Když je to blbec, tak je to blbec

No asi to znáte, je někdo, kdo vám prostě nesedí, nelíbí se vám jeho styl, pohled, chování, styl oblékání, mluva, jednání, rozhodování, obličej, účes, styl a tak prostě celkově ten člověk se vám nelíbí a nesedí. Může být zdánlivě šťastnější a úspěšnější než vy, ale taky nemusí, může na tom být i zdánlivě hůře než vy. Ale to nic nemění na tom, že ten člověk se vám prostě líbit nemusí, je vám nesympatický, oškliví se vám a prostě když nemusíte tak s ním nejraději nekomunikujete a vyhýbáte se. Nebo se vám v myšlenkách jeví krásné představy o tom, jak toho člověka fackujete do bezvědomí za jeho hloupost a tím si ulevujete. Ano, to je taky krásná představa. A já rozumím tomu, že ne každý vám je sympatický, ostatně neexistuje člověk, který by se líbil všem. Každý prostě má jiný vkus a má rád něco jiného, nebo uznává něco jiného. A tak to je v pořádku.

Ráda bych odlišila tu skutečnost, že někoho nemáte rádi ze závisti, protože ten člověk má něco, co vy ne a chcete to, tím pádem toho člověka začnete kopírovat a škodit tomu člověku. Přitom ten člověk vám nic neudělal a je k vám třeba i hodný a v pohodě. Tak tuto skutečnost, že je něco ze závisti bych dnes odložila, to tu nebudu rozebírat.

Ale odlišila bych od toho tu skutečnost, že se vám někdo příčí protože se vám prostě nelíbí. Buď vám ten člověk něco udělal, chová se k vám zle, dělá naschvály, dělá něco co vám ubližuje atd. Anebo i vám nic neudělal, ale prostě vám ten člověk nesedí, nelíbí, neuznáváte jeho chování, názory a tak. A přitom k tomu člověku necítíte závist a vůbec byste nechtěli žít jako on/a a ani jeho zjev, tvář, rodinu, život byste nechtěli mít. Jen prostě čistě se vám ten člověk nelíbí a nemáte ho rádi. A chci tím říct, že ne všechna nesympatie je ze závisti, protože není. To, že se vám něco nelíbí, neznamená hned závist. Prostě se vám nelíbí a nechcete ho/ji, jeho/její život, nic z toho, prostě ten člověk je ve vašich očích blbec a blbcem zůstane. Nemusíte ho pomlouvat, nemusíte mu vůbec škodit, prostě ho ignorujete, vyhýbáte se, ale prostě pokud si máte vybrat zda s tím člověkem se uvidíte na kávě, tak jasně řeknete, že ne. Nebo jestli o tom člověku něco chcete vědět, tak jednoznačně ne.

A upřímně já už si neberu servítky, když se mě někdo zeptá na člověka, kterého nemusím, ať už důvodně, nebo jen čistě nesympatiemi, tak řeknu jak to cítím a řeknu rovnou, že mi ten člověk něco udělal, nebo že mi nesedí, nebo je mi nesympatický, nebo že s ním/ní nemám společnou řeč.

Já jsem se dlouhou dobu bála říct o někom, že ho nemám ráda, nebo že se mi nelíbí, nesedí. Snažila jsem se vždy mluvit o lidech v dobrém, i když jsem s tím nesouhlasila, obvykle to ale bylo důvodně nejenom z nesympatií, obvykle mi ten člověk nějak škodil, nebo něco provedl a já i tak dokázala o něm mluvit v dobrém. A bylo to jen z důvodu, že jsem nechtěla, aby se pak o mě povídalo, že tomu člověku závidím a proto o něm mluvím špatně. Tato myšlenka mi hodně bránila se vyjádřit tak, jak to cítím.

Avšak postupně časem a taky velkou osobní krizí, kdy opravdu mi a ještě člověku mně blízkému jeden člověk opravdu hodně ublížil a poškodil co se dalo, že jsem tyto zábrany v sobě prolomila a dovolila si mluvit o tom člověku, tak jak to cítím. Ano, je pravda, že ne vždy jsem se setkala s pochopením. Ale to hned vysvětlím, u přátel, známých a blízkých jsem se setkala s pochopením a velkou podporou, jen prostě u lidí, kteří právě mají v hlavě nastavené ty hranice a omezení, že o lidech nemluví špatně nikdy tak ti to nepochopili a možná si myslí svoje doposud, to nevím. Ale přesně na nich vidím starou verzi sama sebe, jak jsem si nedovolila se projevit tak, jak jsem to cítila kvůli obavě o svou pověst, nebo co si kdo bude myslet. Tak tam je fakt nepřišlo pochopení, spíše i náznaky, ať takhle nemluvím.

Ale když vezmu čistě svoje pocity, je to velká úleva a je fakt, že většina lidí pochopí a nesoudí. Pokud k tomu máte důvody, nebo slušně formulujete svoje nesympatie tak to většina lidí pochopí a bere to. A to, že se vám někdo nelíbí a je to pro vás blbec, tak je to prostě blbec a nemusíte mu závidět vůbec nic. A tak to je  a za tím si stojím. Za vším prostě není jenom závist.

To je jako hledat závist za tím, že když byste žili s někým, kdo vám soustavně fyzicky, či psychicky ubližuje a nemáte ho rádi, protože vám působí bolístky. A když byste si to vysvětlovali tím, že mu závidíte a proto ho nemáte rádi, to je hovadina, ne? Je  a totální. Takže v klidu, všechno není jen o závisti, ale je skvělé a ulevující si přiznat svoje pocity, tak jak to cítíte a je v pořádku o někom prostě říct „že je to prostě blbec a ať se klidí co nejdál od vás.“ Naprosto v pořádku, klidně i ve vulgární verzi, jsem pro. O některých lidech prostě nelze říct něco dobrého, když to tak necítíte a nevidíte, když jsou to hovádka tak prostě jsou hovádka nadále a když ubližují tak si nezaslouží vaši sebekontrolu.

Zdroj obrázku: PETRA CHURCH. www.pinterest.co.kr [online]. [cit. 17.12.2021]. Dostupný na WWW: https://www.pinterest.co.kr/pin/366128644689567365/