Jako muž

Když si nevíte rady, když je situace obtížná a obtížnější víc, než se dalo předpokládat.

Když prostě docházejí alternativy řešení, kdy vlastně člověk má zmatek sám v sobě a neví, co je správné.

Kdy se vlastně chytáte každého stébla, které se jeví jako silné a pomoci-hodné.

Každý v životě se někdy dostává do situace, kdy neví kudy dál. Radí Vám všichni okolo – přátelé, rodina, drahá polovička, náhodní známí které v tu dobu potkáte a také lidi o kterých je lepší se nezmiňovat, že se bavíte.

Každý radí jinak, každý radí tak, jak by jednal on/ona a každý Vám dá tak trochu jiný úhel pohledu na věc a na situaci. Což je dobře, aspoň nemáte jednolitý úhel pohledu a můžete si pohrávat s více variantami a můžete i vidět situaci jinak.

Také se může stát, že pod těmi všemi názory a radami a tím vším se ztrácíte a vlastně ani nevíte co je z toho dobře pro Vás a vlastně se Vám to všechno zdá takové zaujaté a splývá to v jeden guláš, který se zamíchává víc a víc.

A právě v tuto chvíli je nejlepší jít do sebe a ponořit se taky do svých myšlenek a utvořit si na to názor. Stále jste totiž jen poslouchali co by na to řekl někdo jiný, nebo co by robil někdo jiný, avšak co vlastně budete robit Vy?

Jak se vlastně na to tváříte? Jak to vlastně cítíte? Jak to vlastně chcete, pro co se chcete rozhodnout?

Tak trochu to chce vystoupit z toho šumu, jak Vám každý říká co a jak máte udělat, co a jak je dobré. Stejně z toho jen vyplývá to, že jeden to vidí černě, druhý bíle, třetí barevně, čtvrtý proužkovaně, pátý prozářeně a šestý kostkovaně.

Chce to si urobit sám na sebe čas a nad celou situací se zamyslet sám, dát si čas, projít se, dá si pohodu, pauzu od všech tých hlasů a přemýšlet nad tím sám. Odložit tu pasivitu, neaktivitu a nenechat za sebe rozhodovat někoho, komu se to nelíbí, anebo naopak nechat se nastrčit do něčeho od někoho, kdo po tom sám touží.

Je velmi zajímavé být v situaci ve které vás pro vás ten nejbližší odrazuje a zakazuje Vám to, další nejbližší na tom vidí pozitivní věc a i ukazuje cesty jak by to všechno šlo, následující si myslí, že by se to dalo ještě zlepšit a hned radí jak, následující to vidí naprosto skvěle a to jen proto že s tím nesouhlasí ten nejbližší, následující a ten možná poslední rozhodující hlas to vidí asi nejblíže tomu Vašemu hlasu srdce a to je tak, že je to nepraktické pro Vás i když nepochybuje o tom že to je dobré.

Leckdy člověk se nechá přehlušit hlasy všech ostatních, ale zapomíná sám na sebe, což je chyba, jelikož jen Vy si to v životě odžijete. A proto je důležité v rámci nejvyšší úcty sám k sobě si na sebe urobit čas a probrat si to v hlavě jen sám za sebe a poté ať už by každý říkal cokoliv držet se svého rozhodnutí, pro které se rozhodnete. Ať už by každý řekl cokoliv tak si za tím stát.

V téhle chvíli a situaci si osobně vždy vzpomenu na tu myšlenku a položím si otázku „Jak by jednal správný, moudrý muž?“ Správně ve smyslu tak jak to vnímám já a co považuji za správné, jak si vlastně představuji správného a moudrého muže a co by takový člověk robil v mé situaci. Když si položím takovou otázku, vždy si takového muže vybavím a dá se říci, že mám za poměrně krátkou dobu odpověď kterou jsem celou tu dobu hledala a přála si.

A přesně tak to taky rozhodnu.

Vždy mi totiž takový ten mužský názor a úhel pohledu chyběl, odjakživa a proto jsem ho vždy hledala ve svých kamarádech, partnerech, milencích a všech mužích, které jsem za život potkávala ať už jen na chvíli, či na delší dobu. Vždy mi to tak nějak chybělo, avšak uvědomila jsem si, že to co celou tu dobu hledám mám sama v sobě a je to taková trošičku mužnější stránka osobnosti v tomto ohledu.

Protože vždy když jsem se takto rozhodla v životě tak jsem nelitovala. Mužský způsob rozhodování mě hodněkrát zachránil, ubezpečil, skryl do bezepečí, rozhodnul a posunul mě dál životem mnohem víc, než když bych za každou cenu se plácala na místě, stále odpouštěla, milovala, odpouštěla, milovala, pečovala a tak dál dokola a dokola tak jako je to spíše ženštější způsob.

Ale tímto nechci ani jeden způsob hanit, oba jsou úžasné a každý v sobě má podle mého názoru dva aspekty jeden mužský a jeden ženský. Tím pádem může být člověk v rovnováze a harmonii.

Nemyslím si, že někdo je vyloženě vyhraněný mužský aspekt anebo ženský aspekt, podle mě každý jsme remixem těchto dvou aspektů, každý jen trochu v něčem jiném, ale to nevadí o to víc jsme všichni originální.

V mém případě se mým vnitřním rádce stává starý, prošedivělý muž s dlouhým vousem, podobným Brumbálovi z Harryho Pottera, dlouhý světlý hábit a laskavé šedé oči ze kterého čiší moudrost, hrdost, zkušenost a odvaha a takový můj vnitřní rádce je, kterého si takto představuji. I kdyby vypadal jinak, je to jedno, vždy mi tento způsob uvažování přinesl to, co jsem chtěla, zachránil mě.

Ať to vypadá jakkoliv, třeba že si moc fantazíruji a představuji, ale upřímně, kdo si nikdy nepoložil otázku, když byl v úzkých „Jak by jednal ten a ten/ ta a ta/otec/matka/babička/děda/dokonalý muž/dokonalá žena?“ Myslím si, že každý někdy a není na tom nic fantazijního, pokud to má člověku pomoci v životě se rozhodnout, najít svůj hlas srdce a to co je pro něj nejlepší tak jsem pro a doporučuji to.

Zdroj obrázku: TUTTOSU.VIRGILIO.IT. Il vecchio saggio [online]. [cit. 20.4.2018]. Dostupný na WWW: http://tuttosu.virgilio.it/detail/Il-vecchio-saggio,IMBL_13470461_398122.html