„Když se nestaráš, nečekej zázrak“

Aneb nečekejte zázraky, pokud pro ně nic neuděláte.

Zázraky se dějí, tento názor rozhodně zastávám. Avšak je leckdy třeba tomu zázraku jít naproti a dělat pro ten zázrak něco.

Nechci tu protiřečit, avšak když se nestaráte a neděláte nic pro to, aby něco fungovalo, tak ani nemůžete čekat, že to „samo“ nějak fungovat bude.

Veškerá aktivita, či započaté dílo ve vašem životě vyžaduje vytrvalé úsilí.

Maturitu nedáte „jen tak“. Ano, je to hodně o štěstí, avšak bez přípravy těžko dáte aspoň tu jednu otázku, kterou si vytáhnete.

Přátelské vztahy těžko udržíte, pokud se o své přátelé nebudete zajímat.

Vše máte jako květinu, kterou zasadíte a ona roste, musíte zalévat, aby rostla dál. Pokud zalévat přestanete, uvadne Vám, logicky. Tak to máte se vším.

Miluji pohodové lidi, avšak již mě vytáčí lidé, kteří vše až moc berou na pohodu a to tím, že očekávají, že vše „se nějak vyřeší“ že vše „se nějak samo stane“. Obdivuji, kde tato slova berou a kde ten klid berou.

Osobně to nechápu, jsem zvyklá na všem pracovat, co chci tak pro to něco dělám, usiluji, jdu tomu naproti, snažím se, projevím aktivitu a rozhodně nečekám, až to ke mě „nějak přijde samo“.

Nerozumím tomu. Neříkám, že to je špatný přístup, jen tomu nedokáži porozumět. Ano, některým věcem je dobré dát čas v životě, to ano. Třeba hojení ran, třeba odpočinku, ano s tím souhlasím.

Ale když něco chcete v životě, je třeba tomu jít naproti a ne jen čekat. Nebo se snad mýlím?

Když mi přeci na něčem záleží tak o to bojuji a snažím se, abych toho dosáhla, ne? A když už jsem toho dosáhla tak se snažím tak abych si to užívala, co nejdéle, pečuji o to.

Třeba když potkám ve svém životě důvěryhodné lidi, tak se jistě budu snažit mít z nich přátele a určitě si jich budu vážit a pečovat o vzájemné přátelské vztahy. Rozhodně to nenechám „jen tak“.

Nevím, asi mi moc na všem záleží, či nevím jak se k tomu stavět. Nevím, proč někteří lidé jen tak proplouvají životem a o nic se ve svém podstatě a v mém vnímání „nesnaží“.

Protože když bych se přestala snažit já tak nemám nic, to vím naprosto jistě a to nechci, že. Proto pokračuji ve vytrvalosti ve svých cílech. Ale jak je možné, že to někteří lidé tak mají. Docela ráda bych tomu přišla na kloub, nedá mi to klidně spát :D.

Jelikož vždy, když se o něco přestanu snažit, nebo o to neusiluji tak logicky o to nemám zájem a nepotřebuji to. A když se o něco snažím tak logicky toho chci dosáhnout, že? Anebo když už jsem toho dosáhla tak o to pečovat tak, abych si to udržela.

Proč někdo „nemusí“ dělat nic a druhý dělá vše? Máte s tím také zkušenost?

Vyplatí se v životě vůbec snažit? Vážně tak trochu začínám pochybovat o svém způsobu dosahování přání a cílů, jelikož vždy pak potkám někoho, kdo dokonale mi mé způsoby vyvrátí, či dá nový úhel pohledu. Tudíž popravdě nevím, co si mám myslet 🙂 :D.

Zdroj obrázku: RATHS, Alexander. 123RF [online]. [cit. 23.5.2015]. Dostupný na WWW: http://cz.123rf.com/photo_14304961_zal%C3%A9v%C3%A1n%C3%AD-kv%C4%9Btin-s-konev.html