Jednoho dne ti to bude chybět…

Aneb úvaha o tom, proč bychom měli promýšlet své kroky, proč, koho a jak opustit a proč je vůbec nutné někoho opouštět pro svůj rozmar.

Proč se nevyplácí dělat unáhlené kroky a odchody od lidí, které dostatečně neoceňujeme ve svém životě.

Proč jsme s lidmi, kteří naši přítomnost berou jako samozřejmost a ještě nás odhánějí? Proč jsme s někým, kdo neřekne děkuji za to, co pro něj spravíme, to že mu napíšeme, to že se o něj zajímáme, to že chceme něco řešit, to že nám na něm vůbec záleží? Proč? 

Obvykle to tak je, že střetnete někoho, koho bezpodmínečně milujete a spravili byste pro toho člověka cokoliv. Jen, aby ten dotyčný/á byl/a šťastná.

Což o to, nic nežádáte, jen to, aby Vás chtěl/a též a aby byla s Vámi, to jediné stačí, nebo aby aspoň přijímal/a to, co pro něho/ni robíte. Jenže ten člověk to sice přijímá, ale bere to jako samozřejmost. Okoukáte se tomu dotyčnému/dotyčné. A to jaká snaha byla na začátku, ten zájem na začátku, ta fascinace už dávno není.

Začíná se Vám vyhýbat, vymlouvá se na to to a přitom jsou to vyloženě nesmyslné výmluvy, které normální člověk nemůže ani vyslovit, jelikož by se hanbou propadl. Jenže i když nad tím vrtíte hlavou a je vám to tak moc líto, že Vás nechce, nechce pro Vás nic obětovat, není přístupný/á kompromisu tak stále toho člověka chcete a snažíte se.

Je opravdu smutné, když se Vám začne vyhýbat ať už fyzicky nebo virtuálně. Předtím věčně dostupný, rychlost odepisování a komunikace vždy do několika minut, případně hodin.

Ale nyní, dlouhých několik hodin, dnů, než ten dotyčný/á odepíše. Nesmyslné výmluvy proč tam a tam nepřijde, nepřijede a proč má najednou víkend nabitý plány a proč po škole/práci nemůže se sejít byť na pár minut. Přitom jste to Vy, kdo na něj čeká a kdo toho má víc na práci a povinností. Ale to tomu člověku nevymluvíte.

Takže místo toho, abyste šli někam se svou milovanou polovičkou, tak jdete sami, sami vstáváte, sami chodíte tam, kam chcete a toho člověka ne a ne zastihnout. Mrtvý brouk, chybí Vám. Ale nedá se s ním pohnout když nechce.

Uplyne nějaká doba, Vám už vážně dojde trpělivost, protože ten člověk se sám od sebe o Vás nezajímá a Vy už prostě i přes to, že to bolí tak to utnete s tím dotyčným.

Nu uběhne pár dnů a ten člověk najednou má čas, najednou Vám píše, najednou je dostupný, najednou se dovoláte, najednou odepíše hned. Najednou to a to. Ale to už je jaksi pozdě a Vy už prostě nedůvěřujete, že by to bylo jiné, jelikož víte intuitivně, že je tohle jen dočasná póza, která vydrží jen pár dnů, max. týdnů.

Tudíž raději upřednostníte sami sebe před někým, kdo se nedokázal zajímat a komu jste byli ukradení, protože až pozdě si možná uvědomil/a co ztrácí.

A i přes to vše, že musíte k tomu člověku být lehce krutí a spravedliví tak si říkáte v duchu, když kráčíte po místech, kde jste spolu bývávali. „Snad ti jednoho dne budou tyhle vzpomínky chybět.“ „Snad si jednoho dne uvědomíš, co jsme prožívali a že ti toto jen tak někdo nedá.“

To je snad jediná útěcha na opuštěné srdce v tu chvíli, protože víte, že stejně třeba tomu člověku ani nechybíte a že vlastně má svůj život a nechce Vás a možná Vás už nikdy ani nechce vidět. Bůh ví, to ví jen ten dotyčný/á.

Vás ještě nějakou dobu pronásledují myšlenky, které se týkají výčitek a toho, co jste udělali špatně a jestli jste udělali toho dostatečně hodně a jestli jste vydali ze sebe maximum. A stejně přijdete na to, že sebevětší výčitka Vám toho člověka stejně nevrátí. Nic, to by musel přijít sám a zázrakem stát na místě, kde se často vyskytujete a procházíte, ale to je opravdu zázrak. Byť v zázraky věřím, ale v tento konkrétní zázrak nevěřím.

Snad jednoho dne, tak jako mě vždy dostihlo to, že jsem si uvědomila pozdě, co jsem ztratila tak snad to tak dostihne každého, protože to je jedna ze spravedlností ve kterou věřím, že stále ještě existuje. Věřím ve spravedlnost a karmu a věřím, že to tomu člověku dá pocítit, aby došel k sebepoznání a uvědomění. Tudíž mu přeji jen to dobré.

Tento článek je věnován jedné konkrétní osobě, která si to pravděpodobně stejně nepřečte, ale navždy zůstane v mém srdci. ♥ Děkuji.

Zažili jste něco podobného? Jak jste takovou situaci řešili?

Zdroj obrázku: GENNIS, Sadie. tvguide.com [online]. [cit. 8.11.2015]. Dostupný na WWW: http://www.tvguide.com/news/taylor-swift-style-music-video-harry-styles-references/