Když vyhrajete pár bojů teprve pak si Vás lidé začnou vážit

Dlouhý čas jsem se ve svém životě trápila pro to, že mě lidé nerespektuji a nemají rádi a že vlastně jsem jim jedno a že se mnou manipulují tak, jak potřebují.

Bylo mi to líto a bylo mi smutno z toho, že se nechám tak snadno ovlivnit a že si lidi neváží mého slova, názoru a mého požadavku.

Myslela jsem si, že čím víc tolerantnější budu tím spíše budou tolerantnější lidé ke mně a právě tento názor mě dostal do té situace, že si lidi mysleli, že si ke mně mohou dovolit leccos a to byl problém.

Neříkám, že ten názor ohledně tolerance k ostatním lidem je špatný to ne, však nikdy by ta tolerance neměla být až tak, že by Vám ti lidé přerůstali přes hlavu.

Po čase tohle člověka začne štvát, prožijete si pár využití, ukradeného času, zlomených nadějí, zlomených srdcí, podrazů a vypočítavosti a zjistíte, že ne každý kdo na Vás mává z autobusu, nebo na ulici tak Vás má rád a že to udělá pro Vás nezištně anebo že to dělá z dobrého srdce. Kdepak, hodně lidí to dělá kvůli sobě a Vy jste jeho nástrojem.

Buď si díky Vám nahoní ego, anebo Vás chce využít, anebo ve svůj prospěch z Vás něco dostat.

Každopádně ne vždy je to něco tak láskyplného a dobrého z čeho byste se měli hned podělat, posadit a změnit svůj denní program, nechat si ujet spoj, či se někde zdržovat. Někdy je prostě lepší být tolerantní vůči sám sobě, ale vůči ostatním to nenechat přerůst přes hlavu.

A když Vás tohle začne štvát tak zákonitě s tím budete chtít něco dělat, buď Vás to natolik probudí a začnete těm lidem říkat to co si o tom myslíte a půjdete do střetu, anebo se uzavřete do role věčné chudinky, která bude jen bulet a bude si myslet, že ji všichni jen využívají z jejího dobrého srdéčka.

Na to Vám povím jediné „Když si to necháš líbit ostatní nechat zajít tak daleko, tak se nemáš čemu divit.“ . Mě taky nikdo nelitoval, vždy mi řekli, že je to buď moje věc, anebo že jsem hodná duše. To sice je hezky řečeno, ale můj problém to vůbec neřešilo.

Chtěla jsem radu a řešení a to nepřicházelo a tak jsem musela dopadnout tak, že mi lidé servírovali mé noční můry a to čeho se nejvíc obávám až když mě to vyburcovalo do akce a vyhrála jsem pár střetů tváří tvář. Vyhrála jsem to myšleno sama v sobě, tím, že jsem překonala samu sebe, tím, že jsem se nebála se ozvat a zastat se svého názoru a postoje a nenechat si něco líbit.

Už je to pro mě bylo vítězstvím. Pár střetů jako takových v životě jsem též vyhrála, to přiznám, časem jsem se totiž naučila říct to co si fakt myslím, to jak to mám na srdci a leckdy to ze mě až tak vylítlo, že ti lidé ztratili řeč a báli se už cokoliv mi napsat nebo říct.

Takhle jsem aspoň poznala, kdo je fér a natolik si za svým názorem a pravdou stojí a kdo ne. Ten kdo utekl, či se bál se mi podívat do očí bylo jasné, že lhal, nebo chtěl manipulovat.

Ten kdo si za tím stál a argumetoval tak jsem aspoň viděla snahu problém nějak řešit a pohovořit o tom, diskutovat a tak.

Po pár vyhraných hádkách a střetech jsem zjistila, že někteří lidé dostali strach, nebo respekt a už si nedovolili tolik.

Dokonce se mi podařilo toho, že ten kdo na mě měl kdysi v minulosti nejapné řeči, tak ten zrovna nyní když mě potká v práci sklopí hlavu a rychle drmolí, co potřebuje, aby mohl co nejrychleji vypadnout a koukat do země a hanbit se.

