Když se ventiluje to negativní a pozitivní se uchovává

Dlouhou dobu jsem nemohla přijít na to, proč někteří lidé mi říkají o něčem, či někom to špatné a negativní a přitom jinak se chovají pozitivně, anebo dokonce v té situace zůstávají.

Dejme tomu příklad práce. Člověk si Vám na tu práci stále stěžuje, co a jak tam bylo špatně, co se tam přihodilo a tak dále a přitom v tej práci žádnou změnu neurobí, práci nezmění a ani tam neurobí nic pro to, aby se to zlepšilo k lepšímu a na Vaši radu už vůbec nedá.

Nebo vztah, když někdo má svou drahou polovičku a Vám si na ni stále stěžuje, co a jak je špatně, co dělá na prd a co mu/ji vadí a přitom jsou ti lidé stále spolu a vypadají i spokojeně. Tak kde potom je pravda?

Dlouhou dobu jsem tohle nemohla pochopit, měla jsem i částečně za to, že ti lidé se chovají náladově a falešně, jelikož mě říkají něco, ale pak skutky jsou jiné. Někdy mi to rozčilovalo, někdy jsem si zas říkala, že ti lidé si nevidí do pusy a usmívala se nad tím. Taky jsem těm lidem připomínala to, co říkali mě, však oni už to vše popřeli, anebo robili to, jako kdyby to nikdy neřekli.

Až pak mi naštěstí moje kamarádka otevřela oči tím, že mi pověděla moudro. „Lidé obvykle ventilují to špatné, jelikož si chtějí od starosti a negace odlehčit, ale to pozitivní si nechávají pro sebe, aby se ho mohli bažit.“ Takhle jsem to pochopila a je to tak.

Proto víc lidé mluvi o tom negativním a o tých starostech, jelikož ty zažívají též a chtějí si tak odlehčit, když to svěří, avšak už nepočítají s tím, že ten člověk ví jen to negativní, ale to pozitivní to, co si již nechali pro sebe tak to už ne.

Proto ten člověk vrba, kterému se bylo svěřeno tak ten ví jen to hrozné a může si o tej práci, či o té drahé polovičce toho dotyčného myslet, že to je šílené zaměstnání a že ten člověk je příšerný a naprosto nevhodný. Přitom nemusí tomu tak být, ten člověk ví jen to hrozné, ale už neví to pozitivní, jelikož to nebylo svěřeno.

Lidé se totiž obávají toho, že by to pozitivní vyprchalo a proto si ho chtějí uchovávat pro sebe. Hodně lidí to tak dělá, je to lidské. Není to tak, že by si ti lidé jen stěžovali, pokud tedy nejsou věční stěžovatelé, avšak spíše se Vám svěřují proto, že Vám věří. A abyste zdravě posoudili situaci toho člověka tak z vlastní zkušenosti doporučuji, jen vyslechnout toho člověka, ani nic neradit, pokud Vás sám o radu nepožádá, anebo jen přikyvovat a naslouchat. Pak si hned nerobte úsudek a počkejte na to, jak to ten člověk bude vést životem dál, pokud to myslí vážně to, co řekl tak se to projeví na činech a zachová se ten člověk tak, aby netrpěl v té situaci tolik, pokud je to pro něj tak vážně negativní a pokud si Vám jen přišel postěžovat se starostmi, které se dají řešit, tak uvidíte na činech, že si vážně jen chtěl postěžovat, ale že jinak na svojem životě nic měnit nechce a nebude a uchoval si tak to svoje pozitivní pro sebe. Avšak to uvidíte na tom člověk pak časem a v různých situacích zda je spokojen v tom životě i navzdory tomu všemu.

A nehněvám se za to na nikoho, chápu to, prostě leckdy člověk potřebuje si jen tak postěžovat, vypovídat se a nic víc. Leckdy lidi potřebují víc to vypovídání než hned nějaké rady a řešení, anebo to abyste je brali za slovo a mysleli si, že hned budou robit změny.

O tom to povídání je, že se leckdy vypovídáte, ulevíte si a pak pokračujete dál a třeba ve stejné situaci ve které jste, jen prostě odlehčeně a od toho právě ti blízcí a přátelé jsou, že se jim můžete takto vypovídat a nebudou Vás za to soudit.

I mě chvíli trvalo než jsem tenhle princip pochopila, stále jsem měla za to, že ti lidé když jsou tak nespokojení se životem tak ať konají něco a oni nekonali, nechápala jsem. Připadalo mi to falešné a na oko.

Teď už vím, že je to lidská přirozenost a chtěli se mi jen svěřit, protože mi důvěřovali a za tu důvěru děkuji.

Ale je pravdou, co jsem zpozorovala, že takto se dá snadno a rychle rozšířit o někom či něčem špatný a zbytečně negativní úsudek. Když slyšíte od někoho jen to špatné, co ten člověk urobil a co podělal a včem je špatný, nebo v čem je ta práce špatná a tak. Tak když se tomu komu se svěřujete povídáte dlouhou dobu jen toto tak si pak ten posluchač opravdu může začít myslet, že ten člověk, nebo ta práce stojí za prd a ještě Vás podpořit v tom a politovat, že jste chudáci, že vlastně v takové situaci, práci a ve vztahu jste.

Dají se takhle vznikat i rozbroje mezi lidmi. Když slyšíte o někom to špatné a jen to špatné, tak pak když na takového člověka narazíte tak už se nechováte tak, jako kdybyste o něm nic neslyšeli, že jste tak trochu pod vlivem té negace a čekáte od toho člověka to nejhorší a možná proto na něj máte i pak zlý názor, protože jste pod vlivem toho, co jste slyšeli.

Ano, to jak o někom mluvíte můžete i lidi rozbrojit, rozhádat a dělat problémy mezi lidmi. Jde to snadno.

Pokud chcete, aby spolu lidé vycházeli, anebo aby o někom měli i dobrý úsudek je skvělé si sice postěžovat, ale je taky super vyzdvihnout i to proč s tím člověkem jste, anebo co urobil dobře, co se Vám líbilo a čím si Vás dokáže získat, nebo jeho/její přednosti. Čas od času je dobré to zmínit, pokud chcete, aby neměl ten dotyčný jen špatnou pověst či mínění. Anebo prostě aby lidé věděli, že to není jen tak špatné a že si jen nestěžujete, ale že zažíváte i to hezké. Je dobré umět vyzdvihnotu i to hezké a to bez výčitek, či nějakých strachů. Prostě ten život není jen černo-bílý, je barevný a je fajn zmínit i to, co je krásné, trochu přeladit vlnu na něco krásného.

Co si o tématu myslíte Vy? Děláte to také tak?

 

Zdroj obrázku: LANDSMAN, Dominik. G.cz [online]. [cit. 16.3.2018]. Dostupný na WWW: http://g.cz/spousta-duvodu-proc-opravdu-neni-treba-si-neustale-na-neco-stezovat-porad-reptat/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *