Jaké to je být tím posledním?

Většina motivačních textů a motivačních věcí hovoří o tom, jak být tou jedničkou a nebýt nulou, nebo jak nebýt tím druhým, ale být tím prvním, prostě tou pomyslnou jedničkou a tím TOP.

Je to super, nemám proti tomu nic, však hodí se to jen pro lidi, kteří skutečně v životě poznávají to, jaké to je být tím prvním. Být tím prvním partnerem, být tím prvním nástupcem, zástupcem, ředitelem, vůdcem a tím prvním nejlepším ze třídy, či prvním v přespolním běhu. Ok, je to fakt super pocit a uznávám taky jsem to vždy toužila zažít, však nikdy jsem tou jedničkou nebyla, vždy jsem totiž nevím proč byla všude brána za tu poslední.

Poslední ten, kdo doběhl v přespolním běhu, poslední ta, kterou si vybrali do týmu, poslední ta co něco pochopila, poslední ta, kterou by si někdo vybral do vztahu, poslední ta na kterou si někdo udělá čas a poslední ta, kterou někam pozvou. Vždy prostě byl někdo přede mnou.

Jako malou holku a dospívající slečnu mě to drtilo za život. Ano, některá poslední místa jsem neřešila viz to být poslední v běhu, to mě fakt netrápilo a spíše jsem to brala jako takovou komickou klasiku, jelikož mi nikdy běh nešel na škole, vždy mě píchalo v boku a zadýchávala jsem se jak blázen a byla rudá v obličeji, což mě štvalo, jelikož jsem si připadala trapně. (poznámka – běh mi začal jít až v době, kdy jsem byla dospělá a utíkala jsem od frajera)

Avšak štvalo mě hlavně ve vztazích a i ve škole to, že já byla ta poslední, kterou by si někdo vybral, kterou by vůbec někdo chtěl. Štvalo mě to, avšak naštěstí jsem pak našla kamarádku, která to měla stejně jako já a tenkrát mě na ni uchvátilo to, že ona si z toho nic nedělala. Neřešila to a prostě jela si to svoje, jak se lidově říká. Mě se to moc líbilo a díky ní jsem se právě zbavila těchto komplexů z toho, že mě nikdo nechce upřednostnit před ostatními a pro nikoho nejsem číslo jedna.

Prostě ta moje kamarádka měla na to svůj názor a věděla moc dobře, že je taky poslední tam a tam prostě tak jsme byly poslední spolu a vůbec nám to nevadilo, získala jsem tenkrát super parťačku, díky které se mi zvedlo sebevědomí a byla jsem ráda, že to tak je a už vůbec jsem neřešila zda jsem první, či poslední, jelikož tu byla právě ona, kdo byl se mnou poslední.

Jak jsem dospívala a následně byla dospělá tak jsem si uvědomovala neskonalé výhody toho být tím posledním.

Být posledním člověkem mělo výhodu v tom, že:

