Izolace od všeho a všech

Ať už z jakéhokoliv důvodu se někdy staneme izolovaní od všeho a všech lidí. Jde o pocit. Nemusí jít nutně o fyzický stav, či viditelný fakt.

Jsem toho názoru, že my sami si svou myslí dokážeme si pohrát, či na sobě zapracovat tak, že se můžeme cítit téměř jakkoliv. Myslím si, že svými myšlenkami se můžeme sami cítit jakkoliv, téměř. Samozřejmě není vše hned, chce to práci sami na sobě a zájem o sebe a svůj seberozvoj. Samo nikdy nic neustane.

Nuže zpět k tématu. Chci říct, že můžeme být klidně izolovaní fyzicky od celého světa, ale vůbec nám to tak nemusí připadat. Protože to že jsme daleko od svých přátel nemění nic na tom přátelství, můžeme být přáteli a můžeme být ve středu dění stále. Stačí chtít, jsou ty možnosti, jak se angažovat i na dálku.

Samozřejmě však nic nenahradí fyzický kontakt, který neopomíjím.

Nuže izolace vidím jako takový vnitřní pocit, nikoliv fyzický stav či fakt. Může žít člověk sice fyzicky sám, ale nemusí být nutně izolován a asociován od okolního dění a společenského života.

Nuže izolace je emocionální stav, který člověk pociťuje, když dlouhodobě nejsou jeho emocionální potřeby naplněny, anebo když dlouho nepociťuje pocit porozumění, pochopení, či nedůvěřuje ostatním lidem.

Když člověk takto jedná a toto cítí nelze se divit, že se pak cítí izolovaně od všeho a všech a že vše jde mimo něj.

Anebo také člověk se může pohybovat mezi lidmi, může společensky žít, ale nemusí u toho nic cítit a jeho emocionální potřeby tím nemusí být naplněny, pokud necítí od ostatních to co potřebuje (pochopení, zájem, důvěru, přátelství, lásku,…)

To můžete být v centru dění, ale zároveň se cítí tak sám, že si říkáte zda je lepší nevhodná společnost, anebo upřímná samota?

Cítit se izolován není nic příjemného a co by člověk speciálně vyhledával, spíše naopak. Lidé možná zůstanou nevědomky izolovaní v důsledku toho, že už nechtějí věřit ostatním lidem, byli milionkrát zklamaní a jejich srdce bylo pokoušeno zradami, že si už jen tak někoho k srdci nepustí. Na chvilku, či dočasnou chvilku proč ne, člověk potřebuje být leckdy chvilku sám, ale z dlouhodobého hlediska je to smutné řešení.

Člověk si tak zavře dveře sám sobě a ostatním lidem pro to, aby ho pochopili, aby ho milovali. Sám se člověk izoluje, protože se bojí znovu věřit. Ale bát se a uzavírat se dlouhodobě do sebe není řešením. Spíše naopak ještě větší psychickou zátěží a cestou do deprese.

Je dobré, byť nevěří ostatním lidem mít k sobě, alespoň někoho blízkého, kdo Vám bude oporou a u koho to pochopení najdete.

Pokud cítíte nedůvěru v okolí, tak to chce na sobě pracovat, hlavně se neuzavírat, jelikož to budete jen stagnovat.

Zkuste ve svém životě vyndat lidi, kteří Vás zradili a zklamali a pustit si k sobě jen ty lidi, kterým opravdu důvěřujete, ty nejbližší, i kdyby to měl být jeden, či dva lidé. Pro ten začátek a hojení rány po zklamání to stačí.

Časem se dá postupně začít věřit i ostatním lidem, stačí chtít a neztrácet naději v lidi a lidskost.

Nejsmutnější co můžete udělat zůstat sám a užírat se ve vlastním pocitu izolace, kterou jste si ve své hlavě vytvořili. A ta není příjemná, naopak. Je to negativní stav, nepochopení, izolace, pocit zbytečnosti, pocit nepochopení, pocit nemilovanosti, pocit žárlivosti, že ostatní se mají lépe, pocit porovnávání se s ostatními,…

Proto se nevzdávejme a neizolujme od života a všech. Všichni nejsou špatní a všichni Vás nepodvedou a nezklamou, sice těch lidí je méně, ale ne všichni se budou chovat k Vám tak ošklivě. Nevzdávejte svou víru v lidi kvůli několika lidem, kteří si Vás nedokázali vážit. A nevzdávejte se svého společenského života kvůli lidem, kterým jste trnem v oku.

Naopak, žijte svůj život a nebojte se života, nebojte se lidí, neizolujte se, tím se nic neřeší. Na chvíli izolací od všeho se sice uklidníte a naberete sílu, však dlouhodobě tím nic neřešíte, naopak si přitížíte.

Co Vy, cítíte se izolovaní od života? Nebo je Vám tento stav naprosto cizí?

Zdroj obrázku: TA CO SE CHCE VYPSAT .. Někdy jste psem, někdy patníkem [online]. [cit. 20.11.2015]. Dostupný na WWW: http://d-r-e-a-m-z-i.blog.cz/1207/vlk-samotar-a-to-navzdy