Domluva, která se pak mění?

Na něčem se dohodnete a považujete to za vyřešenou věc, která tak prostě bude, samozřejmě čistě kompromisně, aby obě strany souhlasily a vyhovovalo to.

Nějaký čas plyne a je vše v pořádku, Vy se můžete těšit klidu a pohodě, že je to tak vyřešené a můžete řešit jiné věci, které vyžadují čas, energii a přemýšlení co a jak.

A pak na to po čase a na poslední chvíli padne řeč a Vy se vlastně dozvíte, že ta původní domluva byla pozměněna a bez Vašeho vědomí a bez nějakého uvědomění a vlastně se to robilo o Vás bez Vás.

Nestačíte se divit a tak si říkáte „No ty jo a jako proč se ta domluva vůbec teda dělala, když je vše jinak, to mám k tomu všemu řešit i tohle, když se to stejně udělalo jinak a bez mého vědomí.“ To pak nějaká domluva, která byla brzy dohodnuta a shrnuta tak prostě nefunguje, ačkoliv se nejprve odkývalo, že to tak bude v pohodě. V tu chvíli šok, že to je jinak, za druhé myšlenky jak to vyrovnat a jak se s tím vyrovnat. Pak tak trochu zklamání z toho, proč se tedy něco dojednávalo, když to tak stejně není, to se to rovnou mohlo nechat bez domluvy a ušetřil by se čas.

K čemu pak vlastně domluva s takovým člověkem, který si to stejně pak za vašimi zády udělá jinak a ve Váš neprospěch a ještě by Vás teoreticky donutil do situace, kterou nesnášíte.

Proč vlastně to lidé dělají, že se s Vámi jakože na něčem dohodnout a potom než dojde na hotovou věc tak pak si to stejně udělali všechno jinak a na Vás to narafičili tak, že Vás to akorát tak ranilo. To to za každou cenu chtěli po svém? A proč jako, to tu Vy jako člověk nemáte už žádné slovo, či co?

Proč ti lidé rovnou při té domluvě neřeknou, že to chtějí úplně jinak, nebo že se nechtějí na ničem domlouvat, že se dohodnete těsně před, nebo za pochodu? Proč? Proč? Proč?

Si někdy připadám, že jednám „s tatarama“ a to bez urážky a předsudku, ale někdy to fakt jak s „tatarem“ je. Buď se mi to někdo bojí říct tu svou představu a tak to radši udělá, místo toho aby mi to řekl, anebo na mě to chce takhle schválně narafičit a nějak mě tím zklamat a rozesmutnit.

Naštvat? Ne, to už tady bylo v minulosti tolikrát a některým to možná tak dělalo jen dobře na egu, když lidi rozčilovali.

Možná se o to snaží někdo naštvat, ale u mě se toho nedočká, jsem podle mého názoru klidný a pozitivní člověk. Spíš mě to zklame a rozesmutní, jelikož si říkám čím si to zasluhuji, proč mi to ten člověk neřekl rovnou, proč se ke mně takhle chová, proč to na mě rafičí, proč to vlastně dělá, proč si neodpustí také komedie a obštrukce s tím.

A když se ho zeptáte na přímo tak dělá blbce, že o ničem a nic neví – klasika. Najednou o ničem nikdo nic neví, anebo je to přetočeno proti Vám, tak aby se to protistraně hodilo do krámu. Anebo to shodí ještě na Vás v tom, že jste to Vy špatně pochopili a dohodli jste se vlastně na tom, jak to chce ten člověk teď, jen tehdy při té domluvě jste to celé špatně pochopili.

Ne asi ty jo, jednání jak s hlupákem v tom smyslu, protože když se dohodnete na číslu 3, tak jsou to 3 a nejsou to prostě najednou 4 nebo 5, naučte se počítat a hlavně pamatovat co si s kým řeknete, to je celkem základ do života. A ještě z lidí dělat hlupáky a vlastně je umlouvat na to, že vlastně z původní a reálné domluvy 3 jsou najednou teď 5. Jak asi? V něčí mysli, která to za pochodu nafingovala tak, aby se to hodilo a z Vás ještě udělat blbce, že to tak nebylo.

Ano, je pravda, lidé neumí počítat a ani si nepamatují, ale přitom po Vás jako po člověku to vyžadují. Nedej Vesmíre, kdybyste najednou pochybyli tak, že byste zapomněli na jednu věc, nebo nedej Vesmíre byste Vy to chtěli obrátit jinak a udělat z původní 3 třeba 6, no ty jo, to by bylo řevu a vyděračských průpovídek o tom, jak jste špatnej, hloupej a jak si to jako představujete a ejhle to by se děli věci, to byste to schytali, takových nadávek by přilítlo, nějak by to přežili a další rok, už by se s Vámi na ničem nedomlouvali a rovnou by se na Vás vykašlali.

Abych pravdu řekla a s trochou vtipu tak už mě i napadlo normálně pak těm lidem odvětit něco ve stylu „Ano, je to tak 3jka znamená 5ku, v pohodě.“ a ze zvědavosti co by na to řekli a jak by zareagovali, nejspíše by koukali jak „tataři“ znovu, ale Bůh a Vesmír to ví nejlépe.

Asi vážně začnu uvažovat nad tím, že budu takhle hloupě odpovídat taky, už jen asi pro tu srandu jak se na to ti lidé budou tvářit. Když už se mi mají měnit domluvit a celkově plány tak ať z toho mám nějakou zábavu.

Doposud jsem to právě řešila domluvou a to že jste otevřeně řekla co si o tom myslím a jak to cítím, prostě na férovku. A ta férovost asi na každého nezabírá jak jsem tak zjistila, tak asi přijde na řadu ta komičnost. Uvidím.

Někteří lidé, ani když jim řeknete pravdu a mluvíte s ním úplně na přímo tak na Vás kouká jak na „tatara“ a dělá hlupáka, že vůbec nevíte co říkáte, přitom jak jinak mu to máte říct než upřímně, otevřeně a osobně.

Co si o tématu myslíte Vy?

Zdroj obrázku: SANJATOSI. www.shutterstock.com/ [online]. [cit. 28.12.2018]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/url?sa=i&source=images&cd=&ved=2ahUKEwie177MisPfAhUmgM4BHQ2KBuIQjxx6BAgBEAI&url=https%3A%2F%2Fwww.shutterstock.com%2Fcs%2Fvideo%2Fclip-8688970-color-drop-water-recorded-motion-ink-swirling&psig=AOvVaw3-dp_P4rAffdXXda94I-W8&ust=1546105613964912