Najdu toho, kdo zná pravdu

Ve spleti té vší falše a toho jak člověk neustále rozebírá a přemýšlí nad tím, co a jak bylo myšleno a kdo, co to jak myslí a hraje tak si člověk tak nějak z těch všech dramat a toho všeho chce odpočinout. Když je té falše, povídaček a těch komedií moc tak prostě se v tom časem člověk i začne ztrácet a unavuje to člověka neustále nad tím přemýšlet a tak nějak už v tom balastu žít nechce. Unaví to, všeho se člověk přejí a zahltí i těmi dramaty, různými „hrami sociálními“ anebo už jen tím neustálým řešením proč to ten člověk udělal a proč se tak tvářil a jak se tak cítí a co asi bude robit dál. Nu je toho vážně moc, není nad to si odpočinout tím, že člověk bude žít v pravdě. A asi do tohoto bodu jsem došla, unavilo mě to a tak prostě už se těším a chci žít v pravdě a ten, kdo tu pravdu zná.

Došla jsem k tomu závěru, abych v tej pravdě žila a rozpletla se z těchto falší a dramat tak musím najít toho, kdo tu pravdu zná celou dobu a jen byl možná skryt pro mé oko. Ono totiž když se kolem Vás pohybuje hodně lidí tak někdy je těžké poznat, kdo je pravdivý a kdo falešný. Kdo jaký má úmysl, ano někdy je to náročné se v tom vyznat a proto hledám v davu, ale až úplně na konci davu. Protože ten kdo říká pravdu nebude v popředí davu, ale někde vzadu a neviditelný a právě takového člověka hledám.

Člověka, který tu pravdu ví celou dobu, jen žila v něm celou tu dobu, nebylo mu uvěřeno, protože davová falše a víra ve falešné info byla mohutnější a silnější, avšak když se na tu pravdu přikloním, už nebude sám, bude nás víc a třeba opravdu ta pravda to pak časem přemůže tu faleš.

Ano, vypisuji to obecně, avšak cítím z toho jednu konkrétní situaci na kterou se to váže.

Už vážně nechci žít kvůli dobrému přežití a zachování dobrých vztahů ve falši a nalhávat si to, že je něco dobré když popravdě není, už mě ani nebaví neustále s nadhledem se usmívat nad hloupostí, nebo netaktnímu jednání určitých lidí, už tak nějak jsem toho sytá, už bych nejraději tohle všechno odložila a ušetřila sama sobě čas a i ostatních lidem tím, že chci žít v té pravdě. Chybí mi si upřímně popovídat s někým o tom, jak co cítím a jak to vlastně je a taky to, abych se s někým shodla a taky mi ten člověk řekl, že toho dotyčnému taky nemá rád a že máme s tou osobou stejné zkušenosti a tak nějak mi chybí celkově toto souznění. Kdy prostě za tyto špatné zkušenosti s někým nebudete káráni, ale naopak to bude i Vaše přednost, která Vás posune dál a dá Vám to maximum v tom, že víte pravdu takovou jaká je.

Není nad to, když něco zažijete a najdete toho, kdo to sice zažil už před Vámi a celou tu dobu tu pravdu věděl a jen čekal na to, až si na to přijdete taky. Je to dobrý pocit, protože víte, že jen se čekalo na Vás, až zažijete a pochopíte a tím pádem se otevřou dveře k novému člověku, nebo jak to říct, otevře se Vám dveře k člověku ke kterému jste doposud neměli cestu? Asi tak bych to nazvala.

Možná to hodně opěvuji, avšak beru toto jako jeden z pozitivních kroků ve svém životě a velmi dobrou a pozitivní změnu, kterou jsem za život urobila a když to shrnu tak ty zkušenosti tak za to stáli, všechny ty nervy, ta úpěnlivá naděje, stresy, zklamání a vlastně muselo to ve mně zabít naději v někoho, kdo o mou naději nestojí, aby mohla ve mně zažehnout naděje pro toho, kdo si to zaslouží, mým úhlem pohledu a tak cítím, že je to správné.

Dlouho jsem přemýšlela, jak takového člověka najít, toho kdo má podobné zkušenosti jako já, kdo má na toho člověka podobný názor jako já a kdo zažil to podobné, bohužel jsem moc lidí nenašla v dáli a ani v okolí, vůbec, ale stačilo se podívat po svém boku a nemusela jsem ani hledat daleko. Celou dobu ten člověk tu byl, jen byl nenápadně u mě.

A já za to vděčím.

Ano, chci už žít v pravdě a nezaslepovat se něčím, co prostě pro mě není atraktivní, chlácholivé a ani si nechci neustále selektovat to, co je pravda a co ne, co prostě už od toho odejít a mít svůj klid a být i tím pádem pravdivější sama k sobě, být sama sebou a nebát se být sama sebou, nemít strach, že budete odsouzeni za to, že se projevujete, nebo že jste vůbec sami sebou, je to parádní svoboda.

Podle mého názoru svoboda být sám sebou patří k jednim z největších svobod v životě. Nač hledat v životě svobodu nějakou fyzickou, když vlastně všechno je v hlavě a když se člověk cítí svobodně a dobře tak na tom místě až tak nezáleží.

Ano, spojit se s někým a popovídat si s někým, kdo zažil to co Vy, kdo slyšel to co Vy, kdo dostal podobné nadávky jako Vy, kdo byl za hlupáka a největšího sobce jako Vy, kdo byl vyvrženej jako Vy, kdo zaslechl že je nejvíc špatnej a byl přede všema pomluven tak jako Vy, je to fakt hluboké a upřímné spojení a děkuji za něj. Je to jako najít dlouho ztraceného parťáka v životě.

A co vy také už raději žijete v pravdě?

Zdroj obrázku: © 2015 BY MARKÉTA KUČEROVÁ – VLČÍ HRAD.. Vlčí hrad [online]. [cit. 4.5.2018]. Dostupný na WWW: http://mkkucerova.wixsite.com/vlcihrad/blank-rwjqq