Kůže a její účel

Kůže jako taková má ochranný účel na těle. Chrání nás před chladem, bakteriemi, infekcemi a celkově chrání kostru, svaly a orgány před poškozením.

Kůže jako taková je velice užitečná a potřebná pro náš život.

Kůže je rovněž smyslový orgán, díky ní máme vlastně smysl – hmat. Díky ní cítíme.

V duchovních příčinách nemocí problémy s kůží souvisí s ochranou své individuality a svého já. Pokud zadržujeme či potlačujeme své já a svou individualitu, tak se to podepíše na stavu naší kůže.

Typickým příkladem je takovým atopický ekzém. Atopický ekzém se projeví u člověka, který trvale nežijeme sám sebou. Potlačuje sám sebe, zadržuje své pocity a své rozhodnutí, odkládá.

Proto se pak i kůže začne takto „kazit“ a upozorní tak tělo samo na sebe, jelikož volá o pomoc, aby se člověk naučil být sám sebou a naučil se být sám za sebe a již nic v sobě nepotlačovat, projevovat sám sebe takový jaký jsem a vyjadřovat své pocity.

Anebo třeba alergie na slunce, která se projevuje právě vyrážkou, v tomto případě už si ten člověk nechává „spálit“ své hranice, dá se říci, že žádné hranice ani nemá, je to takový člověk, který se ničemu nebrání, je takové otevřený všemu i přes to, že mu něco může ublížit, využít, zneužít, prostě člověk, který nezná svou hodnotu.

Kůže ventiluje i naši něžnost a zprostředkovává kontakt s okolím. Čím sušší kůže tím více je člověk zásadovější a zatvrzelý až tvrdohlavý – někdy až mrzoutský. Kůže aby byla zdravá by měla být přiměřeně vlhká, vitální a pružná.

Čím mastnější je, tím spíše člověk dospívá a ještě si teprve hodnoty a sebevědomí utváří. Proto často mastnou pleť mají náctiletí.

Suchá kůže je výzva k něžnosti a projevení soucitu či případné přehodnocení svých zásad.

Zdroj obrázku: