Hodně lidí dneska všechno strašně obtěžuje. Nechápu proč a nic.

Jestli je to leností, pohodlností, nebo je prostě baví se vozit po hodných a přátelských lidech? Nevím, ale někdy bych to všechno vylískala jak po papuli tak i bičem po zadnici. Jako ano, někdy fakt bych na to měla sil dost, pak bych odpadla vyčerpání, ale asi by to za to stálo. Rozdělila bych ďábelské karmické lekce všem těmto lenochům, kteří ještě skuhrají, jak je obyčejné věci obtěžují a jak kvůli všemu brečí a ještě si stěžují, že nic neumí. No v téhle divočině života si asi myslí, že přijdou úlevy, no a nepřijde nic prostě.

Co se setkávám já tak hodně lidí obtěžuje dneska zavolat, napsat, zeptat se jak se máš, napsat první, pozvat k sobě na návštěvu, dojet, dojet na smluvené místo, splnit něčí běžný a lidský požadavek (koupit kávu, koupit vodu například, nic monstrózního), starat se, optat se jak se druhý cítí, jak to vše zvládá, jak na tom je zdravotně i psychicky, jak to zvládá, jestli mu něco není a další podobné otázky.

Jenom lenost a využívání hodných a přátelských lidí, vození se po nich a nechat se obskakovat. Ano, dnes budu negativní, protože je mi z toho špatně, když to vidím a zažívám. Když nic neuděláte Vy sami od sebe tak se ničeho nedočkáte, pomoci a ani optání už vůbec ne, ani toho povrchního přátelství se nedočkáte, ani obyčejného small talk – povrchního kecání se nedočkáte. Prostě nic, nikoho nic nezajímá, jen obrací oči sloup, protáčí panenky, vidět se, povídat si a vyříkat si nedorozumění nechtějí. Je tohle fakt divný.

Necítím se staře, ale promiňte mi tohle je vážně divná doba. Nikdo se nechce s nikým vídat, ani odepisovat, ani si volat, žádný kontakt, jen když něco potřebují to ano, to jsou jakože přátelští hned, ale když dostanou co potřebují tak pak pro ně neexistujete. Něco jednou pokazíte, což chcete napravit a vysvětlit a už prostě jste bez šance navždy. Ano, docela je mi někdy těch chlapů líto, když něco pokazí ve vztahu a chtějí to vysvětlit, ospravedlnit a žena jim už žádnou šanci nedá (myslím to tedy v situaci, kdy je o prkotinu, která se dá vysvětlit, nějaké běžné nedorozumění, nemyslím nyní vážné vztahové a životní věci). Když po někom něco chcete tak se ošívá, odfrkává si, že proč to jako musí být a proč to jako chcete a že se mu nechce to udělat a s kecama to buď udělá, nebo ani tak neudělá. Všichni strašně otrávení, že někam vůbec musí chodit, něco zařídit a mluvit už dneska ani nechtějí. Někdy mi přijde, že jediný člověk, který s vámi vždy si popovídá ať už osobně nepracovně, nebo čistě pracovně tak je obsluha v obchodu, nebo v restauraci, nebo na hotelu. Nebo já už nevím, dnes je každému vše zatěžko. Ofrňují se nad vším, mají se lépe než vy a ofrňují se na svůj život, ale vy prý podle nich jste na tom dobře, přitom reálným okem, je to naopak. Pak už se nechtějí bavit, tak vás přestanou znát a ještě s vámi jednají tak, že vás ubezpečují, jak se vidět a bavit chtějí, přitom činy hovoří opak.

Fakt bych to vylískala, ale to bych ty lidi musela někde potkat, oni nevycházejí ani ven, nebo na ně nemám štěstí. Je to smutný pohled fakt, když po sobě nyní čtu v čem žiji a kterými lidmi jsem občas obklopena. Není to pomluva na nikoho konkrétního, je to čistě můj osobní úhel pohledu s čím se já setkávám u lidí se kterými se bavím, či jsem se bavila. Neříkám, že je to tak u všech.

Kupodivu je komické, že když se s někým rozumným bavím a kdo se bavit chce, tak se shodneme, že to tak je, že dnes ti lidé se fakt bavit nechtějí. Takže nejsem jediná, kdo to takhle vidí. Jenže rozumných a přátelských lidí je málo dnes, ta společnost se celkově nějak zintrovertovala do věčných asociálů a introvertů. Bohužel, snad najdu víc lidí, kteří jsou rozumní a ještě umí komunikovat a neobtěžuje je s někým se bavit a kamarádit.

Zdroj obrázku: 7089643 IMAGES. pixabay.com [online]. [cit. 22.10.2021]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/es/vectors/silueta-demonio-mujer-maldad-ni%C3%B1a-5542813/