Ten, kdo si ke mně dovoloval v minulosti dost, že si myslel, že přilezu, tak nakonec přilez sám tím, že mě nechával sledovat a stalkerovat a poslal mi nevyžádaný dárek. A v osobním životě se radši klidí z cesty a nemůže mi přijít na jméno.

Podařilo se mi u člověka, který si myslel, že na mě vždy bude křičet, tak abych já ukřičela jeho a on sklopil zrak.

Bylo to období sporů, které bylo bouřlivé. Žila jsem v tom pocitu, že se musím bránit a všechno co cítím dát najevo a bít se za svou pravdu. Nyní vím, že ano mám se projevit tak jak to cítím a dát najevo, když se mi něco nelíbí, však nemusím se už za tu pravdu bít. Dokud totiž má člověk potřebu si pravdu vykřičet tak v tu pravdu nevěří a proto si ji potřebuje obhájit veřejně. Však když v tu svou pravdu věří tak potom už může být v klidu a nekřičet pokaždé když s vámi někdo nesouhlasí, nebo Vám vnucuje nějakou svou pravdu se kterou Vy nesouhlasíte.

Po tomhle bouřlivém období jsem ve svém životě začala se potýkat se situací, která prostě nějak nešla ovlivnit, cítila jsem prostou bezmoc a to, že to nezáleží na mě, ale na někom jiném, nebo na jiných lidech. A jediné co s tím mohu udělat je, nechat to být. Jedna pro mě z nejtěžších věcí. Tisíckrát snad pro mě bylo tehdy lepší se postavit za svou pravdu a s někým se pohádat, než toto.

Když mě to učilo, nechat jisté věci být, bylo to náročné a musela jsem se leckdy sebeovládat.

Avšak musím uznat to, že sebeovládání se dá naučit a zvyknout si na to.

Když člověk chce, nebo to chce urobit pro sebe, tak se to dá. Sice se nemusí změnit cholerická podstata člověka to ne, však může se člověk naučit v jistých věcech sebeovládat, to lze. Je to o cviku a také o tom zda tomu člověku na tom záleží.

Proto mě v této zkoušce chodili do života lidé, kteří byli lhostejní a ke mně se i lhostejně chovali. Což mě bodlo u srdce, ale potřebovala jsem to, abych pochopila, že někdy je to fakt zbytečné cokoliv dělat, ti lidé to stejně neuvidí a neocení nikdy.

Lepší je žít pro sebe a dělat věci pro sebe, protože Vy to na sobě oceníte vždy i pocítíte.

Teprve až když jsem se naučila s někým jít do střetu a i v klidu jsem pochopila, že toto je ta nejlepší cesta jak řešit mezilidské problémy s lidmi a co a jak komu dovolit. Umět si ubránit hranice a nedovolit si cítit se špatně kvůli lidem, kteří nemohou znát Vaše hranice dokud Vy jim je sami nenastavíte. Protože ten kdo je pak zná, už si to nedovolí znovu. A nemůže si člověk bláhově myslet to, že naprosto každý bude Ty vaše hranice znát aniž byste mu je Vy řekli a sdělili.

Teprve, až když jsem vyhrála několik sporů a dosáhla respektu aspoň u těch lidí, kteří mi hranice překračovali, tak jsem dosáhla i svého klidu a našla v tomto správnou míru co a jak řešit. Vše byly lekce, aby učily. Jsem za to ráda, radši budu rázná a cítit se dobře, než aby se ostatní cítili dobře a já špatně protože jsem se nedokázala obhájit sama za sebe.

 

Zdroj obrázků: POWERED BY MEDIAWIKI.. wikihow.cz [online]. [cit. 1.12.2017]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-si-z%C3%ADskat-%C3%BActu

POWERED BY MEDIAWIKI.. wikihow.cz [online]. [cit. 1.12.2017]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-b%C3%BDt-dobr%C3%BDm-v%C5%AFdcem

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *