Někdy mám pocit, jakoby na ničem již nezáleželo. Vše již bylo dokonáno a již nebylo, co víc zlepšovat.
Anebo když se pokoušíme změnit něco, co změnit hned nemůžeme. A musíme to jen přijmout a případně protrpět po nějakou dobu.
V tu chvíli mě opouští jakákoliv síla a energie do života a nastupuje pasivita a flegmatičnost. Přestává pak záležet na věcech, které jsem milovala, když přesto vím, že to změnit nemohu.
Je toto vůbec realita? Je toto vůbec možné? Abych se takhle měnila sama před sebou a před všemi ostatními?
Život a situace nás mění a některé z nich nás ochromují. Je vůbec naděje, aby se to změnilo?
Anebo to jen přijmout a prožít jak nejlépe můžeme?
Toť otázka, je třeba sebrat sílu a rozhodnout se, co z toho chceme.
S láskou a zamyšlením SML ♥