Léčba šokem

Vybavte si situaci do které jste vstoupili, ani nevíte jak, nebo jste rovnou do ni byli vhozeni po delší době klidu a pohody a prostě se najednou vše změnilo a Vy jste museli v nové situaci rovnou jednat.

Prostě se stala změna, byli jste na novém místě, s novými lidmi a v nové situaci a teď prostě jste museli teď hned dělat. A Vy jste samozřejmě nemohli hned vědět co, kdy a jak a zda to vůbec děláte dobře.

Aneb já takové metodě říkám – léčba šokem.

Jelikož tato metoda, kdy se vlastně po delší době klidu, či době, kdy se vlastně nic nedělo, nebo po období stagnace tak mi přijde dost rychlá, účinná, však hodně stresující a náročná. Jelikož člověku to dá takový šok se kterým se musí co nejrychleji vyrovnat, co nejrychleji se toho naučit a co nejrychleji se na změnu adaptovat, jelikož nikdo nečeká a nikdo vlastně není trpělivý na to, až Vy si postupně zvyknete. V této metodě neexistuje pojem trpělivost a postupné zvyknutí si. Prostě neexistuje, vše hned, vše tady a teď a co nejrychleji si zvykněte a dělejte.

No pro slabší jedince je tato metoda fakt metodou šoku a velké dávky stresu a buď ji obvykle neustojí, anebo se po pár dnech psychicky sesypou, či jinak musí vyventilovat emoce, jelikož jinak by to prostě neustáli.

Ono si asi hodně lidí myslí, že tato metoda nejvíce naučí. Upřímně – jak kdy. Naučí to je fakt, člověk si na vše přijde metodou – pokus omyl a vlastně hodně dlouho tápe, jelikož není čas na to, aby si vše okoukal, ochmatal, prostě musí hned jednat, dělat a učit se přímo z akce. V této metodě má tendenci si o sobě myslet a cítit se jako hlupák, který nic neumí a je jako kuře vhozené do řeky. A kor když jsou kolem Vás lidé, kteří vše umí a ovládají a ještě Vám radí nějaké vychytávky na to, jak to umět rychleji a účinněji. To pak Vám z toho nestačí jít hlava kolem a nevíte, co dřív do té paměti vstřebat. Prostě je to vše obrovský nápor informací, činností a nových věcí, které nevíte jak dřív přijmout, strávit a tak dále.

Naučíte se, ale sami za sebe, ale pak také tak budete jednat. Tato metoda Vás naučí být samostatný, soustředit se jen sám na sebe a na ostatní vůbec ne, jet sám na sebe, pracovat sám za sebe a být takový sólista, protože víte, že jinak to nejde. Naopak Vás to od ostatních tak trochu oddálí, protože vidíte, že nikdo se s Vámi nemazlil. Je to velká lekce jak samostatnosti, pracovitosti, vnímavosti a postřehu a taky ustát větší dávku stresu a náporu.

Zároveň si myslím, že to tak trochu člověku vezme dobrou náladu – alespoň ty první dni, pak také důvěru v to, že Vám někdo radí dobře, důvěru v lidi okolo a také v to zda je vůbec dobré do takových situací vstupovat. A může Vám to také dát to, že znovu do takové akce nepůjdete, jelikož přeci nechcete se opakovaně někde jinde cítit, jako ten největší hlupák, který neví co dřív a neví co jak dělat, ale musí protože prostě byl vhozen do situace – tady a teď, dělej.

Nevím, jak to dělají ostatní lidé, ale mě toto zažít párkrát stačilo a dalo mi to to, že už jsem se pak následně obávala do takových nových situací vstupovat a to proto, že jsem nechtěla být dobrovolně takhle hnána tím, že prostě musím. Nechtěla jsem do toho vstupovat, proto jsem chvíli rezignovala a nad vším, odmítala jsem se do čehokoliv pouštět, jelikož jsem nechtěla být jako ten největší hlupák někde, který nic neví a jen kmitá okolo.

Tak trochu mi to zavřelo srdce před takovouto situací.

Stačilo mi to zažít párkrát a potom už jsem nechtěla, jen proto že možná na to mám podle někoho obličej, nebo že podle někoho jsem na to asi věkově mladá, nevím, ale nechtělo se mi to trápení znovu podstupovat, jelikož jsem věděla, že první dni, kdy do takové situace budu vhozena, tak budu totálně psychicky zničená a druhý, třetí, čtvrtý den budu jen psychickým vysílením brečet a ani nebudu vědět proč a to třeba hodinu v kuse.

Nejvíce na tom vše dráždí pak to, že Vy vidíte, že ostatní lidi jsou naprosto všichni v pohodě a že takovou léčbu šokem vůbec podstoupit nemuseli a teď se usmívají a jsou v pohodě, oproti Vám, kteří prostě se snažíte všechno dělat dobře a přitom to stejně dobré není, zvykáte si postupně, ale musíte co nejrychleji, prostě do toho všeho zapadáte a s novou situací se tak nějak vyrovnáváte, ale nejde to hned. A každý Vám říká, jak to bude dobrý a jak si zvyknete a jak to musíte vydržet, ale prostě ve Vás řve ten Váš hlas „že ne nevydržím, nechci to vydržet, nikdo se se mnou nemazlí a je mi to nepříjemné, zlé.“ A je to takový vnitřní souboj s tím, co cítíte Vy a co cítí ostatní. Každý Vám pak jen s úsměvem dodá, že to bude dobré, ale Vy úplně se slzami v očích byste nejraději řekli „vím, že to dobré nebude“. Pak po pár dnech, týdnech je to jen horší a Vy už prostě psychicky to unášet nechcete, jelikož jsou to nové a nové věci, které Vám absolutně nic neříkají a prostě je toho všeho moc, do toho prostě vstoupí to, že se Vám někdo za zády vysmívá, že vše co děláte je špatně, tak to už je úplná degradace jakéhokoliv dobré pocitu ve Vás, cítíte se tak ponížení a pošlapaní. A zrovna v tu chvíli Vám ještě někdo řekne, že jste jen unavení, nebo že máte jen depku a že to bude dobré, že si ve volném čase zahrejte na kytaru, nebo jděte ven, anebo něco podniknete. V tu chvíli je to takový pocit, že Vás nikdo ale nikdo nechápe, jste úplně unavení z toho všeho a nejraději byste vypnuli úplně všechno co jde vypnout a spali v kuse několik dnů a neviděli a neslyšeli nic a nikoho.

Tak na mě působila léčba šokem, která údajně „nejvíce naučí a pomůže“. Nemyslím si to, trochu jemnější způsoby by to mít mohlo. Jsem názoru, že postupná adaptace bez nátlaku toho, že člověk musí jednat a dělat teď a hned by prospěla nejenom mě, ale i více lidem a nejen psychicky slabším lidem.

Rychle a hned se totiž ani pes nevykálí a tenhle nátlak léčby šokem je naprosto zbytečný, jen to štve člověka proti všemu a uštvává ho to do posledních sil, které v sobě má. Dokáže to člověka i zlomit, avšak musím uznat jednu dost dobrou věc, je to očistec a očistí to z Vás veškerou minulost, kterou jste doposud měli v sobě nevyřešenou, či neukončenou. Mě to očistilo komplet tak, že jsem si na nějakou minulost ani nevzpomněla.

A co Vy, jakou máte zkušenost s léčbou šokem? A jak jste na ni reagovali a jaký na to máte názor?

 

Zdroj obrázku: ZETWE. depositphotos.com [online]. [cit. 30.6.2017]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/24887849/stock-photo-shock-expression.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *