Asi ten můj život potřebuje pevnou ruku

To jsem měla takovou příjemně zajímavou diskuzi o zamyšlení na téma, jak se ke mně lidé chovají a na co jsem zvyklá od lidí za chování. To si tak sedíme v autě před supermarketem s parťákem a než vlezeme nakupovat, tak se strhne téma o tom, že se nediví že jsem taková jaká jsem a že by ani zdaleka neplnil takové požadavky a ofrňovačky od lidí, kteří by se k němu takhle chovali. Protože razí heslo „jak ty ke mně, tak já k tobě“. A to, že já jsem ochotná být na lidi hodná a vstřícná, přátelská a i když jsou oni na mě oškliví, kritizují mě, berou mi naději, zasahují mi nevyžádaně radami do života, odmítají mě, dělají že mě neslyší, nebo že neví, neumí ani komunikovat, psát, lžou, vymlouvají se, chtějí po mě peníze, chtějí abych jim dělala hospodyni, chtějí abych je živila a vychovávala a ještě dělala jim nějakou dominantní matku, či semetriku, která je bude sekýrovat doma a jim z toho poroste ego.

Říká, že to nepobírá, že jak se přes tohle všechno chování k někomu můžu otočit směrem k němu a říct „nehádejme se, jak se dnes máš, vím že máš depku, ale to bude dobrý, zklidní se to.“ Nebo „ty jsi tak roztomilý/á když se zlobíš, moc ti to sluší jak se červenáš“. Na jednu stranu by jim takové reakce měly vzít vítr z plachet, avšak oni pak kroutí slovy tak, že se pak stejně ztrapní a zas se chovají po svojem ošklivě a pořád po mě něco chtějí, ať je nějak obskakuji ať už citově, nebo jinak v životě, bez erotického podtextu ale, protože to už dneska moc lidí nechce.

A já jsem vyprávěla různé příběhy o tom, co jsem třeba všechno dělala, abych se zalíbila a jak jsem se tak poslouchala tak jsem si musela přiznat „to jsem ale byla blbka, proč jsem to dělala a proč mě to tehdy vlastně stresovalo“. No a zpětně když si to přehraju to co jsem povídala, ale slyšela jsem se dobře, tak mi došlo, jak jsem leckdy byla hloupá a ještě se tím stresovala, měla jsem si prostě jen stát za svými způsoby a trvat si na tom. A ne to spláchnout a příště se zas snažit, nevyšlo, spláchnu a dělat znovu nanovo 100% procent snahu. Přesně, když vidím, že to jde řešit i jinak a jak moc jsem kolikrát chtěla lásku, přátelit se, vytvořit si pocit rodiny a sounáležitosti, tak jsem chodila pod svou úroveň i pod nějakou lidskou úroveň.

Bylo by fajn, kdyby některým těm lidem po čase bylo trapně, kdyby si uvědomili, co jsem pro ně dělala a oni ofrňovali nos, nevím zda se to stane, ale byla by to zajímá myšlenka, kdyby se naplnila.

Bylo mi v konečné fázi řečeno, že jemu je mě líto, že mám těžké soužení s lidmi a by nejraději byl mým štítem, že by tohle nedovolil. Je to hezké, když se mě někdo zastává, cítím se krásně, jako princezna, která má svého rytíře. A když se tak zamyslím asi tohle fakt potřebuji, aby mě v tomto ohledu někdo doplnil, že mi můj měkký a dobrosrdečný charakter doplní někdo, kdo je třeba ostřejší a má jasný úsudek i cíle, ale dokáže si sám sebe vážit. Asi ano, byla by to dobrá harmonie. Protože takhle já měkko srdečně se pouze potácím od manipulanta, lháře, ignoranta, panovačňáka k feťákům a to už pak je moc nízko, to už nechci do takových vod spadnout. V dospívání bohatě stačilo, že jsem se bavila se všemi lidmi opravdu se všemi úrovněmi lidí, taky to bylo nebezpečné. Možná fakt můj život potřebuje nějaký socializační řád, který to dá do latě a budu se mít dobře a třeba ten okruh lidí bude užší, ale za to třeba plný přátelství a lásky.

Zdroj obrázku: © FTV PRIMA, SPOL. S R. O.. lajk.iprima.cz [online]. [cit. 2.3.2022]. Dostupný na WWW: https://lajk.iprima.cz/rec-tela-objevte-tajemstvi-psychosomatiky/rec-tela-6-veci-podle-kterych-poznate-ze-vas-muz-bali