Miluji, anebo lituji?

Když jste ve vztahu s člověkem, kterého jste jak na počátku tak i po čas vztahu hodně milovali a máte za to, že i nadále milujete i přes to, jak Vám ublížil a nadále ubližuje.

Ten člověk Vám provedl hlubokou ránu na srdíčku, která je přes Vaše hranice, které jste si předsevzali a které jste si vytyčili. Za teoretického uvažování, byste toto neodpustili a člověku toto jeho chování netolerovali.

Jenže Vy odpoušíte a ne jednou, vícekrát odpouštíte, jelikož milujete.

Přeci jen ten kdo miluje tak také odpouští a hodně odpouští. Je to vlastně odvozeno od toho, jak moc člověk miluje. Však rozhodně nesoudím nikoho, kdo neodpouští a kdo prostě se drží striktně svých hranicí, vůbec nic proti tomu nemám, jelikož každý to má jinak a rozhodně takový člověk nemusí milovat méně, to rozhodně ne.

Jenže člověk miluje a odpouští a časem čím víc chyb a přešlapů ten partner/ka nadrobí a Vám ublíží tak Vám připadá, že Vy jen v tom vztahu odpouštíte a ubližujete i sami sobě. Jelikož Vám tak připadá, že ten člověk sice odkýve to, že udělal chybu, říká, že si vše uvědomil, říkáte to, že se změní, že už nebude ubližovat. Avšak po pár dnech, co toto řekne tak znovu se něco stane a o to větší rána.

Někdy si člověk připadá, jako kdyby po několika odpuštěních už ztrácel význam to odpuštění, jelikož to tak vypadá, že když se ten člověk poprvé netrefil, tak mu odpuštěním znovu nabíjíme zbraň, aby se už trefil a o to intenzivnější je později rána.

Otázkou pak zůstává stát v hlavě, proč stále odpouštět, je i tohle stále láska?

Určitou část svého života jsem si osobně myslela, že když člověk odpouští tak miluje a čím víc odpustí tím víc miluje, však pochopila jsem, že je to jen o tom, že tomu člověku dáváte další možnost a příležitost Vás dodělat a zranit ještě víc. Čím víc odpouštíte tak Vás to časem přestává bavit a tím spíše vidíte, jak to Vaše odpouštění je znovu a znovu zbytečné, jelikož Vás to ještě víc pak zklamává. Sotva odpustíte jednou, pak podruhé, potřetí, sotva se z toho tak nějak rozkoukáte tak zas další rána, kterou je třeba odpouštět a takhle dlouhodobě pořád a Vy si tak říkáte v hlavě „Jsem snad stroj nad odpouštění? Jsem snad Bůh?“ Jako člověka Vás to jednoho dne přestane bavit, jelikož člověk má taky jen jednu trpělivost a i když miluje, tak v první řadě musí být šťastný člověk sám o sobě a ne stále ustupovat a dělat to kvůli někomu jinému.

Pak tak přemýšlíte, že to odpouštění Vás skutečně již nebaví té samé osobě, jelikož je to zbytečné a tak si říkáte, zda vůbec ten vztah má smysl. Ale ve vztahu zůstáváte, jelikož je to vztah budovaný nějakou dobu, ten člověk se kterým jste má jistě klady, které Vás stále přitahují a chcete s ním být a zároveň je Vám líto zahodit toho času, který jste věnovali do budování vztahu. Je Vám líto a nechce se Vám začínat od znovu, ale pokračovat už se Vám dosavadně též nechce.

A teď otázka jste v tom vztahu kvůli tomu, že milujete, anebo toho člověka spíše litujete?

Jelikož Váš partner/ka je takový/á, že říká, že to údajně bez Vás nezvládne, že o vztah nechce přijít, nechce jej ztratit. Avšak sakruš, kdyby o ten vztah tak stál/a tak se snad tak nechová, když ví, že to chování zraňuje?

Nebo je to snad iluze všechno, nebo jeden ve vztahu, vždy má jen odpouštět a ten druhý si dovolit co chce a pak s prosíkem vše smáznout?

Je to vůbec ještě vše láska, nebo je to lítost k tomu člověku, protože by to skutečně bez partnera/ky nezvládl/a. Nebo je to vše jen lítost nad ztraceným časem u vztahu, který stejně nikam nevedl? Lítost nad poznáváním člověka, který nás stejně zklamává?

Má to vůbec cenu?

Z vlastní zkušenosti vím, že vztah z lítosti nikdy nemá cenu, jelikož člověka, který jen odpouští to ještě víc dodělá a sejme než kdyby odešel včas z takového vztahu. Jenže ta lítost právě člověka nechává i tam, kde by nemusel být.

Avšak je tohle i takový případ, kdy je to lítost, nebo je tam stále láska, jen je člověk z toho vše již tak vyčerpaný? Posuďte Vy sami.

Zdroj obrázku: ŽIŽLAVSKÝ, Roman. psychologie.cz [online]. [cit. 29.7.2016]. Dostupný na WWW: https://psychologie.cz/cemu-vsemu-rikame-laska/