Být stíhačkou a být na to hrdý?

Jsou lidi, kteří Vás dokážou uhnat ve chvíli kdy neodpovídáte na zprávy, či telefonáty do minuty, můžou se zbláznit a myslí si, že se z nich hned poblázníte a jste non stop k dispozici.

Však ne každý se takhle nechá uhánět a kontrolovat, někdo ano a někdo ne.

Však z mých zkušeností ze života a co jsem se setkala a dověděla z vyprávění tak dlouhodobě to lidi moc často neustávají a nevydrží.

Buď jsou lidé, kterým to ze začátku lichotí a tak se snaží být k dispozici a cítí se žádaně, když je takhle někdo nárazově uhání a zajímá. Však takový člověk mi přijde, že nemá rád sám sebe, když se nechá uhánět a je vlastně tím čekajícím na to, až ho někdo začne uhánět a až vlastně někdo si na něj vzpomene. Z mého úhlu pohledu se stává „otrokem“ toho druhého, jelikož čeká na to až se někdo ozve, je tedy závislý na tom zda se mu někdo ozve a kdy to bude.

Tomu, komu to vadí, anebo naopak začne vadit, tak už nechce být non stop někomu k dispozici, když si někdo vzpomene. Samozřejmě nemusí být hned proti všem lidem, kteří se mu ozvou. Ale myšleno na ty, kteří si v tu ránu vzpomenou a dokážou vám vypisovat nesčetně zpráv po sobě během krátké doby, anebo vyvolávat 20x za sebou, anebo když se někomu dlouho neozvete tak stejně tak Vás dokáže takový člověk nahánět. Prostě jde o ten princip, že se nezblázníte jen v tu chvíli, co blázní ten druhý. Dle mého názoru to značí to, že se ten člověk má rád natolik, že má svůj život a své aktivity a chce svůj život si přizpůsobovat dle sebe a i čas na ostatn si udělá dle sebe, jak mu to vyhovuje. Nechce nikomu robit „hej nebo počkej“. Prostě takový člověk nemusí být hned proti někomu nebo proti všem, jen si cení toho svého života a sám sebe a když bude chtít tak ví moc dobře, že se tomu člověku ozve a naprosto v pohodě. Nemá potřebu se ani tak chovat a dělat ze sebe stíhačku vůči ostatním, jelikož ví, jak ponižující to může být. Když najednou se podívat na mobil a máte tam 20 sms zpráv, anebo 20 hovorů a několik hlasových zpráv plné nejdříve toho, jestli máte čas, kde jste atd. A čím početnější zpráv tak ty pozdější zprávy jsou již negativního rázu a toho, že na někoho kašlete. Přitom to není znamením toho, že na někoho kašlete, ale třeba jen toho, že jste byli mimo telefon, někde s někým, něco jste dělali, anebo jednoduše jste třeba pracovali, anebo prostě nešlo hned telefon zvednout. No a co? Zbořil se svět? Nikoliv.

A upřímně nemám to ráda, když mě někdo uhání a najednou se zblázní a myslí si, že mám na něj/ní kdykoliv čas, nemám to ráda. A obvykle takovým lidem dám ráda najevo to, že se z nich neposadím. Myslím si, že dospělý a rozumný lidi se dokážou dohodnout tak, aniž by se takto ponižovali k tomu, aby jeden musel uhánět a ten druhý utíkat před ním. Mě osobně to uhánění děsí a mám pak tendenci se od toho distancovat a reagovat až když se ten stíhač uklidní a je v klidu.

Pocit nátlaku beru jako zbytečnou urgenci a také to, že když nebudete někomu po vůli tak, jak si přeje tak se na Vás pak vykašle, anebo se na Vás naštve. Což mi taky láme srdce, ale zas když nemohu vyjít vstříc a být k dispozici tak to prostě nejde a hlavně taky musím respektovat sama sebe a své pocity. A když něco ráda nemám tak to prostě ráda nemám a nebudu mít. Uhánění ve mně vyvolává paniku a pocit, že jsem udělala něco špatného a pak z toho cítím zbytečnou vinu a nevím proč. Cítím se pak zle a zároveň v panice a jsem pak nejraději když ten člověk ustane uhánět a já se pak můžu v klidu ozvat, pokud mě tedy již neodepsal ze života.

Nikoho neuklidní ani to, když povím že se vždy ozvu a nemám s tím probém, stejně to v lidech jaksi vyvolává pocit to, že mě chtějí uhánět.

Ostatně také jsem se setkala s tím, že i někteří lidé jsou hrdí na to, že jsou stíhačkou, což jsem koukala jak buk.

