Lidi nesnáší na ostatních to, co sami dělají aneb to je prosím projekce

Projekce na vysvětlenou hned z úvodu. To je z duchovního hlediska a i z osobního rozvoje pojem, kdy vás štve na lidech to, co vy sami podvědomě děláte taky.

Dejme tomu příklad, rozčiluje vás člověk, který chodí na poslední chvíli před zavíračkou do obchodu a dlouho si vybírá, dlouho se tam roztahuje a je tam do poslední minuty než je vyhozen. A přitom vy sami když někam jdete tak se tam taky zdržujete do zavíračky a ještě se cítíte dotčeni, že vás obsluha vyhodí, protože zavírá.

Takže to by bylo pro úvod a pro pochopení.

Ano, z duchovního hlediska a z hlediska osobního rozvoje tento pojem opravdu funguje v praxi běžně a leccos vysvětluje. Pomáhá v situaci, proč vás něco tak moc štvalo a nevěděli jste doposud příčinu. A pomáhá si uvědomit si vlastní slepá místa na sobě, které jste o sobě doposud nevěděli, že je děláte. Okolí je z hlediska duchovna takové zrcadlo vás samotný a leckdy vám krásně obkresluje vaše chování a to co sami děláte. Ne nadarmo se říká, že to co chceš vidět tak i uvidíš a co nechceš vidět tak neuvidíš.

A když si nebudete chtít přiznat vlastní chybu, nebo vlastní stíny, tak vám to právě to okolí o to víc bude takhle ukazovat a provokovat to ve vás, abyste si to přiznali a posunuli se dál.

Nemusíte tomu věřit, můžete, je to na vás, ale podle mě tohle funguje úplně ukázkově a vždy se mi to potvrdilo jak na ostatních lidech, když mě obvinili nebo se naštvali na mě za něco, co jsem ani nechápala že to jde. A taky i u sebe, když mě u někoho štvalo něco, co jsem si pak zpětně uvědomila, že jsem dělávala, nebo dělám též. Proto jsem si po několika zkušenostech řekla, že vždy když mě takhle něco bude na někom štvát tak než bych na něj nalítla, tak se prvotně zamyslím sama nad sebou proč mě to štve a co mi to ukazuje, co mám v sobě zpracovat a tak.

Tak začnu krásně u sebe, tak jak by to mělo správně být.

Mě na lidech štve, když neví co chtějí a neumí se rozhodnout. Většinou je to co se týče životních otázek co dělat v budoucnu a jak žít. Výběr zboží v obchodě mě neštve, protože vím, že je to někdy těžké. Nu a samozřejmě i já dokážu být velmi nerozhodná, když na to dojde, stačí když mi do života vstoupí dva muži naráz a já hned nevím pro koho se rozhodnout. Nebo třeba, když mi do života vstoupí zajímavá pracovní, nebo jakákoliv nabídka nečekaně na kterou nejsem připravená a já o tom začnu přemýšlet jestli ano nebo ne, tak to taky dokážu dost váhat a netuším. Takže tady si přiznám, že dělám to samé, co mě na lidech štve. Pracuji na tom, ale spíše na tom, aby mě to na lidech nerozčilovalo, protože vím, že u sebe jsem už na to zvyklá.

Když se mám s někým sejít a ten člověk nepřijde včas a má velké zpoždění, více jak 20 minut tak to mě dokáže naštvat, protože to beru jako nerespekt k domluvě. Ale taky si přiznám, že dříve tedy často jsem také chodila pozdě a nechávala lidi čekat a bylo mi jedno jak dlouho. Nyní už se tu prodlevu snažím omezovat a chodit max 5 minut zpožděně, ale stejně vím o sobě, že jsem to dělávala a dělám. Proto na sobě pracuji, abych chodila na čas, jak je domluva, protože vím že mě tohle i na sobě štve.

Nu tak jsem se tu krásně ponížila a abych pravdu řekla, je mi to jedno, chci abyste viděli, že i já dokážu na sebe leccos prásknout a nemám z toho výčitky svědomí.

A nyní k druhé stránce. Stalo se mi, že jsem udržovala přátelství s jedním mužem a on byl takový, že kamarádi byli všechno a trávil s nimi hodně času, já to respektovala a chápala. Na rovinu mi řekl, že nyní na mě nebude mít dva týdny určitě čas, pochopila jsem. Jednou mu něco vypadlo z plánu a na honem na poslední chvíli se ozval, jestli na něj mám čas, odmítla jsem a omluvila se, že už něco mám. Popřál mi tedy ať si to užiji a pak se od té doby odmlčel. Ozvala jsem se mu po týdnu s tím jestli se na mě zlobí a odpověděl mi tak ironicky, že bylo jasně poznat z toho, že jsem ho naštvala, ale nepřizná mi to. Takže jsem pochopila, že ho naštvalo to, že jsem dala přednost někomu jinému před ním, když on dával jiným lidem pořád přednost přede mnou, ale s tím rozdílem, že já už to brala jako automatiku a on jaksi měl jiné očekávání, takže jsem mu hezky hodila zrcadlo na jeho chování.

Anebo třeba když jsem se kamarádila též s jedním mužem a on byl vždy zvyklý, že mi zavolal a vždy z toho byl několika hodinový hovor a myslel si, že když jsem tehdy neměla práci tak, že jsem asi vždy k dispozici. Ale tak fajn, fungovalo to, já mu to nedávala tzv. sežrat, prostě když jsem mohla zvedla jsem a hovořila, když jsem nemohla tak ne.

Nu prostě mě bral jako takovou jistotu na telefonu. Pak jsme se na nějakou dobu přestali bavit z jistého důvodu, odmlčela jsem se. Po letech jsme se potkali, což o to popovídání fajn, tak jsem to i brala, jak jsme se viděli tak jsme zas šli dál. Jenže si myslel, že se opět asi rozežehne přátelství, jak to bylo dřív, ale ono nic nemůže být jako dřív, že ano? No a asi si myslel, že na něj mám pořád čas, jenže já už dávno v práci, tak jsem dala vědět, že jsem v práci, že nemám čas hovořit. No a on to pochopil tak, že do té práce se dostavil osobně a myslel si, že se rozesedí a že ho pohostím a tak, jenže přišel – tam tehdy můj partner a mraky lidu co čekají na obsloužení. Koukal dost, zastavil se, prohodil pár slov a pak odešel, neozval se, bylo vidět, že ho to naštvalo. Ale hezky se vyprojektovalo to, že on sám totiž nesnášel lidi, kteří na něj nemají čas, přitom se tak sám choval a takhle se mu to hezky vyobrazilo, sice po letech, ale vyobrazilo.

Zdroj obrázku: ©ATAROT.CZ 2007 – 2013. Atarot.cz [online]. [cit. 14.8.2020]. Dostupný na WWW: http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *