Dříve trápení, nyní velebení

Nyní s odstupem dlouhých měsíců a času vidím jisté souvislosti a ponaučení z tehdejšího trápení v minulosti.

Když to tak vezmu tak když jsem se v minulost trápila pro něco a nemohla toho dosáhnout, nebo nemohla jsem uklidnit situaci, ačkoliv jsem to tak strašně chtěla, tak to nešlo tehdy.

Nebo jsem si strašně moc přála, aby se mi vrátilo postavení a věhlas, avšak nešlo mi to. Chtěla jsem, aby určití lidé mi přestali ubližovat a činit činy, které mě zraňovaly. Přála jsem si moc, aby se někteří lidé raději nebavili, z mých vlastních obav, aby se nešířily pomluvy na mou osobu, nebo se nerozšířilo citlivé info na mou osobu.

Tak moc jsem si přála, aby mi určití lidé byli více volní než tehdy kdysi, když mi na nich záleželo a měla jsem je ráda. Trápilo mě to, když se mé dobré skutky nedočkaly pochvaly, anebo poděkování. Anebo třeba to, že mě lidé nechávali vycukávat v nejistotě, jen asi pro své osobní potěšení. Anebo úmyslně robili činy o kterých věděli, že určitě si mou náklonnost nezískají, avšak přesto je urobili, protože chtěli mě donutit do ponižujících situací, které si chtěli vynutit. Avšak díky Bohu, Vesmíru a andělům se jim to nepovedlo, pouze učinily nejapné a trapné pokusy, ale výsledku z mé strany se jim nedostalo.

Trápilo mě dřív, že nemohu jisté lidi usmířit, anebo že s jistými lidmi nemám tak dobré vztahy a neuměla jsem je v tu dobu napravit, zlepšit. Trápilo mě, že jsem neuměla jistou osobu pochopit a vytvořit si správný přístup a grif, proto mě cokoliv co ta osoba urobila zraňovalo, trápilo a já si připadala jak chodící krvácející člověk, který každým dnem dostává víc a víc šípů do zad.

Bylo smutné, že čím víc jsem chtěla to všechno zachránit, napravit, udobřit, smířit a zlepšit, tak tím spíše mi to nešlo a dostávala jsem víc a víc od života najevo, že tudy cesta nevede.

Cítila jsem, jak ztrácím lidi a tak nějak věhlas a vše, co mě dříve činilo šťastnou. Avšak nešlo s tím nic moc robit, nemělo to účinek to co jsem urobila, naprosto žádný a pokud bych v tom měla pokračovat v tom snažení dál tak bych pak ponižovala svou hodnotu a jistí lidé by z toho měli radost a dostali by to, co chtěli a vynucovali si, abych se ponížila. Avšak to už jsem cítila, že taková snaha by byla k ničemu a nechtěla jsem se ponižovat, až tak ne, to bylo moc i na mě.

Naučila jsem se tedy mít ty věci, lidi a tak nějak tu situaci, která mi nešla změnit, jedno. Naučila jsem se na to grif, že je mi to jedno a to z toho důvodu, abych si zachránila svou důstojnost, hrdost a především psychické zdraví.

Ze začátku mi to drásalo srdce, nervy a tak nějak všechny emoce v těle, však časem když to takhle vydržíte – nereagovat, neangažovat se, nechat lidi osudu a ať si žijí tak jak chcou, nechat je se bavit, nechat je se nebavit, nechat je v problémech, ať si je vyřeší, tak nebylo to lehké, jelikož jsem měla tendence do toho zasahovat a měnit to, zachraňovat i ty lidi, aby nedopadli špatně. Však i přes to jsem toto překonala a nechala to tak, opravdu jsem tomu uvěřila, že je mi to jedno a skutečně mi to po pár týdnech a měsících jedno bylo a je. Ti lidé si prožili to co měli, vyříkali si to co měli, vyřešili si to tak jak chtěli a zůstali i na ty problémy sami, jelikož tak se nejvíce naučili. Nechci být zrůda, která schválně nepomohla, avšak v tomto případě to nejvíce pomohlo na budoucí zlepšení vztahu já a ti lidé. Tím, že byli sami postavení do tých problémů se nejvíce naučili, než abych je neustále z problémů tahala, nebo jim radila co a jak mají robit. Hodně to prospělo a beru to jako pozitivní tah.

Skutečně jsem pak po dalších měsících a týdnech cítila, že je mi to jedno a že už ani nemám tendenci to řešit, myslet na to a na ty lidi, bylo mi lépe bez toho všeho a upřímně lépe jako nikdy předtím.

Skutečně ti lidé o mě tak pár měsíců neviděli a neslyšeli a mě to hodně pomohlo, neangažovala jsem se tam, kde to bylo zbytečné, neřešila jsem to, co se mě netýkalo, nepomáhala tam, kde o to nežádali a ulevilo se mi. Zaměřila jsem se na sebe to, co je pro mě důležité a robila vše pro to, abych já byla šťastná, na své problémy, život a to co mě čekalo a neminulo.

To bylo právě to, co jsem z toho nejvíce potřebovala – zaměřit svou pozornost sama na sebe a nechat ty lidi žít svým životem a neradit jim neustále, nebýt jim pomyslným učitelem, ale nechat je životem se učit a řešit životní situace.

Nyní když to tak vidím, byl a je to skvělý přístup doposud, zaměřit se na sebe a na to co je skutečně důležité pro můj osobní a každodenní život a dle toho jednat. Hodně jsem si ulevila od toho, co se mě ani netýkalo a poměrně hodně jsem se přestala trápit nad tím, co jsem stejně nemohla změnit.

To co mi v životě nesedělo a nemohla jsem změnit tak jsem hodila do neutrality, tolerovala, respektovala, přijala, avšak hodila to do neutrality, jakože k tomu nemám žádný vztah a co se toho týče tak to se mnou nic neurobí.

A když se přesunu ještě víc do přítomnosti tak až mi skutečně tak nějak všechno z toho předešlého trápení bylo jedno – lidé, situace, činy, vyhlídky a věhlas tak pak teprve se mi vše začalo vracet v dobrém zpátky.

Zní to fakt paradoxně a ani jsem tomu nemohla uvěřit, že je to vůbec možné. Ale je tomu tak, život mi to všechno vrátil zpět, avšak v té podobně, kterou jsem si v období trápení přála a tak jak jsem to stále chtěla změnit a usilovala o to. Tak to ke mně přišlo naprosto samo a nenuceně. Nemusela jsem robit naprosto nic.

Situace se uklidnila, určití lidé si mě začali víc vážit mě a mé pozornosti, přátelství se usmířilo a obnovilo, jistí lidé se skutečně přestali bavit, jistí lidé se skutečně usmířili a vychází spolu skvěle. Znovu jsem získala to oč mi tehdy šlo a nemohla toho dosáhnout. Nyní vidí, jak jsem na to tehdy šla špatně a nemotorně. Nuže, stalo se, byla to lekce a děkuji za ní. Nebýt toho nikdy se to nenaučím. Zároveň tím, že jsem se právě hodila do tohoto stavu neutrality a toho, že je mi hodně věcí jedno tak se mi najednou začali vracet lidé z minulosti do života s omluvami za své chování.

Je to paradoxní, ale je to tak. Opravdu – až tehdy kdy už Vám na tom nezáleží tak najednou je zájem, najednou jsou nabídky míru a najednou znovu získáte to, oč jste přišli. Zajímavé.

A co Vy, jaký na to máte názor? Zažili jste něco podobného jako já?

 

Zdroj obrázku: OKSANA. molodost35.ru [online]. [cit. 13.7.2018]. Dostupný na WWW: http://molodost35.ru/archives/19771

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *