Když lidé hledají štěstí v dáli…

Lidé, hledající štěstí. Inu, každý chce být šťastný, neznám nikoho, kdo by nechtěl. Každý někdy hledal štěstí zvenčí, hledal ho ve formě šťastné práce, věnování se koníčku, výborných vztahů v rodině, ve šťastném vztahu, v majetku, penězích, či věcech, které se dají vyrobit, či koupit. Aspoň jednou to každý někdy v tomhle hledal, alespoň já jsem toho názoru.

Pak možná časem lidi budou chápat to, že štěstí není o tom najít v dáli, či někde zvenčí, ale najít ho sami v sobě a třeba i právě tam, kde žijeme. Pro štěstí totiž není třeba cestovat dálky a desítky, stovky, tisíce kilometrů daleko, leckdy ho máme přímo u nosu, či za rohem, stačí se pořádně rozhlédnout a procitnout. Vidět to, co je na každodenním životě, jako na talíři.

Však stále je tu hodně lidí, kteří si myslí, že štěstí najdou v tom všem, co jsem vyjmenovala, že štěstí je někde daleko od nich a oni se o něj musí pokoušet, nebo za ním jezdit, cestovat, kupovat, či jinak získávat. Hledat něco v dáli a hnát se za tím až leckdy zbytečně a trápit tak sám sebe tím přehnaným a usilovným úsilím.

Pak tací lidé právě nacházejí časem to – že buď to neustále ztrácejí a nacházejí, anebo že jim lidé ze života prokluzují, protože nechtějí být vlastněni a tím pádem se ti lidé snažejí víc a víc a tím víc jim vše prokluzuje mezi prsty.

Čím víc se lidi snaží o to získat lidi do svého života, tím víc je ztrácejí a je to tím, že obvykle si přitáhnou do svého života někoho, kdo už šťastný je – sám se sebou a tak jak je. Anebo člověka, který neví co chce, ale přitom je šťastný ve svém životěm, avšak neví o tom, či si to neuvědomuje.

Pak tu nastává takový kontrast mezi tímto „snaživým“ člověkem, který se snaží právě někoho zaujmout, dostat na svou stranu, dostat do přátelství, či dostat do vztahu tím, že někoho dostane a to jen proto, že si myslí, že štěstí najde právě někde v dáli, či někde venku. Ale takové štěstí je bohužel pomíjivé, pokud je člověk spolehnut na to, že štěstí je v dáli, či jen za určitých podmínek, či za určitou dobu tak ten člověk bude mít poměrně rozkolísanou náladu během dnů a týdnů. Bude to úměrně závislé tomu zda bude s tím člověkem, či ne.

A obvykle čím víc zklamanější člověk z toho všeho je, tím víc chce všechno hned a proto mu není trapné na ty lidi hned tlačit, myslí si, že každý ví tak jako on co chce a chce to dostat hned a teď a že se mu každý podvolí, protože jen on přeci chce.

Avšak takhle to nefunguje. Když se takový – urputně snaživý člověk setká s člověkem, který šťastný je s tím jak je tak se obvykle může zbláznit z jeho/jejího klidu a pohody. Komunikace je, avšak šťastný člověk si nemyslí, že jen on je ta jediná volba, spíše to celé bere jako doplněk celého svého dne, když je v komunikaci s tímto urputně snaživým člověkem, jelikož takový člověk nepotřebuje nutně ten kontakt udržovat. Udržuje ho pokud chce, ale ne proto, že by musel kvůli svému štěstí.

Přijde mi, že lidé čím dál tím víc naléhají na to, aby našli své štěstí a tak na druhé lidi tlačí, ať už jde o cokoliv. Mají za to, že pokud to není hned tak to pak nechtějí radši vůbec. Přitom si takhle přímo úměrně odstrkují právě to štěstí, tu cestu, která by je učinila šťastnými.

Mají za to, že dle citátů a motvačních teorií – které jsou pravdivé, ale leckdy špatně pochopené. Mají za to, že je třeba cestovat x hodin za svým štěstím a že je třeba překonávat překážky bezmyšlenkovitě a ničím se nenechat zastrašit a ničím se nenechat vykolejit. Ano, to je super přístup, však do té doby dokud to člověka baví. Věci zvenčí totiž mají tu vlastnost, že nás mohou přestat bavit, tudíž je to dočasné.

Štěstí jako stav si samozřejmě může každý zvolit a to znamená, že nemusí se nutně hnát za vším zvenku, stačí že bude šťastný s tím, čím je.

Někdy mi přijde, že lidé chtějí neúměrně mnoho ke svému štěstí a mají za to, že jedině štěstí je v dáli od nich. Přitom už jen ta myšlenka mi přijde absurdní. Jak může být štěstí daleko? Jak bychom jinak žili, když bychom aspoň trochu to štěstí necítili do dosavadního života?

A je vůbec nutné se hnát za něčím, co není spolehlivé, nadějné a má to vůbec všechno smysl? Není snad lepší přijmout štěstí, které člověk má v dosavadním každodenním životě a ten život ho/ji baví tak, jak je, na místě, kde je a s lidmi se kterými se vídá?

Proč vlastně lidi přistupují na to, že se ženou za něčím, co je pak zklamává? Proč se raději neohlédnou kolem sebe a to opravdu pořádně – obvykle to štěstí mají u nosu a jen byli „slepí“. Proč lidi neumí ocenit to, co ve svém životě mají nyní a ženou se bezhlavě za něčím co třeba ani nezískají – co se lidí týče? Proč tak lidi lákají nedostupné věci a lidé? Proč chtějí něco na co prostě dosáhnou a i kdyby to získali tak by je to jen dočasně učinilo šťastné.

Přijde mi, že je zbytečné hledat v dáli, štěstí si můžeme zvolit sami v sobě, že se budeme cítit šťastně tak jak jsme, případně v okolí kde žijeme, dá se to. Myslím si, že stačí pozorně se dívat a vnímat život. Pokud se cítíme vnitřně šťastně tak i okolnosti se budou tak jevit jako šťastné. Vše se děje pro nás, nebo náš prospěch. Když si zvolíme, abychom žili v klidu a šťastně tak tak žít můžeme, pokud se chceme hnát a zoufale snažit o něco, co je daleko tak také to tak bude. Avšak přijde mi to jako nešťastná volba, jelikož stejně někde člověk žije, přespává a někde se nejčastěji zdržuje a když tam ten člověk není šťastný tak pak má nešťastný život ve své podstatě a jen na chvilku z něj uniká jinam. Což mi je celkem líto. Ale když si to tak někdo zvolí, tak nesoudím a přeji hodně štěstí, ať mu to tomu člověku vydrží co nejdéle.

Pro štěstí není třeba se tolik snažit. Narodili jsme se někde a někde žijeme, nemyslím si, že by to okolí, či místo kde se zdržujeme bylo natolik špatné, aby tam člověk neměl nic a nikoho, aby prostě nemohl se cítit dobře.

Jaký názor na téma máte Vy? Hledáte štěstí v dáli, anebo jste šťastní tam kde jste?

 

Zdroj obrázků:

FEDOREK, Adam. iDnes.cz [online]. [cit. 29.9.2017]. Dostupný na WWW: http://zpravy.idnes.cz/studenti-ctou-a-pisi-noviny-adam-fedorek-fdb-/studenti.aspx?c=A121002_013107_studenti_lpo

SPURNÁ, Lenka. Motivace a citáty [online]. [cit. 29.9.2017]. Dostupný na WWW: http://lenkaspurna.cz/motivace/

 

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE