Hojně respektu

Znamená to pro mě hodně, něco jako kdybych našla po letech dlouho ztraceného parťáka – bratra se kterým mohu být jedna ruka. Po boji, hádkách, lovu, křiku, strkanicích, nebavení se, bavení se, hašteření, kontrolování, nadšení, vášni a neurčitého přátelství s jistými výhodami. Po tom všem, jako kdyby mě tohle všechno učilo, že jakmile udělám krok proti němu tak zákonitě dělám krok proti sobě. Nevím, asi mi to Vesmír seslal tak, abych proti sobě nebojovala a naučila se milovat, respektovat.

Nechci se chovat ošklivě jen pro to, že se známe delší dobu a nechci škodit jen pro to, že mě jistými návyky přivádí do stavu vytočení. Vím, že to všechno zlé bylo k hodně dobrým věcem, které nyní cítím, že jsou a přicházely postupně k nám. Nikdy předtím jsem se takhle krásně necítila. Necítila jsem nikdy předtím kombinaci nevinnosti, úcty, respektu, tolerance, lásky, přátelství a hlubokého spojení a velmi silné důvěry, že už jsem se nemusela ohlížet ustaraně do minulost, nebo budoucnosti co bude a případně, jak se to naruší.

Je to něco jako jít obrněni oba se štíty a v brnění a vědět, že bojovat budeme za stejnou věc.

Nechci být nepříjemná jen kvůli tomu, jaké chyby člověk má, každý má chyby. Chci se chovat tak jako kdybychom se viděli každý den poprvé a když se vidíte s někým poprvé také si nedovolíte všechno a určitě ne hned. Máte přirozený ostych a taky úctu.

To co jsem si dovolila předtím, nedovolila bych si, kontroluji se a ono ani není potřeba tolik, mé city a emoce se zklidnily, jsou klidné jako hladina stojaté vody, vím, že jsou, ale jsou klidné a tišší. Už nepotřebuji křičet, bít se za pravdu a prosazovat horkokrevně své myšlenky, vím, že i tak budou vyslyšeny. Vím, že jakmile zrychlím svoje tempo a půjdu proti němu tak půjdu proti sobě a narazím a hodně. Vím, že stejně tak i on vůči mě.

Když si to přehraji v hlavě, zkusili jsme vůči sobě už leccos za praktiky, nevhodné chování a neuctivé pokoušení hranic toho druhého, až moc. Až někdy, jak děti jsme se provokovali a někdy až moc šli proti sobě, jako soupeři, ale taky jsme si dokázali pomoci.

Teď…. ten pocit, kdy jste rádi za to, že to je nedokonalé. Přijetí toho druhého takový jaký je, respektovat zvyků, zásad, chování a toho co ten druhý chce. Umět se přizpůsobit, ale také umět prosadit své přání, vzájemný kompromis, vyměnit si názory a respektovat zdravotní možnosti toho druhého. Udělat rozhodnutí, které je dobré pro oba, najít cestu k sobě. A i když se nevídat denně tak i přesto být v tom klidu, že ten druhý neudělá habaďůru na Vás.

Ten pocit, kdy můžete být v klidu a důvěřujete, že to vše bude v pořádku, chováte se k sobě hezky, s respektem a to proto, že vůči tomu druhému cítíte úctu za to, že jste díky němu tam kde jste a že žijete tak, jak žijete.

Nebýt jeho nejsem tam, kde jsem nyní a vím to a pamatuji na to nadále, děkuji za to.

Ano, všechno se to proměnilo v něco, co jsem ani nepředpokládala, že se stane. Že by se dokázali temperament ohně a vzduchu sladit? Je třeba pravda, že vzduch podporuje oheň hodně a oheň díky němu může vzplanout do nehorázného plamenu. Ale také ho může vzduch sfouknout, že bude dostatečně silný. Avšak bez vzduchu úplně ani oheň nevzplane.

Asi to lze? Že by se vybudoval takový příjemně praskající krb s ohýnkem uvnitř, který příjemně zahřívá, plápolá a dokáže vyhřát celý dům? Že by se konečně našla ta správná úměrnost svého chování a naučili jsme se brát to, že k tomu druhému se mám chovat tak jako kdybych ho potkala poprvé, nebo tedy spíše jako kdybych nevěděla co si dovolit.

Je to nádherné.

Musím uznat to, že již chápu, že lidi kteří se hodně respektuji tak jsou více než partneři a milenci tak jsou víc přáteli a hodně dobřími přáteli.

Ano, je to tak z přátelství spolu hodně lidí žije a troufám si tvrdit, že ty vztahy nemusí být nešťastné, vždyť se mají rádi, jen asi trochu jinak než čerství milenci. Avšak to nevadí, nemusí se to hned odsuzovat, stačí když ti dva to ví a ví, že jsou tak spokojení.

A ano je pravda, že čím víc přátelství mezi lidmi tak tím méně vzrušení, či sexuálního vyžití. Čím víc respektu tím méně toho člověka berete jako nějakou sexuální hračku, či někoho s kým byste to chtěli denně dělat. Je to jiné. Víc záleží na jiných prioritách než jen o tom sexu.

Jako kdyby se dosavadní priority převrátily a nyní je to postavené na něčem hlubším než jen sexuálním uspokojení.

Asi jiný „level“ asi člověk tak nějak v životě musí postoupit, aby si to zažil a mohl si urobit názor? Však je to příjemný nezvyk, nikdy předtím mě to nedonutilo takhle uvažovat.

Ano, čím lepší přátelství, čím hlubší respekt, tolerance a úcta tím upadá jakákoliv sexuální jiskra, protože tu si jen tak k tomu člověku nedovolíte a už sobecky se po něm nesápete, kdykoliv se Vám zachce. Je tam mnohem víc upřímnějších obejmutí a vození za ruku.

Možná se trochu vytrácí ten sexuální náboj, ale třeba je to tak dobře, třeba je to posun k něčemu lepšímu a upřímnějšímu a hlubšímu, co skutečně vydrží. Nejlepší na tom je to, když to cítí oba stejně a mají stejné pocity. Jsem ráda, že to mohu zažívat. A když sečtu minulost, ať je jakákoliv tak nikdy jsem neměla takové parťáka jaký je nyní v mém životě. A za to děkuji Bohu, Vesmíru a andělům.

Kdo ví, jak to půjde dál, to nikdo neví. Nejsem naivní, může to jít jakýmkoliv směrem, však určitě to bude pozitivní posun, věřím tomu.

Co Vy si myslíte? Souhlasíte s výrokem, že čím více respektuji a úcty k někomu cítíte, tím méně sexuálního nabití mezi vámi je?

Zdroj obrázku: ZDP. eurodenik.cz [online]. [cit. 3.11.2017]. Dostupný na WWW: http://eurodenik.cz/zivotni-styl/12-jednoduchych-zpusobu-jak-si-udrzet-stesti-ve-vztahu