Cesta do lesa a z lesa

Tento článek začneme příběhem.

Žila jednou jedna mladá žena, která byla známá tím, že byla obětavá a vyšla vždy vstříc. Budeme ji nazývat Anna.

Toho koho milovala tak si ji až tak nevšímal, avšak ona by pro něj učinila cokoliv. Jednoho dne ji poslal do lesa pro čerstvou vodu z té nejčistší lesní studánky. Nuže šla do lesa oddaně. Šla lesem, bála se, ostýchala se a chtěla se vrátit.  Slyšela za sebou kroky, tma ji obklopovala, jelikož se za tu dobu setmělo, měla hlad a strašně moc ji chyběl její milovaný, avšak věděla, že to dělá pro něj tudíž měla motivaci svůj úkol dokončit.

Cestou potkala srnku se kterou uměla mluvit.

Promluvila se srnkou, jelikož srnka se bála jít též sama. Chodili tedy spolu a směřovali ke stejnému cíli.

O půlnoci v lese však cítila přítomnost lišáka. Srnka vycítila nebezpečí a i přes to, že ji Anna říkala, že to nic není tak stejně věděla, že jim oběma hrozí nebezpečí. Nuže lišák jim dýchal za zády, avšak pak jim vběhl do cesty a tvářil se chvílemi přátelsky, chvílemi sebejistě.

Srnka cítila moc dobře, že jim hrozí nebezpečí a tak říkala Anně, aby okamžitě odtamtud utekly. Anna však oponovala. Říkala jí “ I já se bojím, avšak nemůžu odsoudit nikoho aniž bych ho znala.“

Srnka odvětila: „Dobře, je to tedy tvé rozhodnutí, já ale uteču, má intuice mě nikdy neklame. Jeho vyzařování se mi nezdá, je to lest, která se nám vymstí.“

Anna odpověděla: „Jak myslíš, je to Tvé rozhodnutí, ale já nikoho předčasně soudit nebudu. Zkusím s ním promluvit, třeba nám pomůže najít cestu.“

Srnka tedy odběhla nepozorovaně pryč a když se dostatečně vzdálila tak běžela z plných sil pryč.

Anna se podívala na Lišáka a oslovila jej. Lišák ji odvětil a odpovídal a tudíž s ním byla řeč. Anna měla radost, že jí podařilo s ním navodit přátelskou řeč, svěřila se mu za jakým účelem cestuje takto po lese a zeptala se ho, kde ta nejčistší studánka je. Lišák se velice ochotně nabídl, že ji tam odvede.

Anna souhlasila a byla na sebe pyšná, že nedala na unáhlený úsudek srnky. Bylo ji sice líto, že jejich cesty se rozdělily, avšak byla si jistá, že se rozhodla správně, protože jednala neuspěchaně, rozvážně a dala šanci lišákovi se projevit a neodsoudila jej hned.

Během cesty si lišák a Anna vyměňovali názory, diskutovali a Anna vlastně zjistila, že si s Lišákem tolik nerozumí a že vlastně ji cestu jen znepříjemňuje, že zbytečně se moc vykecává a málo pomáhá, že spíše prodlužuje cestu za studánkou místo toho, aby společně se snažili. Že spíše jen odvádí její pozornost a rozčiluje ji jeho upovídaností a přehnaností. Nuže po nějaké době už jí tak rozčílil moc, že se s ním zhádala. Lišák ji uklidňoval, že to tak nemyslel. Pokračovali dál. Ukecané chování lišáka se opakovalo, avšak začal ji nesmírně lichotit. Jen tak z ničeho nic ji zuby potrhal šaty. A když se Anna zeptala proč, tak odpověděl, že to takhle vypadá lépe. Pokračovali dál, Anna opět byla rozčilená z jeho způsobů chování a z toho, že ji jen lže, protože ji vyprávěl nesmyslné příběhy a zbytečně ji jen děsil, pohádala se s ním a lišák nečekaně ji pokousal na ruce. Když začala brečet a optala se za co to bylo tak ji odvětil, že to má za ty nesprávné mravy a za neslušné chování. Anna to pokorně přijala, jelikož si nikdy nedovolila nikomu oponovat. Pokračovali dál, Anna už byla netrpělivá a zeptala se férově lišáka, kam že ji to vlastně vede. On řekl, že už jsou skoro v cíli. Anna však byla unavená a tak navrhla, že se prospí. Usnula ihned, ráno se probudila bez prstů na pravé ruce, zjistila, že ji to bolí, krvácí a přistihla lišáka, jak její prsty požírá. Ten se omlouval, že to bylo za to, jak se k němu nevhodně chovala. Anna se cítila zhrzená a došlo ji, že ji vůbec nevede tam kam ona chce, ale že ji chce jen nechat zabloudit, aby ji mohl postupně zabít a sníst. Začala mít strach. Nevěděla, jak se z toho má dostat, aby nic nepoznal, jelikož věděla, že pokud se dá na útěk tak lišák ji dostihne a zaútočí.

