Když to přestanu dělat, lidé to poznají a nebude už nic

Děláte něco pro druhé lidi a děláte to nějakou dobu a nepozastavujete se vůbec nad tím, že by to mohlo být jinak, děláte to protože chcete a protože už jsou i na to od Vás zvyknutí.

Avšak co když jednoho dne se může stát, že to co záviselo jen na Vás, zda to Vy urobíte tak to prostě jednoho dne neurobíte a od toho dne to nebudete robit už vůbec? Co se potom stane?

Asi po pár dnech, nebo hned uvidíte několik udivených a šokovaných tváří, anebo stačí jen tu jednu, která to očekávala nejvíce a nejvíce to brala jako automatickou a samozřejmou věc.

Přestanete to robit, protože už se Vám jednoduše nechce, anebo prostě jste přehodnotili proč to vlastně stále robit a najednou se zdá všechno jiné…. lidé to pocítí, když přestanete dělat to, co od Vás očekávali a byli zvyknutí, že to děláte. Budou se divit a budou se ptát proč.

A Vy třeba jste přestali to dělat protože jste se rozhodli, že to už dělat nebudete, i klidně protože si myslíte, že jste to dělali jen Vy a ti ostatní se k tomu neměli. Nu a co teď, lidem to chybí to co jste dělali, ale je jim tak trapné si o to říct, abyste to dělali nadále. Budou se Vás jen ptát udiveně, však neřeknou si o to, jelikož je jim to trapné a cítí z Vás respekt.

Tak si raději dělají to své a raději se smíří s tím, že už nic dělat nebudete pro ně. Někteří drzejší jedinci možná budou nadávat a budou Vás odsekávat a budou na Vás nepříjemné za to – jelikož Vás tak jejich logikou chtějí vytrestat.

Avšak když to tak vezmete tak pokud přestanete dělat to, co jste robili jen Vy a nikdo jiný se toho pak neujme, aby to dělal, nebo že by mu na tom tak záleželo, že by Vám řekl, že by si přál, abyste to dělali nadále, jelikož mu ta Vaše práce a úsilí chybí tak pokud toto nikdo nikdy neudělá tak potom z tej původní činnosti už nebude nic a nikdo nebude dělat nic. Když Vy ne a nikomu jinému se nebude chtít tak pak nebude nic. Naprosté a prázdné nic.

Dejme příklad ze života, pokud přestanete si na někoho dělat čas a chodit za ním, abyste si s tím člověkem povídali a sdělovali novinky ze života a co jste za ten den prožili, když Vy to přestanete dělat a zařídíte si ten čas jinak a ten druhý za Vámi přicházet nebude. Jelikož to vždy bylo na Vás – zda Vy přijdete za tím člověkem, budete na něj/ni čekat a zda Vy se časově přizpůsobíte. Tomu člověku to evidentně dělalo dobře, že Vy jste byli tím kdo chodil za ním/ni. Však Vy to dělat přestanete, tak ten člověk dobře pár dnů bude překvapen, možná bude udiven, vysvětlí si to tím, že toho máte hodně, ale stejně mu to nedá tak trochu spát, bude mu to vrtat hlavou, avšak nemá odvahu se Vás na to zeptat, možná sem tam pronese rejpavou poznámku, však to bude vše co s tím udělá. Ale určitě se nestane, že on/ona by si na Vás udělal čas a přišel/přišla za Vámi jako první a udělal aspoň jednou to, co jste Vy dělali celou dobu. Prostě ne, neurobí to, asi hrdost, nebo apatie… kdo ví?

Jediné co s tím udělá bude to, že bude žít tak jako kdyby nic, možná bude přemýšlet nad tím, proč už to neděláte, ale nepřijde za Vámi a nezeptá se Vás na to a nebude mu/ji to chybět, protože si o to buď neřekne, anebo to samé co jste dělali Vy tak neurobí pro Vás. Tudíž na to bude degradovat to přátelství/vztah či ta komunikace celkově a když Vy to nezačnete dělat tak to už nebude vůbec.

Je to možná smutný fakt, že pokud Vy nebudete tím iniciátorem a hlavním motorem tak pak nebude všechno. Je na to smutné zjištění to, že jste se na tom všem podíleli nejvíce jen Vy a že Vy jste vlastně byli ti, kdo to nejvíce se snažil udržet, aby to nějak fungovalo.

Ano, někdy je dobré přestat dělat to, co se od nás očekává a na to co jsou lidi zvyklí, aspoň uvidí, co jsme celou dobu pro ně robili a nebyla to samozřejmost, byla to naše dobrá vůle a pro ně to mělo být něco jako ctnost, či radost kterou jim dáváme. Když ji neviděli a neuměli ocenit tak o to zákonitě museli přijít, aby to viděli.

Jsem názoru, že by to měli vidět, že nikdo tu není samozřejmost a ten kdo se nesnaží a pak přijde o něco, co neuměl ocenit a za co neuměl říct ani podělané „Děkuji“ tak to potom je dobře, že o to ten člověk přišel, neviděl to, neocenil to, viděl jen sám sebe, či to bral jako co? Jako něco co bude navždy?

Nebude, nic není navždy a už vůbec ne dobrá vůle druhých lidí. Je dobře, že poznají, když o něco dobrého přicházejí, aspoň uvidí, že to není jen na tom druhém, ale že i oni sami pokud něco chtějí by si o to buď měli naučit říct, anebo to začít rovnou dělat, aby i ten druhý se cítil trochu oblíbeně a milovaně.

Nelituji toho, že jsem přestala dělat činy, které se ode mě očekávali, ti lidé to pocítili a reagovali přesně tak, jak jsem zde vypsala.

Nezačali to dělat to, co jsem dělala já pro ně. Jen koukali, možná si trochu rejpnuli – což se dá přejít úplně s klidem, a pak si zvyknuli na to, že už to nebude. Nic víc, žádná snaha, první krok, či zabojování. Nic takového, asi to tak je možná lepší, vidím za co jsem těm lidem stála za co jim těm lidem stálo to, co jsem pro ně robila, když po tom ani neštěknou, asi to fakt o něčem svědčí.

Asi jsem to měla poznat a vidět na vlastní oči a na vlastní kůži to poznat, byla to velmi dobrá lekce pro mě, děkuji.

A co si o tématu myslíte Vy? Také jste přestali dělat pro druhé něco a oni to nechali být a raději se smířili s tím, že už to nebude místo toho, aby to začali dělat pro Vás též?

Zdroj obrázku: POWERED BY MEDIAWIKI.. Wikihow.cz [online]. [cit. 10.11.2017]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-si-p%C5%99estat-d%C4%9Blat-starosti