Jaký mám zvolit přístup?

Cokoliv řeknu, tak si hned vezmeš osobně. A já se ptám jako proč? Jak jemněji mám mluvit? Jak slušněji mám mluvit? Jak ti mám sdělit radu? Jak ti mám sdělit důležitou informaci, aby sis to nevyložil jako agresi?

Mluvím klidným tónem hlasu, myslím si, že vystupuji v klidu a pohodě. Nemám problém něco říct i klidně něco nepříjemného, řeknu to tak, jak to je. Samozřejmě přemýšlím nad tím jakým způsobem to říct, něco jiného je „Hele vole, drž hubu, meleš blbosti, poslouchej, co ti říkám.“ a něco jiného je „Děkuji za názor, ale neskákej mi do řeči, chci ti říct jak to vidím já.“

Je potřeba trochu taktiky a ohleduplnosti, což si myslím, že patří do běžné a normální slušné výchovy každého člověka. Na to není potřeba nějaký speciální kurz komunikace, nebo speciální kurz seberozvoje. Tohle si myslím se běžně učí už děti v rodinách, anebo ve škole. Takže to podle mě není nic, co by bylo těžké se naučit.

Takže jen tak pro úvod na vysvětlenou. Podle mého názoru nejsem člověk, který rád kritizuje, mluví ošklivě nadmíru, uráží, ponižuje, záměrně vyvolává konflikty, nachází chyby tam kde nejsou, poučuje, povyšuje se.

Myslím si, že jsem typ člověka, který se snaží vyjít téměř s každým, být přátelská, klidná, vtipná, zábavná, povídavá, naslouchající, vnímavá, ohleduplná, tolerující, trpělivá, respektující a asertivní. Můj názor, ale nemusíte se mnou souhlasit. Chci tím hlavně říci, že nejsem typ člověka, který by rád někoho buzeroval, nebo schválně povídal hnusy, nebo urážel. To opravdu ne. Nejsem zlomyslná.

Avšak je někdy pro mě někdy těžké sdělit dobrou radu, slovně zasáhnout asertivně, předejít problému, slušně poučit jednoho člověka. Nebo jako těžké to není, já to umím říct úplně v klidu a s čistým svědomím, problémem je to, že cokoliv takového řeknu a jasně se vyjádřím ve vší slušnosti tak si ten člověk vyloží jako útok a agresi a reaguje na mě agresivně. Přitom já vyvolávat konflikt nechci, myslím to dobře, chci dobro pro něj i pro sebe, chci skvělé výsledky a hlavně klid. Chci jen, aby vše klapalo a bylo v pořádku a přeci pardon, ale nebudu mlčet když cítím, že mám nějakým způsobem zasáhnout nebo se vyjádřit. To prostě nejde, co by to pak bylo, když bych nemohla říct ani slovo a názor? To fakt, to bych nechtěla žít a bylo by to pro mě velmi divné.

Jen opravdu po všem mých pokusech zmírnit tón hlasu, volit jen spisovná slova, vyjadřovat se jasně, stručně, dívat se do očí, usmívat se mírně u toho když to povídám a ukázat i přesně, jak to myslím, tak stejně i přes to, že se vyjádřím naprosto jasně, bez urážek tak stejně to pochopí jako útok, agresi a reaguje na mě agresivně, odmítavě, uraženě jako malé dítě které nechce poslechnout jen aby mohlo vytrestat rodiče, na truc to schválně neudělá, udělá to až potom, co se nedívám, protože vidí, že to je zapotřebí udělat to tak, jak jsem řekla.

Můžu se zeptat vás všech a nechám si poradit, jak mám komunikovat s takovým člověkem? Jak volit slova? Jak mám postupovat dál? Jsem se svou ohleduplností a klidným hlasem už v koncích.

Nepomáhalo to, co jsem doposud zkusila. A jedinou věc na kterou nepřistoupím je to, že nebudu vyjadřovat názor a nic neříkat, to ne v tom žít nechci.

Jak jednat s člověkem, který si všechno co mu řeknete vyloží jako agresivní gesto? Řešila jsem to domluvou, jasnou promluvou, vysvětlením, psychologickým rozborem, slušnými slovy, slušně jsem vysvětlila to, co si myslím a stejně mi bylo vše marné.

Poslední, co jsem zkusila tak bylo to, že jsem řekla to co jsem cítila, že mám říct ve vší slušnosti, řekla názor, že už vážně nevím jak mám s tím člověkem komunikovat a jak to mám říct, nevím a že si myslím, že mi to dělá naschvál, že se chová jako dítě, pak jsem mlčela a nereagovala na veškeré další agresivní řeči na mou osobu, nebo urážky. Ale uznávám, že tohle není řešení, já přeci nebudu žít v dlouhotrvajícím ignoru, nebo s tím člověkem jednat jak s dítětem. Avšak když se nad tím zamýšlím, tak ono jedině chování se k němu jako k dítěti to jediné krátkodobě pomáhá. Krátkodobě mi pomáhá – říct názor, pak nereagovat na žádné řeči a ani hnusy, nehádat se, nemísit se do toho, dál to neřešit, nelekat se když dělá gesta jakože mě napadne, nechat vyvztekat, nechat toho člověka o samotě nebo v tichu a pak ho nechat až se vyvzteká tak ať přijde a když reaguje hezky, omlouvá se, nebo mluví v pohodě tak pak reagovat a bavit se dál jakože nic. Ale to vydrží krátkodobě, tohle odezní, stačí hodina, pár hodin, nebo den max. A pak je to zas ve starých kolejí, o něčem se bavíme, já na něco řeknu názor, nebo radu, nebo něco co bych jak udělala, nebo se něčím připomenu a hned je oheň na střeše a je to tu znovu. Proto mě zajímá dlouhodobé řešení a dlouhodobý postoj, jaký můžu zaujmout k tomuto, protože je to vyčerpávající a už mě to nebaví. Děkuji za veškerou pomoc a rady.

Zdroj obrázku: WIKHOW. wikihow.cz [online]. [cit. 27.3.2020]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-jednat-s-nemo%C5%BEn%C3%BDmi-lidmi