Jednoho dne pochopíš, že jsem to myslela a činila dobře

Už se trochu odpoutám od depresivního tématu špatné karmy a trochu se posunu dál s tématem, trochu také do té pozitivity.

Už také je na čase. Jsem toho názoru, že leckdy člověk urobí zlý čin pro dobrou věc, či pro dobrý výsledek. Leckdy to vážně nevypadá jako dobrý čin, který má všechny učinit šťastné a přinést skvělý výsledek. Ano, leckdy se to tváří a jeví krutě a ostatní se proti tomu brání, či lidé se proti tomu brání, vztekají se a místo toho, aby to přijali a zkusili to pochopit tak ještě víc na Vás plivou, protože to není podle jich, ale podle Vás také po delší době.

Když je situace špatná a i se lepí ta špatná karma na paty tak musí člověk jednat a musí leckteré věci přehodnotit a zařídit se tak, aby už bylo líp. Musí se začít některé věci robit jinak, aby mohlo být lépe a klidněji v životě. Je prostě nutná změna, to na tom pocitu té špatné karmy je dobré v tom, že člověk fakt pozná to, že tu změnu musí urobit, jinak se bude jen trápit.

Což beru jako velké plus na tomto pocitu, či období v životě, ukáže Vám to, že je nutná změna a dokope Vás to do ní.

A leckdy ano, je potřeba leccos přetransformovat a urobit jinak a leckdy je třeba všechno překopat aby se mohlo fungovat dál a někdy se až člověk diví, co ho dokáže činit šťastným, že už tomu není zdaleka to, co si myslel, že ho činí šťastným, ale že to může být i něco docela jiného a jiné způsoby.

Jako kdyby člověk pochopil, že nemůže jet to stejné životní tempo, jako byl zvyklý, jelikož to už nepřináší štěstí, ale něco jiného. Prostě takový přírozený posun a vyspívání v životě, že už prostě chcete něco jiného a učiní Vás něco jiného šťastným.

Pokračování života dál, ale trochu jiným směrem přirozená změna a přirozená změna preferencí.

Což je dobře, jelikož pak taková změna má potenciál vydržet a není to nic unáhleného, nebo nepromakaného.

A když právě uděláte něco, čeho se ten druhý obává celou dobu a Vy víte, že je to ten nejlepší způsob jak s tím člověkem to vše zlepšit, ať už zlepšit, přátelství, vztah, či celkově vycházení s tím člověkem tak to pro to uděláte. Ten člověk bude asi chvíli prskat, křičet, hysterčit, avšak bude atakován s tím faktem, že Vaše rozhodnutí nezmění a Vy moc dobře víte, že takhle s odstupem a toho, že půjdete životem dál bude to nejlepší. Odstup, přirozená změna a odložení hysterických scén a srdceryvných konverzací, že to tak bude a je nejlepší cestou.

Ano, ten člověk Vás za to asi bude nenávidět a bude si myslet, že jste ta největší stoupenkyně zla na tomto světě, však i tohle ho přejde a přebolí a přijme možná časem to, že to skutečně bylo to nejlepší řešení.

Než aby se Ti dva lidé pozabíjeli a „lámali ten kontakt“ přes koleno a za každou cenu se hádali a necítili se tak dobře a šli si vzájemně na nervy, tak je lepší když každý bude mít svůj klid a pohodu a žít si to svoje. Přeci, kdo ustojí celou tu dobu ten nátlak, nervy, hádky, křik, scény, stres a nejistotu? Není snad lepší se tohoto už vzdát a tím pádem se i vzdát toho hnusného vyčítavého pocitu, který se Vám vždy vkrade do mysli. Tím se vyřeší všechno a vše zalepí, zahojí to čas, jelikož to je osvědčený lék na všechny bolístky.

Časem všechno přebolí a i když teď je vidno, že činím úplně krutou věc, tak nakonec snad jednoho dne pochopí, že jsem to myslela a činila dobře, právě proto z toho přátelství a lásky k tomu člověku.

Protože chci aby byl/a šťastný tak to robím, protože vím, že tak jak to bylo nebyl ani on/ona a ani já. Věděla jsem to celou dobu a moje intuice mi to říkala, že to není ono a že takhle to nepůjde a já ve výčitkách a věčném ponížení žít nechci. Možná utíkám, možná to tak vypadá, avšak já cítím, že je to tak správně. A i když teď na mě kouká s podivem a diví se tomu, nebo mě proklíná a přeje mi to nejhorší v životě, tak já jsem v klidu a cítím oddych, jelikož vím, že jednoho dne vyjde najevo to a bude pochopeno to, že jsem činila s nejlepším úmyslem pro obě strany. Vím a cítím, že to tak bylo a je to nejlepší, mám v tom svědomí čisté a proto se necítím zle, nebo nějak manipulována, že bych měla v tom co bylo žít dál.

Je to posun životem dál a já jsem ráda za to, jak jsem k tomu dospěla.

Nechci žít ve strachu, kdy by to hezké zas skončilo, nechci žít v napětí, stresu a hádkách a hlavně nechci si pořád hrát na detektiva v tom zda mi říká všechno a zda se mi vůbec chce svěřovat a sdílet se mnou všechno.

I když teď koukáte a je to jak blesk z čistého nebe, vím, že jednoho dne to bude pochopeno. Neudělala jsem nic zlého, co by záměrně ublížilo.

Tehdy v minulosti možná ano, ale to bylo z nevědomosti, kde jsem neznala hranic, toto vím, že není zákeřný čin. Pokud to má být zas dobré tak se tohle překoná, ale klidem se to překoná, nikoliv násilím, agresí, či hádkou.

Pojmu to asi takhle, pokud to má pokračovat tak se přirozeně cesta najde zpět, pokud ne, už se nikdy cesta nespojí zpátky. Protože pokud to bylo mé tak se to vrátí, pokud ne, nikdy to ke mně nepatřilo.

A co si o tématu myslíte Vy? Souhlasíte se mnou, nebo mě odsuzujete?

Zdroj obrázku: FABIAN, Daniel. DVD-forum.at [online]. [cit. 23.2.2018]. Dostupný na WWW: http://www.dvd-forum.at/news-details/44957-dvd-blu-ray-can-a-song-save-your-life-schon-im-dezember-auf-dvd-und-blu-ray