A to prej proto, aby ten člověk měl o všem přehled a hlavně o své přítelkyni přehled, aby prostě věděla, že má zájem a i když ona na to uhánění moc nebyla tak stejně ji uháněl. Což bylo velice zajímavé, ale tak jaký si to člověk udělá takový to má.

To, že je někdo stíhačkou jsem si udělala na to názor asi takovýto. Žije sám pro sebe a jedná čistě podle sebe, chybí jen troška empatie a myslí na sebe v tu chvíli. Myslí si, že se vše točí jen kolem nich a i ostatní lidi budou jen podle nich tak jak si písknou. Což je sobecké, uznejme. Život žijí dle sebe a všechno si dělají podle sebe. Buď je nikdo neuhání, anebo mají zkušenost s lidmi, kteří se neozývali a neozývají sami od sebe. Anebo když je někdo uhání tak jsou na takové rychlé tempo zvyklí a sami jsou také stíháni jinými stíhačkami. Prostě je v tom hlavně ta pointa, že ten člověk neuvažuje o tom zda ten druhý má čas a zda je vůbec na příjmu, myslí si, že každý se z něj hned posadí a přizpůsobí, prostě si myslí, že se to točí kolem něj/ní. A proto tak uhání a hned si bere osobně to, když se mu ten druhý do minuty neozve, anebo mu nezvedne hned telefon. Prostě chybí tu dávka empatie a ohleduplnosti na druhého člověka.

Osobně jsem se setkala s hodně takovými lidmi, ať už v řadě přátelské, milenecké tak i vztahové. Ve všech ohledech a hodně lidí je stíhačkou, ačkoliv si to neuvědomuje. Prostě Vás třeba měsíc, či dva měsíce nebo déle neznají a pak když se Vám ozvou tak očekávají ihned odezvu a toho, že jste na ně celou dobu čekali a jste z nich odvaření. Anebo když Vy si někam vyrazíte a zkrátka máte nějaký svůj program a on/ona Vám vypisuje a čeká, že se hned ozvete, přitom Vy jste mimo domov a určitě na něj/ní mít čas hned nebudete. Prostě ne, jste jinde, máte jiný program a nelze být na více místech najednou.

Hodně stíhačkou bývají milenci, nevím proč ale je tomu tak, prostě si usmyslí, že když oni mají volno tak Vy ho máte zákonitě též a uhánějí a uhánějí. Jenže když je usadíte tím, že všechno je o domluvě, tak jako kdyby to ty lidi víc popudilo a ještě víc na Vás tlačili.

Jsem toho názoru, že člověk se nemusí snižovat na to být stíhačkou. Vše je o domluvě a co mám zkušenosti tak jste se vždy rozumně dopředu s lidmi domluvila normálně a vždy se ozvu každému. Je to tak, jsem taková a je to má zásada. Zásadně lidi neuháním, jelikož v pokoře čekám na to, až mi odpoví a plně respektuji to, že lidi mají svůj program dne a nemusí mít na mě vždy čas. Zeptám se, nabídnu a případně se domluvím, však neuháním a respektuji to, že nikdo není non stop na telefonu. Tudíž nikdo uhánění ode mě nemůže čekat, jsem v tomhle pohodový člověk. Nezlobím se, když se se mnou někdo nedomluví, nebo neodepíše, neozve se hned, počkám až se ozve, pokud se ozve. Když něco nevyjde se domluvit, tak se nedá nic dělat, může se to domluvit na jindy. Nemyslím si, že je v tomto ohledu pozdě, prostě to vyjde jindy, nemusí být všechno hned domluvené. A i když mám čistě náhodou čas tak se vždy zeptám toho druhého zda ten volný čas má též a pokud chce něco podniknout, či se sejít, nebo když něco potřebuji, zeptám se a poprosím. Určitě nejednám tak, že automaticky někdo má volno tak mi to volno hned musí obětovat. To je každého volba zda mi věnuje svůj čas za který budu vděčná, anebo ne. I kdyby ten člověk jen seděl doma a dloubal se v nose, tak je to jeho volba jak chce trávit čas a já se za tu volbu zlobit nebudu. Respektuji každého.

A co Vy a stíhačky? Máte s nimi zkušenost? A co si o tématu myslíte?

Zdroj obrázku: EARL, William. IndieWire [online]. [cit. 15.9.2017]. Dostupný na WWW: http://www.indiewire.com/2017/08/taylor-swift-look-what-you-made-me-do-lyric-video-joseph-kahn-1201869666/