Co dělat, když chcete vzlétnout, ale není Vám okolím přáno…

Aneb pohovořím a pouvažuji nad tím, když máte už hodně dlouhou dobu nějaký svůj cíl a sen, který je reálný, dá se zrealizovat celkem i snadno a víte, že na to máte to zrealizovat a přejete si to už delší dobu. Sníte o tom již roky, velice často na to myslíte, nad tím přemýšlíte a představujete si sami sebe, jak si žijete, když byste svůj cíl zrealizovali. Jako kdybyste vzlétli ke svému snu. Je to úžasný pocit… avšak, je to jedno velké ALE.

ALE vaši nejbližší a nejmilejší lidé ve Vašem životě jsou zásadně proti tomu Vašemu milovanému cíli a snu. Nechtějí o tom ani slyšet a nechtějí, abyste ten krok urobili.

Pak se ocitáte na rozcestí, zda se rozhodnout dle sebe, tak jak jste to již dlouhou dobu cítili a jít si za tím a realizovat tak jak chcete. Protože intuitivně cítíte, že pokud ten svůj sen nezrealizujete budete se nadále cítit mizerně a nešťastně.

Anebo dát na své milované a být tu pro ně a žít pro ně tam kde oni chtějí, abyste žili. Je to opět volba a otázka priorit, ale jedno z nejtěžších rozhodnutí před kterým jsem kdy v životě stála.

Nechci nikoho zklamávat a nechci, aby mě jistí lidé jen kvůli té změně opustili, ale moc toužím po jejím zrealizování, již od mládí i pozdního dětství a dychtím po každém podobném prožitku, který se rovná mému snu a cíli.

Vše má své pro a proti, otázka všeho, co si můžete v danou chvíli představit. Nechci poradit zle, ale osobně se rozhodnu pro svůj cíl a sen, protože cítím, že je to tak správné. A pokud Ti lidé do mého života skutečně patří přijmout to a půjdou životem dál se mnou tak jako doposud, nehledě na to, kde budu.

V létě jsem hodně rezignovala nad životem, měla jsem dojem deprese, že se nikam nehýbu, neposouvám, to dávalo hodně prostoru k myšlenkám a k návratu tak k plánům a cílům, které by se daly realizovat. Myslím si, že se to dá, bude to změna, avšak změna je život a když se něco chce, tak to půjde. Sice postupně, ale půjde to. Zvládli to jiní, zvládnu to taky, nebudu se hroutit z počátečního neúspěchu, hezky a postupně si vytvořím to co chci a budu ráda za to,  co jsem si sehnala a vybudovala :).

Nechci být sobec, avšak vím, že bych nemohla být šťastná s těmi, které miluji, když bych byla tam kde mě původně chtějí mít. Nebyla bych a to nic ve zlém vůči nim, vím, že to myslí dobře.

Jaký názor na dané téma máte Vy? Jak byste se rozhodovali Vy?

Vyjadřujte se a komentujte 🙂

Zdroj obrázku: JIROTKA, Tomáš. Jirotka.cz [online]. [cit. 24.7.2015]. Dostupný na WWW: http://www.jirotka.cz/klicova-slova/cesta-je-dlouha-54.html