Šla tedy dále s ním a přemýšlela nad tím, jak utéci. Když v zápalu přemýšlení najednou lišák prohlásil, že jsou již na místě, nestačila se divit, skutečně ji dovedl za nejčistší studánkou v lese. Anna celá šťastná děkovala a plakala štěstím. Ihned si šla naplnit džbánek, aby jej mohla donést s vodou pro svého milého. Když vodou plnila džbán, lišák ji nečekaně skočil za krk a chtěl ji prokousnout hrdlo. Nečekala to, však lišáka rychle odhodila. Lišák spadl nešikovně a vyrazil si dech. Anna poslušně když viděla, že nemůže dýchat přišla k němu a poskytla mu masáž srdce a umělé dýchání. Lišák nevěřil svým očím, avšak byl rád, že žije.

Anna naplnila svůj džbánek vodou ze studánky a s rozloučením chtěla z lesa odejít. Však lišák nechtěl, avšak to už Anna si nenechala líbit. Vzala džbánek a vydala se na útěk, už ho měla dost a chtěla se sama zachránit, bála se ho a nechápala sama sebe, proč se s ním vlastně bavila a proč mu věřila a proč se nechala od něj zraňovat. Hnal ji celý lesem. Sotva popadala dech, však podařilo se ji vyběhnout z lesa pryč a běžela po louce, když najednou zahlédla srnku ve stádě se kterým se pásla. Neodhodlala se tam vydat, jelikož ji bylo trapně po tom všem a běžela dál, jelikož lišák ji pronásledoval. Srnka to zpozorovala, upozornila stádo a celé stádo se vydalo směrem k Anně. Srnka pochopila, co se děje a tak většina stáda vyrazila na lišáka, který slintavě a jak posedlý běžel za Annou. Kopyty ho udupali do hlíny, avšak nezabili, nechali ho žít.

Anna doběhla celá vyčerpaná na nejbližší opuštěnou lavičku u louky a lehla si. Po chvíli spánku se probudila a nad jejími očima byla srnka. Anna se cítila neskutečně trapně a uznala svou chybu a poděkovala za pomoc. Srnka vše přijala a byla ráda, že i přes to se takto shledali. Nakonec Anně srnka poděkovala, jelikož zrovna z tohoto lišáka měla menší zvířátka strach nejvíce však s pomocí většiny (stáda) se jim podařilo ho hodně zastrašit a vrátit mu jeho zlé skutky, které napáchal v lese.

Anna se tímto nesmírně poučila, že má poslouchat svou intuici a mít sama sebe ráda a při první známce, když ji někdo ubližuje tak raději utéct, než aby to omlouvala a zaslepeně viděla jen to dobré. Protože agresivita a násilí se pak jen stupňuje a ty ztracené prsty ji už nikdo nevrátí, ani omluva, ani pomsta tomu agresorovi. Tomu už nepomůže nic. Jen sebeuvědomění a sebezpytování.

Srnka pochopila, že ne vždy rozhodnutí kamarádky je to správné a že je třeba ji být na blízku a být tou blízkou kamarádkou. Protože právě, že je Anna tak hodná se toho dá snadno zneužít, avšak ona ji chce právě před tím zlým chránit.

Voda ze studánky byla donesena Annině milému, ten však spokojen nebyl, jelikož na něj byla příliš studená a hrozně dlouho ji to údajně trvalo. Anna to pokorně přijmula tu kritiku a tak se napila té vody ze studánky, kterou sama přinesla a i když to byla obyčejná voda, cítila se silnější sama v sobě, cítila úspěch, že se ji něco konečně podařilo učinit za svůj život. Byť se tím nezavděčila, avšak byla ráda sama za sebe, že to zvládla a to tak nějak bylo vše. Anna tak našla sama sebe na své cestě do lesa i z lesa.

Příběh je inspirován skutečnou událostí a veškeré postavy zde použité jsou inspirované skutečnými lidmi.

Co si o tomto příběhu myslíte? Co si myslíte o hlavní hrdince Anně? Co z tohoto příběhu plyne jako největší ponaučení?

Zdroj obrázku: TUS, Larios. 123RF [online]. [cit. 29.1.2016]. Dostupný na WWW: http://cz.123rf.com/photo_10193848_spooky-modr%C3%A1-les-se-such%C3%BDmi-stromy.html