Já, jako údajný největší taktik?

Bylo mi řečeno, že já, která tady lidi vedu a ukazuji jim šťastnější cestu životem, anebo ukazuji kudy jít po duchovní cestě tak právě já jsem tady ten největší vypočítavý kápo, mafián a prostě ten, který má moc dobře spočítáno co a jak a co si ke komu má dovolit.

A že kdykoliv budu chtít projevím si to, co chci a zakryju to, co chci.

Na to ze mě vystřelila reakce „A to jako myslíš vážně?“. Nic jiného mě nenapadlo, poněvadž to si o sobě opravdu nemyslím a myslet nebudu.

A hlavně kolem těch citů tak to nesouhlasím – city neskrývám ty projevuji. Ostatně psala jsem o tom v minulém článku, tudíž jak bych mohla být největší taktik, když city projevuji a nestydím se za ně?

Logicky, proč zrovná já, která je tak s reakcemi a s city tak průhledná, otevřená a dávám to najevo a nemám potřebu něco tajit, tak proč zrovna já bych byla tady tím největším taktikem? Jako to oslovení mi sice lichotí, avšak nemohu s tím souhlasit.

Byly sice situace v životě, kdy jsem musela uvažovat takticky a leckdy i v mezilidských vztazích jsem reagovala takticky a musela i uvažovat takticky, což si přiznám. Avšak to šlo o situace, které byly velmi vážné a musela jsem našlapovat opravdu pomalu. Však to byly situace v minulosti a především vážné situace, kdy šlo o pověst, postavení a vlastně tak nějak o to, abych zvládla těžkou situaci, když se například někdo mě snažil ponížit, anebo snažil se mě sesadit.

Je to krásné slyšet, že zrovna Vy jste tím největším taktikem a že vlastně proto lidi učíte a proto máte toho tolik co říct lidem a proto znáte tolik odpovědí. Však není to výhra a nemyslí si, že je to tak chvályhodné, jak to možná zní. Já si pod tím spíš představím, jako kdybych já byla ten největší mafián zde, který má všude své lidi, kteří pro něj dělají, všude známosti, všude a o všech ví a ví kdy a co jak má udělat a jak to bude vypadat a ve své podstatě všechny obětuje a sám se jediný zachrání ze všech nebezpečných situací. Zachrání se, uteče a pak začne na novo a někde jinde.

To je sice krásné, avšak „mafián“ fakt nejsem.

Taktici jsou sice úžasní lidé s dokážou svým jednání získat opravdu vše, co chtějí a lidi nastrčit tak, jak potřebují.

Však i když mám s tím zkušenosti, tak nemohu tvrdit, že bych v životě jednala jen takticky. Spoustu činů, úspěchů, zklamání a chyb jsem právě dosáhla a urobila tím, že jsem činila dle svého srdce a tak jak jsem to cítila. Třeba práci, která mě časem vyčerpávala nebyl taktický tah. Komunikovat a udržovat přátelství s někým, kdo mě vysiloval po psychické stránce, také nebyla taktika, avšak lítost a projev soucitu vůči tomu člověku. Snaha najít si cestu roky k člověku, který projev citu bral jako něco nepatřičného taky nebyla taktika, to bych z pohledu taktika byla hlupák, kdybych se o něco takového léta pokoušela. Svěřovat se lidem s tím, co plánuji a co chci ve svém životě dosáhnout, to by přeci taktik nedělal nemyslíte? A proč bych vůbec sem na stránky psala o tom, co, nebo kdo mě inspiroval a své nějaké poznatky, rady a zkušenosti, to bych byla též sama proti sobě v roli taktika.

Proč by mi vlastně záleželo na někom, kdo se ke mně neumí chovat a nestojí o mě? To by přeci taktik ani nezkoušel, jelikož by si to zpočítal, že to je zbytečné.

Miluji taktiku, líbí se mi a někdy uvažuji takticky, avšak to ze mě nedělá největšího taktika. Byla bych tím pádem sama pro sebe špatným vzorem pro lidi a což nechci a i sama pro sebe, což také nechci.

Nejsem vypočítavý taktik, který jinak než takticky neuvažuje. To ne. Jsem člověk, který je otevřen lidem, má rád lidi a miluji život sám o sobě. A miluji vše, co život činí chutným a smyslným, díky čemu ten život stojí za to žít.

Chyby beru tak, jak přicházejí a ani nechci být dokonalá v tom, že nikdy bych neudělal přešlap. Každý ten přešlap měl něco do sebe a dal mi hodně poznatků a zkušeností, které pak mohu předávat dál.

Rozhodně nemám vše spočítané, kde a jak zareaguji a co komu řeknu, opravdu ne. V tomhle reaguji dle svého srdce a tak, jak to cítím. Někdy dobře, někdy zle, prostě tak, jak mi srdce nakáže. Jako člověk, který je jako kdokoliv jiný a od nikoho se neliší.

Kdybych byla fakt takový taktik tak bych přeci neodpouštěla a ve své podstatě se cítila jen sama, jelikož bych si jen tak někoho k sobě nepustila. Což pravda není.

Taktika je fajn, ale je potřeba ji taky někdy dát stranou a používat jen třeba v práci, nebo třeba ve vážných situacích, avšak ne v běžných denních záležitostech a ve vztazích. Tam ne, tam to není potřeba. Taktikou byste se pak ochuzovali o ty krásné věci díky kterým život stojí za to žít.

Dle mého názoru jsou to zrovna tyto pocity – pocit zaslouženého úspěchu, orgasmus, láska, důvěra a svoboda.

Ostatně položte si otázku, proč bych o sobě tolik věcí zveřejňovala otevřeně a upřímně, když bych byla takový taktik? Když bych byla taktik nechávala bych v nejistotě, nemyslíte?

Být největším taktikem a „mafiánem“ asi musí být fajn, vždy Vám vše vyjde, zachráníte se, přežijete, vyjdete z toho nejlépe jak můžete a všichni se pro Vás obětují a vlastně nikdy se nemusíte snížit a ponížit. Však za jakou cenu tohle? Proč? Jste ochuzeni o lásku, pocit někomu důvěřovat a pocit vydřeného úspěchu, který jste vydrželi i přes nesnáze a zasloužili jste si ho tak.

Co si o daném tématu myslíte? Myslíte si, že jsem i přesto ten největší taktik?

Zdroj obrázku: SOUČEK, Dušan. Dušan Souček [online]. [cit. 18.8.2017]. Dostupný na WWW: https://www.dusansoucek.cz/souteze-na-facebooku-jsou-ovladany-facebookovou-mafii/

Fotografie by:  Honzík Trần

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE