklivé kroky, které nechceš dělat a nedělat to co ty cítíš, že máš udělat. Každý je chytrý a dá ti rady, které vůbec nekorespondují s tím, co ty cítíš a co ti říká srdce.

Že prý to co říká srdce je blbost a že máš vytrvat v rozumovém rozhodnutí. Každý chytrý, jak rádio. Krize fakt prověřuje. Neříkám, že hned se máš na ty lidi vykašlat na dobro, to neříkám a ani neradím. Jen někdy je prostě lepší si po tomhle všem, jak se kdo projeví je lepší dát sám na sebe na své srdce a v tom všem chumlu názorů a chování se obrátit sám na sebe. Stejně si pak uvědomíš, že sám dobře cítíš, co je pro tebe správné a jaká je správná cesta, byť je možná nepochopitelná, nelogická a já nevím co ještě, neperspektivní.

Co člověk, to názor, rozhodně není dobré se hádat, nebo se v krizi ještě s někým úmyslně přestat bavit. Je dobré to brát s respektem a občas si sám v sobě v hlavě, tohle vše vyselektovat, kdo se zdejchnul, kdo je věčný „to bude dobrý“ a kdo je chytré rádio. Nemusíš to nikomu říkat, ale to je spíše pro tebe, v tvé hlavě si to tak poskládat a pak je už lepší se snad nikoho neptat a vyřešit si to sám. Někdy je to lepší.

Krize mě osobně vždy děsí, jako asi každého. Vždy se obávám o koho z mého života přijdu, kdo bude tím dalším, kdo se vyselektuje ze života, nerada přicházím o lidi ve svém životě. Což se určitě dá pochopit, nikdo nebo málokdo chce být sám a já rozhodně nejsem samotář. Někdy si připadám, že sama nezvládnu spoustu věcí. Přitom lidi mi říkají, co vše zastanu, ale někdy mi to tak nepřipadá, někdy si taky říkám, že nebýt toho a toho, té, tamté tak to nezvládnu a proto si myslím, že je důležité aby si lidi pomáhali a spolupracovali. Avšak to už odbočuji od tématu.

Nejvíc ironický je fakt, když jste totálně na šlupky s náladou, vystresovaní, unavení a nešťastní tak se svěříte a dostanete přesný návod co a jak dělat a jak postupovat a vy cítíte uvnitř sebe, že zrovna tahle rada by vás totálně zabila, nebo zruinovala život.

Nerada to říkám, ale musím uznat po zkušenostech, že některé rady, které jsem dostala od výborných a milujících lidí v mém životě, které mám ráda a rozhodně je nechci nijak pomlouvat, tak některé rady opravdu s omluvou a úctou říkám, že nebyly dobré a můj život by to zničilo.

Prostě to každý bere jinak, já tomu rozumím a každý má názor. Ráda si vyslechnu, to samo sebou, někdy člověk přijde na spousty dobrých postřehů a nápadů, jsem tomu velmi otevřená.

Jen prostě někdy člověk, když je totálně na šlupky tak spíše než přesný návod co a jak dělat potřebuje jen vyslechnout, soucit a aby druhá strana se zkusila vžít do dotyčného. Leckdy to pomůže víc, než jen řešení. Možná se prostě něco jeví jako dobré a asi nejrozumnější řešení do života, ale ten dotyčný kterého se to týká to tak vidět nemusí, protože je to jeho život a on si to stejně odžije sám za sebe.

Prostě a jednoduše, když máš krizi a problémy, svěřuj se a ptej se na názory lidí, avšak počítej s tím, že můžeš dostat fakt úplně všechno za názor a jen fakt hodně málo lidí, možná i jenom jeden člověk to bude vidět tak jako ty. Je dost možné, že si budeš připadat jako kdyby se proti tobě všichni spikli, ale tak to není, jen mají jiné oči a ty máš ty své a ty tvoje oči vidí každý den tu hrůzu, kterou prožíváš a pláčou, když tě to bolí, tak věř hlavně svým očím a svému bolavému srdci, které zlobí, bolí a jede na plný výkon, když se ruinuješ fyzicky i psychicky těmi starostmi, které si děláš o to všechno. Jsi to ty a tvoje cesta a ty to rozhoduješ, jak budeš žít a je jedno jestli je ti 10, 20, 30, nebo 50, vždy se rozhoduješ sám za sebe. Přišel si sem sám za sebe a taky si to sám za sebe odžiješ.

Zdroj obrázku: © 1994 – 2021 ALZA.CZ A.S.. Alza.cz [online]. [cit. 28.5.2021]. Dostupný na WWW: https://www.alza.cz/sencor-srd-210-bs-d2266730.htm?kampan=adw3_audio-video_pla_all_audio-video-css_ostatni_radia-bez-cd_analogove_c_1003788__GK723f53&gclid=CjwKCAjwqcKFBhAhEiwAfEr7zSbMVAOKMViNjznqB05cU-6vqBGYT_-d5rBm7MLm3kmOVf-slgAL2xoCkCoQAvD_BwE