Jak si člověk ubližuje sám, když neví co chce…

Když člověk ví co chce, má v životě udaný směr. Ví, kam směřuje, ví kam se chce dostat, zná svůj cíl, či předmět své touhy a i když neví jak se k tomu cíli dostat, snaží se jít tím směrem, který považuje za nejsprávnější, jak dosáhnout svého snu.

Takový člověk má cíl, má udaný směr, kterým se chce životem ubírat a přeci jen ho to motivuje, má takovou naději a i možná motivaci proč užívat si života a proč ten život milovat. A když svého cíle člověk dosáhne tak se cítí šťastný. Ano, logické je to. Potom si dá nový cíl a směr a opět se orientuje za tím, co chce v životě, logicky a tak je to skvělý způsob jak milovat svůj život.

Však problémem je, když člověk z jakéhokoliv důvodu neví jakým směrem se životem ubírat a vlastně neví co pořádně chce.

Vždy jsem si myslela, že ten kdo má v životě nejméně tužeb tak je nejšťastnější.

Ano, je, pokud má nejméně tužeb, které se dají snadno uspokojit.

Ale nemít žádné tužby, to už není šťastné řešení. To už je rezignace, nerespektování sama sebe a postoj typu „Raději nic nechci, abych nebyl/a na obtíž.“ Protože když člověk neví, jakým směrem se ubírat životem a kam směřovat tak žádný směr, příležitost, či nabídka nebude dobrá. Ten člověk neocení to, co mu přijde do života, jelikož neví co chce, tudíž neví zda je to pro něj dobré, či zlé to co mu přijde do života.

Když tento stav trvá chvíli, tak OK, ale trvá-li to delší dobu tak ten člověk je jak žijící fyzická schránka, která se potácí životem ze strany na stranu a nenachází to správné uspokojení a cíl proč by žil a pro co by ten člověk žil.

Je pravdou, že k životu nepotřebujeme důvod, abychom jej žili, to je pravda, však život je příjemnější a smyslnější, když máme směr a důvod díky čemu/komu náš život dostává chuť a smysl.

Takový člověk na tento svůj přístup k životu dojede sám a to tím, že může přijímat do svého života přijímat vše a nemyslí na důsledky, protože neví zda je to dobré, či špatné, prostě žije. Dojede na to, až když do jeho života vstoupí něco, co ucítí, že se mu nelíbí, nebo někdo, kdo tomu člověku provedl něco zlého. Když ten člověk udělá chybu, tím pádem si začne uvědomovat, co nechce a to je prvním krokem k tomu zjistit, co chce. Což je posun vpřed.

Smutnější však je, že i když člověk narazí na nějakou nepříjemnou, či zlou zkušenost, která se mu líbit nebude tak i přes to ji bude podstupovat a tím pádem bude trpět to, co vlastně ani trpět nechce, to už je pak sebeubližování. Když jsme v něčem, co nám vlastně ubližuje, ale trpíme to, protože nemáme dostatek motivaci jít jiným směrem, jelikož ten člověk neví a nepřemýšlí nad tím, že by ten život mohl být jiný, že by mohl být šťastný.

Nevědět co chci od života, je svým způsobem z dlouhodobého hlediska cesta do deprese. Jelikož člověk to časem potápí psychicky, jak sebeúctu k sobě tak i celkovou chuť do života.

Ze začátku sice člověk může být nadšený, že vlastně může zkoušet v životě leccos, že vlastně ho to nikam netáhne, ale ani neodpuzuje, ale to dlouho nevydrží, protože ten člověk nebude nikde až tak úplně šťastný. Život mu dá pocítit tu lekci, kdy narazí na nějakou zkušenost, která ho donutí otevřít oči a zamyslet se, že tímto způsobem to asi nepůjde a když tím směrem bude pokračovat, tak by ten člověk byl nešťastný.

Každý jsme svého štěstí a života tvůrce, my jen ovlivníme, jak na tom budeme dál a jak prožijeme naší budoucnost. I když procházíte něčím podobným nezapomeňte, že vždy si můžete vybírat co/koho do svého života vpustíte. A nemusíte přijímat vždy to, co se nabízí, byť je toho tolik.

A i když se životem spálíte, tak to berte z toho jiného hlediska – víte aspoň co už nechcete a to je prvním krokem k tomu zjistit, co chcete.

Nejlepším způsobem, jak zjistit co chcete je následovat hlas svého srdce.

Slyšte hlas svého srdce, Vedení srdcem, Svůj směr

Zdroj obrázku: MAJKOVÁ, Daša. the Vision [online]. [cit. 13.11.2015]. Dostupný na WWW: http://www.thevision.sk/Ked-nas-system-pracuje-proti-nam