Budu tam kam ty ani nepáchneš

Vždycky jsem spíše přemýšlela o tom, že si přeji aby u mých úspěchů, či něčem krásném byli mi blízcí a byli mi v tu chvíli na blízku a sdíleli to se mnou. Spíše jsem se obávala toho, že když bych něčeho krásného dosáhla v životě tak, že by tam určitý člověk nebo lidé nebyli, bylo by mi to tehdy hodně líto.

Nyní však se dívám tak trochu na to jinak a uvědomuji si, že u toho co je pro mě důležité a úspěšné si přeji abych především u toho byla já a lidé, které mám ráda a považuji je za blízké pokud však budou chtít. Nyní to cítím nenuceně, že nechci tam nikoho nutit.

Vždy jsem žila tak, že jsem si kolikrát řekla sama pro sebe „Co by tomu řekl můj otec, nebo má matka?“ „Jak by se tvářili, jak by se cítili?“

Dříve mě tyto otázky tak trochu svíraly a já chtěla to všechno přizpůsobit tomu, abych dosáhla všestranné spokojenosti jak mé tak i mé rodiny a mých blízkých, aby všichni byli spokojení, šťastní a pozitivně naladěni.

Nyní už se na to dívám jinak, už mi nezáleží zda u mého úspěchu bude můj otec/matka a co na to poví, už to nechávám být a možná mnohem víc mě uklidňuje představa toho, když u toho budu jen já hlavně a pak lidé, kteří to dobrovolně chtějí sdílet se mnou, jelikož jsou na stejné vlně.

Sice ano, občas mi ta myšlenka tak trochu přijde na mysl, co by tomu kdo řekl a zda jsou na mě rodiče pyšní, anebo třeba vůbec, ale pak ta myšlenka zas odejde a mě víc uklidňuje ten fakt, že hlavní je abych byla spokojená já a ten úspěch se líbil mě, protože na tom v životě záleží.

Žiji za sebe.

Nepotřebuji přeci schválení rodiny k tomu, abych mohla mít úspěchu, anebo aby to bylo dle nich dokonalé. Mě postačí že to bude dokonalé pro mě.

Už se nedívám na to tak, že bych se bála, že by někdo z blízkých u mého úspěchu, či šťastné události chyběl, nebojím se a nezáleží mi na tom, přednostní je už pro mě to, abych byla šťastná a spokojená já a možná i bez některých lidí od kterých mě názor a rozpoložení psychické tak trochu stresovalo.

Nechci tím říct, že se straním to ne, ale mnohem víc je mi přednější svůj klid vnitřní a nemusím mít u důležitých událostí v mém životě každého a kor lidi, kteří to budou nekonečněkrát řešit a ještě mi to možná zkritizuji, nebo u kterých by mě stresovalo dovědět se jejich názor nebo dojem.

A ano proto se i běžně pohybuji na místech, kam vím, že určití lidé ani nepáchnou a neocitnou se tam.

Uklidňuje mě to a užívám si toho klidu, že jsem tam já a lidé ať už známí, či neznámí, kteří jsou toho klidu součástí.

Je mi poslední dobou líp bez rušivých elementů, nebo bez lidí, u kterých jsem se bála názoru, psychického rozpoložení a toho jak se ke mně budou chovat a v jaké náladě přijdou. Bála jsem se, že to nějak odnesu, nebo že zas budu za tu nejhorší. Nebo, že mi na tom co nejvíce miluji najdou chybu a zhnusí mi to.

Možná to zní zvláštně, ale když se leckdy dozvím, že tam buď ten a ta nebude, nebo že tam nepůjde tak se mi vnitřně hodně uleví a o to víc se mi na tu událost chce a těším se tam.

Pochopila jsem, že může být i líp a můžou být i místa kam se ti lidé nehrnou a zrovna to jsou místa pro mě jako stvořená, jelikož vím, že tam bude klid pro mou duši. Nebudu se muset stresovat jejich chováním, názorem, kritikou, falší, přemrštěným falešným nadšením pro nic, pomluvami, záští, jízlivostí a narážkami.

Jak je krásně, když se nemusíte kontrolovat, být ve střehu a sebe-ovládat se, jak je to nádherné, když si můžete užívat vnitřního klidu bez těch lidí, kteří vlastně Vás stresovali, to se pak svobodně žije a člověk si dopřeje i úspěchu. Jelikož už mi záleží v tomto ohledu na sobě, jak budu spokojená já a jak to budu prožívat já a nikoliv na tom, jak budou spokojení ti blízcí. Dělávala jsem v tomhle chybu, ale člověk by měl primárně myslet na sebe a na to jak to prožívá on samotný.

Když je ten úspěch Váš tak Vy si ho primárně užíváte, pokud ten Váš úspěch uznávají i všichni ostatní a robí Vám to budoucna další možné úspěchy tak jste na správné cestě. Jen pokud jeden, nebo dva lidé si na tom něco najdou tak co to je v porovnání s tím, když Vy to považuje za úspěch a jste rádi a šťastní, že jste toho dosáhli? Oni vám ten úspěchu neurobili, oni na tom neměli žádné přičinění, oni nic nerobili pro to, jen si žili to svoje a možná Vám chtěli tak život uzpůsobit dle sebe. Ale každý tu žije sám za sebe a nelze žít podle někoho, či pod vedením někoho, to nejde. Každý má svou hlavu a v životě se musí rozhodovat sám za sebe.

Už si odpouštím stres a abych se já dobrovolně stresovala pro to, aby všichni byli spokojení a šťastní a vše bylo v harmonii když já bych byla ve stresu, už fakt ne, stačilo mi. Nyní radši ten klid a pohodu. Budu tak mnohem raději a víc si ten život užiji.

Chci si chodit tam, kam chci já a ne skupinově tak jako ostatní, jen proto aby se „neřeklo“ nebo kvůli tomu, že „jsme přeci rodina tak tam půjdeme“. Už toto fakt nedržím, protože jsem pochopila že tato slova v praxi nefungují a nerobí to lidi a ani tu skupinu šťastné.

Radši lidi nechat, raději nechat i mě si žít, udělá se tak mnohem lépe.

A co se týče některých lidi tak skutečně půjdu tam, kam oni ani netáhnou, nechci být krutá, ale chci si ten život užít a cítit se skvěle a uvolněně a nikoliv pod náporem, či nátlakem, ten život je krátký a má se užívat. Nechci se stresovat dobrovolně a dělat to pro něco, co vlastně ani nechci a říkat si stále sama v sobě „měj nadhled“ stále se mi to říkat si nechce, raději ten nadhled budu cítit přirozeně sama od sebe.

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2018 PROBUD.SE. probud.se [online]. [cit. 24.8.2018]. Dostupný na WWW: http://probud.se/energie/650-jednorozci