Jediné co si měl udělat bylo zůstat, nyní je již pozdě

Tento článek bude velice úzce souviset s již vydaným článkem Až jednoho dne se vrátíš, tak já již budu za humny budovat své štěstí.

Poněvadž není to tak dávno, co mě ponoukla myšlenka a rozbouřily se ve mně emoce v tomto směru, že mě donutilo to zasednout ke svému počítači a sesmolit své myšlenky sem.

Nuže, abyste všichni byli v obraze, vybavte si ve své fantazii situaci, kdy jste měli krásný vztah s někým koho jste opravdu milovali. Jenže ten vztah jste vlastní vinou pokazili. Tak tím pádem skončil, ten člověk na Vás zanevřel a odmítal Vás znát, bavit se s Vámi, či se s Vámi jakkoliv kontaktovat. Ano? Trápilo Vás to dlouho, až jste nakonec pochopili, že to nemá smysl se tím zaobírat a přijali jste to jako hotovou věc, odpustili jemu/jí a hlavně sami sobě a žili jste prostě dál.

Na ten vztah Vám zbyla krásná vzpomínka a to je vše, pochopili jste, že život jde prostě dál a že je třeba žít dál a nevracet se stále do minulosti, ale naopak hledat si k sobě někoho jiného.

Dejme tomu, že od té doby uplynou 3 roky, od toho rozchodu rozumějme. A po té době se Vám najednou ta bývalá láska ozve, najednou chce obnovit přátelský kontakt, najednou se chce bavit a zjišťovat novinky. A nejvíc komické na tom je, to že si myslí, že stále jste na tom stejném místě, jako když Vás nechal.

Ozve se Vám a tak nějak máte dojem z toho, že si myslí, že se z něj posadíte, najednou má všechnu touhu sdělovat Vám vyprávět o tom, jak dobře se má, kde se mu suprově pracuje a kde má tak luxusní bydlení.

Nu, tak trochu se nad tím vším vnitřně pousmějete, jelikož tak nějak Vám to je i jedno, jelikož je to už dávno a Vy cítíte, že jste sice rádi, že jste se usmířili a dokážete se jako lidé bavit, avšak už nevíte co si s tím člověkem máte říkat.

Je to dlouhá doba, Vy jste za tu dobu se dostali úplně někam jinam než jste byli.

Nejkomičtější na tom je to, že ta Vaše bývalá láska si myslí, že jste sami a tak doléhá na setkání. Však Vy sami nejste, máte láskyplnou drahou polovičku za kterou jste vděční a upřímně nechcete to tak měnit a ani tím člověkem ohrožovat. A jen se nad tou nabídkou setkání pousmějete a napíšete tak jak to je. A ten člověk – bývalá láska, jak si celou dobu myslel, jak na něj asi čekáte a jak se sejdete a kdo ví jak si to vybarvoval tak se usadí do reality a uvědomí si pár faktů a to, že nelze stavit na něčem z minulost, nelze nic stavět na vzpomínkách a nelze stavět jen tak ze vzduchu a hlavně za tu dobu se toho tolik stalo, že si to ti lidé nestihnou popovídat u jednoho kafe a ve vší počestnosti, to prostě nejde. Čas uplynul, roky uplynuly, studia uplynula, práce plyne, místo bydlení se změnilo a je to prostě vše jiné.

Ano, čas byl do té doby, dokud jste se pohybovali na tom místě, kde ta bývalá láska bydlela – v tom městě. Avšak, když už se tam nyní nepohybujete a pohybujete se vlastně úplně někde jinde, tak proč byste se najednou měli kvůli jednomu člověku vracet? Ještě k tomu člověku z minulosti, který si najednou vzpomene a najednou se s ním budete bavit, scházet a kdo ví cosi.

Ano, odpouštím.

Ano, dokážu se s lidmi i po hádkách a nedorozuměních v minulosti bavit.

Ano, dokážu se usmířit a velice ráda.

Avšak již nejsem přístupná návratu do starých kolejí, jak přátelskému vztahu tak i partnerskému vztahu. Jsem toho názor, že jakmile něco jednou skončilo, tak to tak má již zůstat, mělo to tenkrát důvod a nevidím důvod to nyní měnit a nestát si za svým původním východiskem.

Nejsem hej anebo počkej na to, abych čekala na to, kdo se mi kdy z bývalých lásek ozve a kdy se usmíříme a najednou začneme bavit, takhle to prostě u mě nefunguje, já vždy pojedu životem dál, ať už s těmi lidmi, či bez nich, nezůstanu stát na místě a své sny budu realizovat.

A celkem mě to i toto motivuje na sobě stále makat a pracovat dál, jelikož práce šlechtí a to zvláště ta práce na sobě. A také mě baví těmto lidem vytřít zrak a uvést je do reality, jelikož hodně lidí si opravdu až moc myslí.

Takže to dám najevo jasně – nikdo na tomto světě není samozřejmostí.

Když jste se někým rozešli tak se prostě smiřte s tím, že ten člověk opravdu na Vás nečeká, jinak by se s Vámi nerozešel.

Pokud jste se s někým přestali bavit tak pochopte i to, že pokud Vás ten člověk nevyhledává, tak to pochopil a taky se s Vámi nechce bavit.

Ano, něco jiného je krásná nostalgie, vzpomínání a hezké setkání po letech jako symbol usmíření. A něco jiného je, když ten člověk se Vám najednou ozve s tím, že Vás najednou chce vidět, najednou se chce bavit a kdo ví cosi, jako kdybyste na něj čekali? Nu to ani omylem, aspoň v mém případě.

Jsem toho názoru, že minulost mi již nemůže nic víc nabídnout než to, co nabídla v minulosti. Že to co skončilo je opravdu uzavřená věc a nebudu stavět nic na vzpomínkách, i já jsem se za tu dobu změnila k lepšímu a nevím, co bych si s tím člověkem měla vykládat. Mám ve svém životě blízké lidi, kteří se mnou šli celou tu cestu po čas těch let, co ta bývalá láska ne, tak hádejte komu asi dám přednost ve svém životě.

Samozřejmě blízkým, protože ti mě znají po celou dobu té cesty životem a těch si nesmírně vážím, že to vydrželi a drží nadále. Protože hodně lidí po čas cesty životem vystoupí a to je normální, já to beru, však ten člověk nemůže čekat, že ho najednou vezmu zpět, tam kde byl. Tak to prostě nefunguje.

A co jsem takovému člověku mohla jedině vzkázat? No asi takhle „Jediné cos měl tenkrát udělat bylo zůstat“ tím by se změnilo všechno a přítomnost by byla jiná, avšak ty jsi odešel, zanevřel si a dělal si, že jsem největší zločinec světa, kdo ti údajně zlomil srdce a já to za tu dobu opravdu pochopila. Tak jako je to v jedné mé oblíbené písničce od Taylor Swift All you had to do was stay.

Svou ignorací jsi mě naučil žít bez Tebe a já se skutečně naučila žít bez Tebe. Děkuji za všechno.

A co Vy, máte také s tímto zkušenost? Případně jak se k tomu stavíte?

Zdroj obrázku: NISHA ARSHAD. http://weheartit.com/ [online]. [cit. 9.11.2016]. Dostupný na WWW: http://weheartit.com/entry/group/59730273