  • jsem byla zkoušená ve škole jako poslední
  • že jsem si z těch kluků mohla v klidu vybrat toho nejlepšího a nejserióznějšího, jelikož mě nikdo nechtěl, tudíž jsem si JÁ mohla vybrat a to mi dalo svobodu výběru
  • přestala jsem se spoléhat na to, až někdo za mě rozhodne, začala jsem se rozhodovat sama a bylo mi jedno zda budu tím prvním člověkem kdo to má, či kdo to zažil, prostě jsem si ty sny plnila protože jsem chtěla a ne proto, abych to jako první měla
  • nelpěla jsem na tom, kdy se co stane, protože nebylo třeba
  • všechny zkušenosti vztahové jsem dohnala sice jako poslední, avšak pak byly velice vášnivé a takové jako nikdo z mého tehdejšího okolí nezažil
  • dávalo mi to pocit výjimečnosti v tom, že na mě zbylo právě to nejlepší z mého úhlu pohledu
  • všechno bylo sice rozebrané, avšak já jsem si vždy říkala, že to co je pro mě jako stvořené tak to na mě určitě čeká jako poslední, stejně tak jako já přijdu jako posledním
  • nebyla jsem nikdy rychlá, však to co jsem udělala mělo trvání, na rozdíl od toho člověka, kdo to kdy udělal jako první a pak u toho nevydržel
  • nelpěla jsem na tom, aby první láska byla ta dokonalá, naopak jsem brala první lásku jako takový trest, naopak jsem se těšila na svou poslední lásku
  • když jsem něco nechtěla, či jsem někam nechtěla být přeřazena – co se týče třeba pracoviště na praxi ve škole, tak jsem vlastně nebyla přeřazena, jelikož jsem přeci byla ta poslední koho by přeřadili, tudíž výhoda úplně maximální
  • když se stal nějaký problém, byla jsem já ta poslední na koho hlavu by to padlo
  • některé věci jsem dělala pro to, že jsem věděla, že je dělám jako poslední v mém okolí – viz řidičák, avšak neřešila jsem to, dělala jsem to v době, kdy se to hodilo mě a pak jsem po čase zjistila, že zdaleka jsem nebyla poslední, ale mezi prvními – což doposud nechápu
  • leckdy jsem žila v tom, jak jsem si zvykla být poslední tak jsem dělala věci už s tím vědomím v klidu a náhle jsem pak zjistila, že jsem s tím přišla první – třeba s nějakým nápadem či tak něco. Uvědomění ke mně přišlo později, jelikož mi vše dlouhou a pozdějí dochází.
  • Na pracovním pohovoru do práce do které jsem nechtěla nastoupit kvůli náplni práce a kvůli místě, kde by se práce odehrávala tak jsem právě byla ta poslední, kdo tam na ten pohovor přišel a tudíž ten poslední, kdo by se na tu práci hodil, tudíž tenkrát při mně fakt štěstí stálo, jelikož jsem tam ani za mák nechtěla jít.
  • A taky na závěr být tou poslední, které něco dochází a uvědomí si něco, není tak úplně na škodu, ušetříte si spoustu nervů, rozčilení a negativních emocí, chrání vás to, což jsem ostatně psala v článku o dlouhém vedení. Však není na škodu být tím posledním člověkem, kterému to dojde, leckdy je to fakt výhra, to mohu potvrdit.

Pokud někdo brečí kvůli tomu, že se cítí jako vždy, že je ten poslední tak Vám řeknu ještě jedno. Být posledním je jen škatulka, kterou vytvořili lidé ve svých hlavách a myšlenkových vzorcích, dá se ho klidně zbavit a můžete si ho přenastavit na to být jedničkou, takže pohoda.

Anebo to můžete přijmout tak jako já a brát to úplně na klidnou, poněvadž tohle má taky své nesporné výhody, které prostě ten první člověk nikdy nemůže mít.

Ten kdo s něčím přijde první možná je průkopníkem a je na něm slet popularity ohledně toho, že s něčím přišel, však Vy jako ti poslední můžete být tou nejlepší a nejsilnější konkurencí pro toho člověka a můžete i přebrat místo toho prvního člověka, protože ten první člověk, pokud jedná egem tak se konkurence lekne, možná bude chvíli zmatčit ohledně toho, jak si udržet svoje postavení, však ego vždycky padne a Vy pokud rozvážně a s klidem a s otevřeným srdcem půjdete stále svoje tempíčko tak můžete v klidu zaujmout post toho prvního, protože Vy jste ten poslední co s tím přišel, ale také možná s tou nejlepší verzí toho.

Být tím posledním je osvobozující a hodně svobodný pocit, když to přijmete tak jak to je, nic se po Vás nechce a neočekává, prostě jen jste a můžete buď překvapit, anebo nepřekvapit, ale nejsou na Vás takové nároky jako na toho prvního na tu jedničku. Tam každý očekává a dychtivě čeká s čím přijde, což může být stresující, od Vás nic, Vy můžete překvapit, Vy můžete vytírat zraky všech a Vy se můžete dostat tam, kam se ten první nedostane. A navíc když přijde problém, ten první ho schytá nejvíce, Vy jako ten poslední se můžete poučit právě z chyb toho prvního a tudíž se ten problém nemusí tak dotknout, či pro Vás být probléme, protože před Vámi ten první to už přeci schytal na plné čáře.

Co si o tom myslíte?

 

Zdroj obrázků: PINTEREST.COM. Pinterest [online]. [cit. 15.2.2017]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/kimmmberly/taylor-swift/

TAYLORSWIFT.COM. Taylor Swift songs [online]. [cit. 15.2.2017]. Dostupný na WWW: http://taylorswiftsongs2.blogspot.cz/2012/11/the-last-time.html

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *