Jak náročné je otevřít introverta 2. část

V předchozím článku to byl takový úvod do všeho do proniknutí a respektování myšlení introverta.

Však nyní už bych přešla k praktičtějším radám.

Jako nyní extrovert vím, jak se lekcdy člověk rozčiluje nad tím, že se od introverta nedozvíte to, co v tu chvíli zrovna chcete a někdy i štve, že si připadáte jako sobec, který stále povídá jen o sobě a o prožitcích ze svého života. Kdežto introvert to jen tak zadrmolí ve zkratce a pak zas mluvíte jen Vy.

Pak ve Vás začne hlodat, že ten introvert taky musí mít jistě zajímavý život, ale proč o něm nemluví a co tají a vlastně to ve Vás vzbudí zájem to tajemství odhalit. Však čím víc naléháte a čím víc se rozčilujete, či hádáte s ním, proč Vám to tají tak tím hůř dopadáte, jelikož Vám neřekne už vůbec nic a nechá Vás se vypovídat, vyslechne Vás, ale to je tak vše. Stejně víte ve své podstatě nic, silou to na něj nepůjde a ani nějakou slovní hádkou to nepůjde. Čím větší nátlak, tím větší ticho pak dostane.

Je fakt, že introvert prožívají život hodně do hloubky, leckdy více než někteří extroverti a vidí nástrahy, či příležitosti, které většina lidí přehlédne, což je jejich velká výhoda. Vidí víc chyb, ale i předností na ostatních, které nejsou ostatní až tak vidno. Je to detailista, však s tím rozdílem, že od extroverta nemá potřebu o nich mluvit, či je sdělovat dál. Nechává si takové informace pro sebe a nešíří je. Nemá tu potřebu a nemá potřebu ani nijak o svém životě, či každodenním životě básnit, jelikož nevidí důvod o čem básnit.

Tohle pro mě bylo asi nejhorší na pochopení doposud, jak dokáže introvert svůj den shrnout do dvou vět a já měla potřebu o každém svém kroku vyprávět, jako kdybych šla na dobrodružnou výpravu a co se mi vše přihodilo. Připadala jsem si buď, jak děcko, které poprvé vyšlo ven a prožívá všechno, anebo jako sobec, který mluví jen o sobě.

Stále jsem pátrala po tom, v čem to vše tkví, leckdy mě to provokovalo, rozčilovalo a měla jsem tendenci si myslet, že ten člověk ke mně nemá důvěru. I jsem několikrát to sdělila, že si myslím, že ke mně nemá důvěru, ale nepomohla jsem si tím.

Bylo mi líto, že se mi ten druhý nesvěřuje tak jako já jemu a připadala jsem si jak nějaká skleněná vitrína do které může kdykoliv nahlédnout a já do něj/ní nikoliv.

Pak také jsem leckdy nedokázala pochopit, proč mě přátelé a lidé chybí a jemu/jí nikoliv. Bylo mi to i vyčítáno, že bez lidí nedokážu žít a že se nechávám jimi ovlivňovat, že to pak nejsem já, ale vždy údajně převezmu jejich názory a myšlení. Přitom to tak nikdy nebylo.

Upřímně názory a myšlení někoho jiného jsem opravdu nepřevzala. Jen mi vždy udělalo radost, že jsem s někým šla ven, anebo jsem se s někým sešla na kávu. Přišla jsem tak na jiné myšlenky a mohla jsem si s někým reálně povídat.

Dalším rozdílem je pojetí sociálních sítí. Pro introverta je to obvykle místo, kde se teprve může projevit, tam si více věří, jelikož je to virtuální a celkově tyto věci dávají introvertům více možností, jak se bavit s lidmi a odbourat tak zábrany. Je to věc názoru každého, ale na některé lidi to tam může působit příliš jednoduše, až zvrhle a na někoho zas jako spása, jak oslovit někoho, kdo se jim líbí. Pro mě osobně je to dobrý sluha, ale špatný pán. Dokáže rozdělit lidi, kteří jsou od sebe blízko a naopak spojit s lidmi z daleka. A proto aktivitu tam beru tak trochu s nadhledem, je to sice zrychlená komunikace, ale přišla jsem na to, že je tam hodně introvertů, kteří by Vás v reálném životě nikdy neoslovili a nikdy se s Vámi osobně nedali do řeči. Protože když takové lidi po písemné konverzaci potkáte na nějaké společenské události, nebo na ulici tak svěsí hlavu a ani Vás nepozdraví.

Avšak to neříkám, že je problém introvertních lidí, ale je to taková smutnější skutečnost.

Dalším aspektem je to, že introvert nabírá síly když je o samotě a vždy potřebuje nějaký ten čas sám na sebe a na své zvyky. Toho se prostě nikdy nevzdá. Tohle mi taktéž chvíli trvalo než jsem pochopila. Jelikož já jakožto flexibilní člověk, který žije tak, jak se den zrovna vydaří, či nevydaří. Ano, jisté svoje zvyky mám, avšak dokážu si je během dne všechny splnit tak, abych z nich nebyla ve stresu, či nějakém presu. A i když mi do toho něco vlezu dokážu se flexibilně zařídit.

Introvert vždy po náročném dnu uvítá samotu svojeho prostředí a to, že si může věci dělat po svém, to je pro něj relax. Pro mě je zas relax to někam vyrazit mezi lidi a povídat si o čemkoliv, či se uvolnit tímto způsobem. Já se zavřít takhle doma, ano je to fajn na den, či dva, ale pak musím prostě vypadnout ven, začalo by mi z toho hrabat.

Jediným asi nejlepším způsobem, jak introverta skutečně otevřít je to, vybudovat si s nim hodně blízký a hluboký vztah, musí k Vám cítit důvěru a i přesto, když tu důvěru cítí tak buďte schovívaví k jeho stručné komunikaci. Dejte mu čas, klidně několik měsíců. A pokud Vy chcete něco vědět osobního o něm, tak nejprve povídejte Vy o sobě něco osobního. On/ona uvidí, že se svěřujete víc a pokud na přátelstív, či vztahu mu záleží tak se otevře časem taky. Ale hlavně – když už začne mluvit, nechte ho mluvit, neskákejte do řeči, naslouchejte, věnujte mu 100% pozornost, ptejte se nenuceně a přirozeně a případně buďte jeho ramenem na vyplakání.

Budujte důvěru, jelikož jakmile u introverta poškodíte nějakým způsobem důvěru, máloco Vám svěří. Vyzradíte mu jeho tajemství a on už Vám žádné nepoví. Myslete na to, pokud Vám na tom člověku záleží.

A co Vy? Dokážete nechat poodtát ledy v komunikaci s introvertem?

Zdroj obrázku: L K MOORE, Joanna. IntrovertSpring [online]. [cit. 24.6.2017]. Dostupný na WWW: http://introvertspring.com/build-confidence-shy-introvert/