Kdo se dlouho rozmýšlí, sám sobě škodí

Dnešní téma rozebereme tak, jak je přesně napsáno v titulku. Je to čistě úhel pohledu na věc s čím jsem se za poslední dobu setkala.

Dejme tomu je situace, že nemáte nic, anebo nemáte to co byste chtěli, ať už je to cokoliv práce, vztah, peníze, nějaká věc, zážitek a cokoliv si dosaďte dle libosti.

A nyní přijde někdo, kdo vám tu věc, nebo to ono nabídne, že vám to zprostředkuje, samozřejmě legálním a čistým způsobem, prostě ten člověk vám nabídne příležitost na kterou možná celou tu dobu čekáte a o které sníte.

Já bych na takovém místě samozřejmě popadla příležitost ihned za pačesy a toho dotyčného ihned bombardovala zprávami, telefonáty, otázkami a hned byla k dispozici s tím, že mám velký zájem a kdykoliv bych mohla tak bych si lustrovala telefon, zda se mi neozval s dalším infem. To bych byla já, protože mě by to ihned nabilo optimismem a adrenalinem a šla bych do toho, když by to bylo to, co chci.

Ale pochopila jsem, že jsou tu i lidé, kteří se ozvou, že mají zájem a ještě se na to hloupě ptají, avšak tak ok, každý nějak komunikuje a má své řeči. Tak člověk odpoví a dá informace co o tom může dát a když tedy dá možnost realizace, už vyloženě dává konkrétní krok k té realizaci, tak se ten člověk stáhne, najednou přestane komunikovat, nehlásí se a dělá, že nic, nebo už ten další krok neudělá. Přitom ještě předtím měl zájem a říkal, jestli to tak vážně je, že by to zkusil.

Jasný, může si to ten člověk rozmyslet, tomu rozumím a nesoudím nikoho, jen je dobré třeba říct, že to třeba fakt nechce, nebo nemá zájem, rozmyslel se. Ale ok, nebudeme kritičtí a tohle přejdeme.

Jen mi nedává smysl, že když člověk o něco stojí a myslím si, že by mu to zrovna fakt hodně pomohlo, proč tu příležitost, která mu leze do života vyloženě nepopadne? Má to ještě ze známosti a nemusí vyloženě na svou pěst si vše zařizovat, má to v tomto ulehčené, tak to moc nechápu. Kdežto určitě víme všichni, že některé příležitosti mají jen omezenou trvanlivost, než je získá někdo jiný a právě aktivnější, že? Přeci jen „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.

A jako už takhle nejsem zastáncem pasivních lidí, kteří se neumí ozvat, neumí se vyjádřit a vůbec komunikovat, tak v tomhle případě si troufnu říct, že tito pasivní lidé, kteří z neznámého důvodu přestávají komunikovat a zahazují své příležitosti, nebo se předlouhou rozmýšlejí tak říkám narovinu co si myslím, že sami sobě škodí.

Říká se, že ten kdo pozdě chodí sám sobě škodí. Dřív jsem s tím nesouhlasila a oponovala jsem tomu, ale časem jsem tomu aspoň z části musela dát za pravdu. Záleží na tom na co přijdete pozdě, jestli do práce, pohovor, schůzku, nebo důležitou událost tak tam si rozhodně škodíte, to dávám za pravdu.

Avšak když přijdete později třeba na nějakou oslavu, nebo večírek, koncert, tak tam je to právě v pohodě, protože zastávám názor, že hvězdy večera přicházejí lehce později, do již rozjetého večírku.

A i toto vlastně patří k dnešnímu tématu. Souvisí to. Nemám nic proti tomu, že si musí člověk promyslet pro a proti a zhodnotit, zda tu příležitost vážně chce, zda mu to za to stojí. Rozumím. Každý nejsme spontánní v tom se rozhodnout hned. Jsem obvykle spontánní, avšak třeba v otázce živobytí, práce, peněz tak tam přemýšlím dost. Záleží prostě čeho se to týká a ani po těch lidech člověk nechce minutová rozhodnutí. Avšak zase promýšlet si něco týdny a měsíce, když už ta příležitost vyprší, to si myslím, že tím rozmýšlením si člověk škodí a pak se nemůže divit, že to získá někdo jiný, kdo se prostě rozmyslí dřív.

Je to třeba s tím, že někomu nabízíte práci někde a ten člověk se tak dlouho rozmýšlí, až pak nakonec tu práci získá někdo jiný a rychlejší, kdo se pro ni rozhodne.

Nebo i ve vztazích, když o někoho usilujete a on vás nechává čekat v nejistotě a říká, že stále neví jestli chce vztah nebo ne, tak pak taky není vaše chyba, když potkáte někoho jiného, kdo je vztahu nakloněn hned, nebo velmi brzy a jdete tedy k někomu jinému.

Prostě pak ti lidé zbytečně pláčí nad rozlitým mlékem, myslím si však, že je to jejich chyba, že moc dlouho čekají, protože dobré věci v životě nikdy dlouho na nikoho nečekají, stejně tak se říká, že ti dobří lidé odcházejí brzy ze vztahů, ze života, jakkoliv.

Proto bych tímhle chtěla na to poukázat, že nic tu na nikoho nebude čekat věčně a fakt dobří lidé, nebo příležitosti se mohou mihnout jen jednou, nebo párkrát za život, nikde nemáte napsáno, že za rok, nebo za půl roku to tu bude stále k dispozici pro vás zrovna. Tůdle nůdle, nebude. Chopí se toho někdo jiný a bude to jeho a nikdo se nebude ptát, že vy jste byli vyzváni první, ale nic pro to jste neudělali, nebo že jste se rozmýšleli.

Vždy dlouhé rozmýšlení vrhá špatné světlo na toho rozmýšlejícího.

Popřemýšlejte o tom. Je mi pak líto, že tomu kdo se po nějaké době rozhodne, že to tedy chce, že musím říct ne, ale prostě přišel někdo rychlejší, kdo už to má a získal to, pak si plačte jak chcete, ale šanci jste měli, tu jste promrhali.

Zdroj obrázku: NATÁLIE SCHEJBALOVÁ. Warengo.com [online]. [cit. 23.4.2021]. Dostupný na WWW: https://warengo.com/stories/62146-pasivne-agresivni-komunikace-v-praci