Jedu si to svoje

Když se tak člověk zamýšlí nad ostatními lidmi a jejich životy, ne že by ho to nějak extra bavilo, ale spíše proto, že ti lidé strašně rádi radí, co a jak máš dělat se životem. Tak tě to přiměje se zamyslet, proč ti to radí a co tím sledují a vlastně proč. A podíváš se na jejich životy a vlastně se to s jejich radou vůbec neslučuje, to co ti radí. A to tě přivádí k tomu si myslet, proč to vlastně říkají. Jasné je na tom to, že určitě chtějí, aby ses měl lépe než oni, avšak zároveň to radí i tak trochu kvůli sobě. Neříkej mi, že aspoň malilinkatý prospěch by z toho neměli a radili jen z čisté ohleduplnosti a lásky. Moc takových lidí neznám, kteří by radili opravdu od srdce, z čisté lásky k někomu bez ohledu na to, zda z toho něco budou mít nebo ne. Ale nezavrhuji, že tací lidé nejsou, určitě jsou, jen na ně asi nemám štěstí.

Je krásné pokecat, popovídat, poklábosit o všem možném a pořešit život, ano je to fajn a ráda si popovídám o všem možném. Jen mi to někdy přijde, jako už návod na život, co mám přesně dělat a co dělám špatně a jak bych to měla dělat líp. Je fascinující vidět a slyšet, jak si někdo myslí, že to co chceš aby se změnilo tak si myslí, že takhle je to ok v pohodě a že ti to vyhovuje. A to co vlastně ti vyhovuje tak si myslí, že tě štve.

Je to fakt ironické a komické zároveň. Někdo by řekl, smutný pohled na to, kolik domněnek o mě lidé v mém okolí mají. A já bych řekla, že je to srandovní, jak si lidé dokáží myslet co vlastně já potřebuji, jak málo naslouchají. Není to tak, že bych nechtěla, aby mě poznali tak to nikdy nebylo a není, zas dá se říci domněnka tohleto, já se rozhodně neskrývám a neuzavírám, nikdy jsem to tak nedělala, jen prostě málokdo opravdu naslouchá tomu, co o sobě řeknu a jak to chci a myslí si, že názor změním, nebo že jen blafuji, nebo prostě to neberou vážně.

Parťák by řekl, že fakt málo lidí mě zná, málo kdo zná moje plány, moje niterná přání z hloubi duše a to, co opravdu co a jak cítím a prožívám, jak se cítím fyzicky i psychiky, jak co beru a co si o všem možném a kom možném myslím. Když to shrnu tak osobně, fakt málo lidí mě zná a chce poznat? Nevím, to netroufám tvrdit. Avšak ano je pro mě komické, když poslouchám tomu, co si kdo o mě myslí a věří tomu, tak se tomu vnitřně směji a říkám si „Tak jo povídej, poslouchám, stejně si to udělám po svém a nezmůžeš s tím nic, tak si povídej.“ Nestresuje mě to, protože vím, že si stejně život odžiju podle sebe a lidem zbydou jenom tak řeči a co jako, tak se naštvou, pak zas vychladnou, tak se urazí, pak se odurazí a jede se dál a já stejně budu žít po svém, tak jak cítím a kam mě srdce táhne a nikdo s tím nic neudělá, i když si myslí, jak mě zlámou. Tak ať si myslí. Nejsem z toho smutná, jen je dobré si to vše uvědomit a jet si to svoje. Protože když se podívám na životy těch, kteří mi stále něco radí, nebo představují si můj život nějak, tak jejich život ve vší úctě a přátelství bych nechtěla mít, prostě ne. Možná si svůj život podělám, nebo nepodělám, ale rozhodnu o tom já a nechci, aby mi to někdo řekl a já to slepě udělala, to fakt ne. Své okolí mám ráda a některé lidi opravdu miluji od srdíčka a přeji jim jen to nejlepší do života, ale fakt právě v té vší lásce se nemůžu řídit jejich rady, protože to prostě nejde, ačkoliv vím, že jsou srdeční, milí a laskaví, tak prostě tu jejich radu nepoužiji, ačkoliv děkuji. Já to cítím jinak a jak to cítím, to uvidíte v budoucnu, jak to cítím a jak to vidím a když ani tak neuvidíte, tak nevadí. Hlavní je, že to vidím a cítím já. Někdy jsem jak strom proti všem těm živlům, které mě se snaží pokácet, nebo dřevorubci, kteří se mě snaží zpracovat na dřevo, ale nějakým způsobem stále držím a ještě mě nikdo nepokácel, tak asi to je a bude zatím ok.

A svůj život tak, jak mám, jsem z něj spokojená tak jak si žiji, nejsem chudinka, ani zoufalec, ani nic špatného ve svých očích. Samozřejmě jsou věci pro které dýchám a žiji a přeji si změny, ale to mám tak nějak každý, protože nikdo nemáme dokonalý život. Jen chci říct, že člověk vyspívá věkem a časem a některé věci přehodnotí, třeba to co si přál dřív, je už nyní passé a prostě už má jiná přání, člověk se vyvíjí dál, tak jak tok času plyne. Za sebe můžu říct, že když se mi něco nesplnilo z dřívějška tak zpětně tvrdím, že to bylo mé velké štěstí, protože jsem získala něco mnohem víc, co mě navedlo na tu správnou cestu životem a za to jsem vděčná. Takže někdy něco nedostat je fakt velké štěstí a příjemně vás to postrčí správným směrem v životě.

Zdroj obrázku: WWW.WALLPAPERFLARE.COM. www.wallpaperflare.com [online]. [cit. 27.8.2021]. Dostupný na WWW: https://www.wallpaperflare.com/arturia-pendragon-wallpaper-saber-fate-series-anime-girls-wallpaper-pcohx/download/1366×768