Když se snažíme zbavit výčitek za vlastní chyby

Za život naděláme plno chyb a plno přešlapů a rozhodneme se i leckdy špatně. Ano, stává se to a chybovat je lidské.

Dejmu tomu, že tu svou chybu si uvědomujeme, ale s tím následujícím pocitem provinění se těžko sžíváme. A proto se můžeme snažit těch výčitek z té chyba nějak vyvléknout, či se snažit nějak „očistit“. Tím, že můžeme slibovat ostatním, že budeme hodní, že se polepšíme, že budeme soudnější, že budeme rozumnější, pořádkumilovnější, mírumilovnější, klidnější atd.. Anebo si to také můžeme slibovat sami sobě, že už se tak nikdy nezachováme, že se nepoddáme, neztratíme soudnost, nenecháme se ponížit, necháme se nalákat do pasti, atd. Každý si můžeme doplnit cokoliv :). Jenže víte co platí v životě? Sliby chyby. 

Neříkám, že to tak je u všech lidí a že každý když slibuje tak chybuje, to ne. Ale obvykle a ve většině případů to tak bývá. 

Nuže, i přes to, že tu chybu již uděláme, můžeme se snažit z té chyby se „vykoupit“, či očistit. Každý to samozřejmě udělá jinak, ale osobně jsem se setkala s tím, že když se člověk cítí vinný tak může začít být přehnaně hodný a mít tendenci všem pomáhat a zachraňovat – ať již psychicky, fyzicky, či finančně. Protože cítí vinu, tak se snaží tu vinu smýt ze sebe tím, že udělá dobrý skutek někde jinde. Chápete?

A tak místo toho, aby sám sobě odpustil ten člověk, přijal to, že ta chyba se už prostě stala, ale že tu chybu již nemusí opakovat, ale že může žít vesele dál, tak naopak začne být takový ten „zachránce pro všechny“. Neříkám, že to je zlé, je to velice přínosné.

Jen s tou záchranou by to mělo být opatrné. Jelikož nejprve bychom měli zachránit sebe a až pak ostatní lidi, aby to mělo účinek a mělo to smysl. Když zachraňujeme někoho jiného na úkor sebe, obvykle to nebude mít takový účinek, může se nám to vymstit, člověk se nezavděčí a hlavně my jak „zachránce“ se můžeme cítit vyčerpání, či prázdní z toho konečného výsledku.

helping hand with the sky background

helping hand with the sky background

Pokud tak činíte tak se nad sebou zamyslete. Ano, je správné pomáhat, ale jen do určité míry do které to vy sami zvládnete. Jelikož lidé když pomůžete si mohou na Vaši pomoc zvyknout a můžou to zneužívat. Ne každý, ale většina lidí ano, protože nebudou zvyklí se pak o sebe postarat, ale budou se spoléhat na Vás. Dejte si na to pozor, pomáhejte ostatním, určitě ano, ale jen do té míry, dokud to zvládnete Vy.

Nemusíte se cítit vinni za to, co jste ve svém životě podělali, každý dělá chyby, i ostatní lidi dělají chyby a nikdo nejsme se svatozáří. Důležité je však přijmout ten fakt, že můžeme chybovat, jsme jen lidé.

A pokud pomáháte ostatním, pomáhejte tomu, kdo pomůže i Vám a nenechte se nikým využívat. Mějte se rádi, protože i Vy si zasluhujete slušné a příjemné jednání od lidí. Nenechte se sebou cloumat, či manipulovat. Vybírejte si lidi, kterým pomáháte. Protože nemusíte se chovat jako bůh a všechny zachraňovat. 🙂

Myslete na sebe, ale nebuďte bezcitní sobci, pomáhejte, ale nenechte se využívat ;). Najděte v tomto ohledu skvělou rovnováhu, kdy se budete cítit super Vy i ti kterým pomáháte. ♥

 

Zdroj obrázku: ŠKORPIL, Miloš. Běžecká škola [online]. [cit. 11.7.2015]. Dostupný na WWW: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2891-mate-odvahu-pomahat-tym-odvahy-hleda-bezce-kteri-by-jim-pomohli-ziskat-penize-na-podporu-vazne-nemocnych-deti.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.