Jak se mění potřeby a přání v průběhu života…

Všimli jste si někdy za svůj život, jak se Vaše přání a potřeby mění v průběhu života? Že například to, co jste si urputně přáli v dětství, jste si již splnili a již to nepotřebujete?

Nebo třeba to, co si přejete nyní tak na to jste v dětství ani nepomysleli?

Ano, některé přání z dětství přetrvávají, obvykle jde o přání typu vysněné povolání, nebo vysněná láska, vysněné zážitky, ano ty přetrvávají. Avšak některá přání se buď do té doby splní, anebo je přestaneme chtít, aby se splnily. I to se stane, že si něco tak moc přejeme, až zjistíme, proč si to vlastně přejeme, že už to nechceme. Anebo se to splní a my se divíme proč jsme si to přáli. Anebo je tu ještě možnost, že se to splní, my se radujeme, jsme za to šťastní, avšak už jsme tím naplnili svou potřebu, tudíž nemáme potřebu si to přání přát znovu.

Když je člověk malý tak často si přeje. Malé děti jsou většinou ty které obvykle sní a chtějí to a to a chtějí se mít  tak a tak.

Ve školce se probírají témata čím chtějí být až vyrostou. Už jen tato myšlenka evokuje dítě nad tím přemýšlet a přát si. Sice jsou přání možná nereálná, nebo úsměvná pro někoho, jsou to přání stejně důležitá jako kohokoliv jiného.

Dospělí v průběhu života  dospívání si buď sny z dětství splní, koneckonců tak na plnění svých snů je celý život. Splní si je, cítí se šťastný, protože takovou práci a úsilí to stálo a tudíž již není potřeba si to samé přát znovu. U někoho se to přání může opakovat a tak si je bude plnit stále a stále dokud ho to neomrzí a dokud stále bude cítit potřebu si to přání přát a splnit si jej.

Dále je tu možnost, že lidé přehodnotí svá přání, což se děje velice často. Jak lidé dospívají a žijí životem tam ztrácejí víru ve svém sny a přání, anebo jsou pohodlní na to, aby pro ně něco dělali, tudíž se smíří s tím, že se to přání nesplní, avšak pak mohou upadnout do takové té deprese, že život stojí za prd. A ostatním, kteří mají sny můžou dávat negativistické rady a doporučení, jen proto, že sami to nedokázali.

Možnost třetí je ta, že to přehodnotí, ale tak, že si uvědomí, že to vlastně to přání už ani nechtějí, že se za ten život tak změnili, že už vlastně není třeba, aby si to přání plnili. I to se může stát.

A poslední možnost je ta, že i když se to přání splní tak dojdou k tomu poznání, že vlastně to přání ani nepotřebovali, že to nebylo to důležité pro jejich život, aby si jej splnili.

Když jsem byla dítě, měla jsem spousty přání a především spoustu specifických přání, které si jen tak někdo nepřál. Chtěla jsem být prostě rebel a být jiná. V dospívání jako kdybych ještě víc věřila ve svém přání, že se splní a neochvějně jsem věřila. Byla jsem se svou vírou jak skála. A zadařilo se, v dospívání i v rané dospělosti se mi splnila většina přání, které jsem si přála. U některých opravdu jsem cítila a cítím neskonalý pocit štěstí a užívám si to.

U některých jsem se divila tomu, proč jsem si něco takového mohla přát, že mi to nebylo to užitečné, jak jsem si myslela.

A u některých jsem necítila téměř nic, když se mi splnily, protože jsem cítila, že nyní to přání již nepotřebuji, že nebylo tak důležité, ale že to byl spíše jen takový můj rozmar, či přání, které nebylo třeba nutně mít k životu.

Musím uznat, že děkuji za všechna splněná přání, mohu potvrdit, že se to dá, aby se Vám splnila přání. Ano, musíte si za tím jít. Avšak to už bych se opakovala, to už jistě víte, jste chytří lidé zajisté.

Avšak opravdu dávejte pozor a přemýšlejte nad tím, co si přejete, opravdu se to plní a buďte připravení na všechny možné splněné verze toho přání. Protože nepřemýšlejte nad tím jak, ale přejte si a dělejte pro to, aby se to splnilo.

Když jsem nyní dospělá, přeji si nadále. Byť byly v mém životě období, kdy jsem nevěřila, nebo má důvěra velice slábla a to díky okolí, které negativisticky mi předsouvalo jejich verze života a to, že se nic neplní a že určitě to dopadne špatně, což byly samozřejmě kecy, které vypovídaly o jejich životě a ne o mém. I přes to, jsem se z toho vyhoupla, jelikož jsem si to sama v sobě uspořádala tak, že jsem se rozhodla žít šťastný a naplněný život plný splněných přání a navíc podpora od toho správného člověka, který na tom je podobně jak já. Patří mu mé velké díky ♥. Děkuji za podporu a vyhoupnutí zpět tam, kde jsem potřebovala se dostat, abych znovu uvěřila sama v sebe  a neporovnávala se s ostatními.

Největší chyba, kterou můžete při přání a plnění svých přání udělat je se porovnávat s ostatními, jak jsou na tom oni a jak jste na tom Vy. Největší srážka sebevědomí je se porovnávat s někým, kdo se sice zdá úspěšnější, krásnější, přitažlivější, žádanější a mnohem movitější než Vy, avšak nemůžete se porovnávat s někým jiným, kdo není jako Vy. Někdo kdo nenosil Vaše boty a neprošel si tím co Vy a nešel stejnou cestou jak Vy. Nemůžete se s nikým takovým porovnávat, to je nesmysl. To je jako kdybyste porovnávali kaktus a vlčí mák.

Oba jsou krásné a stejně potřebné, jen každý naprosto jiný. Neudělejte tu chybu, kterou jsem dělávala já, stálo mě to hodně nervů a několik emočních výkyvů směřující do deprese. Vyvarujte se toho.

A jak jste na tom Vy? Trváte na svých přáních z dětství? Anebo jste některá z nich přehodnotili?

Podělte se o svém zkušenosti :).

Zdroj obrázku: EZO.TV. Ezo.tv [online]. [cit. 18.12.2015]. Dostupný na WWW: http://cz.ezo.tv/spiritualita/jak-si-spravne-prat.html