Ano, ne, ano a ne?

Ano, ne, ano, ne, ano, ne, ano anebo ne? Co si mám vybrat? Nebo si rovnou hodit mincí a uvidím, jaká odpověď je správná. Anebo použít kompas, abych se vydala správným směrem, kdo ví.

Nejprve ano, ano, ano zajímáš mě, všechno chci vědět, kdyby to šlo, tak hned všechno. Ano, je to super, aspoň na chvíli si říkám, že někdo, kdo mě též vnímá a poslouchá, koho to fakt zajímá a nemá jen tu svou iluzi a svůj svět. Protože spousta lidí žije jen sebou a nevnímají své drahé polovičky, nebo své přátelé. Neříkám na to nic, tak to je.

Chvíli odmlka, uplyne chvíle, pár týdnů, ale stále to není dlouhá doba, je to jen chvíle a když si vzpomenu na toho člověka, tak najednou nic? Žádná odpověď, žádná reakce, žádný zájem? A co ta slova předtím, to byla jen lež? Planý slib a planý plán? Nebo na oko zájem? Jak to nyní mám brát?

Raději nijak. Nejdřív chce, opětuji ti to a najednou nechceš, tak co to je? Nerozumím.

Říkáš, že chceš někoho k sobě, kdo ti porozumí, pochopí, vyslechne, já ti naslouchala, chápala a ptala se, první oslovila, říkal jsi že mě nebudeš měnit a do ničeho nutit a když k tomu tu příležitost máš tak najednou nic, nechceš… Takhle tě nepoznávám. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že víš co chceš a že dokážeš vnímat člověka, ale asi to byl jen zájem na chvilku. Ok, chápu, v pořádku, nic se neděje, děkuji za upřímnost.

Někdy fakt záleží i na tom, co neuděláme. Fajn, měl jsi zájem, já též, teď nechceš tak si nakašli. Pokud si někdy vzpomeneš tak radši už se neozývej, jsi proměnlivý, jak počasí. Mohl jsi to všechno mít, ale nechtěl jsi, tak si pak na internetu nestěžuj, že si sám a opuštěný a bez zkušenosti. Když to vše můžeš mít tak se odmlčíš a nezajímáš, jsi sám proti sobě, sám sobě nepřítelem. Vím, že si tu příležitost měl, tak pak nebreč před ostatními lidmi a nehraj divadlo, jak si osamělý a že tě nikdo nechce, to ty spíše nikoho nechceš a sám si to odháníš, zamysli se nad tím.

Lidé jsou někteří, jak počasí, chvíli si myslíte, že je to super člověk a je všechno super. Už si říkáte, že se konečně můžete vymotat z něčeho špatného, k něčemu lepšímu, ale bohužel, nakonec se to ani nemělo cenu naplnit. A víte co se říká „chtěla jsem, nechtěl jsi, chceš? Naser si.“ Asi tak nějak.

City a láska a hlavně vztahy se občas motají takovým neuvěřitelným způsobem, že se až člověk podivuje nad tím, jak je to všechno paradoxní, ale je tomu tak. Málokdy se to fakt sejde, že se oba chtějí a mají rádi na stejné vlně a stejnou měrou – i když chápu tohle se fakt blbě měří.

Ano, nebo ne, to aby si člověk příště radši fakt hodil tou mincí, když někoho pozná, aby dostal odpověď před, aby věděl zda se do toho vyplatí jít nebo ne. Ale to se těžko určuje dopředu, to právě musí takhle člověk naplno zkusit, aby to věděl a poznal. To je potřeba zažít. Těžko někomu vysvětlím dopředu, že se něco vyplatí nebo ne, to se právě musí zkusit a ta lekce a to poznání Vám dá nejvíc.

Nelituji, jsem ráda vždy za pravdu, za upřímnost a i to, že někdo se na to vykašle beru jako odpověď. Mě nemusí člověk říkat dvakrát, pochopím a jdu dál. Život je obsáhlý dost na to, než abych to zkoušela v jednom koutě.

Lidí je dost, co stojí za to poznat. Lidi jak počasí… neodsuzuji je, ať si žijí svým životem, je to v pořádku, ale ve svém životě je mít nemusím. Raději lidi, kteří umí komunikovat, jsou upřímní, pravdiví, dovedou projevit zájem a jsou s vámi jak v dobrém tak i zlém, dokáží vám pomoci, pochopit, popovídat a zajímají se o vás. Opakuji se a opakuji své požadavky, ale co pak v dnešní době už není nikdo, kdo se nezajímá o lidi? To jsou všichni jen zahledění do sebe?

Zájem se bere jako počasí. Ano, chvíli se zajímají, chvíli se ptají – pár dnů a pak když to nejde dle jejich představ tak nic, odmlka a konec. Co to je za průběh? A pak se jen dočtu na internetu jak jsou osamělí a jak je nikdo nechce. A já si tak říkám „Na co si to hraješ? Co to meleš?“ Lidi co nechtějí poznat druhého do hloubky, nechtějí s ním nic zažít, prožít, probrat. Odlišný názor berou jako nepřekonatelnou překážku, přitom se můžou lidi respektovat, vyslechnout a i přes to se mít rádi. Ale to jsou lidi, vidí jen snadnou kořist, ale to co opravdu by jim prospělo do toho se jim nechce dát úsilí, nechtějí se snažit, nikdo se jim z dlouhodobého hlediska nelíbí, protože jsou líní se trochu víc zajímat, jít do hloubky, poznat se, debatit, zvládnout i horší chvilky. Ano, to lidem chybí. Čekají, že všechno přijde snadno i lidi i vztahy, ale tak to v životě nechodí. My, kteří to tak máme a vztahy máme, to známe. Ti lidé by se divili, kolik do vztahu musí dát člověk úsilí, aby to fungovalo, aby se to usmířilo, aby to šlo do hloubky a abyste se poznali. Ano, to je prostě jiný kalibr a je třeba do toho dát hodně, ale pak to ovoce za to stojí, získáte parťáka a nejlepšího přítele po svém boku s láskou k tomu. No není to paráda? A tohle prostě nejde snadno a nekončí to odpovědí „zobrazeno“. Někdy prostě musíš zatnout tu svou hrdost a jít se omluvit, přitulit se, obejmout se, poplakat si a odpustit si, protože to dělá vztahy takovými jakým jsou. Žádný vztah není jednoduchý bez překážek a bez nějakých problémů, každý vztah tím prochází a člověk musí jít do hloubky a tohle vše projít, když to vzdá tak nemá nic, ostatně tak jako nemají lidi, kteří se chovají jako počasí.

Zdroj obrázku: NOVÁK, Libor. eurozpravy.cz [online]. [cit. 29.11.2019]. Dostupný na WWW: https://eurozpravy.cz/pocasi/pocasi-v-cr/193145-vysoke-teploty-az-tropy-jake-bude-skutecne-letosni-leto/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *