Moje mise

Vždy jsem si v životě dávala mé osobní cíle. Byly a jsou to vždy věci, či činy, kterých jsem chtěla dosáhnout. Hnalo mě to kupředu a bylo to mé přání toho dosáhnout a aby to tak bylo, či nastalo.

Ale tak to určitě měl v životě každý a má nějaký cíl, či přání kterého si přeje dosáhnout a směřuje za tím. To je v pořádku.

Leckdy se v životě však staly situace, či lidé situaci ovlivnily tak, že to nebylo snadné. Leckdy lidi Vás uvedou do nepříjemné situace, či Vás chtějí k něčemu donutit, udělají podraz, chtějí si vynutit Vaší pozornost, chtějí Vás donutit se cítit méněcenně, nebo chtějí dokonce se nad Vás povyšovat. Lidé a jejich ega jsou zákeřná, proto si domyslete za tím pojmem cokoliv, nebo si vzpomeňte na to s čím třeba Vy máte zkušenost, nebo co Vám lidé udělali. A pro takové lidi, kteří něco takového udělali tak jsem vždy si pak dala za cíl tu situaci napravit tak, abych dosáhla svého klidu, svého přání a zároveň se to těm lidem vrátilo a došli tak k sebeuvědomění a tím právě narážím proč to označuji jako moje mise. Protože to tak leckdy bylo, jako takové mise. Jak znáte z těch kriminálek, nebo když je někdo jako tajný agent tak takhle jsem si mnohokrát připadala. Upravovala jsem si v hlavě to, co jsem si dovolila říct a co ne před tím člověkem a jednala tak, jak bych měla, aby se tomu člověku ta karma vrátila, anebo si aspoň uvědomil to, co mi provedl.

Nebyla to pomsta, já jsem pro ty lidi chtěla, aby byly lepší verzí sama sebe, protože to jak se ke mně zachovali v tu chvíli nebyla jejich nejlepší verze, když to bylo zákeřné. Takže jsem chtěla a chci, aby byli lepší a zapracovali na sobě a jak jinak člověka podnítíte k tomu, aby se trochu změnil? Když sám nechce tak to jde těžko, jedině takhle formou karmy a toho, že pomůžete karmě, aby byla rychlejší a pestřejší, ale nemusíte zas tak moc se angažovat, aby to nebyla pomsta, ale spíše tomu dopomůžete a o zbytek se postará karma, která si toho člověka vychutná.

Se mnou a i ostatními lidmi se karma taky nemazlí. Nemám žádné výhody než kdokoliv jiný, ačkoliv pár lidí tvrdí, že nechápou jak mi může všechno vycházet a jak to dělám. Já jim odpovídám stále stejně, že žádné výhody od života nemám, oni asi nechápou, nebo mi to věří, nevím.

Těch misí, které jsem takhle u několika lidí za svůj dosavadní život podnikla tak nelituji, avšak uznávám, že mě to vždycky stálo hodně nervů, sebeovládání, energie a hlavně bolesti na srdci, těžko se mi skousávalo to, co ten člověk udělal, nebo se zachoval vůči mě, proto mi žádná jiná možnost než pomoci karmě nezbyla. Cítila jsem, že je to správné tomu dopomoci, aby to ten člověk schytal za to, co provedl. Protože udělal přesně to, čemu se v duchovnu říká, že si dovršil karmickou nádobu negativními skutky. Cítím, že to prostě jinak nešlo, než takhle. A proto jsem se dala na stranu karmy, leckdy jsem měla dvojí, trojí, čtverý život, jen aby dopomohla spravedlnosti a člověk dostál tomu o co se svými skutky vůči mě zasloužil a to aby se mu to vrátilo to, co provedl.

A je teda pravdou, že někdy jsem ani nemusela dělat nic a karma si toho člověka našla i tak. Je to až zajímavé, jak rychle to jde.

U něčeho, či někoho se dýl čeká a to zvláště u člověka, který je chytrý a dost dlouhou dobu mu něco prochází a Vy vidíte jak se mu jen navyšuje to ego a zároveň i vidíte, jak se mu dovršuje karmická nádoba.

Nevím proč to u lidí vidím, ale tohle dokážu vycítit. Nevím, netrénuji to a ani to nijak necvičím, avšak čím jsem starší tím víc cítim, že tato schopnost zesiluje.

Tyto mise považuji za jedno z mých dobrý rozhodnutí a skutků v životě, protože cítím, že jsem pro ty lidi udělala něco dobrého. Nenechala jsem je zahnít v egu, ale dopomohla právě tomu, aby se stali lepší verzí sama sebe. Nelituj ničeho a nevím zda se na mě za to někdo zlobí, já se nezlobím, nemám důvod, protože vím, že každý dostane to o co si činy zasluhuje v životě. Každý si ten život tvoříme sám a to jak konáme se nám jednoho dne vrátí.

Mám však dobrý pocit z toho, že jsem se právě díky těmto svým misím nevzdala a nenechala si líbit ošklivé jednání na sobě. Dělala jsem to hlavně pro svůj klid, abych se uklidnila, že se z toho dokážu oklepat a v konečné fázi mě to všechno posílilo a odpustila jsem si. Pak už jen viděla, jak se to těm lidem vrací. V takové podobě ve které to pocítili. Nemusel to být úplně ten přesný čin, ale bylo to něco, co se jich dotklo. Když se tak zpětně nad tím vším zamyslím, tak jsem ráda, že se to všechno stalo, ty pomyslné mise byly dobrým skutkem a i mě to hodně pomohlo to v sobě uzavřít. Zaměřila jsem se na to z té lepší stránky a pocítila víc síly jako člověk, že se s tím dá hodně udělat a leccos zvrátit. Mě vždy od jakživa trápila nespravedlnost světa, nebo nespravedlnost mezi lidmi, do té doby, než jsem pochopila, že se se vším dá něco udělat a tehdy, když to pochopíte tak konec nebo závěr určujete vždy Vy. Dokud to v sobě neuzavřete tak není konec, tudíž i ze zdánlivého ponížení, dna a všeho špatného se dá ještě pokračovat, že to dovršíte do šťastného a klidného konce, kdy Vy řeknete, že je konec.

A tehdy je harmonie, vše je vyrovnáno a není třeba nic víc dělat, jen už nechat lidi žít jejich životy.

Zdroj obrázku: WKC.CZ. wkc.cz [online]. [cit. 10.5.2019]. Dostupný na WWW: http://www.wkc.cz/showthread.php?t=4102&page=396

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *